Zatímco první roky po odbahnění bylo místy vidět až do několikametrové hloubky, poslední dobou se v nádrži ve velkém usazují sinice a řasy společně s nežádoucími druhy ryb.
Míra zarybnění se navíc dostala tak daleko, že na podzim roku 2019 museli vědci z Biologického centra (BC) Akademie věd České republiky společně s táborskou radnicí část obsádky vylovit.
„Sledujeme situaci v Jordánu už od roku 2018 a o rok později jsme díky odlovu snížili populaci býložravých ryb o jednu třetinu. Do té doby jich zde bylo až 600 kilogramů na hektar vodní plochy,“ vysvětluje vedoucí oddělení ekologie ryb a zooplanktonu Jiří Peterka. Se svým týmem zkoumá životní podmínky v Jordánu.
Částečně se tak na přechodnou dobu podařilo kvalitu vody skutečně zlepšit, ale ani razantní úbytek ryb nestačí k žádoucímu výsledku. Ideální by podle vědců bylo, kdyby na hektar připadalo pouhých 30 až 50 kilogramů.
Nepříznivý stav také potvrdil loňský podzimní průzkum, při něm se ukázalo, že se s úbytkem ryb změnila i druhová skladba.
Místo oukleje cejnek
„Ještě v roce 2019 byla dominantní rybou ouklej, té ale loni bylo o poznání méně. Nahradil ji například cejnek a další nechtěné druhy. Celkově v obsádce zásadně chybějí dravé druhy a vrásky nám také stále dělá fosfor, který se do Jordánu dostává hlavně z Košínského potoka,“ přibližuje Peterka.
Podobně vnímá problém také vedoucí českobudějovické vodohospodářské laboratoře Povodí Vltavy Jan Potužák, který se kvalitě vody v Jordánu dlouhodobě věnuje. Podle něho předloňský regulační výlov čistotě z dlouhodobého hlediska téměř nepomohl. Do nádrže se Košínským potokem dostává velké množství drobných plevelných ryb.
„Jordán jejich přibývající počet dost výrazně poznamenává. Navíc je to rybářský revír, takže se do něj vysazují i další býložravé druhy. Ve srovnání s ostatními nádržemi v Česku je přerybnění poměrně výrazné,“ připomíná Potužák.
Navíc, stejně jako Peterka, zmiňuje fosfor jako jednoho z hlavních viníků stavu vody, který nejvíce napomáhá růstu řas a sinic.
„Potok odvodňuje velkou plochu zatíženou lidskou činností a zemědělstvím, což se promítá i na kvalitě. V letním období zde bývá hodně sinic a řas a město počítalo s tím, že odbahnění pomůže i kvalitě vody. Ani to se ale zcela nepotvrdilo. Přísun živin včetně vysokého množství fosforu dále pokračuje, takže je situace téměř stejná jako před odbahněním,“ upozorňuje Potužák.
Několik let se tímto problémem zabývají i zástupci táborské radnice. Už dříve plánovali výstavbu velké srážecí stanice na fosfor na Košínském potoce.
„Jenže ta by vyšla městskou kasu asi na deset milionů korun. Zvolili jsme raději variantu mobilní stanice, která je levnější a bude ji možné použít na více místech,“ vysvětluje místostarosta Tábora Václav Klecanda.
Radní města se na konci února touto možností na svém jednání zabývali. Nakonec našli shodu a vyhlásili výběrové řízení, v němž chtějí najít zhotovitele mobilní srážecí stanice. Stát má necelých šest milionů korun bez daně.
„Je v tom ale započtená také zásoba speciálního roztoku na dva roky, který bude fosfor zachytávat. Stanici bude možné ovládat i na dálku a bude také nezávislá na elektrické energii,“ popisuje detaily Klecanda. Vedení města předpokládá, že mobilní zařízení začne zachytávat fosfor v roce 2022 s tím, že roční provoz bude stát mezi 300 a 800 tisíci korunami.
„Je to velmi hrubý odhad hlavně kvůli tomu, že použitá technologie je poměrně složitá. Stanice umí fosfor dávkovat velmi přesně podle potřeby, takže se možná časem dostaneme ke spodní hranici provozních nákladů,“ doplňuje táborský místostarosta.