Vadilo jí, kolik překážek má při svém podnikání. Nespokojila se však s tím, že bude jen kritizovat, a tak se Jana Pupavová z Nových Hradů před pěti lety rozhodla vstoupit do politiky a pokusit se to změnit.

Po čase sice přišlo prozření, že to nebude vůbec snadné, ale i tak svého kroku nelituje. Teď je jedničkou hnutí Svoboda a přímá demokracie a kandiduje na hejtmanku.

Do politiky se moc lidí nehrne. Vy máte rodinu, dvě dospívající dcery a pracujete v Rakousku, takže jistě hodně starostí. I tak jste se rozhodla vstoupit do SPD.
Začala jsem se o politiku zajímat v roce 2015 a svým programem mě oslovil Tomio Okamura. Podala jsem si přihlášku a od té doby jsem členkou hnutí. A jsem za to ráda. I rodina mě v tom stoprocentně podporuje, přestože to třeba pro mé dvě dcery není úplně jednoduché. Ale někdy si z toho dělají i legraci a říkají: „Mami, všude jsi s námi.“ To je tím, jak mě teď vidí na plakátech.

Před čtyřmi lety se SPD těsně nedostala do krajského zastupitelstva. Co teď děláte jinak, aby to vyšlo?
Kontaktní kampaň. Navíc před čtyřmi lety jsme byli hodně nová strana. Teď jsme v parlamentu a Tomio dost jasně vystupuje.

Spoléháte právě na jeho tvář, tak jako třeba hnutí ANO na Andreje Babiše?
Samozřejmě je důležitou součástí, ale my se snažíme při kampani zaujmout hlavně programem.

Jak ale potom vnímáte, že ještě před volbami mnoho politiků zdůrazňuje, že s SPD nehodlá o případné koalici vyjednávat?
Ano, také jsem to zaznamenala. Ale na to nemůžeme hledět. My se musíme především snažit prosazovat naše priority. Když se budeme v programu v hodně věcech shodovat s dalšími, tak nevidím důvod, proč by s námi nemohli spolupracovat. Říct už nyní, že s těmi do koalice nepůjdu, je podle mě předčasné.

Takže vy jste ochotní vyjednávat se všemi?
Přesně tak. Ono ale bude hodně záležet i na tom, kolik lidí v této koronavirové době vůbec přijde k volbám. Ale na kraji přece můžeme pracovat jednotně, když se shodneme v programu.

Zaujala mě vaše reakce k Letišti České Budějovice. K jeho dalšímu osudu by se podle vás měli vyjádřit obyvatelé v referendu. Na co byste se jich chtěli ptát?
Je to velké téma. Určitě si myslím, že by si měl Jihočeský kraj letiště ponechat. Teď nelze čekat žádné zázraky s ohledem na celkový stav letectví ve světě. Obyvatelé by se v referendu mohli vyjádřit, zda by kraj měl dál podporovat provoz letiště, nebo ne. Myslím, že ve hře je najít vhodného investora, který by ho provozoval.

Pracujete v Rakousku, zajímá budějovické letiště v souvislosti s rozvojem regionu i lidi za hranicemi Jihočeského kraje?
Neslyšela jsem o tom. Téma je však pro ně i dnes Jaderná elektrárna Temelín, i když jsem si myslela, že už to tak není. Všimla jsem si toho i ve škole, kde působím. Staví se k němu nadále negativně.

Teď je aktuální otázka úložiště jaderného odpadu, které by mohlo být u Temelína, jak to vnímáte?
Zjišťovala jsem si k tomu informace, má to své klady i zápory, ale určitě jsem proti úložišti na území Jihočeského kraje. Chápu však, že někde být musí.

Pracujete také v oblasti školství v Rakousku. Je to věc, kterou se chcete na úrovni kraje zabývat?
Zajisté. Řeknu to na konkrétním příkladě. S dcerou jsme byly vloni na výstavě Vzdělání a řemeslo a zkrátka si tam nevybrala. Nakonec studuje v Rakousku. Proto bych chtěla na kraji usilovat o změnu v této oblasti. Studenti tam mají třeba deset týdnů školu, ale jinak jsou permanentně na praxi a u toho se vzdělávají. Učí je odborníci, kteří rozumí svému řemeslu. Navíc je to i více zapojí do života a berou také plat. Minimum je tam 400 eur měsíčně.

To je pořádná motivace.
Ano, ale jednotlivé obory musí být atraktivní i bez toho. Musíme se soustředit na duální vzdělávání a propojit ještě mnohem více učňovské obory s firmami v kraji, aby měli studenti hodně praxe. Žák v Rakousku navíc dostane možnost si něco osahat. Dostane zkušební dobu tři měsíce a teprve, když mu to sedí, tak může ve studiu pokračovat. U nás, myslím, dost chybí právě to větší propojení s firmami. A právě v tom může být kraj aktivnější.

Také je zajímavé, že podporujete výstavbu dalšího hospicu. Jiné strany od toho dávají ruce pryč.
Na naší kandidátce je i zaměstnankyně prachatického hospicu, se kterou jsme se o tom bavili. Zájem o něj je velký a převyšuje nabídku, proto chceme podpořit výstavbu dalšího zařízení. Samozřejmě ale podporujeme i terénní služby a domácí péči. Na druhou stranu mnozí hospic zkrátka potřebují. Myslím, že například v dolním areálu nemocnice v Budějovicích by takový prostor mohl vzniknout a bude rozhodně využitý.

Dost mě zarazilo, že máte v programu zrušení koncesionářských poplatků za televizi. Co s tím má kraj společného?
Je to součást našeho dlouhodobého celostátního programu, a tak to máme zařazené i zde. Kraj navíc může vyvinout zákonodárnou iniciativu, takže o to můžeme usilovat.

A co samotné hejtmanství. Jak podle vás funguje?
Myslím, že by měl být kraj více otevřený směrem k občanům. Když jsem si například v poslední době hledala nějaké informace na jeho webu, nebylo to vůbec pohodlné.

Když pracujete v Rakousku, je něco, co byste sem ještě ráda přenesla kromě změn ve školství?
Určitě se to týká oprav silnic. Nejsem úplně technicky zaměřená, ale domnívám se, že mají lepší pracovní postupy, a především mají jednotlivé opravy mnohem lépe naplánované a uzavírky úseků jsou tam kratší. Jezdím tam často a vidím to na vlastní oči.

Také vaše hnutí má jako mnohé další strany v programu kvalitní a dostupnou zdravotní péči. Jak to chcete zlepšit?
Jde o to, tlačit na pojišťovny a usilovat o zlepšení systému úhrad. Kraj s obcemi pak mohou pomoci s motivací, aby nám třeba po roce praxe neutekl lékař do zahraničí. To znamená, například nabízet prostory pro praxi a podobně.

Jak jste případně připravená skloubit práci pro Jihočeský kraj, nebude vám dění v regionu utíkat, když pracujete za hranicemi?
Zvládám to i nyní, takže jsem připravená, i když je to náročné. Dceru například vozím pravidelně do Budějovic, kde hraje hokej, žiji tady na jihu Čech.

A jak se na vaše politické angažmá dívají v práci?
V Rakousku je to dost jiné. V tom jsme u nás pokrokovější. Tam je politika stále hlavně věc mužů. V práci mi ale fandí a přejí úspěch.