„Je to v podstatě taková šifrovačka. Konkrétní úkoly vycházejí například z táborových šifer, jako je polský kříž, morseovka. Jsou tam ale i originálnější hádanky, které mě napadly a nemají žádný základ v jiné hře,“ přibližuje 33letá Jana Tesaříková. Celkem mají devatenáct únikových her, v jižních Čechách jich z toho nabízejí hned jedenáct.
Projít si některou z tras mohou zájemci i ve středních Čechách, na Moravě nebo na západě republiky. Kromě dopředu neznámé cesty a dějové linky pojí všechny hry to, že jejich trasa je okružní. Délka jednotlivých her se pohybuje od třech do osmi kilometrů.
Nejdelší, osmikilometrová trasa provede hráče krásami České Kanady. Na její absolvování potřebují osm hodin, jde tak o celodenní výlet. „Ostatní hry trvají zpravidla tři hodiny a více. Přibližně to vychází, že co kilometr, to hodina, protože člověk sice ujde kilometr za chvilku, ale jak u toho luští šifry, tak se to nasčítá,“ upřesnila Tesaříková.
Putování Českou Kanadou vede například kolem vodní pily, kde je možné vyrazit i na prohlídku, po cestě je i kozí farma. Platí však, že trasy převážně necílí na známá místa a nabízí spíš procházku neznámým terénem. V Jihočeském kraji je možné takto prozkoumat například i Bechyni, Lipno nad Vltavou, Hlubokou nebo Dívčí Kámen. Nejnovější trasou je Soběslav.
Kdo neví, může požádat o radu
Hrát je možné po celý rok. „Není špatné počasí, je jen špatné vybavení, špatné oblečení. Takže když si lidé vezmou pláštěnky a gumovky, tak je to určitě v pohodě,“ míní. Hry cílí i na různé věkové skupiny. Mají i hospodskou únikovou hru, která je od osmnácti let. Ta se odehrává i uvnitř a hráči obejdou osm hospod. Nikdy však nevědí, která bude ta další.
Okružní trasy také pomáhají tomu, že se na nich lidé neztrácejí. Ale stává se, že někde špatně odbočí a kousek jdou nesprávným směrem. K dispozici mají také telefonní číslo, na které se mohou obracet, když si nejsou jistí. Této možnosti využívá asi 50 procent z nich.
Test únikových a šifrovacích her. V Česku najdete skvosty, zaměstnají mozek i tělo |
Přinést únikové hry do jižních Čech ji napadlo při jedné z procházek za covidu. Předtím žila deset let v Praze, kde si tento druh zábavy poprvé vyzkoušela. „Přišlo mi to zajímavé a napadlo mě, že venkovní únikovky v jižních Čechách nemáme,“ líčí. Nebylo to však tak, že by ji přímo při cestě přírodou napadaly úkoly. Nejdříve si vybrala vhodnou trasu a doma pak řešila její možnosti.
Začátek provozu her se ovšem zkomplikoval. „V den, kdy měla jít první kontrolní skupina s fotografkou, jsem místo do lesa odjela do porodnice,“ směje se. Nakonec začali jen o pár týdnů později. Vytvořila si web, reklamu, manžel jí pomohl s prvotní grafikou a po rozpačitém začátku vznikly i další trasy. Později si sehnala i pomocnice, které docenila, obzvlášť když se jí narodila druhá dcera a práce musela jít dočasně na druhou kolej.
Chtěla by vytvořit zábavní park
Hry si v současnosti každoročně zahrají desítky až stovky skupin. Autorka únikovek doporučuje, aby v nich bylo maximálně osm členů, aby se všichni zapojili. Nejčastěji chodí rodiny s dětmi, měli i školní výlety, tábory nebo teambuildingy. Větší skupiny se zpravidla rozdělí po osmi a vyrážejí chvíli po sobě.
Objednávky nejčastěji přijímají přes webové stránky. K samotnému hraní pak musejí dostat podklady a pomůcky. „Někde se vyzvedávají na infocentru, někde je posíláme poštou, někde je dostanou mailem. Těch variant je více a ne na všech trasách jsou dostupné,“ dodává Tesaříková, která únikovky provozuje už pátým rokem. Na způsobu doručení materiálů závisí i cena her. Ta se pohybuje od 999 do 1 899 korun.
Návrat do dětství. Dospělí si taky rádi hrají, od deskovek po ukulele |
Aktuálně je na rodičovské dovolené, předtím pracovala jako personalistka. Ve volném čase ráda sportuje. „Hraju volejbal, jezdím na snowboardu, běžkách, kole, bruslích nebo chodím na procházky se psem,“ přibližuje. Mimo to ráda čte a maluje, spoustu času vkládá i do práce kolem nového domu, snaží se dodělat doktorát na ekonomické fakultě a učí se na klavír.
V budoucnu by ráda v okolí Budějovic vytvořila zábavní park. Podrobnosti si však chce zatím nechat pro sebe. „Jsem člověk, který je plný vizí, je pro mě strašně jednoduché dostat nápad a něco začít tvořit. Horší pak pro mě je kontrola a nějaké dotahování,“ uzavírá s úsměvem.
