O odchodu legendy folklorního světa informoval Petr Mička, primáš Horňácké muziky Petra Mičky.
„Odešel na věčnost malý velký muž, Jaroslav Smutný z Veselí nad Moravou. Muzikant, zpěvák, sběratel, skladatel, folklorista tělem i duší, organizátor, sokol, pábitel, showman, milovník života a hudby, civilním povoláním projektant. Ale hlavně skvělý člověk a pochopitelně také otec, dědeček, pradědeček... Su vděčný, že jsem s ním mohl zažít mnohé. A v posledních letech ještě intenzivněji. Díky za všechno. Byl jste frajer,“ napsal o Smutném Mička.
Informaci o úmrtí Smutného zveřejnilo i město Veselí nad Moravou. „Společně s manželkou Vlastou pracoval několik desetiletí na zpěvnících, díky kterým znají dětští i dospělí muzikanti a zpěváci písničky typické pro oblast Veselska, které by jinak zůstaly zapomenuty. Patří mu hluboké uznání a obdiv za jeho celoživotní činnost,“ složil poklonu starosta Petr Kolář.
Právě ve Veselí nad Moravou manželé Smutní od roku 1960 žili. To už sedm let usilovně pracovali na tom, co se postupně stalo jejich celoživotní zálibou i posláním.
Sbírali písně od pamětníků, učili se slova i melodii a všechno si zaznamenávali. A to nejen z blízkého okolí, vyjížděli i do jiných krajů v Česku. A do jejich sbírek patřily i písně ze Slovenska.
Pravdivost je jeden ze základů krásy lidových písní. Když slyším horňácké sedlácké písně, tak je v nich vypověděn celý život lidí. Od lásky, přes starosti, přes peníze, přes manželské problémy, všechno v těch písních je. Skutečný život.
Jaroslav Smutnýsběratel lidových písní
Dohromady jejich archivy čítají zhruba čtyři tisíce unikátních zápisů. U sběru písní se manželé i poznali. Jaroslav Smutný zapisoval noty, jeho manželka Vlasta slova.
„Písně jsme chodívali poslouchat, zpívali nám je ženské ve škole nebo na poli, chlapi v hospodě. Později jsme už měli i magnetofon, takže jsme si zpěvy nahrávali,“ popisoval svou rutinu Smutný.
Na písních oceňoval, jak v nich lidé dokážou vyjádřit vztah sami k sobě, ale i k přírodě, s níž jsou nebo byli srostlí.
„Pravdivost je jeden ze základů krásy lidových písní. Když slyším horňácké sedlácké písně, tak je v nich vypověděn celý život lidí. Od lásky, přes starosti, přes peníze, přes manželské problémy, všechno v těch písních je. Skutečný život,“ říkával Smutný.
Sborníky zaměřené na svatby i Vánoce
Oba manželé je také s radostí zpívali, a to navzdory příjmení. Sám Smutný tvrdil, že by bylo hloupé, kdyby si lidé mysleli, že písně se smí zpívat jen tam, kde vznikly. „Patří všem,“ vysvětloval.
Jaroslav Smutný ovládal nejen zpěv a notový zápis, ale rozeznívával i kontrabas, klavír nebo třeba akordeon. I na ně hrál Smutný jako vedoucí souboru lidových písní a tanců Radošov. Tři dekády také ve Veselí pořádali dětskou pěveckou soutěž Slovácká stuha.
Díky ní se dostali k novým písním, zkompletovali několik zpěvníků pro děti a začali se věnovat práci s pěveckými soubory. Jejich sborníky zahrnují i jiné než dětské písně. Smutní nasbírali a vydali třeba svatební písně, rozmanité lidové písně mužské a ženské, koledy nebo balady z Moravy.
Přesto byl podle primáše Mičky Smutný opomíjeným zpěvákem. „S naší muzikou jsme ho začali představovat širšímu publiku. V roce 2020 jsme s režisérem Jiřím Strnadem o Jaroslavu Smutném natočili portrét do pořadu Folklorika. V loňském roce jsme v rámci folklorního projektu zachytili jeho příběh pro Paměť národa. Výsledku posledního počinu, který je zatím v počátcích, se on už osobně nedočká. Ale věřím, že se jej podaří zrealizovat, i když už to Jarda Smutný s písní na rtech roztáčí u basy nebo klavíru na druhém břehu,“ dodal Mička.
Folklorní bard, dlouholetý vedoucí Souboru lidových písní a tanců Radošov a také autor několika hudebně teoretických publikací věnovaných tradiční lidové kultuře Jaroslav Smutný by letos v březnu oslavil 88. narozeniny. Poslední rozloučení s ním se uskuteční 10. ledna v 15.30 ve smuteční síni ve Veselí nad Moravou. Jeho manželka Vlasta zemřela v roce 2014.