Už je to rok, kdy učitelé téměř všech škol na jihu Čech začali podnikat první nesmělé kroky ve výuce přes webkamery. Někde si nové technologie osvojili ihned, byly ovšem i četné případy, kdy se školy potýkaly s nedostatkem techniky nebo vlažným přístupem dětí i učitelů. Většina komplikací se postupně podařila vyladit, jenže ne s takovým efektem, v jaký všichni doufali.
S příchodem nového způsobu učení se totiž dramaticky proměnila role školy. Do vztahu mezi žáky a učiteli výrazným způsobem vstoupili rodiče.
„Škola sice řídí distanční výuku, ale museli jsme šířit osvětu i u rodičů, kteří si s ní často nevěděli rady. Momentálně ve velké míře reagují na různé problémy při takovém typu vzdělávání a dávají nám vědět, pokud se nějaký objeví,“ všímá si ředitelka prachatické ZŠ Národní Hana Bolková.
Podle ní je komunikace s rodiči v tuto chvíli nesmírně důležitá, protože jsou obzvlášť s menšími dětmi neustále ve styku a mohou je k učení motivovat.
„Rozhodně to ale není tak, že bychom chtěli část své práce na rodiče delegovat. Spíše je bylo třeba zapojit v tom smyslu, aby na děti více dohlédli při plnění povinností. Navíc také ocenili, když žáci mohli chodit na individuální konzultace,“ dodává Bolková.
Dalšího důležitého prvku, který ze školství takřka vymizel, si všímá také vítěz loňského ročníku ankety Zlatý Ámos Tomáš Míka z táborského Gymnázia Pierra de Coubertina.
„Ke studentům máme výrazně dál. Škola se nyní omezila jen na výuku a zcela chybí jakákoli socializace. Z domova se děti jen těžko učí vycházet s vrstevníky, ale i s učiteli. Takové věci se ještě určitě projeví, až se začnou studenti a žáci vracet do škol,“ připomíná učitel českého jazyka a základů společenských věd.
Právě odloučení vnímá jako hlavní problém i řada psychologů. Podle nich dětem v navazování vztahů budou sloužit hlavně počítače, z čehož vystupuje řada rizik.
„Obávám se, že internet jim nahradí prostředí k setkávání s druhými. Jenže s tím roste nebezpečí, že zde narazí na nebezpečné osoby,“ vysvětluje školní psycholog Jaroslav Vaněk z budějovické ZŠ a MŠ Kubatova.
Prakticky všichni oslovení ředitelé i kantoři se shodují na tom, že uplynulý rok zasadil žákům do vzdělání a získávání dovedností velkou ránu. Zpočátku děti v rozvoji výrazně brzdil přechod na úplně jinou podobu výuky, s níž část bojuje i nadále. Daleko horší jsou ale podle nich dlouhodobé dopady, jež se na úrovni všech žáků znatelně projevují.
„Je to vidět ve všech ohledech. U nás se to navíc projevuje i v odborných znalostech, tam je to katastrofa. Nemůžeme automechanika učit přes video opravovat vůz. Problémy jsou i u kuchařů nebo cukrářů, kteří se sice mohou učit připravovat pokrmy doma, ale stojí to peníze navíc. Je to další zátěž na rozpočet rodiny, když byli v některých případech rodiče doma na 60 procentech platu,“ varuje ředitel dačického učiliště zemědělství a služeb Radek Hillay.
Zásadní bude návrat dětí do škol
Zároveň si všímá i stále větší nechuti žáků připojovat se k distančním hodinám, což je také případ dětí z prachatické ZŠ Národní. „Jsou z toho vyloženě otrávené. Někteří rodiče dokonce žádají, abychom navýšili počet hodin na čtyři denně. Chtějí, abychom je zabavili na delší dobu, jenže tak dlouho pozornost neudrží,“ neskrývá Bolková obavy.
I přes nepříznivou situaci ale učitelé vnímají několik pozitiv, která jim uplynulý rok přinesl. Důvodem je hlavně technologický posun, na němž se dá podle některých hlasů částečně stavět.
„Určitě nás to mílovými kroky přiblížilo k moderním formám výuky. Můžeme si nyní otestovat něco, k čemu máme podle expertů směřovat. Učitelé by měli být podle nich nahrazováni technologiemi a tohle mohl být první krok k trvalé změně. Teď ale vidíme, že se to i kvůli sociálním vazbám nepodaří,“ nabízí jeden z pohledů Míka.
Zásadní pro další vývoj školáků bude také návrat do lavic bez ohledu na to, kdy k němu dojde.
„Věřím tomu, že se všechno rychle vrátí do starých kolejí bez větších komplikací. Děti už by raději chodily do tříd, což platí hlavně u mladších ročníků. I tak si ale myslím, že se výuka přes počítače v nějaké formě do budoucna udrží,“ předpovídá psycholog Vaněk s tím, že by se na dětech momentálně větší závislost na moderních technologiích neměla do budoucna výrazněji projevit.