K autu, které zastavuje na hraničním přechodu, přistupují rakouští vojáci. Kontrola trvá jen chvíli. Vozidlo vzápětí odjíždí a dvojice mužů se jde ukrýt před zimou do zelené boudy.
Dohlížejí odtud na jeden z pěti přechodů s Českem, které od poloviny ledna zůstávají otevřené. Ty ostatní v Českých Velenicích, které se sousedním Gmündem rozděluje řeka Lužnice, teď místní využívat nesmějí.
Ještě před koronavirovou pandemií to pro ně byla každodenní záležitost. Ale události uplynulého roku vše změnily. „Byli jsme zvyklí používat všechny přechody kvůli běžným záležitostem. Teď je možné přejíždět jen v některých případech, jako je zaměstnání. Je to zvláštní. Neuměl jsem si představit, co by se muselo přihodit, aby se tohle stalo,“ hodnotí ve své kanceláři starosta Českých Velenic Jaromír Slíva.
Ten byl stejně jako další lidé zvyklý vyrážet k sousedům za nákupy. „Rohlíky si koupíme u nás, ale jezdili jsme tam kvůli sýrům nebo zelenině. Vnímali jsme to jako samozřejmost. Když člověk přijel před koronavirem do rakouského obchodu, byla tam běžně slyšet čeština. Stalo se to normální součástí života,“ uvažuje Slíva.
Rakušanům chybí jihočeské cyklostezky
Kromě jiného si ale lidé z Velenic a okolí oblíbili třeba výlety do nedalekého přírodního parku Blockheide. Cesta tam trvá jen několik minut, ale teď se tam místní ještě nějaký čas nepodívají. Rakušané naopak nemohou využívat oblíbené jihočeské cyklostezky.
„Pak je třeba se na to koukat z pohledu živnostníků, ať už jde o kadeřnictví, masáže, prodejny potravin či restaurace. Tato doba nám ukázala, že obrovskou část zákazníků tvořili právě ti z Rakouska. Pokud tady nejsou, je to na tržbách znát,“ upozorňuje starosta města se třemi a půl tisíci obyvateli.
Místní jeho slova potvrzují. „Zákazníků z Rakouska je teď minimum a tržby jsou nižší,“ přikyvuje za plastovou deskou prodavačka čerpací stanice.
To, jak jsou na sobě ekonomiky obou měst závislé, si uvědomují i za řekou Lužnicí. Ve Gmündu žije zhruba pět a půl tisíce lidí.
Do Gmündu vyrážejí Češi kvůli nákupům nebo za přírodou.
„V době lockdownu a zavřených hranic jsme si všimli, že je u nás méně zákazníků a návštěvníků. Hodně lidí mi řeklo, že by rádi vyrazili na kole do jižních Čech a na druhou stranu řada Čechů chtěla navštívit termální lázně. Turisté nechávají peníze na obou stranách, což je důležité pro oba regiony,“ domnívá se starostka Helga Rosenmayerová.
Ne všechny místní ale omezený pohyb přes hranice trápí. „Samozřejmě to má svoje nevýhody. Na druhou stranu ale musím uznat, že je tady přes den i večer mnohem větší klid. Za to jsme hodně rádi. Z tohohle pohledu mi to tolik nevadí,“ svěřuje se 26letá Martina Přibylová při procházce s rodinou centrem města.
O kousek dál odklízí příjezdovou cestu k domu 58letý Zdeněk Červený. „Hlavně večer je tu méně hluku, dřív se člověk kolikrát v noci pořádně nevyspal,“ uvažuje.
U hranic stavějí zdravotní dům
Stejně změnu zhodnotila i řada dalších obyvatel, které MF DNES oslovila v ulicích. Hledat důvody, proč tady bývalo ve večerních hodinách rušno, není těžké. Při průjezdu městem je vidět hned několik nočních klubů.
Jenže blízkost obou měst znamená, že spolu jejich zástupci řeší i řadu společných projektů, které mají vliv na život místních obyvatel. Ukázkou je lékařský dům na rakouské straně, který by měl být hotový ještě letos.
Na hraniční přechod spojující České Velenice a Gmünd dohlížejí vojáci.
„To je zásadní akce. Naši sousedé přišli s tím, že by tam byly ambulance, jejichž personál bude poskytovat péči občanům z obou států. Cílem je zvýšit komfort a dostupnost těchto služeb lidem na obou stranách. Kvůli tomu shání zdravotníky. Na dálku o tom diskutujeme, ale tato situace to dost komplikuje,“ vysvětluje starosta Slíva.
„Události posledních měsíců nás připravily o rychlejší informování či zapojení se do tohoto projektu. Dostavbu by to brzdit nemělo, ale je možné, že provoz začne fungovat s nějakým zpožděním. Uvidíme,“ pokračuje.
Obyvatelé Velenic a Gmündu se kromě jiného zvou i na své kulturní akce. Společně pak jednou za dva roky pořádají festival, který museli loni zrušit. Náhradní ročník má být letos, pokud to bude možné.
„Hranice jsme běžně překračovali. Proto to byl šok, když se musely zavřít. Po 30 letech od chvíle, kdy se otevřely, jsme si uvědomili, že už si bez toho neumíme představit život. Navzájem se vidíme jako jeden region,“ přidává gmündská starostka Rosenmayerová, která se potkala se svými českými kolegy v létě, když to situace umožnila. Obě strany teď doufají, že to bude zase možné co nejdříve.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz