Otázka smrti začíná být tématem, říká kaplan pečující o covidové pacienty

  11:00
Zatímco dříve docházel na všechna oddělení znojemské nemocnice vyjma onkologie, kterou má na starosti jeho kolega, nyní kaplan Martin Veselý působí téměř výhradně na covidových odděleních. Právě tam je ho nejvíc zapotřebí. Pacientům totiž často schází naděje.

Kaplan Martin Veselý pomáhá pacientům znojemské nemocnice už více než pět let, teď hlavně na covidových odděleních. | foto: Nemocnice Znojmo

„Jsem tu rozhodně pro všechny. Praxe mi ukázala, že je možné se smysluplně pobavit s kýmkoli bez ohledu na politické či náboženské vyznání, to jde v mé profesi naprosto stranou,“ říká kaplan, který ve znojemské nemocnici působí více než pět let. 

Povzbuzuje a motivuje zdejší pacienty během jejich léčby. „To, že jsou vytrženi ze svého domácího prostředí, bez možnosti návštěv rodiny či přátel i bez haptického kontaktu (objetí, doteky, tělesný kontakt, pozn. red.) od svých blízkých, je ohromný stresový faktor. Dalším je samotná nemoc a její průběh, zejména je-li spojena například se zápalem plic a oni tráví dny s kyslíkovou maskou na obličeji. Jediné, co mohu dělat, je u toho člověka posedět, držet ho za ruku a modlit se za něj. Pak mám možnost mu něco povzbudivého říct, slovem ho pohladit a zvednout mu tím bradu,“ popisuje kaplan.

Za pět a půl roku praxe se mu jen jedinkrát stalo, že s ním pacient nechtěl hovořit. Šel k němu na apel lékaře, protože přestal při léčbě spolupracovat. Za dva dny však onen pacient změnil názor a sám si ho nechal zavolat.

„Bez ohledu na to, jestli se jedná o ateistu, věřícího, či agnostika, když člověk čelí realitě života, kterou nemá pod kontrolou, je zpravidla otevřený hovořit o smyslu života, ale i o tom, jak tyto věci přijímat. Jako by lidé měli zakódováno, že smrt není nic přirozeného,“ poukazuje Veselý s tím, že současně nelze přehlédnout, že otázka smrti, tedy naší křehkosti, začíná být tématem i ve společnosti. 

„Rozhodně si uvědomujeme, že jsme mnohem zranitelnější, než jsme si připouštěli, když všechno šlo celkem dobře a my se domnívali, že máme věci pod kontrolou. Život nám však ukazuje, že máme pod kontrolou jen jeho malou část. To automaticky vyvolává otázky i jakési chvění – potřebu přemýšlet o životě, o jeho smyslu. Proč dělám to, co dělám, a proč žiju tak, jak žiju, a zda to má smysl,“ vysvětluje.

Povzbudit potřebují i zdravotníci

Do nemocnice dochází pravidelně v úterý a ve čtvrtek odpoledne, ale i mimo tyto dny, pokud ho pacienti akutně potřebují. Spolupracuje přitom s ošetřujícím personálem, který mu nejen připravuje pacienty, ale v současné době také sami zdravotníci potřebují pomoc duchovního.

Až skončí covid, navrátí se kaplan Veselý nejspíš i k vedení skupinové ergoterapie, například pro pacienty po operacích na rehabilitačním oddělení. Ergoterapie je mladý obor zabývající se celostním pohledem na zdraví. 

„Nabízím motivační diskusní platformu, kde se snažím pacientům pomoci v tom, aby přijali sami sebe i současnou – často pro ně velmi nepříjemnou a náročnou – situaci. Aby spolupracovali s ošetřujícím personálem a aby jejich cílem nebylo jen dostat se za každou cenu domů, ale vytěžit maximum z pooperační rehabilitace a dostat se domů v co nejlepším stavu – pokud možno lepším, než v jakém do nemocnice přišli,“ sděluje Veselý s tím, že na sezení přitom někdy přicházejí i zdravotníci.

I oni totiž potřebují povzbudit. „Nemocniční personál odvádí úžasnou práci a je to práce nesmírně vyčerpávající, protože se denně setkávají s bolestí a utrpením. Velmi si jich vážím a patří jim za to velký dík a respekt,“ uzavírá.