Vojtěch Remeň nastoupil do funkce ředitele krumlovské nemocnice 1. dubna. „Vzhledem k tomuto datu o sobě říkám, že jsem aprílový ředitel,“ usmívá se 35letý vystudovaný právník. V rozhovoru pro MF DNES mluví o vztahu se svým předchůdcem, pandemii covidu i plánech do budoucna.

Původním povoláním jste právník. Kdy jste se rozhodl, že vyměníte soudní síň za nemocnici?
Nejdříve jsem pracoval v malé českobudějovické advokátní kanceláři s představou, že budu velký koncipient a pak velký advokát. Před šesti lety jsem dostal nabídku nastoupit jako podnikový právník do krumlovské nemocnice. Postupně jsem přibíral další věci, stal jsem se členem představenstva a následně i předsedou.

Ředitel Jindřich Florián rezignoval poté, co očkoval proti covidu i příbuzné a známé zaměstnanců nemocnice, kteří v té době ještě neměli na vakcínu nárok. Jeho odchod vyvolal řadu emocí. Nastupovat v této atmosféře na jeho místo asi nebylo úplně snadné. Zvažoval jste, zda nabídku přijmout?
Probral jsem to prvně doma s manželkou, protože to není jen moje věc, ale týká se celé rodiny. Řešili jsme technické věci, měli jsme v tu dobu čtrnáctidenní miminko. Posledních pět a půl roku jsem se snažil, aby nemocnice fungovala, a tak pro mě od začátku nebyla ve hře varianta odmítnout. Bylo by nefér v nemocnici tak dlouho něco dělat a pak nepřevzít odpovědnost.

Na facebookové stránce krumlovské nemocnice jste 1. dubna poděkoval panu doktorovi Floriánovi za jeho práci pro nemocnici. Jaký máte vztah?
Myslím, že jsme si mezi sebou vybudovali za roky spolupráce velice dobrý vztah, a troufám si říct, že jsme výborní přátele.

Při posledním rozhovoru pro MF DNES před rezignací, naznačil, že má tip, kdo by ho mohl v ředitelském křesle nahradit. Nechtěl tehdy jmenovat, ale myslím, že podle náznaků mluvil o vás…
Původně měl vizi, že v 65 letech začne pomalu ustupovat z funkce a posílat tam mě. Přišlo to nakonec rychleji a jednalo se o radikální řez, který byl pro všechny hodně nepříjemný. Tři roky jsme se podíleli na vedení nemocnice, hodně jsme se ovlivňovali a navzájem se od sebe učili i dřív. Zajímavé bylo, že on byl tím divochem a já klidnějším elementem, který ho trochu brzdil. Vzhledem k našemu věku by to mělo přitom být spíš obráceně.

Dnes působí v krumlovské nemocnici jako lékař. Chodíte si k němu pro rady?
Spíš si přátelsky povídáme. Má schopnost mi říct do očí, co dělám špatně. Většina lidí si to k řediteli nemocnice nedovolí. On se nebojí, sice už není ve vedení a nevidí tolik do věcí, ale po více než 40 letech, kdy v nemocnici pracuje, má přehled. Rád si poslechnu jeho názor.

Nemocnici jste převzal navíc v nejhorším období pandemie covidu. I to muselo být pro vás náročné.
Bylo a hodně. Všude se, určitě právem, mluví o zásluhách zdravotníků. Ale těžké to bylo napříč republikou i pro vedení nemocnic. Ze všech se stali během okamžiku krizoví manažeři, ačkoli to většina nikdy předtím nedělala. Když to řeknu hodně zjednodušeně, zdravotníci si bezesporu sáhli na dno svých fyzických i psychických sil, ale věděli, co mají dělat. Pro management nemocnic to byla obrovská změna. Z běžného provozu museli přejít úplně na něco jiného.

Pandemie udeřila poprvé loni. Dá se říct, že to byla taková zkouška před tím, co přišlo letos?
Loňské jaro bylo naštěstí klidnější, naučili jsme se pracovat v době pandemie a na podzim už nám to šlo lépe. Ale i tak byl loňský podzim a letošní jaro hodně náročné období. Sedávali jsme ve třech lidech, právě Jindřich Florián, hlavní sestra Mária Vyhlídalová a já a tvořili jsme strategie. Nejdřív jsme je plánovali na měsíc, jenže nám vydržely do dalšího pondělí, kdy se situace změnila. Tak jsme zjistili, že musíme vymýšlet strategie na týden, ale většinou ve středu už jsme zase museli plány měnit. Bylo to hodně drsné.

Čísla nemocných a bohužel i zemřelých rostla. Jak jste v té době relaxoval?
Měl jsem štěstí v tom, že jsem nebyl v přímém kontaktu s nemocnými a bohužel i umírajícími lidmi, ale pracoval jsem s čísly, a proto jsem mohl dělat rozhodnutí pod menším emočním tlakem. Zároveň jsem viděl na zdravotnících, že jsou unavení. Snažili jsme se o to víc nezatěžovat je zbytečně změnami, a aspoň tak jim ulevit. V té době jsme rekonstruovali dům, takže jsem si odpočinul u manuální práce. Energii jsem dobíjel i s dětmi a manželkou.

Mluvil jste o únavě zdravotníků. Odchází z nemocnice někdo proto, že už znovu nechce zažít něco tak náročného?
Žádnou vlnu výpovědí tu nemáme. Na lidech je vidět dlouhodobá únava a nastřádaný stres. Zároveň si zaměstnanci hodně pomáhali navzájem a pandemie paradoxně pomohla zahladit i staré rány mezi odděleními. Nemocnice se semkla a společně jsme bojovali.

Co se Oček a odběrových míst týče, hodně jsme se snažili, aby tam docházelo minimum kmenového personálu, což se podařilo. Velmi tam vypomohli bývalí zaměstnanci, sestřičky a doktorky v důchodu, na mateřské, pomáhali obvodní lékaři, ambulantní specialisté. Pracovně jsme je nazvali blaničtí rytíři.

Nemocnice se teď vrací do normálního chodu. Je čas na plány do budoucna. Co chystáte?
Loni na podzim jsme dodělali léčebnu dlouhodobě nemocných. Hodně se nám to vyplatilo, protože jsme díky ní mohli vytvořit při pandemii úplně oddělený infekční dům. Za měsíc začneme kompletně předělávat vzduchotechniku na operačních sálech, což je investiční akce za zhruba 15 milionů, tedy skoro celý roční investiční rozpočet.

V září, díky podpoře kraje a snad i dotací z Evropské unie, začneme rekonstruovat interní oddělení. Je to nejstarší sedmipatrový dům. Mimo jiné tam vytvoříme následnou lůžkovou rehabilitaci, která v kraji chybí. Kreslíme v tuto chvíli i novou dvoupatrovou budovu – v patře by byl urgentní příjem, v suterénu nová magnetická rezonance. Počítáme s tím, že nejpozději za dva roky bude otevřená výzva na tyto investiční akce.

Chcete se zaměřovat tedy spíše na následnou péči?
Nechceme dělat široké spektrum mimořádných výkonů, na to jsme malá nemocnice. Jak vždycky říkal pan doktor Florián, srdce se tu transplantovat nebude. Míříme na pokrytí služeb, na něž se nesoustředí větší nemocnice. A je to logické, ony mají jiné zázemí, jiné přístrojové vybavení i lékaře specialisty. Je rozumné je vytěžovat pro komplikovanější výkony, kterých mají víc.

Co je vaším osobním cílem na postu ředitele nemocnice?
Přeji si, aby si člověk, který si bude moci vybírat, jestli se nechá léčit v Budějovicích, nebo Krumlově, vybral Krumlov. Aby si pacienti řekli, že to tu děláme dobře, je tu příjemné prostředí, milý personál a chtějí raději do menší nemocnice. Samozřejmě mluvím o případech vyžadujících výkony, které tu zvládneme.