Hlučné peklo. Muž si stěžuje na ruch ze školy, ředitel děti na vzduchu hájí

  5:32,  aktualizováno  5:32
Sídlištěm v jihomoravském Mikulově se často nesou zvuky z hřiště a dalších prostor v okolí místní základky. Muž ze sousedství kvůli tomu bombarduje vedení města i školy a mluví o chybě projektanta. Se stížnostmi zatím neuspěl.

Je hluk z hřiště u základní školy přirozený, nebo mají lidé ze sousedství právo si stěžovat a vyžadovat klid? Otázka, kterou řeší v Mikulově už třetím rokem.

Ján Sýkora, jeden z obyvatelů sídliště Pod Strání, kde je řada bytů i dům s pečovatelskou službou, upozorňuje na venkovní aktivity žáků přilehlé Základní školy Hraničářů a označuje je za „hlučné peklo“. Podle něj kromě školních sportovních areálů využívají také zeleň přímo před bytovými domy, která k něčemu takovému není určena.

Právě tam ruší místní. „Jedná se o území určené pro terénní a sadové úpravy, přitom se využívá v podstatě jako dětské hřiště. A k tomu účelu nebylo zkolaudováno. To by předtím musela být pořízena například akustická studie nebo zavedena opatření proti hluku, což se nestalo,“ upozorňuje Sýkora.

Turistů máme moc, zoufají si v Mikulově. Odlákat je mají méně známé cíle

Podle jeho informací může hladina hluku na dětských hřištích dosahovat přes 100 decibelů. „To odpovídá úrovni rockového koncertu. V kombinaci s tvarem budovy školy, jež připomíná písmeno H, a sousedních paneláků, které fungují jako odrazové desky, tu vzniká akustický smog. Kdybych věděl, že si tu nebudu moct otevřít ani okno, byt bych nekupoval,“ konstatuje Sýkora a dodává, že hluk nevadí jen jemu, ale i sousedům.

Kromě toho poukazuje také na nesmyslnost výstavby samotného sportovního areálu v těsné blízkosti domů. I kdyby totiž děti nevyužívaly zeleň před domy, hluk by prý nebyl o nic menší. „Máme běžeckou dráhu asi deset metrů od ložnice. Je to naprostá chyba projektanta,“ stěžuje si Sýkora.

„Zeleň využíváme ojediněle“

Ačkoliv se na úřady a město obrátil už několikrát, nic se nezměnilo. Problém podle něj neřeší radnice ani hygienici. „Odpovědi se omezují na formální dokumenty, s obtěžováním obyvatel fakticky nikdo nic nedělá. Případ přitom otevírá otázku, zda veřejná správa dostatečně chrání právo obyvatel na důstojné bydlení, pokud toleruje dlouhodobý hlučný provoz v obytné zóně,“ domnívá se Sýkora. Tvrzení radnice, že hluk desítek dětí pod okny ložnic je v pořádku, podle něj popírá základní vědecká zjištění o ochraně veřejného zdraví.

Na městě totiž žádný problém nespatřují. Stížnost projednávala rada i zastupitelstvo a shodly se, že zvukové zatížení odpovídá činnosti zařízení i aktivitám dětí. „Zákon o ochraně veřejného zdraví říká, že zdrojem zvuků zdraví škodlivých, tedy hluku, jsou stroje a zařízení, nikoliv hlasové projevy fyzických osob, nejde-li o součást veřejné produkce hudby,“ připomíná mluvčí Mikulova Jan Šmikmátor.

Radnici vadí rušná hospoda, její provozovatel si stěžuje na šikanu

Znamená to, že dětský ruch není zákonem nijak regulován a nespadá tak do působnosti hygienické stanice ani stavebního úřadu. Podle těchto institucí navíc veškeré užívání sportovního areálu a jeho okolí odpovídá kolaudacím.

Sýkora však vidí problém v tom, že se úřady vyjadřují pouze ke stavbě areálu, jehož řádnou kolaudaci nezpochybňuje, a neřeší zmiňované užívaní zeleně před domy, která k areálu nenáleží.

Ředitel školy Jiří Souchop se však brání, že tam se děti vyskytují pouze zřídka. „Pro účely vyučování a sportování využíváme jen vnitřní a venkovní areál školy. Drtivá většina ploch, na kterých se sportovní areál nachází, má v detailu parcely uveden účel užívání – sportoviště a rekreační plocha. U zbytku je napsáno jiná plocha. Pouze v ojedinělých případech využíváme pro oddech dětí právě zelené části, které jsou v těsné blízkosti budovy školy v ulici Hraničářů,“ ohrazuje se Souchop.

Nový trik brněnského bojovníka s hlukem. Nahlašuje desítky akcí, maří tím jiné

Podle něj tam ani nevzniká hluk, který by mohl obtěžovat sousedy, navíc žádné jiné stížnosti než ty od Sýkory nezaznamenali. „Z mého pohledu není třeba cokoli řešit, sportovní areál je využíván v souladu s jeho účelem. Děti a žáky, kteří se pohybují a sportují na čerstvém vzduchu v areálu a místě k tomu určeném, budu vždy a všemi prostředky podporovat,“ podotýká.

Mluvčí Šmikmátor také poznamenal, že starostka města vyzvala Sýkoru k osobnímu setkání přímo na místě, tuto možnost však stěžovatel nikdy nevyužil.

Na ubytovnu podruhé stopka

V jednom však Sýkora přece jen dostal za pravdu. Součástí sportoviště je také ubytovna, využívaná zejména pro jiné školy. „Večer tu duněla hudba a někdy tady i pobíhali lidé venku a dělali ruch. V tom se pořádně nevyspíte,“ hlásí Sýkora.

Radnice tyto zkušenosti připouští, ale upozorňuje, že šlo pouze o ojedinělé případy. „Ředitel hned konal a takové osoby či skupiny už příště neubytoval. V případě oznámení navíc tyto záležitosti řeší městská policie v reálném čase a místě,“ vysvětluje Šmikmátor.

Bojovník s hlukem v Brně to přehnal. Najedu autem do lidí, volal na policii

Každopádně Mikulov není jediným městem, kde se bojuje proti ruchu z veřejného prostranství. Třeba v Brně úřady roky řeší stížnosti Jiřího Nováka, který brojí proti hlučným akcím na náměstí Svobody. Ten nakonec přišel se svérázným řešením – čas od času se je snaží přebít svou hlasitou hudbou či dopředu rezervuje atraktivní termíny, aby pořadatelství blokoval.