Cesta k této připomínce nebyla snadná, stojí za ní mimo jiné víc než osm měsíců pečlivé práce.
Nápad vzdát poctu lidem sdruženým v Konfederaci politických vězňů (KPV) definitivně dozrál na sklonku loňského roku. Po smrti dvou posledních znojemských členů KPV, Jaroslava Spilky a Leopolda Solaře, se předsedkyně okresní organizace Marie Achrerová rozhodla její činnost ukončit.
„Snažila jsem se posledním členům pomáhat, navštěvovat je. Bohužel jsme je už všechny doprovodili tam, odkud není návratu. Zůstalo nás sedm, už ne politických vězňů, ale jejich příbuzných – potomků a vdov,“ popisuje Achrerová, která vedení organizace převzala po smrti svého muže, odsouzeného stejně jako ostatní členové jejich rodiny podle paragrafu K 231.
Uzavřít tuto kapitolu však přišlo líto Marku Venutovi, jenž je kromě jiného opozičním zastupitelem Znojma za KDU-ČSL. „Krutosti totalitních režimů by neměly být nikdy zapomenuty. Shodou okolností za mnou v té době přišel jako za politicky činnou osobou Jiří Švihálek s prosbou připomenout jeho otce nějakou vhodnou formou jako politického vězně,“ vypráví Venuta.
K třicátému výročí KPV ve Znojmě tedy navrhl odhalit pamětní desku se jmény jednotlivých politických vězňů sdružených v této organizaci. Záhy se však ukázalo, že nalézt konkrétní údaje je často velmi obtížné, až nemožné.
„KPV jmenné seznamy neevidovala, neboť se všichni vzájemně znali. A tak jsme se pustili s paní Achrerovou do skoro detektivní práce,“ líčí Venuta.
O pomoc požádali mimo jiných i vojenského historika a současného ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka, náměstka ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Ondřeje Matějku či Martinu Kotykovou ze sdružení Dcery 50. let.
Nakonec se jim podařilo po měsících usilovné práce sestavit seznam, který čítá 88 jmen. „Myslím ale, že ve skutečnosti bylo politických vězňů daleko víc, až několik stovek. Nedohledali jsme všechny a v žádném archivu to není. Bude to důstojné připomenutí, ale je mi líto, že takové neúplné,“ podotýká Achrerová.
Zmíněný Jiří Švihálek je stejně jako jeho otec pevně spojen s křesťanským Orlem. Ten, podobně jako Sokol a jiné organizace, nejprve zakázali za války Němci a poté po únoru 1948 komunisté. Mnoho členů Orla bylo za své názory perzekvováno a za své přesvědčení posláno do vězení, mezi nimi i Švihálkův otec.
Proto se Venuta se starostou znojemské jednoty Orel Ludvíkem Miholou usnesli, že zbudování desky si vezmou za své, a nechali ji vyrobit u znojemské firmy Sklenářství Prýma.