„Nikdy jsem nezažila podobnou situaci jako při zásahu v Tišnově loni v říjnu,“ vzpomíná na tragickou událost lékařka Michaela Richtrová, která tehdy působila v roli velitelky zásahu jihomoravských záchranářů.

V domě ve městě na Brněnsku napadl muž šest členů své rodiny. Přijel k domu se sekerou a páčidlem a začal běsnit. Zaútočil na čtyřčlennou rodinu a dva prarodiče. Byl obviněn z pokusu o vraždu a je stíhán vazebně.

4 fotografie

„Vzpomínám na to spontánně docela často, protože takový případ vás velmi zasáhne. I teď se mi vybaví náročnost celé situace. Říkala jsem si, že takhle asi vypadá čisté zlo. Když je někdo schopný něco takového udělat,“ přibližuje lékařka, kterou s jejími kolegy ocenil prezident Miloš Zeman v soutěži Zlatý záchranářský kříž.

Říjnový výjezd pro ni byl nejtěžší, který na záchrance zažila. „Z místa se mi vybavuje scéna se spoustou krve, jedna z žen hodně křičela, než upadla do bezvědomí. Viděli jsme tíži šílené rodinné situace a i na nás záchranáře dopadla velká tíseň z psychicky náročné situace,“ pokračuje Richtrová.

Při tak náročném zásahu musí přemýšlet naprosto „chladnokrevně“ a jednat rychle. „Přepnete se do zvláštního režimu autopilota, který vám emoce odstřihne. Teprve když jsme všechny pacienty předali do nemocnic, dopadla na mě možná i nějaká forma posttraumatické stresové poruchy a další den po zásahu jsem musela vyhledat psychologickou pomoc,“ přiznává, že nějakou dobu musela celou událost zpracovávat.

Když se na zásah v Tišnově dívá zpětně, těší ji, že nikdo nezemřel. „Všichni přežili. Na tu hrůzu toho všechno to tedy z pohledu záchranáře vlastně dopadlo dobře,“ zamýšlí se čtyřicetiletá lékařka, která u záchranky začala před čtyřmi lety.

V životě potřebuje nové výzvy

Čtrnáctým rokem pracuje na klinice dětské anesteziologie a resuscitace intenzivní medicíny ve Fakultní nemocnici v Brně. Službu na záchrance si přibrala po mateřské dovolené.

„Vždycky mě to lákalo a zajímalo. Je to pestrá práce. Když jsem byla na mateřské, říkala jsem si, že je ten správný čas začít se věnovat něčemu novému,“ vypráví. Je také studentkou doktorského studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.

Celou svou kariéru pracuje s dětmi v oboru intenzivní péče. Nejdřív ji lákala neonatologie, tedy pediatrie zaměřená na novorozence. Pak ji zaujala dětská intenzivní péče. „Zajímají mě kritické stavy, kdy jako lékařka musím zasáhnout rychle a precizně. Mám ráda nové výzvy, člověk se při nich totiž může naučit nové věci,“ vysvětluje Richtrová, která si hlavu z náročné práce čistí i při projížďkách na motorce.

Ocenění za Nejlepší záchranářský čin profesionálního kolektivu vnímá především jako ocenění týmové práce záchranářů, navíc po dvouletém covidovém období, kdy si od pacientů kolikrát vyslechli i nadávky a záchranářské posádky čelily i agresivitě ze strany pacientů.

Dva roky s covidem hodnotí tak, že si ona i kolegové sáhli na své limity jak osobní, tak i v medicíně. „Z Dětské nemocnice jsme se přesunuli na covidové oddělení JIP, kde jsme se starali o kriticky nemocné dospělé pacienty, se kterými to bohužel velmi často dopadlo špatně. Zažívali jsme frustraci z toho, že i když do péče vložíme obrovské úsilí, často to nedopadne dobře,“ svěřuje se.