iDNES.cz

Deník Ukrajinky: Doufám, že vláda v Rusku skončí a přijde o jaderné zbraně

  6:08
Oksana Černij pochází z Volyňské oblasti. Do Česka přijela se svou maminkou, synem, dcerou a dvěma vnuky 4. března. Je jednou z žen, kterým na portálu iDNES.cz vychází deník o posledních dnech na Ukrajině a životě v českém azylu. V devatenáctém dílu přirovnává chování Rusů k Ukrajincům ke vztahu násilníka a jeho oběti.

Padesátiletá Oksana Černij pochází z Volyňské oblasti. Vystudovala pedagogiku a farmacii, s manželem na Ukrajině měli firmu, která se zabývala včelařstvím. | foto: archiv Oksany Černij

Dvoustý den invaze ukázal, že Ukrajina nevydá ani jeden centimetr svého území.

Úspěšné bojové akce obránců Ukrajiny nutí samozvané úřady okupovaných území na Krymu a jihu naší země k útěku do Ruska.

Mezi nedávné úspěchy našich ozbrojených sil patří osvobození území Charkovské oblasti, Chersonu, města Kryvyj Roh a mnoho dalších.

Deník Ukrajinky

Ukrajina ukáže svou sílu, až vyžene všechny Rusy do jednoho. Doufám, že se během toho ruská vláda rozpadne a přijdou o jaderné zbraně.

Putin při zahájení války počítal s rychlým vítězstvím, počítal s tím, že nebude patrný žádný výrazný odpor a že Ukrajinci se po spatření ruských tanků rozutečou a vznikne nová vláda, která rychle utáhne šrouby a otevře dveře pro nový SSSR.

Tento plán nemohl vyjít, jelikož vycházel z chybných předpokladů, podcenili bojeschopnost ukrajinské armády.

V důsledku toho utrpělo Rusko značné ztráty, které ji každý den sužují.
Zatímco Ukrajina bude s pomocí zbraní dodaných ze Západu vyhrávat, Rusko bude slábnout a chudnout. Bude to izolovaný stát, jehož zdroje a energie už nikdo nebude potřebovat.

Kreml proto zoufale potřebuje donutit Ukrajince k vyjednávání. Jaderné vydírání se už nebere vážně. Nedostatek ropy a plynu také už nikoho neděsí. Poslední, co zbývá, je zničení kritické infrastruktury.

Jenže ukrajinská společnost je jednotnější než kdy dřív. Dokud bude armáda bojovat, lidé vydrží. Pokud si Moskva myslí, že Ukrajinci se bojí chladu a tmy, mýlí se stejně jako na začátku války. Jediné, co mohou získat na oplátku, je více vzteku, krutosti a smrti.

Rusové se chovají k Ukrajincům stejně, jako se chovají násilníci ke svým obětem. Násilník svou oběť neustále ponižuje, neustále jí lže, stejné věci dělá i ruská propaganda.

Násilník vytváří kolem oběti vakuum: buď mluví o její nedostatečnosti, například to, že ukrajinský národ neexistuje, nebo si vymyslí nějakou historku, kterou se snaží své činy odůvodnit - přivlastní si historii Kyjevské Rusi.

Deník Ukrajinky

Projekt portálu iDNES.cz, který dává prostor ženám prchajícím před válkou. Své příběhy popisují v pravidelných denících. Odrážejí jejich cestu za svobodou, hledání střechy nad hlavou i jejich každodenní život v Česku.

Je to násilník, který po vyslechnutí slov o rozvodu (evropské integraci) od své ženy, je schopen svou ženu bít (vyvolat válku). Po výprasku, aby mu oběť odpustila, začíná „cukrová show“ neboli výroky, že si vše uvědomil a teď bude všechno jinak. Oběť si neuvědomuje, že si s ní násilník hraje jako kočka s myší. Doufá, že teď se ona i násilník polepší. A zapomíná, že je od přírody dravec.

Zkušená oběť zná metody násilníka a pošle ho za ruskou lodí. Mezitím v sobě hledá sílu a vnější podporu, aby se konečně osvobodila. Cukrové show jsou pokusem násilníka vrátit vše zpět do původního stavu.

Oslík poběží za sladkou mrkví. Ukrajinci ne. (Nebo jen ti, jejichž inteligence je na úrovni té oslí.)

Je to těžké. Máme vysoké ztráty. Všichni žijeme ve strachu, že za chvíli zemřeme. Chceme, aby byla válka už za námi, aby vítězství přišlo co nejdřív. Zkušenosti našich předků nejsou nejšťastnější a to, co nás čeká, se ještě neví. Je to těžké, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Je to obtížné, protože kromě bojů na frontách nepřítel vede i informační válku, se kterou se bojuje jen těžko.

Doufám, že si teď budeme navždy pamatovat, jaké to je být obětí zneužívání a lopatou bít každého, kdo říká „je to její chyba“.

Zbavit se násilníka je těžké. Ale je to možné. Nejsme první. Nejsme první, kdo se osvobodil od kolonizátora. Potřebujeme trochu sebevědomí. A trochu trpělivosti. Zatněte zuby a dělejte si po svém, aniž byste se ohlíželi na násilníka. Za těch několik set let nikdo neví lépe než my, čeho je schopen.
Proto jsme se chopili zbraní, ať už je má kdokoli, a pokračujeme v boji každý na vlastní frontě.

Drak, kterého Kotygoroshko neporazil, se ještě nenarodil. Malý had, který by přelstil našeho Telesyka, se zatím neobjevil.

Oksana Černij

Padesátiletá Oksana Černij pochází z Volyňské oblasti. Vystudovala pedagogiku a...

Je mi padesát let a pocházím z Volyňské oblasti. Vystudovala jsem pedagogiku a farmacii, s manželem jsme na Ukrajině měli firmu, která se zabývala včelařstvím. Před dvěma lety jsem se díky dokumentárnímu filmu Odstíny Ukrajiny spojila s mou rodinou v Česku, jsou to volyňští Češi. Po začátku války jsem u nich na pár dní našla útočiště i se svou maminkou, synem, dcerou a dvěma vnuky. Do Česka jsme přijeli 4. března.

První díl jejího deníku: Tři dny a dvě noci jsem nespala kvůli popojíždění k hranici

Druhý díl jejího deníku: Stýská se mi, ale učím se česky, abych si našla práci

Třetí díl jejího deníku: Už nebydlíme v hotelu, nabídka práce snů bohužel nevyšla

Čtvrtý díl jejího deníku: Dětem je nejlíp, už pochytávají česká slovíčka

Pátý díl jejího deníku: Velikonoce mají duchovní význam, zdravíme se při nich jinak

Šestý díl jejího deníku: Mám radost, že se lidé z východu ve velkém učí ukrajinsky

Sedmý díl jejího deníku: Pro Čechy je Ukrajina druhořadý stát, nikdy tam však nebyli

Osmý díl jejího deníku: Práci jsem nevzala, protože farmář měl jiné představy

Devátý díl jejího deníku: Tady se řeší ceny energií, na Ukrajině, kolik lidí zemřelo

Desátý díl jejího deníku: Kdysi jsem měla obyčejné sny, teď si přeji jen jednu věc

Jedenáctý díl jejího deníku: Když si večer lehnu do postele, přichází na mě smutek

Dvanáctý díl jejího deníku: Mámina sestřenice v Rusku říká, že jsme všichni fašisti

Třináctý díl jejího deníku: Včelařství sice nevyšlo, ale budu pracovat jako učitelka

Čtrnáctý díl jejího deníku: Jsme ve střehu a stále silnější, pomáhá nám hněv

Patnáctý díl jejího deníku: Děti si s plyšáky hrají na evakuaci, chcete to i vy?

Šestnáctý díl jejího deníku: Teď máme obrovskou příležitost odpoutat se od říše zla

Sedmnáctý díl jejího deníku: Nestačí jen v něco věřit nebo doufat, je nutné jednat

Osmnáctý díl jejího deníku: Návrat domů je skličující, lidé jsou v depresi a bez práce

Autor:
zpět na článek