Narodil se 30. ledna 1940 v Kněžicích ve středních Čechách. Už jako malý trávil hodiny nad ilustrovanými knihami. Tehdy se rodila jeho láska k výtvarnému umění.
„Ještě jsem neuměl pořádně číst, když jsem si koupil Robinsona Crusoea. Žil jsem si pak hodně dlouho vlastním světem i ve škole a často nevnímal výuku. Když jsem prolezl tatínkovu knihovnu, nalezl jsem tam tělovědu. Obrazy ženských aktů mě velice oslovily,“ vzpomínal Schel před třemi lety ve velkém rozhovoru pro MF DNES.
Studium Vyšší průmyslové školy strojnické v Praze dvakrát přerušil kvůli práci v železničních dílnách a tříleté brigádě na dole Gottwald III. v Kladně. V roce 1964 nastoupil jako kulturní pracovník v budějovické Besedě. Zde pořádal beatové a jazzové večery i koncerty vážné hudby.
Ve druhé polovině 60. let se také podílel s Waltrem Trischlerem na vzniku Kruhu přátel hudby. Ten následně uvedl 25 koncertních sezon. Tato činnost vedla k založení dnešní Jihočeské komorní filharmonie, profesionálního hudebního tělesa s vlastní koncertní síní.
V roce 1971 byl Jaromír Schel pověřen dokončením, kolaudacemi a uvedením do provozu DK ROH (dnes Metropol). Jako nestraník byl dočasně pověřen funkcí ředitele. Nakonec stál v čele této instituce až do roku 2006.
Na Malé scéně pořádal výstavy, které si nemohla Alšova jihočeská galerie dovolit ve svých prostorách hostit. Návštěvníci tam poznali díla Vladimíra Boudníka či Oldřicha Kulhánka, pozdějšího autora našich bankovek. Výstava trvala jen dva dny, než ji okresní úřad zakázal.
Zval i Činoherní klub nebo Divadlo Járy Cimrmana. „Tenkrát se tolik na Cimrmany ještě nechodilo a já se najednou dozvěděl, že je představení vyprodané. Zjistil jsem, že lístky skoupila Krajská politická škola. Když Cimrmani nastoupili na pódium a řekli, že začnou přednáškou, tak někteří diváci vytahovali bloky. Postupně se jich pár začalo smát, až to byla třetina publika. Věděl jsem, že tihle posluchači jednou budou zlobit. Výsledek byl, že Cimrmani měli v Budějovicích pět let zákaz,“ vyprávěl.
Říkal, že měl vždy velké štěstí na lidi, kteří ho často zachránili nebo mu pomohli. V roce 1970 se seznámil se svou budoucí ženou, výtvarnicí Alenou. „Bylo to díky výstavě Josefa Synka a Mirka Konráda, kde Alena také vystavovala. Mámil jsem z ní jeden obraz tak dlouho, až se nám narodila dcera Barbora,“ líčil.
V 70. a 80. letech působil Jaromír Schel také v nákupní komisi Alšovy jihočeské galerie ve společnosti Karla Valtera. Galerie v té době nakoupila díla autorů, která si jiné české galerie pořídit nedovolily. Během listopadové revoluce vytvořil podmínky pro vznik výtvarného spolku Kruh 89 sdružujícího umělce působící mimo oficiální struktury.
S manželkou provozoval 20 let komorní galerii ve svém domě v Panské ulici. Sám se umělecky rád bavil vytvářením trojrozměrných asambláží. Místní obyvatelé na něj budou vzpomínat i jako na vitálního muže, který měl pořád úsměv na tváři a zábavnou historku při setkání.