Malá plošina s drkotáním pomalu stoupá vzhůru podél kamenné zdi, co zde stojí po staletí. Za chvíli se zastaví, stačí udělat jeden opatrný krok a rázem se ocitáte na masivním dřevěném trámu, který je součástí zcela nového krovu.

Stojíte zhruba dvacet metrů nad zemí, všude je cítit čerstvě opracované dřevo, vidíte daleko do okolní krajiny a obklopuje vás masivní krov budoucí střechy.

Zachraňují Tichou v Novohradských horách 8 fotografií

K tomu můžete poslouchat tlukot kladívek dvou tesařů, kteří jsou jištění lany a pobíjí šindeli vytyčenou plochu.

Na léta chátrající tvrzi Tichá ve stejnojmenné vesnici na Českokrumlovsku odborníci právě staví novou střechu. Z pečlivě vybíraného smrkového dřeva z České Kanady či přímo z Novohradských hor, kde objekt stojí.

A pěkně jako jejich předci, tedy bez kovových hřebíků, bez moderních jeřábů a současných nástrojů. Stejně jako ve dvacet kilometrů vzdáleném Rožmberku, kde takto ještě loni opravovali věž Jakobínku.

„Krov jsme tedy stavěli jen za pomocí technologií, které znali ve středověku. Mistr tesař Petr Růžička ho zkoušel sestavit tak, jak se to tehdy mohlo dělat za pomoci kladkostrojů a různých pák. Nejen, že jsme na Tiché něco nového vybudovali, ale zároveň jsme se i něco naučili,“ těší Radka Kocandu, předsedu spolku Hrady na Malši, který se o tvrz stará od roku 2008.

Zanedlouho bude střecha pokrytá šindelem a boční stěny pak vyplněné proutím a vymazané hlínou. Hrázděné patro nakonec dostane po celém svém obvodu dřevěný plášť.

„Tichá může fungovat i jako rozhledna. Je odtud vidět třeba Plechý i velká část Šumavy,“ ukazuje Kocanda u vrcholku středověké věže směrem k nejvyšší hoře na české straně Šumavy.

Sloužila i jako pivovar

První písemná zmínka o Tiché je z roku 1360, kdy její majitelé, bratři Jan a Beneš z Velešína, žádali Petra a Jošta z Rožmberka, aby se ujali vyřízení jejich závěti. „My však víme, že tu tvrz stála už na přelomu 13. a 14. století a přiléhal k ní menší palác,“ doplňuje Kocanda část historie.

Tvrz stála na takzvané Zemské cestě, kde za vlády Rožmberků plnila roli opěrného bodu u hranic s Rakouskem a chránila tehdejší obchodní cesty.

Později měnila majitele, několikrát i vyhořela a koncem 18. století Tichou nechal její majitel Jan Buquoy přestavět na pivovar. Po druhé světové válce se vsi Tiché u Dolního Dvořiště nevyhnulo samozřejmě i vysídlení Němců a v následujících letech následná demolice velké části vesnice.

Tři a půl metru silné stěny

Asi sto metrů od věže stálo první hraniční oplocení. „A my víme, že se československá armáda pokoušela věž vyhodit do povětří. Ale díky tomu, že má tři a půl metru silné stěny, tak se to nepovedlo. Jen se stěnou táhla jedna trhlina, tu jsme museli vyspravit. Jinak tu více než čtyřicet let fungovala vlastně skládka pro celou ves. Takže jen vyčistit příkop pro nás znamenalo odtud vyvézt téměř sedmdesát tatrovek materiálu jako lednice, barelů s oleji a podobně,“ vzpomíná Kocanda na začátky v Tiché.

V těchto dnech je ale situace jiná. Čile se tu pracuje, aby se turisté a návštěvníci mohli v roce 2022 podívat nahoru do nového podkroví, mohli si prohlédnout o kus dál stojící muzeum či se projít nad znovuobnoveným vodním příkopem.

„Postavíme i nové schody se stříškou a celý areál ohraničí kamenná zídka, která už tu je pomalu vidět a která lidem ukáže, jak byla tvrz rozlehlá,“ vysvětluje předseda spolku Hrady na Malši s tím, že práce na věži znamenaly v roce 2013 i jedno velké překvapení.

„Při archeologickém průzkumu jsme našli základy ještě jedné čtvercové věže. Vzhledem ke tloušťce zdí se dá už mluvit téměř až o hrádku než o tvrzi, protože celý objekt má pevnostní charakter,“ dodává šéf spolku. A zároveň ukazuje na nejnovější objev, který bude za dva roky sloužit jako vstup do celého areálu.

Hrady na Malši v současné době pečují o pět historických objektů, z nichž největší je zřícenina hradu Pořešín. I Tichá je součástí přeshraniční přes 150 kilometrů dlouhé turistické trasy Zemská cesta, na které lidé najdou patnáct hradů.

„Chceme z Tiché udělat místo setkávání nejen pro české návštěvníky, ale i pro ty rakouské, ke kterým to máme zhruba dva kilometry vzdušnou čarou. Spolupracujeme i s obcemi Windhaagem a Leopoldschlagem, chceme obnovit zdejší vazby. Ostatně Tichá se sedm set let jmenovala Oppolz,“ usmívá se Radek Kocanda.