Nákaza koronavirem u ní na podzim začala stejně jako u řady dalších nemocných, u nichž se choroba silně projevila. Začalo to bolestí v krku, k ní se přidala i dušnost a bolesti hlavy.
Už několik týdnů je ale nadrotmistryně Lucie Kaňuková z 25. protiletadlového pluku ve Strakonicích zdravá. Nic tedy nebránilo tomu, aby mohla 30letá zdravotnice před koncem roku darovat plazmu pro pacienty s těžkým průběhem covidu.
Následovala tak například slova primáře infekčního oddělení českobudějovické nemocnice Aleše Chrdleho, který doporučil, aby lidé tímto způsobem pomáhali.
Kaňuková se nakazila při testování lidí v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Pomáhala už také na jaře, kdy vyjížděla do domovů pro seniory.
„Byli jsme hodiny v ochranném obleku, několikrát denně jsme svlékali použitý a zase oblékali nový oblek. Navíc jsme přejížděli z jednoho zařízení do druhého,“ popisuje svou běžnou denní službu z loňského roku.
K pomoci druhým ji přesvědčily dřívější zásahy, při nichž jako praktikantka zdravotnické služby řešila i řadu vážných situací.
„Při praxi na ARO jsem viděla několik pacientů v kritickém stavu. Měli jsme i jednoho se střelným poraněním hlavy, kterého se bohužel nepovedlo zachránit,“ vzpomíná Kaňuková.
Ani to ji neodradilo od práce v nemocničním prostředí. „Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, aby moje práce měla smysl,“ svěřuje se mladá zdravotnice s tím, že první zkušenosti získala v domově důchodců v Británii, kam odjela po maturitě.
Nebránila by se zahraniční misi
„Potkala jsem tam spoustu zajímavých lidí. Byli mezi nimi i pamětníci, kteří zažili bombardování Liverpoolu za druhé světové války,“ vypráví.
Po návratu do Česka vystudovala obor zdravotnický záchranář na Fakultě vojenského zdravotnictví královéhradecké univerzity. „Nechtěla jsem sedět v kanceláři, ale jezdit také do terénu. Navíc můj táta je také voják,“ vysvětluje, proč se rozhodla pro armádu.
V budoucnu by ráda sloužila právě v hradecké polní nemocnici, kde by si mohla prohloubit znalosti. Nebránila by se ani zahraniční misi. „Jenže jsem teprve krátce po škole, ještě se mám hodně co učit,“ dodává skromně.