Ještě na začátku roku přednášel o svých cestách. Sám už se ale vidí, jak nasedne na svou motorku a vydá se směr Sibiř. Kdy se vrátí, sám neví.
Sedmadvacetiletý Ondřej Vlk chce napravit, co se mu nepovedlo. Když loni vyrážel z Chluman na Prachaticku, jeho cílem byl Magadan, ruské přístavní město na Dálném východě.
Vzdušnou čarou od domova vzdálené přes sedm tisíc kilometrů. Vysněná výprava však skončila předčasně u jezera Bajkal, zhruba ve dvou třetinách cesty.
„Teď chci dojet po Bajkalskoamurské magistrále až do Magadanu, jak jsem původně plánoval. Pak strávím několik týdnů v Mongolsku, chtěl bych se zdržet i v Kyrgyzstánu,“ říká odhodlaně dobrodruh, který na svých cestách rád fotí.
Jako kluk se věnoval fotbalu, hrával za českobudějovické Dynamo, pak kopal i v Rakousku. Ale motorka u něj vyhrála. Řidičský průkaz si udělal v 18 letech.
Právě do Mongolska vedla jeho první daleká jízda, kterou podnikl v roce 2017 na velkém motocyklu BMW. Přípravu příliš neřešil.
V malíku neměl ani servis. „Poprvé jsem měnil olej podle návodu na YouTube,“ prozrazuje usměvavý rodák z Vimperka.
Vrátil se po dvou měsících a nastoupil zpět do zaměstnání.V Praze dostal příležitost zastupovat rakouskou firmu.
„Vydržel jsem to rok a půl. Žil jsem v neustálém stresu,“ vzpomíná. V hlavě se mu začal rýsovat plán výjezdu do dalekého Magadanu. A přestože jeho nadřízený ani přátelé nerozuměli tomu, proč chce práci s různými výhodami opustit, na začátku roku 2019 v ní skončil.
Pustil pražský byt, nábytek prodal. Tři týdny bydlel v hostelu, než ho ubytoval kamarád.
Na začátku června pak vyjel na novém motocyklu KTM směrem do Ruska. Na hranicích země se potkal s Markem Havlíčkem, se kterým si cestu přes Sibiř dohodl.
Když přijeli k východosibiřskému městu Jakutsk, kolem jezera Bajkal vyrazili po jeho západním pobřeží. Jenže pak se začala cesta komplikovat. „Dostali jsme se do bažin. Oddělal jsem spojku. Po kolena jsem se brodil ve vodě. Pak jsem jen stál, klepaly se mi nohy, chtělo se mi zvracet a byl jsem fyzicky naprosto na dně. Kolem mě létaly tisíce komárů. Zažil jsem tam asi nejtěžší den v životě,“ vypráví.
Nastaly další technické problémy, nepomohl ani navštívený servis. Nezbývalo než výpravu ukončit dříve. Následoval let zpět do Česka z mongolského Ulanbátaru. Jeho spolujezdec cestu dokončil.
Zakuklenci na něj mířili kalašnikovy
Ondřej Vlk cítil zklamání. Ale ne na dlouho. Čtvrtý den na jihu Čech se mu ozval jeho facebookový sledující z Ostravy. „Měl při svých cestách po Střední Asii nehodu. Řekl mi, že si mohu vypůjčit jeho plně funkční motorku,“ líčí.
Ihned souhlasil a na druhý den už ho matka vezla na pražské letiště, aby odletěl do kyrgyzského Biškeku, kde na něj stroj čekal.
Následovala tři a půl měsíce dlouhá cesta zpět do Česka. Vlk projel Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kazachstán a další země. Viděl i Čečensko nebo Dagestán, kde ho často kontrolovali vojáci.
V jihoruské oblasti Ingušska na něj v horách kalašnikovy mířilo osm mužů v černých uniformách a nechtěli ho pustit dále do Gruzie. Musel se vrátit.
Zažil však i příjemná setkání. „Přiběhla ke mně parta dětí a zavedly mě na čaj za svou rodinou. Viděl jsem, jak dojí dobytek nebo jak získávají alkoholický nápoj kumys z kobylího mléka. Byli to chudí lidé, přesto se se mnou v jurtě podělili o chléb,“ vzpomíná Vlk na Kyrgyzstán.
„Otec rodiny kumys popíjel pořád. Často přepočítával ovce, ale vždycky mu vyšlo jiné číslo,“ směje se cestovatel.
Půjčený stroj už vrátil do Ostravy, nyní opravil a prodává svůj, který ho kolem Bajkalu nepřevezl. Chystá se koupit nový motocykl a cestu na Magadan zopakovat. Vyjet plánuje 1. června.
Ondřej Vlk na Sibiř vyjel z Chluman na Prachaticku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
