Mladý houslista vyhrál prestižní soutěž, trénuje až šest hodin denně

  9:46
Je mu teprve sedmnáct let, ale díky své píli a hudebnímu nadání už vyhrává mezinárodní soutěže a sbírá prestižní ocenění. Českobudějovický houslista Roman Červinka hudbou žije a chce se jí věnovat naplno. Svůj poslední velký úspěch si zapsal na konci minulého roku, kdy uspěl v soutěži Virtuosos V4+.

Roman Červinka vyhrál mezinárodní soutěž před hvězdnou porotou. | foto: Petr Lundák, MF DNES

„Denně trénuji mezi třemi až šesti hodinami. Záleží na tom, kolik mám zrovna času, jak mě to baví a na kolik se do hraní ponořím. Před soutěží jsem musel ale cvičit mnohem intenzivněji,“ popisuje s tím, že pro finální vystoupení si vybral skladbu Cikánské melodie od Pabla de Sarasata, kterou hrál poprvé jen dva týdny před soutěží.

Virtuosos V4+ je prestižní mezinárodní soutěž pro mladé muzikanty, ve které se o hlavní cenu utkají ti nejlepší ze zemí visegrádské čtyřky a jedné další země Evropy. V minulém roce tak reprezentanty Česka, Slovenska, Maďarska a Polska doplnili ještě soutěžící ze Slovinska.

Červinka pochází z rodiny hudebníků, a tak měl k tomuto oboru od mládí velmi blízko. Jeho matka, která pochází z Turkmenistánu, i jeho otec, jenž do Českých Budějovic přesídlil z moravského Vyškova, jsou též úspěšnými houslisty. Otec je koncertním mistrem Jihočeského divadla a matka hraje v Jihočeské filharmonii.

„Pamatuji si, že když jsem byl úplně malý, poslouchal jsem rodiče, jak cvičí na zkoušky a koncerty. Jednou se mě zeptali, co bych chtěl dělat, že už jsem dost starý na to, abych začal chodit na nějaký kroužek. Nabídli mi tenkrát fotbal nebo housle a já se bez váhání rozhodl. Od té doby jsem s tátou intenzivně cvičil, někdy i sedm hodin denně,“ vzpomíná Červinka s tím, že hře na housle se začal věnovat už ve čtyřech letech. Nyní studuje budějovickou konzervatoř.

Soutěž vysílali i v televizi

Při soutěži musel mladý virtuos své schopnosti prokázat před porotou složenou z uznávaných muzikantů. V loňském roce v ní zasedl například Plácido Domingo, chorvatský violoncellista Stjepan Hauser, americký dirigent Steven Mercurio nebo klasický kytarista Pablo Sáinz Villegas. Vše navíc natáčely televizní kamery, neboť soutěž mohli sledovat televizní diváci ve všech zúčastněných zemích.

„Byla to ohromná zkušenost. Sešla se tam spousta mladých a nadaných muzikantů, se kterými jsem se mohl seznámit, a celkově tam panovala přátelská atmosféra. Zároveň to bylo opravdu těžké, protože jsme byli strašně dlouho zavření ve studiu. Odjížděli jsme ráno a do hotelu jsme se vraceli až okolo desáté večer. Až na pár výjimek jsme tak byli celý den jen ve studiu,“ popisuje Červinka.

Za vítězství v soutěži nezískal jen peněžitou odměnu, ale také možnost spolupracovat s dalšími umělci a vystupovat na významných koncertech. V březnu ho tak čeká vystoupení s Plácidem Domingem a předvede se také na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově, kde vystoupí spolu s ostatními finalisty soutěže. S těmi by měl také brzy nahrát všechny finálové skladby, jež následně vyjdou na CD.

Na skateboardu už raději nejezdí

Díky svému mladému věku je Roman Červinka obklopený hlavně lidmi, kteří vážnou hudbu neposlouchají a otevírají mu tak zcela jiný svět. S partou kamarádů poslouchají elektronickou a rapovou muziku, vymýšlejí beaty a zkoušejí do nich rapovat. Dříve s přáteli také občas zajel do skateparku, tohoto koníčku se však kvůli hudební kariéře raději vzdal.

„Na letním táboře jsem měl úraz. Spadl jsem a zlomil jsem si kůstku v zápěstí. Naštěstí to nebylo nic vážného, přesto jsem se po sundání sádry cítil v hraní dost nejistý. Proto jsem se rozhodl, že další zranění už riskovat nebudu, a jízdy na skateboardu jsem se vzdal,“ tvrdí.

Zaměřit se na hudbu se však talentovanému hudebníkovi vyplatilo a jeho snaha přinesla již mnoho úspěchů. Kromě zmíněného vítězství v soutěži Virtuosos V4+ získal například i třetí místo v mezinárodní soutěži Leonida Kogana, cenu objev roku na mezinárodních kurzech Václava Hudečka nebo druhé místo v mezinárodní soutěži v Ústí nad Orlicí.

„Všechny tyto úspěchy jsou pro mě hlavně motivace. Jednou bych chtěl zjistit, kam to můžu dotáhnout. Rád bych dospěl k určité dokonalosti. Když teď hraji, stále je tam spousta chyb a věcí, které bych mohl vylepšit. Chci se dostat na nejlepší úroveň,“ uzavírá Červinka.