„Pořád hledáme další průvodce, teď jich máme šestnáct, ale jsou časově omezení. V jedné prohlídkové skupině chceme mít 15 až 22 lidí. Po dvou po třech to nemá cenu,“ říká Stanislav Berousek, majitel slavné budovy, která se s osmi metry na šířku pyšní titulem nejužší hotel střední Evropy.

14 fotografií

Strávil jste tu už noc?
Popravdě zatím ne. Ale před otevřením hotel testovali známí z Prahy.

Jaké jsou dosavadní reakce?
Zájem mají ti, kterým se líbí funkcionalismus a historie. Teď sem chodí spíš lidé staršího věku z nostalgie, rozhlíží se a vzpomínají, jak tady kdysi byli stálými hosty.

Začne vám teď klidnější období, nebo spíš víc práce s provozem?
Starostí bude asi trochu víc, ale už příjemnějších. Mám takovou kancelářičku v desátém patře. Budu vše pozorovat, dohlížet. Jinak máme schopného provozního, technického ředitele i vedoucí recepce.

Co byla poslední věc, kterou jste dodělali?
Opravy jsme dorazili už před dvěma roky, teď jsme dávali dohromady personál. V podstatě se to podařilo, ale ještě hledáme odborníky na trochu vyšší úrovni.

Jak obtížné je v této době sehnat kvalifikované lidi?
Velmi složité. Český personál utíká na západ do Rakouska nebo Německa. Měli jsme tu jednatřicet Rakušanů na prohlídce prostor a říkali, že od nich zase utíkají lidé do Švýcarska. Takže ono se to celé posouvá. My teď v té hlavní skupině máme nabraný plný počet, ale většina je přes agenturu. Personál čítá asi patnáct lidí, z toho dvě třetiny jsou z Ukrajiny, většinou uprchlíci.

A sháněli jste je aktivně sami, nebo pouze přes agenturu?
Aktivně jen tak, že jsme nabídku napsali na výlohy. Přihlásila se spousta lidí, ale musím říct, že i lžou. „Jsem kuchařka, pracovala jsem v restauraci.“ Pak se ukázalo, že je kosmetička a neuměla vůbec vařit. Oni si myslí, že když doma vaří, je to stejné jako v restauraci. Právě kvůli personálu jsme teď nervózní, takže máme takový zkušební provoz, než si všechno sedne. Počítáme, že za čtrnáct dní bychom udělali oficiální otevření. Ale mezitím to asi vpluje do normálního provozu. Takže buď zahájení uděláme, nebo nenápadně přejdeme do ostrého provozu.

Co ještě chybí rozjet naplno?
Máme zatím zkušební jídelní lístek, postupně bude bohatší, teď jsme nechali jenom část. Časem nabídneme i hotovky. Až najdeme špičkového šéfkuchaře a otevřeme horní lobby restauraci, už se bude podílet na poledních menu. Dřív to řešit nechceme, ale zákazníka neochudíme. Když se ubytuje, může jíst i ve spodním bistru nebo si objedná v lobby a pošlou mu to zespodu kuchyňským výtahem. V horní restauraci má být vyšší gastronomie, ale normální kvalitní kuchaře v té dolní samozřejmě máme.

Prohlašujete, že ze svého jste do oprav investoval přes sto milionů korun. Do jaké míry počítáte s návratem peněz z provozu?
S návratností počítám v příštím životě. U takového zařízení se s tím vůbec nemůže kalkulovat. To je jako obraz od Rembrandta – lidé, co si koupí drahou starožitnost, ji dají do banky a ještě platí, aby jim ji neukradli. Avion je něco podobného.

Jak jste řešili cenovou politiku?
Nastavili jsme ji jako před zdražením a uvidíme, co se bude dít, až začnou nákupy a další věci. Přizpůsobíme se době. Myslím, že jsme cenově na stejné úrovni jako jiné hotely naší kategorie. Samozřejmě je tu přidaná hodnota národní kulturní památky, to se tady odráží.

Kolik hvězd hotel ponese? Zůstanou tři jako dřív?
Ne, sice se pohybujeme na úrovni čtyř hvězd, ale tohle označení nakonec mít nebudeme. Jsme designový hotel, i když ještě ne oficiálně, a ty hvězdy nepoužívají. Prostory některých pokojů by stejně nesplňovaly rozměrově kritéria na vyšší označení, takže se ucházíme o zařazení do spolku „design hotel“.

To souvisí s tím, že jste chtěli, aby se budova po opravě co nejvíc blížila původní podobě?
Ano, rekonstruovali jsme v co největší míře podle Bohuslava Fuchse. Samozřejmě moderní prvky současnosti se někde musí odrazit, nejde to udělat mimo požadavky dnešní doby. Základní projekt nám vypracovala paní architektka Eva Jiřičná. Měla vliv na posunutí některých zdí, aby se všude na pokoje vlezla vlastní sociální zařízení. A jinak jsme šli historickou cestou, což je právě ten důvod, proč chceme být design hotel, a ne klasický. Jsme národní kulturní památka a budou sem jezdit lidé z mnoha zemí.

Na co nejzajímavějšího z rekonstrukce vzpomínáte?
Nejzajímavější bylo dělat celou tu stavbu. Ale taková nejhrůzostrašnější perlička byla, že jsme nedostali povolení na jeřáb. A když jsme sem dávali ta půltunová okna bez něj, tak se nám to přetrhlo, okno spadlo a zkrátka se rozbilo.