Se svými kolegy vypracoval projekt stadionu s více než třicetitisícovou kapacitou. Dodnes průběžně upravuje podklady pro stavbu areálu, o němž se uvažovalo i jako o domovu české reprezentace, aby mohly být v případě potřeby použity.
„Navržený stadion je výjimečný v tom, že i nyní vyhovuje všem parametrům fotbalových asociací FIFA a UEFA,“ ujišťuje Petr Hrůša v rozhovoru pro MF DNES v sérii s názvem Naše Lužánky, v níž lidé spjatí s Lužánkami odkrývají příběh ikonického brněnského místa.
Narodil jste se dva roky po otevření slavného stadionu. Zavítal jste tam v mládí na fotbal?
Sice jsem nebyl častým návštěvníkem, ale na zásadní zápasy jsem chodil. Bylo to v dobách velké slávy Zbrojovky, když za ni hrál Karel Kroupa a další. Během mých gymnazijních studií to bylo velké téma, a dokonce jsem tam chodil i se svými spolužačkami.
Jak jako architekt nahlížíte na prostor v okolí?
Obecně se arény staví hlavně za městy, tady je ale zajímavá situace, že se stadion stále drží možnosti výstavby uvnitř města. Teoreticky to z urbanistického hlediska není úplně ideální poloha, ale v Brně toto akademické umisťování mimo město zrovna neplatí. Je zde napojení na nadregionální dopravní systém, za Lužánky se dá dojít z královopolského nádraží a také z centra města. Pojetí stadionu odpovídá mé představě o městském amfiteátru, jak jsme to taky s celým týmem vnímali v projektu, ve kterém jsme ho nazvali koloseem. Nabízí se také otázka, jestli lokalita nemůže sloužit i jiným účelům. Daly by se tam jistě postavit třeba byty.
Zmínil jste návrh, se kterým váš Ateliér Brno vyhrál soutěž na rekonstrukci lužáneckého stadionu. Proč jste se tehdy s kolegy rozhodli, že do toho půjdete?
Protože to je prestižní zadání a lákalo nás to. Řekli jsme si, že se tendr na projekt musíme pokusit vyhrát hlavně nízkou cenou, což se nakonec podařilo. Zdálo se nám zpočátku vše mnohem jednodušší, než nakonec bylo, ale i tak jsme s entuziasmem vyprojektovali stadion v nejvyšší kategorii Elite pro mezinárodní zápasy. Potenciálně to měl být národní fotbalový stadion.
Už jste řekl, že jste se inspiroval u římského kolosea. Proč?
Protože fotbal je do jisté míry přepisem principu „chléb a hry“ do současnosti a navíc je to relativně čistá a rovná hra, která je v nadsázce charakterem podobná těm v amfiteátru z antického Říma. V něm divácký kotel vždy strhl lidi, kteří tam chodili na zápasy. No a fotbalisti jsou v kulturnější a humánnější rovině dnešního světa v dobrém smyslu slova takoví moderní gladiátoři.
Takže vaším záměrem je, aby se tam fanoušci cítili jako při gladiátorských zápasech?
Ano, akorát s tím rozdílem, že na fotbale většinou naštěstí neteče krev. (směje se)
Od vedení města jste dostali kapacitní a cenová specifika, navíc jste museli zohlednit požadavky FIFA a UEFA. Co bylo na projektu nejtěžší?
Byly to různé geotechnické a statické věci, které veřejnost většinou přehlíží. Nad stadionem je svážné území, to jsme museli nějakým způsobem zachytit. A potom střecha, jež je prutově lanová konstrukce s fólií. Vyšla hodně draze a my jsme měli po nějaké úpravě úsporu asi 200 milionů jenom za to, že jsme změnili její geometrii. Ve světě to ale dělaly snad jen tři firmy, které z obchodních důvodů trvaly na původní vysoké ceně, takže jsme museli prokázat, jak je ta sleva možná. Stejně jako u každého projektu bylo těžké sladit také nároky hasičského záchranného sboru, které mají vliv i na architekturu.
A také jste spolupracovali s policií a vedením Zbrojovky...
Pánové od policie se o všechno zajímali velmi živě, chodili k nám na konzultace a hodně nám pomohli. Nakonec se do návrhu umístilo i policejní centrum a cely předběžného zadržení. Klub do toho také promlouval a dolaďoval některé věci, třeba VIP zóny. Spolupráce probíhala velmi kolegiálně a podpůrně.
A co názory fanoušků?
Měl jsem obavu, že budou mít tendenci podléhat tomu, co se tehdy ve světě stavělo – zdivočelé konstrukční ekvilibristiky. Ale pro naše koloseum měli pochopení a podporovali ho. Fotbal je dnes téma široké veřejnosti, potkával jsem lékaře nebo hudebníky, kteří se mě ptali, jak to se stadionem vypadá a co s ním bude dál. Lidé měli daleko větší zájem, než jsem očekával, a atmosféra byla skvělá.
Přesto někteří fotbaloví příznivci po zveřejnění projektu hojně kritizovali menší strmost tribun a jejich vzdálenost od hřiště.
Ano, to se hodně řešilo. Ale pokud nejde o regionální stadion, musí vyhovovat všem mezinárodním předpisům. Je potřeba, aby hřiště bylo v určité vzdálenosti od první hrany diváků. Přes to nebylo možné jít, ale měli jsme to vymyšlené tak, že by se daly ještě dvě tři řady přidat. Uspořádáním tribun jsme se zbavili také různých plotů a sítí, snad kromě prostorů za brankou byly všechny řady v kontaktu bez bariéry. Oddělené jsou hlavně výškovou a prostorovou distancí.
Výstavbu arény zhatily hlavně majetkové spory města s podnikatelem Liborem Procházkou. Jak se na to dívá architekt, který s tím nemůže nic dělat?
Je mi to líto, ale zároveň jsem na tyhle situace už zvyklý. Co můžu ovlivnit, jsou profesní věci, a tak se snažím oprostit od vlivů, které mají na starost politici a manažeři. Tehdejší pan primátor Roman Onderka (ČSSD) měl velký tah na branku a byl odhodlaný vše dotáhnout. Ale některé skutečnosti kverulantů v projektech jsou prostě nevyzpytatelné, a tak se město s určitými subjekty dodneška soudí.
V roce 2016 přišla druhá šance a měli jste projekt modernizovat. Co to obnášelo?
Nešlo o žádné zásadní změny. Modernizace spočívala pouze v tom, že se upravily tribuny tak, aby se při nižší návštěvnosti mohla používat jenom jejich část. Trošku se změnily i zbytečně náročně řešené podzemní parkovací plochy, protože se ukázalo, že jich tam tolik není potřeba. Sáhlo se i do některých komerčních prostor, jinak stadion zůstal tak, jak byl vyprojektován. I po těch osmi letech odpovídal všem parametrům FIFA a UEFA.
V té době už město vedla koalice v čele s primátorem Petrem Vokřálem (ANO), nový byl také majitel Zbrojovky. Lišily se nějak jejich požadavky ve srovnání s rokem 2008?
V podstatě ne, majitel klubu přemýšlel o nějaké jiné možnosti využití podzemních prostor, třeba na bowlingovou halu. Město zase hledalo úsporná opatření ve vztahu k využitelnosti, ekologii a k provozním nákladům. Ale musím říct, že zadání i přístup byly konzistentní. Tak by to mělo u významnějších veřejných staveb být, že politická reprezentace akceptuje to, co ta předchozí, přestože je třeba protichůdná v politickém souboji.
Nicméně i této snaze o obnovu stadionu vystavily stopku majetkové spory. Nebyla to tedy všechno zbytečná práce?
Já věřím tomu, že když do něčeho investujete pozitivní energii, tak se vám to vrátí. Takže já ničeho nelituju. Dělali jsme, co jsme mohli, a stadion je stále nachystaný k případnému vytažení ze šuplíku.
Takže byste do toho šel i potřetí?
Podruhé to bylo jenom oprášení. Teď by byly asi daleko větší nároky na vzduchotechniku, možná i na bezpečnost, ale asi ano. Ve firmě jsou pořád kolegové, kteří na projektu pracovali a identifikují se s ním. Sám bych to určitě nedokázal, ale myslím si, že bychom to s týmem znovu zvládli.
Novému stadionu jste věnoval několik let práce, byl jste u důležitých jednání a znáte zákulisí. Myslíte si, že se Brno někdy nového fotbalového stadionu za Lužánkami dočká?
Projekt pořád za nějaké minimální náklady obnovujeme, abychom byli nachystaní, kdyby se město rozhodlo jít se stadionem do tendru. Kdybych si nemyslel, že ta šance je, tak bych to dávno kvůli stále složitějšímu projektování zabalil.