Kdo nevyužije blízkosti Rakouska k práci, je blázen, zní od hranic

Na blízkost česko-rakouské hranice tak doplácejí firmy, které přicházejí o šikovné zaměstnance.

Jan Danda má vysokou školu a ve Znojmě si horko těžko vydělával pětadvacet tisíc měsíčně. Před pěti lety to rád vyměnil v podstatě za dělnickou profesi. A rázem má na účtě každý měsíc o deset až patnáct tisíc korun víc.

„Nikdo si ze mě na zadek nesedl. Zaměstnalo mě vinařství, kde dělám sezonní práce, které jsou zrovna třeba. Vstávám před pátou ráno, v sezoně pracujeme i dvanáct hodin denně,“ popisuje. Přesto by neměnil. „Kdo nevyužije blízkosti hranic a vyspělého přístupu Rakouska k zaměstnancům, je blázen,“ myslí si.

Patří tak mezi takzvané pendlery, což jsou pracovníci pojištění v jiném státě Evropské unie, ve kterém jsou zaměstnáni nebo podnikají, přičemž nadále bydlí v České republice, kam se nejméně jednou týdně vrací.

Čeští žadatelé mají stejné podmínky jako Rakušané

V zahraničí pracují v průměru čtyři procenta Jihomoravanů dojíždějících za zaměstnáním, z oněch 5 400 osob je 1,5 tisíce z Brna-města a 1,3 tisíce z okresu Znojmo. Do Rakouska proudí nejvíc pracantů právě ze Znojma.

Ten, kdo umí německy a je například absolvent technického oboru, tam může mít dobře placenou práci okamžitě.

„Dobří lidé, kteří mají odvahu riskovat a mluví německy, končí v Rakousku, kde je přímá mzda daleko vyšší než u nás,“ potvrzuje šéf znojemské společnosti Laufen Ladislav Dvořák.

Jsou to ale i speciální paušály pro pendlery, kratší pracovní týden i delší dovolená, co za hranice láká. „Dalším prvkem může být i skutečnost, že pro české žadatele tam platí stejné podmínky jako pro žadatele z Rakouska,“ vysvětluje daňová poradkyně a soudní znalkyně Gabriela Hrachovinová.

Před pár dny se nad tématem daně sešla se svými kolegy z Česka a Rakouska v Mikulově, kde po rozboru jednoznačně „vyhráli“ Rakušané.

Jihomoravané si na živobytí vydělávají i na Slovensku. Podle šéfa břeclavského pracovního úřadu Lubomíra Marka se tak s nedostatkem pracovníků potýká většina zdejších firem navázaných na automobilový průmysl, které si s těmi slovenskými silně konkurují.

Práce načerno je nedokazatelná

Kromě českých příhraničních firem tratí občas i stát – to když jsou vychytralci v domovině na pracovním úřadě, berou dávky a přitom jezdí vydělávat za hranice. Jejich počty ale neexistují, přichází se na ně náhodou, poté co se potvrdí podezření pracovníků úřadu práce.

A pak chtějí takového podvodníka „vypudit“. „Snažíme se našimi aktivitami takovému uchazeči najít zaměstnání. Může být i jeho volba, že raději odejde z evidence,“ připouští Marko.

Zatímco legální práce za hranicemi se dá ověřit třeba na takzvaném E-formuláři díky potvrzení o sociálním pojištění, dokázat opak je v podstatě nemožné. „O poplatnících, kteří pracují třeba v Rakousku načerno, o těch nevíme z pochopitelných důvodů vůbec nic a neví o nich ani rakouská finanční správa,“ souhlasí zástupce šéfa Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj David Stančík.

O peníze přicházejí ale i podvodníci. „Jejich důchod bude velmi nízký kvůli nízkému počtu odpracovaných let nebo nárok na něj nevznikne vůbec,“ podotýká mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová.

Ze statistik vyplývá, že nejspokojenější jsou s prací lidé v Brně – nejméně lidí odtud odjíždí za prací a současně nejvíce lidí sem z dalších koutů kraje cestuje do zaměstnání i škol.

„Brno má výsadní postavení. Za prací sem jezdí z Brna-venkova 26 tisíc lidí, z Blanska a Vyškova kolem šesti tisíc lidí,“ vypočetla za Český statistický úřad Marie Průšová. Naopak nejméně lidí sem dojíždí z Hodonína a Znojemska, jen něco přes dva tisíce lidí.