Zatímco v létě bývá v kulturáku spíše klid, letos tam chtějí lidem vynahradit jarní kulturní půst.

„Jsou natěšení na kulturu, takže jim ji nabídneme. Kromě tradičních akcí, jako jsou třeba Líšeňské hody, které pořádáme spolu s radnicí a národopisným souborem Líšňáci, chystáme i novinky. Na poslední srpnový týden domlouváme s vedením festivalu Iberica, že jeden z koncertů bude v Líšni na zámku Belcredi,“ uvádí Michal Kročil jednu z programových novinek.

Velké kulturní akce v centru Brna nevnímá jako konkurenci pro lokální kulturu.

„Je dobré, když se obojí propojuje. Chtěl bych, aby v Líšni vystupovali i známí interpreti, kteří sem přitáhnou lidi i odjinud z Brna,“ prozrazuje.

Připravují rovněž další koncertní cyklus Vážná hudba na zámku, na němž by kromě studentů konzervatoře a JAMU měli vystoupit i renomovaní umělci. Více oživit chce i Dělňák, u nějž se teď rekonstruuje zahrada. 

„Pak bude vhodným místem pro koncerty. Hudebníků tady žije hodně, takže můžeme klidně zorganizovat několikahodinový koncert líšeňských muzikantů na jednom pódiu,“ těší ho. Uvnitř kulturního domu by chtěl pořádat výstavy.

Líšeň vyniká svým kulturním děním

Líšeň je mezi brněnskými částmi vyhlášená právě kulturním děním i spolkovou činností.

„Stará Líšeň má charakter menšího městečka se silnou tradicí, co se týče kroje, specifického nářečí, podobného hanáckému, i spolkové tradice. Hodně lidí se ve svém volném čase zabývá kulturou a dalšími aktivitami. Spolků je tady nebývalé množství, což se na životě v Líšni projevuje,“ vyzdvihuje Kročil.

Posláním kultury je podle něj přinášet do života radost, potěšení a inspiraci.

„Lidé jsou často unavení ze života, který se točí jen kolem práce, dětí a povinností, a kultura představuje čas, kdy se uvolníme a děláme, co nás baví,“ říká. „Kultura po tisíciletí patří k lidskému životu a bez ní jsme ochuzeni,“ zamýšlí se Kročil, jenž je sám i muzikantem. 

Než získal doktorát z filozofie, vystudoval na konzervatoři hru na pozoun a léta učí děti hru na zobcovou flétnu.

„Na flétně je skvělé, že je skladná, není technicky náročná a také se na ni děti naučí poměrně rychle hrát, takže brzy mohou hrát písničky a improvizovat. Při výuce se snažím, aby rozvíjely i svou kreativitu a hudební paměť,“ vysvětluje. 

S oživením kultury online prostor neopustí

Kromě hraní dechové nástroje i sbírá. Doma má asi desítku dřevěných lidových hudebních nástrojů, třeba fujarku, píšťalu dvojačku nebo valašskou trúbu, odborně zvanou trombita, kterou používali pastevci. Když nastoupil do líšeňského kulturáku, byla zrovna živá kultura kvůli covidovým opatřením „u ledu“. Začal proto využívat online prostor. 

„Když jsme nemohli nabídnout program pro diváky v sálech, začali jsme oživovat náš web. I tady jsme zapojili spolky a také začali natáčet podcasty s místními osobnostmi. V rubrice nazvané Líšeň je líheň už jsme vydali rozhovory s hudebníky Kateřinou a Daliborem Štruncovými, archeology Miriam Nývltovou Fišákovou a Jiřím Zubalíkem, kteří mluvili o archeologických nálezech v Líšni, především o populárním nálezu lebky pravěkého zubra stepního z jara tohoto roku,“ přibližuje Kročil.

A dodává, že v tom bude pokračovat. V Líšni totiž o osobnosti – ať už z kultury, či sportu – není nouze. „Žije tady tenistka Lucie Šafářová s Tomášem Plekancem, trenér našich nejlepších tenistek David Kotyza, ředitel Technického muzea v Brně, členové orchestru brněnské filharmonie, vědci, muzikanti, divadelníci, výtvarníci. Chceme je postupně oslovit a požádat o rozhovor,“ prozrazuje Kročil.

Zaměřit se chce i na historii Líšně a práci s pamětníky, kteří se podělí o své vzpomínky i dobové fotografie.