Změny by podle vědce, který pracuje pro Českou geologickou službu a Ústav výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, měly začít na jižní Moravě.

Říká se, že už teď je u nás klima jako v Chorvatsku. Bude tahle změna ještě pokračovat?
Spíš asi jako v Srbsku a severním Rumunsku, abychom byli geograficky přesní. Všechny klimatické modely říkají, že pokud se emise skleníkových plynů budou vyvíjet tak, jak se předpokládá ve středním scénáři, tak se nám do roku 2050 oteplí ještě asi o 1,5 stupně. Tak počasím setrváme na Balkáně zřejmě i nadále.

5 fotografií

Ve společnosti se o suchu intenzivně mluví tak čtyři roky, ale vy jste byl součástí výzvy z řad vědců už v roce 2006. Šlo o apel na stát a lesníky, aby změnili svůj přístup. Poslouchal vás někdo?
Byl to apel, co může přijít – a ono to přišlo. Moc nás nikdo neposlouchal. Víte, zrovna lesnictvo je velmi alergické na to, když se mu radí zvenku. Mají dojem, že sami vědí všechno nejlíp. Takže i reakce byla přesně taková. A ještě v roce 2016 říkal ministr zemědělství Jurečka, že lesy jsou v nejlepší kondici za posledních dvě stě let.

Řešíme tedy teď něco, čemu se dalo předejít?
Částečně ano. Ale dokud se člověk nespálí, nevěří, že jsou ta kamna horká. A teď jsme se spálili.

Říkáte, že za sucho nemůže nedostatek deště. Co tedy?
Zvýšená teplota a struktura naší krajiny. S vyššími průměrnými teplotami v průběhu celého roku souvisí i větší odpařování z krajiny, vegetace daleko víc dýchá a fotosyntetizuje a na to spotřebovává spoustu vody – zejména té, která nám chybí někde jinde. Máme daleko víc jasných a slunečných dnů než dřív. Srážky sice jsou v uplynulých pěti letech trochu nižší, ale z dlouhodobého hlediska to dosud nevybočuje. Z měřitelných dat víme, že v 60. a 70. letech 19. století pršelo ještě méně. Jenže tenkrát bylo o dva stupně chladněji než dnes.

Klimatické modely odhadují do roku 2100 množství srážek v podstatě stejné, to platí?
Pořád. Poslední modely dokonce předpovídají, že bude pršet trochu víc než teď. Ale problém je taky s distribucí srážek během roku. Jak se otepluje, je méně sněhu. Zimní srážky jsou spíš déšť, co hned odteče, než aby se chvíli akumuloval, zvolna roztál a doplnil rezervoáry podzemních vod. V epizodách přívalových dešťů naprší vody stejně, ale v úplně jiném taktu než doteď – jednou za čas velká srážka 30 až 40 milimetrů a pak zas čtrnáct dnů modré nebe. Problém je, že dnešní struktura krajiny je přizpůsobená právě na to, že tak trochu prší pořád. Proto se taky odvodňovalo, aby se získalo víc trvale nezamokřené půdy. To naši předci dělali stovky let, ještě do 80. let 20. století. Ale takovou strukturu krajiny, kdy voda odfrčí melioracemi pryč, teď nepotřebujeme.

Řešení, která nabízí vláda, mají smysl? Vím, že jste kritizoval třeba výstavbu nových přehrad.
To je vždycky jediný recept, který ministerstvo zemědělství vytáhne ze šuplete. Už šedesát míst rezervovaných na přehrady máme, teď máme přidat třicet nových? Některé měly sloužit po povodních v roce 1997 k ochraně před nimi a dnes jako ochrana před suchem, to přece nedává smysl. Nejdůležitější je zachytit vodu tam, kde spadne. Na polích nebo v lesích. Ne ji odvést trubkami do přehrady.

Jaké kroky byste tedy uvítal?
Měli bychom v první řadě zhodnotit, které meliorace jsou dnes kontraproduktivní. A prostě je vykopat a dát pryč. Dnešní zákony, vodní nebo o ochraně zemědělského půdního fondu, nás tak trochu nutí tady udržovat komunismus. Je povinnost všechny ty meliorační vodní díla a úpravy pozemků udržovat, jak jsou. Chybí inventura zákonů a jejich novelizace. Dám příklad.

Povídejte.
Mokřad Tály na jižní Moravě vznikl díky provoznímu opotřebení odvodňovací soustavy. Byla možnost ho zachovat, zahrnout do pozemkových úprav, vyměnit zatopené pozemky za jiné. Místo toho havárii na meliorační síti po letech opravili a mokřad zanikl. Ministr zemědělství Miroslav Toman nám na to odpověděl v tom duchu, že všechno proběhlo podle zákona a nikdo za nic nemůže. Ale on tam zmizel cenný mokřad. S tímto přístupem můžeme mluvit o suchu pořád. Teď pršelo, takže debata zase usne. Celá debata se totiž vede od deště k dešti.

Sucho ještě není dostatečné téma ve společnosti?
Ještě ne. Rádo se o něm mluví a vzájemně se děsí. Ale voda z kohoutku naprosté většině lidí pořád teče. Jediné, čeho si lidé všimnou, je, že je vody málo a je hnusná, když se jdou vykoupat. Možná jim vadí i ty zdevastované lesy. Ale když řeknete, že je to skladbou lesů a klimatickou změnou a potrvá to desítky let a bude to chtít obrovské prostředky a úsilí, tak je to za horizontem, o kterém jsou lidé schopní a ochotní přemýšlet.

Dá se říct, kdo nejvíc odnese aktuální sucho?
Bezpochyby lesy. Odnášejí to a ještě odnesou do doby, než dojede ta obrovská vlna kůrovcové gradace. Už teď je tak rozjetá, že ji technicky nic nezastaví. Pomohlo by, kdyby celé léto pršelo a byla zima, a kalamita tak skončila přírodními procesy. Tím, že se masivně těží, tak jí to vlastně ještě nahrává, protože kůrovec má víc možností k množení – na pokáceném smrkovém dříví, které leží na skládce u lesa, se množí ještě líp.

A co zemědělci a běžní lidé?
V zemědělství jde o zásobu vody v nejsvrchnějším půdním horizontu, kam dosáhnou plodiny, a teď zrovna docela slušně napršelo, myslím, že letošní úroda je v podstatě zachráněna. A zdroje pitné vody jsou problém, který nechci bagatelizovat, ten by se třeba zavedením jedné dvou přehrad v místech, kde je opravdu vody nedostatek, řešit dal. Nejsem fundamentalista.

Musíme se naučit se suchem žít, nebo správnými kroky leccos napravíme?
Určitě. Protože ve skutečnosti jsme kroky k adaptaci na sušší klima skoro žádné neudělali. Protože většina nástrojů, které stát nabízí, je dobrovolná. Evidentně spousta správců krajiny (zemědělců, lesníků) nic měnit nechce, protože je to komplikované, jsou jen jednotlivci, kteří jedou úplně mimo systém a obvykle za vlastní peníze. Meliorace, tedy odvodnění, se u nás dělaly sto let, obrovský boom těchto prací na polích a řekách byl za první republiky a komunismus to dorazil. Změnu je potřeba systematicky naplánovat. Problém jsou i velké lány půdy. Kdyby mezi nimi byla stromořadí, meze a louky, tak by voda nefrčela při prvním větším dešti na náves i s ornicí, jako se to dnes běžně děje.

Můžou proti suchu bojovat jednotlivci?
Na úrovni krajiny je to téma pro stát, na který by ale měla tlačit společnost. Ale samozřejmě, že si na zahradě můžete vykopat tůňku, nemusíte sekat trávu každý týden, aby v ní byl nějaký hmyz, nemusíte zeleninu sypat pesticidy, protože to je jednoduché a nemusíte tolik plet. Ale tím, že člověk dnes z krajiny odchází a nechává ji průmyslovému zemědělství, tak se mu zmenšují možnosti, protože ji sám pouští z ruky.

Má v tématu sucho specifika jižní Morava?
Velká. Právě proto, že tu bylo sucho už dřív. Jihomoravský kraj byl vždycky teplejší a sušší. Před asi třemi roky bylo takové sucho, že to opravdu limitovalo úrodu. Jihomoravský kraj je místo, kde je potřeba se změnou struktury krajiny začít.