Zdražování, covid, válka na Ukrajině. Náročná doba se odráží mimo jiné i v tom, že lidé nyní vyhledávají častěji pomoc psychologů. Mnohdy se ale dočkají termínu návštěvy v lepším případě za několik týdnů. V tom horším slyší dokonce i odmítnutí.
„Je to hodně špatné. Nové klienty vůbec nepřibírám. Patřím mezi klinické psychology. To znamená, že mám smlouvu s pojišťovnami. Je nás ale opravdu málo. A to není jenom vina pojišťoven. Absolventů není tolik, kolik by bylo potřeba,“ vysvětluje Zdeňka Brujová, která má ordinaci v Českých Budějovicích. Nejčastěji k ní chodí pacienti trpící úzkostmi a depresemi.
Aby lidé o potřebnou péči nepřišli, snaží se je nasměrovat na někoho z kolegů. Podle její zkušenosti mají více volných kapacit právě ti, kteří nejsou smluvními partnery pojišťoven. U nich si musí člověk každé sezení zaplatit. To si ale ne každý může dovolit.
O psychology je nouze nejen v Českých Budějovicích, ale napříč celým krajem. Problémy navíc nemají jen dospělí, ale čím dál častěji i děti a dospívající.
„Mám bohužel úplně plnou kapacitu. Zájem je ale pořád vysoký. Největší část tvoří dospívající a mladí kolem dvaceti třiceti let,“ hodnotí klinická psycholožka Kateřina Stibalová z Tábora, která se soustředí převážně na zvládání životní krize, rozvoj sebehodnoty, psychosomatické potíže a depresivní stavy.
To potvrzuje také prezidentka Asociace klinických psychologů (AKP ČR) Hana Jahnová. „V Jihočeském kraji je nedostatek klinických psychologů. Nejvíce těch, co pracují s dětmi. Situace je daná řadou faktorů, například tím, že specializační vzdělávání trvá při plném úvazku pět let. Příprava se tedy některým zájemcům o náš obor zdá dlouhá a tím klesá motivace pro naši profesi,“ vysvětluje a dodává, že jsou kraje, kde je situace ještě horší.
Zároveň upozorňuje, že v poslední době u dětí a dospívajících mnohonásobně vzrostly psychické potíže, které vedou k sebepoškozování i k pokusům o sebevraždu.
Čekala od února do července
„Dlouho jsem se za své psychické potíže styděla. Dokud jsme měli online výuku, tak to ještě šlo, ale jakmile jsme se vrátili do školy, problémy se začaly stupňovat. Zjistila jsem, že mám strach z lidí. Bála jsem se jezdit i autobusem. Myslela jsem, že bude největší problém svěřit se rodině. Ukázalo se, že je mnohem horší najít odborníka, který by mi pomohl,“ vypráví 21letá Iveta, která studuje v Českých Budějovicích. Pomoc aktivně hledala od února. Na terapie začala chodit až v červenci.
Nedostatek psychologů v kraji se neprojevuje jen v posledních letech, třeba Magda Komrsková z Budějovicka měla problém sehnat odborníka už před šesti lety. Kvůli různým komplikacím vystřídala celkem čtyři psychology.
„Ten první měl čas jednou za dva měsíce, to bylo pro mě moc. Druhá psycholožka mě vzala jen proto, že jsem byla těhotná. Před dvěma roky jsem opět hledala pomoc a podařilo se to jen díky známosti. Tam mě ale poslali za psycholožkou, kde byla čekací doba měsíc,“ líčí Komrsková.
Podobná situace je i na Strakonicku. I tam si na první schůzku zájemci počkají. „Mám hodně lidí na čekací listině. Většinou jednám operativně, a když se mi uvolní místo, tak klientovi zavolám. Do soukromé praxe už neberu vůbec nikoho, protože to už kapacitně nezvládám,“ přiznává psycholožka Gabriela Vršková. I k ní chodí nejčastěji lidé s úzkostí a depresemi. Pomáhá i pacientům s traumaty ze smrti blízkého člověka či postcovidovými potížemi.
Až tři měsíce se čeká v Jindřichově Hradci. Psycholog Kamil Ryška se snaží pacientům vycházet co nejvíce vstříc, ale zájem o jeho služby je veliký. „Většinou se domluvím, že si nové klienty zapíšu a ozvu se jim, jakmile se mi uvolní termín. Buď si do té doby seženou někoho jiného, nebo mi důvěřují a počkají, až se jim ozvu zpět,“ potvrzuje.
Pomůže i psychoterapeut
Zda je za nárůstem počtu lidí hlásících psychické obtíže větší ochota vyhledat pomoc, nebo jde o důsledek náročné doby, se podle odborníků nedá jednoznačně určit. Ve svých ordinacích je zaznamenávají rovněž čím dál častěji i praktičtí lékaři.
„Nejčastěji k nám pacienty posílají praktici. V ordinaci se objevují lidé například s demencí, ale i úzkostí. Jejich počet je poslední dobou opravdu vyšší. Zatím se ale nejpozději do čtrnácti dnů na každého dostane řada,“ upřesňuje Věra Schenková, která se o své pacienty stará v Písku.
Pomoci v těžkých chvílích mohou také psychoterapeuti. Na rozdíl od psychologů nemohou předepisovat léky a určit diagnostiku.
„Je nás víc, a pokud někdo hledá rychle pomoc, je snazší se přihlásit k psychoterapeutovi. Když člověk hledá ordinaci, která spolupracuje se zdravotní pojišťovnou, je to velký problém. K nim se dostat je dost složité. Čekací lhůty jsou i v řádech měsíců. Situace u soukromých terapeutů není tak kritická. Je třeba počítat s tím, že jde o placené služby,“ vysvětluje psychoterapeut Martin Chvojka z Českých Budějovic.