Mezinárodně renomovaní umělci si ocenění osobně převzali v brněnském Divadle na Orlí. Udělovala jim ho děkanka Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU).
Magdalena Kožená je brněnská rodačka, která dosáhla světových úspěchů, ale nikdy nepřerušila kontakt s českou uměleckou scénou. Uznávaný dirigent Simon Rattle, v minulosti spjatý například s Berlínskými filharmoniky, je manželem Kožené a velkým propagátorem české hudby.
„Magdalena Kožená je ikonou pro celou generaci českých umělců. Je mimořádnou pěvkyní, která ve své interpretaci dokáže skloubit inteligenci s absolutní technickou dokonalostí a emočním prožitkem,“ vyzdvihla děkanka Barbara Maria Willi.
Zdůraznila také, že mimořádná umělkyně dokázala spojit světovou kariéru s úlohou trojnásobné matky a rolí patronky tuzemských základních uměleckých škol. Willi připomněla stejně důležité letité angažmá Kožené při podpoře výstavby nového koncertního sálu v Brně.
Dojatá osmačtyřicetiletá mezzosopranistka Kožená v děkovné řeči vzpomínala na své začátky v pěveckém sboru Kantiléna, studium na základní umělecké škole Vranovská a brněnské konzervatoři.
Cítí se podle svých slov pevně spjatá s českou hudební tradicí a brněnským prostředím. „Hned při prvních notách Janáčkovy Sinfonietty okamžitě pláču,“ komentovala vztah ke skladateli, jehož jméno brněnská akademie nese.
Ostatně první a třetí věta z Janáčkova dechového sextetu Mládí v podání žesťového souboru studentů JAMU při slavnostním programu zazněla.
„Kvůli Janáčkovi jsem se chtěl stát dirigentem“
„Zařazovat českou hudbu do vlastních koncertních programů nepokládám za svou povinnost, ale skutečnou vnitřní potřebu. V zahraničí českou hudbu přijímají s nadšením. Mnoho špičkových muzikantů ji miluje a uvádí,“ podotkla Kožená.
Po Kožené byl zlatou medailí, tedy znakem doktorské hodnosti, dekorován i její manžel Sir Simon Rattle. „Je v mých očích nejen dirigentem, ale také osobností vyzařující neobyčejnou vřelost, které věřím její nasazení pro humanitní principy. Je skutečný idealista v nejlepším slova smyslu, věřím mu jeho životní postoj a hodnoty, které reprezentuje a skutečně sám žije,“ ocenila Willi.
Rattle přiznal, že kromě Janáčka obdivuje i Antonína Dvořáka. Setkání s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky označil za osudové. „Už jako šestnáctiletý student Královské akademie hudby v Londýně mi v Příhodách lišky bystroušky pod taktovkou Steurta Bedforda bylo svěřeno dirigování sboru zpívajícího mimo pódiu a také part čelesty,“ zavzpomínal šestašedesátiletý dirigent.
Výrazem „melancholická radost“ popsal Rattle ve své děkovné řeči charakter české hudby. „Janáček byl v mém hudebním životě vždy něco jako orientační hvězda Polárka. Přál jsem si právě kvůli němu stát se operním dirigentem. Je radostí patřit nyní do úžasné školy, která nese jeho jméno. Excelence brněnské akademie je světově proslulá. Považuji si třeba vaší divadelní práce s neslyšícími studenty. Jsem hluboce vděčný, že mi díky této dnešní cti bylo dopřáno cítit se i trochu česky,“ děkoval dirigent.
Janáčkova akademie múzických umění uděluje titul Doctor Honoris Causa od roku 1993. Nejvyšší vědeckou hodnost školy dosud obdrželo šestnáct zpravidla světově proslulých umělců. Kožená s manželem se tak ocitli ve společnosti Ludvíka Kundery, Vlasty Chramostové, Emílie Vášáryové nebo Václava Havla.
