Potvrzených nálezů této teplomilné houby v Česku není mnoho, typická je totiž pro Středomoří. Tato krásná a statná muchomůrka je podobná některým druhům bedel.
„Přestože je jedlá, muchomůrka Vittadiniho se ke konzumaci doporučit rozhodně nedá. Jednak neoplývá příjemnou vůní, takže ke sběru neláká, a navíc patří mezi kriticky ohrožené druhy zapsané ve vyhlášce i červeném seznamu hub,“ říká znojemský botanik Radomír Němec.
Jak od sebe vzácnou muchomůrku a bedlu rozeznat? Kromě vůně i třeba podle prstenu - bedla jej má pohyblivý, můžeme s ním hýbat a dá se lehce odtrhnout, kdežto u muchomůrky je přirostlý.
Na Znojemsku byla muchomůrku Vittadiniho poprvé zdokumentována jedním ze zakladatelů Národního parku Podyjí Jaroslavem Krejčím už v roce 1975 v lese Hója u Božic.
„Pak ji v regionu 40 let nikdo nenalezl. Až v roce 2016 jsme ji objevili v okolí Jaroslavic a letos na území národního parku, kde dosud nikdy zaznamenána nebyla,“ popisuje Němec.
Muchomůrku vídají před domy i u školy
Zajímavé podle botanika je, že je to jediný druh muchomůrky u nás, který nevyhledává soužití s kořeny stromů a keřů.
„Je možné ji nalézt zejména na člověkem ovlivněných stanovištích, jako jsou okraje vinic, obcí nebo pastvin, od konce jara do podzimu,“ vysvětluje.
Na své předzahrádce ji pravidelně vídá i Dagmar Malinová. „Tato houba nám již několik let vždy na jaře roste u našeho bytového domu v Břeclavi, objevuje se někdy samostatně, někdy v kruhu, krásně zdobí trávník,“ popisuje Malinová.
Přestože se muchomůrku snaží ohlídat, moc dlouho na trávníku nevydrží. „Bohužel nám ji vždy někdo i přes naši snahu sesbírá, pravděpodobně si ji plete s bedlou,“ soudí.
Muchomůrka Vittadiniho si v Břeclavi oblíbila také prostranství u Základní školy Slovácká, kde vyrostla pod borovicemi.
Relativně suché Podyjí je pro makroskopické houby velice rozmanitou základnou. V národním parku jich odborníci napočítali okolo 1400 druhů.