Kvůli krachu Bohemia Energy končí vyhlášená sklárna, zásobovala i filmaře

  14:22
Známá sklárna v Bělčicích na Strakonicku končí po téměř 18 letech svůj provoz. Důvodem je krach dodavatele energií Bohemia Energy. Za plyn by totiž nově museli zaplatit trojnásobek. Jejich výrobky přitom objednávali i zahraniční filmaři a majitel si otevřením sklárny před lety splnil sen.

Václav Vlasák stojí u rozpálené pece a ze skla rozžhaveného do sytě oranžové barvy tvaruje sklenici. Opodál přidává jeho kolega Tomáš Valenta už hotový půllitr na stůl k řadě ostatních výrobků. Oba muži pracují mlčky.

Radost z práce, kterou oba milují, jim kazí vědomí, že s každým hotovým výrobkem jsou blíže chvíle, kdy udělají definitivně poslední.

Ve sklárně v Bělčicích, která je vyhlášená výrobou draselného skla typického v oblastech na sever od Alp, po téměř 18 letech vyhasne pec v pátek nejspíš navždy. Důvodem je krach dodavatele energií, společnosti Bohemia Energy.

„Za plyn bychom dali trojnásobně víc než dosud. Teď jsme platili 32 tisíc korun měsíčně, a kdyby to u jiného dodavatele mělo být přes sto tisíc, museli bychom výrazně zdražovat naše výrobky,“ vysvětluje Vlasák.

O dalším fungování sklárny přemýšlel s manželkou čtyři dny. „Můžeme přejít k jinému dodavateli, ale nic nám to nepřinese, plyn půjde nahoru všude. Nezbývá nic jiného než skončit. Za dobu podnikání jsme zažili už dvě krize. Při představě, že bychom měli začínat zase od začátku, objíždět zákazníky a nabízet své zboží, jsme to už vzdali,“ říká sklář.

Dodávali pro filmaře

Jeho výrobky putují do celého světa, do svých snímků si je objednávali i zahraniční filmaři. Dodává, že paradoxem je, že konec přichází ve chvíli, kdy měla sklárna do Vánoc tolik zakázek, že by je ani nestihla pokrýt. 

„Toto je ale opravdu úplně poslední zakázka pro zaměstnance pivovaru,“ ukazuje Vlasák na půllitry v hnědé barvě se znakem kozla. Informace o ukončení provozu vyděsila zákazníky sklárny. 

„Střídají se tu zástupy lidí, všichni jsou smutní. Obchodníci vyděšení, ptají se, co budou prodávat. Pořád nám volají další zákazníci, kteří by chtěli naše zboží, ale bohužel, nemůžeme jim vyhovět,“ krčí rameny Vlasák. 

Jeho slova dokazují regály, na nichž byly ještě před pár dny vystaveny desítky váz, karaf i různých pohárů a dekorativních předmětů. Teď jsou poloprázdné. Lidé vše během pár dní vykoupili. Další zboží připravené v krabicích na zemi čeká na vyzvednutí.

Věděli jsme, že to byl risk, ale ušetřili jsme

I přes rychlý a nečekaný konec podnikání Václav Vlasák rozhodnutí přejít před lety k alternativnímu dodavateli energií nelituje. „My se na nikoho nemůžeme zlobit. Za deset let, co jsme u nich byli, jsme opravdu hodně ušetřili. Ale věděli jsme, že je to risk,“ zamýšlí se.

Současně ale přiznává, že od chvíle, kdy se dozvěděl o krachu dodavatele energií, se budí každý den ve čtyři hodiny ráno a přemýšlí, co bude dělat dál. Dvaašedesátiletý sklář počítal s tím, že se bude řemeslu věnovat ještě čtyři roky. Na tu dobu nakoupil pánve na sklo, barviva i další věci potřebné k práci.

Bude mít víc času na rodinu

„Teď platí víc než jindy to, co se říká: Jestli chceš rozesmát Boha, sděl mu své plány. Manželka už se těší, že bude mít víc času na vnoučata. Já půjdu do předčasného důchodu a kromě rodiny budu mít konečně čas na zahradu. Teď jsem ji zanedbával,“ přemítá. 

„A kdyby na mě přišel velký smutek po práci se sklem, vyrazíme na víkend za kamarádem, má sklárnu na severu. Právě na něj odkazujeme naše zákazníky,“ říká Vlasák.

Ukončení provozu nemile překvapilo i Tomáše Valentu, který ve sklárně pracoval dva a půl roku. „Přišlo to ze dne na den. Vím to teprve dva týdny, sháním si něco nového. Snáším to ale špatně, je to nejlepší práce, kterou jsem kdy dělal. Získal jsem tu skvělé zkušenosti a se sklem jsem dělal opravdu rád,“ přiznává Valenta, původní profesí zahradník. „Kdyby bylo jaro, bylo by to pro mě veselejší. Teď musím sehnat práci na zimu,“ uvažuje.

A co bude dál s prostory sklárny, vzniklé ze staré stodoly u domu manželů Vlasákových?

„Nemám nejmenší tušení. Zatím nechám všechno půl roku ležet, jak je. Kdyby náhodou... A já se budu vzpamatovávat, přece jen to ani pro mě není lehké,“ naznačuje Vlasák, který si otevřením vlastní sklárny splnil svůj celoživotní sen.