Manžel ji už několik let psychicky týrá. Chorobně na ni žárlí, sleduje každý její krok. Situaci zhoršila pandemie covidu. Muž kvůli uzavření firmy zůstal doma, bál se, že přijde o práci. Žena musela požádat v době karantény o ošetřovné z důvodu zavřené školky. Napětí stoupalo. Přidávaly se fyzické útoky ze strany manžela.

Zoufalá žena se rozhodla oslovit Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím. Pracovnicím ale mohla volat jen krátce, když šla na nákup, protože manžel ji stopoval, aby viděl, jak dlouho se v obchodě zdržela.

To je příběh paní Jany, která se svou životní situaci snaží vyřešit za pomoci centra pod Diecézní charitou České Budějovice. Podobných osudů už jeho pracovníci vyslechli stovky. 

A počet případů se v době pandemie covidu výrazně zvýšil. Za loňský rok řešila organizace 1 481 kontaktů. To je o 381 více než v roce 2019. Zatímco v květnu téhož roku bylo kontaktů 86 lidí, loni ve stejném měsíci už 166.

„Situace se v průběhu pandemie vyvíjela. Loni na jaře jsme měli nárůst klientů i jednotlivých kontaktů. Spolupráce s nimi byla intenzivnější. Násilí v řadě rodin, s kterými jsme spolupracovali už dříve, eskalovalo. Roli v tom sehrála různá omezení i pocit, že se vše mění,“ popisuje vedoucí intervenčního centra Nikola Marková.

V létě přišel útlum, na podzim, při další vlně, byl nárůst klientů jen mírný. „Zároveň se k nám ale dostávaly případy mnohem vážnějšího násilí. Při vyhrocených situacích tam byly velké fyzické útoky. Postupně klienti ubývali a po Novém roce jsme naopak zaznamenali úbytek,“ naznačuje Marková s tím, že menší počet obětí vyhledávajících pomoc ale neznamená, že by se domácí násilí z rodin vytrácelo.

„Podzimní útlum ovlivnily hlavně informace, že se kvůli další vlně pandemie téměř všechny služby uzavírají. Někteří lidé je nerozlišovali, mysleli, že jsou zavřené i sociální služby. Naše přitom fungovala pořád. S rozvolňováním případů zase začíná přibývat,“ uvažuje Marková. 

Domácí násilí se navíc netýká jen partnerských vztahů. Hodně roste i mezigenerační násilí. Děti útočí na rodiče, vnoučata na prarodiče. A staří lidé, kteří jsou v dnešní době hodně izolovaní, se nemají komu svěřit. Špatnou situaci v rodině více vnímaly v době distanční výuky i děti. 

„Máme bohužel poměrně dost rodin, kdy museli rodiče vyhledat pro děti odbornou psychologickou pomoc právě proto, že byly přítomné u násilí, což obvykle neviděly nebo tolik nevnímaly,“ upozorňuje Marková.

S nárůstem počtu lidí volajících o pomoc se setkala i další budějovická organizace – Bílý kruh bezpečí. Ta pomáhá nejen obětem domácího násilí, ale i dalších trestných činů, a pozůstalým po obětech. 

„Byli jsme jediná pobočka Bílého kruhu bezpečí v republice, kde rostly oproti roku 2019 osobní kontakty. Je to ale dané i naší strategií. Snažíme se oslovovat například menší vesnice přes obecní zpravodaje. Lidí, kterých se dotýká domácí násilí, je hodně, ale často netuší, kde nalézt pomoc,“ říká vedoucí poradny Lucie Kozlová.

Zařídí jeden krizový byt

Pobočka v Českých Budějovicích pečuje o klienty z celého kraje. „V roce 2019 jsme měli 189 osobních kontaktů s klienty. Z toho bylo 120 případů ohlášených jako trestný čin na policii a 38 případů se týkalo domácího násilí. Loni to bylo 215 osobních kontaktů, 104 ohlášených jako trestný čin a 53 případů se týkalo domácího násilí,“ uvádí Kozlová.

Obě organizace se shodují, že pro oběti bylo těžké hlavně navázat kontakt na dálku. Násilník měl nad nimi doma větší kontrolu. Asociace intervenčních center od ledna ve spolupráci s projektem Nenech to být vytvořila novou platformu Nenech se, nabízející možnost anonymně kontaktovat intervenční centrum v daném kraji. 

„Komunikace se po uzavření webové stránky úplně smaže a člověku zůstává pouze PIN, na jehož základě se může vrátit ke konzultaci, což je v podstatě nejbezpečnější cesta, jak nás kontaktovat,“ upozorňuje Marková.

Složité situaci obětí domácího násilí nenahrává ani fakt, že většina azylových domů v kraji má plné kapacity. Po útěku od agresora tak nemají kam jít. 

„Často navíc bývají zcela bez peněz. Proto jsme se rozhodli, že za výtěžek z Tříkrálové sbírky zařídíme krizový byt, kde by mohly oběti být třeba týden či dva. A poslouží i lidem, kteří se dostali do svízelné situace jinak. Třeba když jim vyhoří byt a podobně. Pokud se osvědčí, zařídili bychom časem další,“ plánuje Marková. Krizových bytů je v republice zhruba deset, v jižních Čechách zatím není žádný.