Tornádo jim převrátilo život naruby, i po třech měsících žijí v provizoriu

  15:14
Přesně před třemi měsíci se jižní Moravou prohnalo tornádo. Tisícům lidí se v okamžiku změnil život. Někteří se teď stále potýkají s nedostatkem stavebního materiálu i řemeslníků a čekají na vyplacení peněz od pojišťovny. Těší se, až zase budou moct normálně žít.

Po třech měsících od tornáda je vidět posun v obnově Moravské Nové Vsi. Pokračují například opravy kostela, jehož věžička museli ubourat. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Manželé Dagmara a Roman Zugarovi z Moravské Nové Vsi nyní bydlí s ročním synem v bytě v Břeclavi. Tornádo jim zničilo čerstvě zkolaudovaný dům.

„Tři měsíce trvalo, než nám udělali střechu. Nejsou lidé ani materiál,“ popisuje problémy s opravami Dagmara. Do domu mezitím zateklo a teď jej musejí vysoušet.

„Ceny hrozně stouply, všechno proti ostatním rokům zdražilo,“ říká Roman, zatímco si jejich syn hraje v rozestavěném domě s autíčkem. Všude na zemi jsou položené kartony a na stěnách jsou jasně vidět mokré fleky. Situaci rodině komplikuje i pojišťovna, která podle ní opravy nacenila výrazně pod reálnou částkou.

Přesto zůstává pár pozitivně naladěný. „Jsme opravdu rádi za peníze, které se vybraly v naší sbírce,“ děkují manželé. Založili ji dohromady s rodinou Dagmařiny sestry z Hrušek a získané peníze si rozdělili napůl.

Přírodní katastrofa jim zdevastovala zadní část domu a střechu. Dagmara s Romanem doufají, že se zpátky nastěhují koncem listopadu. „Dům jsme si předtím vůbec nestihli užít, zkolaudovaný byl dva měsíce. Říkali jsme si, že už je všechno za námi a zbývá jenom nasadit trávník. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká tornádo,“ vyprávějí Zugarovi.

Romanovi vzalo kromě domu i práci. Byl zaměstnaný ve firmě v Hodoníně, která při tragédii přišla o kamiony, a protože neměla na nákup nových, musela jej propustit. „Teď dělám v Rakousku. Život se nám otočil o 180 stupňů, ale aspoň díky tomu můžu trávit víc času doma,“ podotýká. Nejvíc se oba těší na příští léto, kdy snad budou opravy hotové a rodina bude opět moct normálně žít.

Bydlí v garáži a k výročí tornáda plánují párty

Jindy pozitivní Helena Kovaříková si prohlíží svůj rozestavěný dům a u toho si zapaluje cigaretu. „Dneska jsem to nezvládla a rozbrečela jsem se,“ přiznává.

Manželský pár z Lužic musel kvůli větrné smršti zbourat celé podkroví. „Neměli jsme střechu, dovnitř zateklo a teď vlastně musíme opravovat všechno. Zničilo nám to i zahradní domek,“ popisuje Helena, která s manželem poslední tři měsíce bydlí v malé garáži na zahradě. 

Řemeslníci mají plno práce na jiných domech, všechno jde pomalu a situace se tak nijak nevyvíjí. Na vyplacení celé pojistky teprve čekají a žijí dlouho v nejistotě. „Teď nám topenář odřekl termín a stavbyvedoucí je v nemocnici. Něco v této době domluvit je opravdu složité,“ trápí Helenu.

Letošní prázdniny strávili s vnuky právě na stavbě. „Abych pravdu řekla, to bydlení v garáži mi tolik nevadí. Koupelna nám funguje a v létě jsme byli většinu času venku,“ říká už pozitivnějším tónem invalidní důchodkyně. „Taky jsem se vrátila do práce a začala očkovat, to mi hodně psychicky pomohlo. Dnes mám akorát špatný den, jindy jsem na tom o dost líp,“ svěřuje se.

Manželé měli v plánu cestovat, to jim však nejdřív překazila pandemie covidu a poté tornádo. „Příští rok ale chceme jet na Bali. A uděláme párty v naší ulici k ročnímu výročí tornáda,“ usmívá se Helena. 

Jejich sousedé také opravují, dva z nich museli své domy kompletně shodit. „Aspoň máme pořád pěkný výhled,“ hlásí Helenin manžel Vojtěch a sleduje projíždějící vlak. Na rozbořené zahradě zvládli dokonce vypěstovat vlastní rajčata.

Pořád je to smutné, ale už má zpět své pejsky

Dagmar Staňková z Hrušek žila ve stavení po rodičích 53 let, kvůli tornádu však byla celá budova stržena - měsíc poté, co splatila hypotéku. Dagmar našla útočiště ve startovacím bytě v Břeclavi.

„Jsem za bydlení ráda, ale co vám budu povídat, cítím se tam jako lev v kleci,“ říká se smutným úsměvem.

Koncem září začne stavět dům nový. S penězi šlo podle jejích slov všechno hladce, dostala jak peníze z pojistky, tak i ze sbírek a státních dotací. Za pomoc však nejvíce vděčí své dceři, bez které by nezvládla všechno papírování. Teď už má vše vyřízené a příští Vánoce už by chtěla bydlet v novém.

Tento týden je pro ni šťastným, protože si konečně vzala z útulku své psy, kterým vděčí za záchranu života.

„Když přišlo tornádo, chtěla jsem vyběhnout do dvora. Pak jsem se ale podívala ven a stála tam moje fenka. Upřeně se na mě podívala a v ten moment mi došlo, že se mám radši schovat někam do díry,“ líčí Dagmar. Pejsci se však do bytu nevejdou, takže zatím žijí v kotci na pozemku připraveném ke stavbě.

„Život jde dál, ale bojím se, že to sem přijde častěji. Když jsem byla malá,  vůbec tady nebývala taková horka a zimy byly studenější. Teď se počasí úplně změnilo,“ přemítá rodačka z Hrušek a prohlíží si pozemek. 

Statik určil ke zbourání i dům sousedů, a tak jediné, co v okolí zůstalo, je zeď s krbem připomínající zahradní domek. „Se sousedem jsme se bavili, že si při těch opravách aspoň budou moct zatopit,“ směje se Dagmar. „Pořád je to tady takové smutné a lidé jsou už unavení, ale věřím, že to bude lepší,“ dodává.

Autor: