Jarní slunečné dny se v hlubocké zoo postaraly o zářivou záplavu rozkvetlých narcisů, které už brzy vystřídají tulipány. Mezitím začínají kvést keře, tráva se proměnila ze šedivé na svěže zelenou.
Roztomilá mláďata oveček ovesantských a lemurů se mají čile k světu, z máminy kapsy už občas vykukuje i zvědavý klokánek rudokrký. Živo je i ve výbězích syslů a svišťů, kteří by podle kalendáře měli správně ještě zimovat ve svých norách.
Nepřeslechnutelnou zvukovou kulisou v celé zoologické zahradě je hlasitý ptačí zpěv.
Chovatelé s nákladem krmení nebo novou podestýlkou pro své svěřence se však v těchto dnech nemusí proplétat mezi návštěvníky ani u výběhů s nejoblíbenějšími obyvateli zoo, jako jsou tygři, medvědi plaví, hravé opičky či vydry. Brány zahrady jsou pro veřejnost uzavřeny kvůli pandemii nového koronaviru od 13. března až do odvolání.
A to je situace, kterou zdejší pracovníci pohybující se mezi výběhy, klecemi a pavilony v rouškách se symbolickým potiskem sov ještě nezažili.
„Je to pro nás nezvyk, že je tu celý den ticho. Je to, jako když tu člověk zůstane sám večer po zavírací době,“ říká Roman Kössl, zástupce ředitele zoo.
Všichni zaměstnanci jsou tu nyní rozděleni do dvou týmů, které se střídají v práci v takzvaných krátkých a dlouhých týdnech. V práci se tak nyní obě party vůbec nepotkávají, komunikují spolu hlavně mobilem nebo elektronicky.
„Kdyby se někdo nakazil, nemůžeme jít do karantény všichni. O zvířata se musíme starat každý den,“ vysvětluje Kössl.
Obyvatelé zoo si užívají jara a nevypadají vystresovaně z toho, že přišli o své publikum. Rosomák se před polednem vyhřívá na stromě, jeho partnerka odpočívá rozplácnutá na zádech v travnatém výběhu.
Párek nových surikat s neskutečnou energií přesouvá hromadu písku ve svém příbytku podle svého gusta a lemuří rodina si užívá trojlístku maličkých mláďat, která tu přivedly na svět před pár týdny dvě samice.
Tygřímu páru Altaice a Oliverovi, kteří se v přírodním výběhu střídají, nevadí, že je voda v jejich bazénu ještě docela studená. Klidně do ní už lezou, ostatně tygři ussurijští pocházejí ze Sibiře, a tak žádnou „trenýrkovou“ teplotu nepotřebují.
Na jejich prostorném výběhu jsou dosud vidět stopy, které tu zanechala osmnáctiměsíční tygří čtyřčata. Sameček a tři samičky ho opustili teprve před loňskými Vánocemi, kdy je hlubočtí chovatelé poslali jako docela velké šelmy o váze 152 kilogramů (sameček) a 103 až 120 kilo (samičky) do belgické zoo Bellewaerde.
„Mláďata výběh hodně zdevastovala. Neustále si hrála, rozlámala všechny bambusy, do nichž s oblibou skákala. Ale bambus je hodně odolná rostlina a předpokládám, že teď na jaře obrazí znovu a výběh zase zaroste, protože i tráva je hodně vyšlapaná,“ líčí Kössl.
O medvědinec se nyní dělí rodičovský pár medvědů plavých, zatímco mladý sameček je s druhou medvědicí, která je jeho tetou, ve stanici hlubocké zoo v Rozovech u Temelína.
„Zkoušíme z nich vytvořit chovný pár, aby mohla jít mláďata do světa. Je to vzácný medvěd, my ho chováme jako jediná zoo v západní polovině Evropy,“ upozorňuje Kössl.
Ošetřovatelka: Opičky koukaly, co to mám na obličeji
Díky mírné zimě se v hlubocké zoo probudili k životu dřív syslové i svišti, i když zatím zřejmě ne všichni. Svišti možná mají mláďata, ve svém výběhu prošpikovaném dírami do komplexu propletených chodeb a komor je však venku ukážou až za několik měsíců už docela odrostlá.
Život se po zimě vrací i do pavilonu plazů, kde chovatelé postupně probouzejí želvy i vzácné hady. Ptáci už začínají hnízdit, mezi nejrychlejšími jsou kolpíci, vodní ptáci příbuzní ibisům, od nichž se liší hlavně tvarem zobáku ve tvaru lžíce.
Materiál na stavbu hnízd už chovatelé připravili i stohlavému hejnu plameňáků, které mívá v posledních letech kolem třiceti mláďat. S napětím tu sledují i pár orlů, kteří se začínají točit kolem hnízda na vysokém stromě a letos by mohli mít první potomky.
„Na zvířatech i ptácích je vidět, že jsou úplně v klidu a pohodě. Soustředí se na námluvy a hnízdění. Lidi je někdy docela ruší, hlavně ti neukáznění, co mlátí na mříže a na skla. To jim opravdu nechybí,“ vypráví Radmila Čížková, chovatelka ptáků a opiček v hlubocké zoo.
Fakt je, že když chovatelé začali nosit roušky, trochu tím zaskočili některá zvířata. „Ptáci na to až tak nereagují, ale opičky na mě nevěřícně koukaly, co to mám na obličeji. A stejně divně si nás prohlíželi i další savci,“ dodává chovatelka.
