S obavami vyhlížejí každý jarní mrazík, kroupy v době květu, letní horko při nalévání zrna klasů. A mezitím bojují s přemnoženými škůdci. Ale ani teď, když se blíží ke konci období sklizně a úrodu zavřou pod zámek, nemají zemědělci klid. Každoročně z ní přicházejí přibližně o dvacet procent.
Čím dál častěji se proto farmáři spoléhají na chytré senzory, podle odhadů odborníků je využívá už každý dvacátý. Například obilí se jednoduše hlídá pomocí několikametrových tyčových sond, které se zavedou přímo do nitra hromady v sýpkách nebo halách a v intervalu několika minut zjišťují teplotu a vlhkost.
„Že s obilím není něco v pořádku a vzniká například riziko výskytu plísní, se tak farmář dozví okamžitě v digitální aplikaci. Senzory jsou schopny předpovědět také riziko dalších druhů škod v jednotlivých vrstvách,“ popisuje Jiří Musil, ředitel brněnského startupu Agdata, který sondu vyvinul.
Podobně je možné hlídat rovněž ovoce. Citlivá ethylenová čidla dají vědět zemědělci okamžitě, když začne probíhat kvasný proces. Zemědělci tak dokážou předcházet naprosté většině ztrát. Což jim pochopitelně zvyšuje ekonomické výnosy z úrody a dokáže to alespoň kompenzovat škody – například ty, co jim letos způsobili hraboši.
„Jasná návratnost investice a jednoduchá aplikace dělá ze senzorů ve skladech jednu z nejrozšířenějších technologií. Souhrnně všem zemědělcům zachrání plodiny za desítky milionů korun,“ uvádí Musil, jehož platforma využívající celou řadu čidel a senzorů komunikujících třeba pomocí GPS je nejrozšířenější. Agdata digitalizovala už 1 500 tuzemských farem s celkem 650 tisíci hektary.
Z kanceláře zjistí, jak mu kde prší na poli
Brněnská společnost CleverFarm zase přišla s matematickými modely, které předpovídají riziko chorob i napadení škůdci, jako první na českém trhu. Po úspěchu s tyčovými senzory začala vyvíjet i senzory provazové.
„Pomocí nich lze za zhruba hodinu zmodernizovat i starší silo, které svému účelu ještě slouží dobře, ale není vybaveno moderními technologiemi. Sledováním odchylek v naměřených hodnotách upozorňuje i na roztoče nebo zavíječe, kteří dokážou v obilí nadělat pořádnou paseku,“ líčí její jednatel Adam Zlotý.
CleverFarm také jako první rozšířila funkci meteostanice a měří i ovlhčení listů, takže farmář z pohodlí kanceláře zjistí, kolik mu na poli napadlo srážek. Nejčastěji se takto pečuje o pšenici, ale modely vznikají i na řepku, vinohrady nebo brambory a chmel.
Tlak na zavádění moderních technologií do zemědělství vytváří také nedostatek pracovníků v tomto odvětví.
Třeba jediné včasné opatření proti hrabošům je monitoring pozemků. Jenže na „procházku“ po poli mnohdy nezbývá čas. Například digitální platforma Agdata tak nabízí pravidelný satelitní screening pozemků.
„V závislosti na počasí získá zemědělec zhruba každých pět dnů snímek, který zachytí aktuální podobu vegetačního cyklu,“ přibližuje Musil.
Půdu ušetří od velké dávky pesticidů
Díky chytrým senzorům se pak výrazně snižují náklady na nákup postřiků, provoz strojů při jejich aplikaci a v neposlední řadě také uleví životnímu prostředí.
Podle agronoma Ondřeje Čápa ze zemědělské firmy Agrospol Jezeřany-Maršovice na Znojemsku, má chytré zemědělství mnoho výrazných přínosů. „Jednak jsme i navzdory nízkému počtu zaměstnanců a zemědělských strojů plně soběstační, jednak je práce mnohem efektivnější,“ vysvětluje.
Počítače, čidla rychlosti, data z meteostanic, mapování, GPS a logování dat jsou dnes technologiemi, které se stále více prosazují v moderním zemědělství – označují se jako smart farming neboli precizní zemědělství.
Jedním z příkladů je i nový systém pro variabilní dávkování pesticidů a hnojiv na základě senzorového monitoringu porostních podmínek, na jehož vývoji se podíleli vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Ušetří se díky němu od 300 do 700 korun ročně na hektar.
Česká pole už brázdí robotické zemědělské stroje: