Česká firma umí zpracovat plasty na palivo, o technologii doma není zájem

  4:32
Proměna plastů na využitelné látky zatím v Česku vázne. Novátorské návrhy z jižní Moravy narážejí na legislativu i nedůvěru odborníků.

Firma z Velkých Pavlovic chce plasty proměňovat v ropnou tekutinu, která by se využila jako energie ke spalování. V Česku o takovou technologii ale není zájem. | foto: Enress

Víc než polovina plastového odpadu nyní končí na skládce, protože se vyplatí recyklovat prakticky jen PET lahve. Ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku věří, že to dokážou změnit.

Fotogalerie

Stroj vyrobený firmou Enress umí pomocí chemické recyklace, takzvané pyrolýzy, proměnit odpadní plasty v kapalinu. Podle svých tvůrců by mohl stát na sběrném dvoře v každém městečku a snadno si poradit se záplavou vytříděných plastů.

Jenže zatím je nevyužitý. „Už jsme vzdali čekání na stavební povolení, takže technologii odvezeme do zahraničí, kde jde vše snáze,“ říká David Langar z Hustopečí, který společnost Enress zastupuje.

Ta už se několik let dohaduje s celníky i dalšími úřady, aby technologii zprovoznila. Jenže alternativní zpracování odpadu zatím nemá oporu v zákoně, a tak podobné projekty zůstávají u ledu.

Technologie má rozložit vytříděné plasty a přetvořit je na ropný produkt, který lze dál využít třeba k tvorbě elektrické energie a tepla nebo pro výrobu nových materiálů.

Dalším výstupem může být energeticky využitelný plyn a uhlík. Všechno bez zátěže životního prostředí.

„Okolní země v našem sousedství vyvíjí obdobná zařízení a uvádí je postupně do provozu. Například rakouská vláda společně s OMV finančně podpořila firmu Leitner a takto produkovaný olej se nyní přidává do pohonných hmot. Obdobně spolupracuje britská vláda se společnostmi Shell a British Airways na získávání a využití produktů z depolymerizačního procesu. V Nizozemsku pro změnu takto získaný výstupní produkt již využívají k pohonu lodí,“ vypočítává Langar.

V Česku o technologii nechtějí ani slyšet, vyvezou ji do Arménie

V Česku však zatím nic podobného nefunguje. Podle Langara jeho firma naráží na legislativu i malé zkušenosti s pyrolýzou, tedy rozkladem plastů.

K té ostatně nemají přílišnou důvěru ani odborníci, kteří se v oblasti odpadového hospodářství pohybují. 

Využití odpadu

  • Vytříděné sklo se znovu využije všechno. 
  • Papír odevzdaný k recyklaci se může použít z asi 90 procent. 
  • Z plastu se znovu zpracuje maximálně 35 procent, a to především PET lahve a tvrdé plastové obaly. 

„Někteří prodejci pyrolýzních jednotek argumentují bilančními rovnicemi, které odporují zákonu zachování hmoty,“ glosuje Tomáš Hlavenka, ředitel brněnské firmy ASHPA, jež se zabývá odpadovým poradenstvím.

Podle něj je velmi složité z komplikovaných plastů vyrobit čistou surovinu. Osobně ví jen o dvou pyrolýzách, které úspěšně fungují – v Japonsku a na Slovensku, kde se využívá při zpracování starých pneumatik. 

Technologie je tak v Česku zatím pozastavena a firma Enress ji nabídla k prodeji do zahraničí. Přístroj z Velkých Pavlovic se má stěhovat až do Arménie, v plánu jsou i prodeje v Rakousku.

I tam ovšem naráží na to, že o výsledný produkt nikdo nestojí. Vzniklý olej a plyn se tak smíchá dohromady a spálí bez dalšího využití. „Výroba pyrolýzou je komplikovaná a výsledkem jsou produkty, které nikdo nechce,“ míní Hlavenka.

K alternativám chybí vůle i legislativa, míní poslankyně

Shodou okolností se v úterý ve Sněmovně projednávala novela zákona o odpadech. Jana Krutáková, jihomoravská poslankyně za STAN, která se problematikou odpadů dlouhodobě zabývá a pracuje ve velkopavlovické odpadové společnosti Hantály, se o ní vyjádřila velmi kriticky. 

„Vládní návrh je dobrý akorát tak na kompletní přepracování. Jeho podoba efektivně neřeší problematiku recyklace odpadu, přestože jsme se přihlásili k poměrně náročným cílům,“ vytkla zákonu Krutáková.

O recyklaci se hlasitě mluví hlavně proto, že v roce 2024 má na skládkách končit jen zlomek z dosavadního množství odpadu. Zbytek je potřeba zobchodovat či alternativně zpracovat. Podle Krutákové však k alternativním projektům zatím v Česku chybí vůle i legislativa. 

Právě její firma Hantály plánovala stavět revoluční linku na zpracování komunálního odpadu, která měla materiál z černých popelnic zpracovat na alternativní palivo. Projekt ovšem neprošel procesem hodnocení dopadů na životní prostředí EIA, hlavně proto, že nebyl v souladu s plánem odpadového  hospodářství Jihomoravského kraje.

Jihomoravané jsou vzorní třidiči

Ten počítá s tím, že s většinou komunálního odpadu si poradí brněnská společnost SAKO ve své spalovně. Ta loni zpracovala 233 tisíc tun odpadu a vyrobila z něj rekordní množství tepla, které ohřívá radiátory Brňanů. 

„V Brně má energetické využití odpadu dlouhou tradici, neboť v roce 1905 byla zprovozněna první spalovna na území celého Rakouska-Uherska, která již tehdy vyráběla elektrickou energii,“ zmiňuje Filip Leder (KDU-ČSL), předseda představenstva SAKO Brno.

Jihomoravané přitom patří k vzorným třídičům, ročně dají k recyklaci 47,5 kilogramu na člověka. Zatímco sklo se znovu využije stoprocentně a papír z asi 90 procent, z plastu se zpracuje pouze 30 až 35 procent – především PET lahve a tvrdé plasty, jako kanystry, obaly od aviváží a podobně. 

„Na řadu plastů zatím v České republice neexistují zpracovatelské technologie, ale to by se mělo změnit, protože recyklace plastů je prioritně podporovaný cíl environmentální politiky EU i České republiky,“ podotýká Leder.