Když v prosinci 2017 zemřel Josef Pešice, jeden ze strůjců ligového titulu fotbalistů Zbrojovky Brno z roku 1978, pod článek na webu iDNES.cz jeden ze čtenářů napsal: „Jen letopočet založení města může být pro Brno významnější než rok 1978! Díky!“

Uběhlo dva a půl roku a není důvod myslet si, že platnost této teze se jakkoliv změnila.

1 fotografie

První (a jediný) titul Zbrojovky má v historii brněnského sportu nezastupitelný význam, 12. června od jeho potvrzení výhrou v Trnavě uběhlo už 42 let. Připomínáme si ho v rámci seriálu jihomoravské MF DNES Tenkrát poprvé.

O prvním mobilním telefonu měl svět uslyšet až za pět let. Internet sice již ve svých pionýrských variantách existoval, ale v Československu o něm pravděpodobně moc lidí nevědělo.

A i kdyby, fotbalisty Zbrojovky zrovna nijak nezajímal.

„Věřím tomu, že první dva dny nikdo z nás nebyl ani u telefonu, aby někomu zavolal. Věnovali jsme se úplně jiným věcem,“ vypráví Karel Jarůšek, legenda brněnského fotbalu. Jenom zhruba 10 tisíc lidí na stadionu v Trnavě (z toho až osm tisíc z Brna) 12. června 1978 bezpečně vědělo, že Zbrojovka vyhraje 1. ligu.

„Nikoho z nás nemrzí, že nekolují fotky a videa“

Další čekali doma u rozhlasového pořadu S mikrofonem za fotbalem. Zvykem bylo i volat na pevné linky do redakcí tehdejších deníků, čímž ale zvědavci novináře ukrutně zdržovali od práce.

„Plno lidí se to dozvídalo od nás a od fanoušků, kteří nás doprovázeli na cestě z Trnavy. Zastavovali jsme po hospodách, jeli jsme vinařským krajem a všude by nám otevřeli, kdybychom chtěli,“ říká Jarůšek.

Dnešní sportovci si zřejmě neumí oslavu vítězství představit bez fotky na sociální síti. Z oslav v Trnavě, tolik významných pro celé Brno, existuje jenom minimum záběrů. Na tom nejznámějším jsou Jarůšek a spol., jak v naprosté euforii teprve vstřebávají, že právě došli až na vrchol.

„Šli jsme z hřiště a vyfotili jsme se. Vidím to jak dnes. Pak jsme zmizeli v šatně, bylo nějaké ‚hurá‘ a co nejrychleji jsme chtěli vyrazit domů. Nikdo z nás v šatně neměl svůj foťák, my jsme na to ani nebyli ty typy. Užili jsme si to s fanoušky a hlavně spolu. Nikoho z nás nemrzí, že videa nebo fotky z toho zápasu nekolují po internetu. Věděli jsme dobře, že jsme získali něco mimořádného,“ přemítá bývalý reprezentant.

Mazura zpíval dva dny

Na začátku minulého týdne se tato parta znovu sešla. Se zpožděním se slavily 70. narozeniny Karla Kroupy, s 20 góly nejlepšího střelce ligového ročníku 1977/78. A vzpomínalo se.

Třeba na to, jak tehdy horda rozparáděných fotbalistů napochodovala večer do restaurace Bohéma v Janáčkově divadle.

„Bohužel tam zrovna skončilo představení. Teda bohužel... nám to bylo úplně ukradené. Ale pro ty lidi to muselo být strašné. Ty naše jadrné písničky a tak. Než jsme zasedli do salonku, pár návštěvníků divadla jsme potkali. Koukali jako zjara, co jsme zač,“ souká ze sebe Jarůšek i po 42 letech omluvným tónem.

Stejně tak vzpomíná na policistu, který chtěl autobus se „zlatou posádkou“ zastavit, protože jel pěší zónou po ulici Česká směrem na náměstí Svobody.

„Vlezl dovnitř, ve chvilce na sobě téměř neměl oblečení a Pepa Pešice s jeho čepicí na hlavě řídil autobus dál na náměstí. Snad z toho ten policajt nebude mít problémy, pokud ještě žije,“ říká někdejší reprezentační záložník.

Útratu srovnával druhý den předseda

Nejen fotky, ale i konkrétní historky z oslav Zbrojovky v Brně jsou nedostatkovým zbožím. Kdo by se divil, pokud by v paměti zbyly jen střípky...

Jedním z nich je, jak to nebývale „roztočil“ obránce Josef Mazura. „Tento zapřísáhlý abstinent si dal dvě deci a vydržel zpívat dva dny. Pepa nádherně zpívá, mohl by jít do nějakého představení. Všude, kam jsme vtrhli, zpíval. A to jako jediný z nás prakticky nepil,“ líčí Jarůšek.

Motorem oslav byl nejspíš Karel Kroupa, jehož schopnost bavit společnost historkami je proslulá. Často v nich hraje roli telefonování.

„Konkrétně z oslav titulu si na žádnou nevzpomenu, ale pamatuju si, jak jsme hráli v Brazílii. Telefony tehdy připomínaly sprchy. Karel jednu ze sprch dokázal vyšroubovat, sedl si nedaleko politruka Janíka a dělal, že s někým mluví. Pak dal sprchu Janíkovi s tím, že ho volá Bratislava. Janík poctivě do sprchy volal, že je na příjmu a čeká na hovor, a když se ničeho nedočkal, oznámil Kroupovi, že na druhé straně asi někdo zavěsil. Nikdy se nedozvěděl, že telefonoval do sprchy,“ dává k dobru Jarůšek.

Podniků, do nichž se fotbalisté přišli v noci z 12. na 13. června 1978 podělit o svoji radost, zase tolik nebylo. Neptun, Bolero, Bohéma... a tím výčet pomalu končil. Noční život v Brně na konci 70. let minulého století nebyl tak bohatý jako v současnosti.

„V Neptunu došlo během chvilky šampaňské, museli pro něho do Bolera. My jsme všude podepisovali lístek s tím, že nic neplatíme, že všechno platí oddíl. Chudák předseda pak další den chodil a srovnával úhradu,“ říká Jarůšek.