Mozková mrtvice patří mezi tři nejčastější příčiny úmrtí u dospělých lidí a je též jednou z nejčastějších příčin získané invalidity. Přesto, že léčba prodělala za poslední roky velký pokrok, stále existuje značné množství pacientů, u kterých standardní postup nezabere.
Naděje na návrat do normálního života je pak nízká. A právě na tyto pacienty se zaměřila společná studie Nemocnice České Budějovice a Fakultní nemocnice Ostrava, která měla prověřit účinnost experimentální chirurgické léčby.
Celých 90 procent mozkových příhod je způsobených sraženinou, která zablokuje přívod krve do mozku. V současnosti existují dva standardní postupy, jak si následně počínat. Prvním z nich je podání přípravku, který urychlí rozpuštění sraženiny. Druhým je pak její odstranění pomocí zařízení, jež je do těla zavedeno skrz tříslo.
Tyto dvě možnosti by mohla doplnit experimentální mikrochirurgická metoda zkoumaná ve spolupráci českobudějovické a ostravské nemocnice. Je dvojího typu, operující lékař buď propojí nedokrvenou část mozku s jinou, plně funkční cévou, nebo sraženinu manuálně odstraní.
„Je známá už od 70. let 20. století, ale zatím se nepodařilo vědecky prokázat její účinnost. Rozhodně nechceme současné postupy nahradit, chceme je pouze doplnit a poskytnout tak pacientům o něco větší šanci na návrat do normálního života,“ uvedl zástupce primáře neurochirurgického oddělení v Budějovicích Jiří Fiedler.
Studie trvala pět let, za tu dobu spolupracující centra léčila standardními postupy zhruba 1 100 pacientů. U 47 z nich pak nastalo selhání obvyklé terapie, a tak necelé polovině nabídli možnost podstoupit experimentální chirurgický zákrok. Zbylí pacienti posloužili jako srovnávací skupina.
Ředitel záchranářů zdůraznil potřebu osvěty
„Naše výsledky ukázaly, že s chirurgií lze i po selhání standardní léčby dosáhnout plné soběstačnosti. Jedná se o pilotní data a jsme první na světě, kdo je poskytl,“ potvrdil Fiedler.
Zatímco úspěšnost návratu do normálního života byla u neoperovaných pacientů 10 procent, u těch pacientů, již podstoupili zákrok, dosahovala až 60 procent.
Metoda může mít navíc své využití i u lidí, kteří měli mozkovou příhodu již před delší dobou a jsou v procesu rehabilitace. „Operovali jsme pacienta, který prodělal mrtvici před třemi lety a při rehabilitaci nevykazoval žádné zlepšení. Po operaci se u něj zlepšily jak motorické, tak vyjadřovací schopnosti,“ uvedla Marcela Míková z rehabilitačního oddělení budějovické nemocnice.
Nedá se však říct, že by již v léčbě mrtvice nehrál hlavní roli čas. Pro úspěch je potřeba dokonalá souhra lékařů a záchranné služby, která musí pacienty s mrtvicí správně identifikovat a v co nejkratším čase přepravit k odborníkům.
Ředitel jihočeských záchranářů Marek Slabý také zdůraznil potřebu osvěty, aby sami lidé v okolí pacientů dokázali mozkovou příhodu včas odhalit.
„Mezi nejčastější projevy patří pokleslý koutek, ochrnutí či zhoršená citlivost končetin na jedné straně těla nebo problémy s komunikací,“ uvedl Slabý s tím, že za rok vyjedou přibližně ke 2 500 podezření na mrtvici.
