Místo k výtahu zamíří kardiolog Jiří Vítovec ke schodišti. A do své pracovny s výhledem na Petrov v šestém patře Fakultní nemocnice u sv. Anny vyběhne po schodech. I v sedmdesáti letech, jež oslavil před měsícem, se řídí radou, kterou dává i svým pacientům: „Udržte si zdravé srdce!“
Brněnské „svaté Anně“ a svému oboru jste věrný už 46 let. Je kardiologie vaše srdeční záležitost?
Určitě je. A jsem věrný nejen svaté Anně a kardiologii, ale také své ženě, svému bytu, kde žiju šedesát let. Rád jsem věrný. (směje se)
Zvolil jste kardiologii, ale prý jste kdysi nesnesl pohled na krev...
To mi bylo asi čtrnáct let. Maminka moc chtěla, abych se stal lékařem. Říkal jsem jí, že půjdu na cokoli, jen ne na doktora, krve jsem se bál. V sedmnácti, když jsem studoval střední všeobecně vzdělávací školu, jsem však vyslechl rozhovor dvou kamarádů o tom, jak byli na pitevně. Když popisovali, jak viděli nervy a cévy, zaujalo mě to a zvolil jsem medicínu. A ono to vyšlo.
Čím si vás získal právě obor zabývající se srdcem?
Vždycky záleží na učitelích, zda vás dovedou pro svůj obor nadchnout. Mě učili profesoři Bořivoj Semrád, Pavel Bravený a Miloš Štejfa, někdejší brněnské ikony kardiologie. Byla pro mě čest, že v této společnosti mohu být. Když jsem začínal, byl u nás tento obor v plenkách oproti tomu, co dokážeme dnes.
Jiří Vítovec
|
Jaký je pro vás nejsilnější moment při práci kardiologa?
Samozřejmě když se podaří zachránit nemocného člověka, který by jinak zemřel. Ale i vděčnost pacientů. Když vám někdo poděkuje, že na světě zůstal díky vám, je to velice silný moment. A pak je tu ocenění studentů, kterým se pokouším předávat své zkušenosti.
Vzpomenete si na vašeho prvního resuscitovaného pacienta? Co se lékaři v tu chvíli honí hlavou?
V životě jsem resuscitoval stovky lidí, ale na to poprvé si vzpomenu přesně, bylo to v roce 1975 a šlo o starou paní s těžkou srdeční chlopenní vadou. Oživovali jsme ji asi hodinu, ale bohužel neúspěšně… Je to práce jako každá jiná, ale víte, že při ní jde o život. Na rozmýšlení není čas. Zahájíte resuscitaci a snažíte se, aby byla účinná. Víte, co máte dělat.
Jak už jste zmínil, kardiologie udělala velký posun. Přibližme jej na konkrétní diagnóze.
Jsme jedna z nejlepších zemí na světě v péči o pacienty se srdečním infarktem. Když jsem nastoupil, řešilo se to jedním lékem, pacient musel minimálně šest týdnů ležet v nemocnici a rehabilitovat začal po třech týdnech, kdy byl upoután na lůžko. Dnes u nekomplikovaného infarktu po ošetření angioplastikou (rozšíření zúžené tepny, pozn. red.), dostane pět léků a jde klidně i druhý den domů a rehabilituje. Podobné je to s vysokým krevním tlakem. Díky lékům, které tenkrát neexistovaly, se pacienti dožívají daleko vyššího věku.
Na základě čeho můžeme tvrdit, že kardiologie u nás patří ke světové špičce?
Když člověk v České republice dostane akutní srdeční infarkt, je zavezen na jednu z 22 angiolinek, které pracují nonstop, a podstoupí už zmíněnou angioplastiku. Ta vychází z metody založené na zavedení tenkého katetru do koronární cévy, čímž se zjistí její zúžení, a pomocí balonku a zavedením stentu (kovové spirálky, pozn. red.) se roztáhne.
Metody se v posledních letech zkvalitnily, ale důležité také je zorganizovat péči tak, aby se pacient skutečně na zmíněné pracoviště dostal. A o to se zasloužili především kardiologové Petr Widimský nebo Ladislav Groch a řada dalších, takže touto metodou je u nás ošetřeno 98 až 99 procent pacientů s akutním infarktem. Když se bavíme s americkými kolegy, trochu nám závidí, protože kdyby měli pacienta dopravit 200 kilometrů na nejbližší angiolinku, už to bohužel nemá smysl.
Platí to i v současné covidové době, kdy české nemocnice čelí velkému náporu pacientů?
Ano, platí. Nemocnice se i v této situaci zvládají o pacienty s akutním infarktem či jinými akutními stavy postarat. Co zatím přesně nevíme, je to, jak bude covid-19 dlouhodobě působit na kardiovaskulární systém. Bohužel se teď také opomíjí prevence, protože lidé se obávají, že by se v nemocnici nakazili, a řešení zdravotních problémů odkládají. Čeho se ale nemusí bát, že by se lékaři nepostarali o jejich blízkého, kdyby ho postihl infarkt či jiné akutní onemocnění. Pokud by to nešlo přímo v jejich regionu, převezou pacienta do sousedního.
Co pro své srdce můžeme sami udělat?
Je to děsně jednoduché. Nekouřit, nepřejídat se, držet optimální váhu, hlídat si hladinu krevního cukru a cholesterolu, kontrolovat krevní tlak a hýbat se. Místo výtahu si raději vyšlápněte schody. Kéž by to lidé dodržovali… U nás Čechů trochu bývá problém, že pacient raději lékaři řekne, ať mu předepíše tabletky, než aby pro sebe sám něco udělal a třeba přestal kouřit. Naše zdravotní pojištění je paušální, ale já bych byl pro to, aby lidé, kteří tyto zásady zdravého životního stylu dodržují, měli nějaké benefity. U pojištění auta jste také zvýhodněni, když nebouráte.
Může vás u pacientů po těch letech ještě něco překvapit?
Vždycky vás něco může překvapit. (usmívá se) Třeba když máte pacienta, který je těžký kardiak, má přes osmdesát let a podle všech prognóz, které učím i mediky, má být teoreticky už pět let mrtvý. Ale jakžtakž se mu daří a jako lékař vlastně nevíte, díky čemu stále žije. Další věcí, která vás může překvapit, jsou stížnosti. Za deset let, co jsem byl přednostou kliniky, jsem dostal asi stovku děkovných dopisů. Ale stačí jedna stížnost a všechny pochvaly jsou zameteny.
Působíte i v etické komisi České lékařské komory za kardiologii. Na co si lidé nejčastěji stěžují?
Většina stížností na zdravotnictví je zapříčiněna špatnou komunikací. Teď je kvůli covidu personál přetažený, takže stížností asi bude přibývat. Naše zdravotnictví je na vysoké úrovni, co se týče techniky i vzdělání, ale nesmírně důležitá je právě komunikace s pacientem a jeho rodinou. To zdůrazňuji i medikům, kterým se snažím předat co nejvíce rad a postřehů z praxe.
Jak vidíte budoucnost kardiologie?
Velký potenciál má využití takzvané telemedicíny. Sám teď mám na ruce hodinky, které jsem k narozeninám dostal od kolegů a měří mi EKG. Lékaři mohou informace o pacientovi dostávat na dálku, neustále ho monitorovat a třeba v případě závažné poruchy srdečního rytmu ho rychle přivolat do nemocnice. V telemedicíně je budoucnost a covid její rozvoj určitě urychlí. Moje přání ale je, abychom hlavně nezapomněli na lidský přístup k nemocnému. Jak se praví: Salus aegroti suprema lex. Tedy: Zdraví nemocného je nejvyšším zákonem.