Mäkinen upozornil na to, že české pojetí „finské sauny“ má k tradici severského státu daleko. „Všiml jsem si, že pokud chci jít v Česku do dobré sauny, musím si ji postavit sám,“ vypráví s úsměvem Mäkinen.
V lednu v komunitním centru po měsících brigád poprvé roztopili kamna nové stavby. Nabízí autentický finský zážitek, sousedskou sounáležitost a kontakt s přírodou.
Jak vysvětluje jedna ze zakladatelek Valerie Procházková, i provoz sauny bude založený na komunitních principech: „Vstup bude prozatím dobrovolný. Kdo bude chtít, může nám přispět na dřevo. Lidé si musí přinést jen své vlastní pohodlí, jako prostěradlo, župan, ručník, láhev s vodou a dobré boty – jsme skutečně v přírodě,“ upozorňuje.
Esko Mäkinen v Táboře žije a s komunitním centrem dlouhodobě spolupracuje. Jak zmiňuje, v českých „finských“ saunách podle něj chybí hlavně ventilace. „Vzduch uvnitř se nemění. V takové sauně vydržím sedět maximálně deset minut a pak potřebuji kyslík. Ve finském typu sauny naopak můžete sedět hodiny, protože máte pořád čerstvý vzduch,“ vysvětluje Mäkinen.
Není to o maximálním horku
A druhým problémem českých saun podle Fina je, že si lidé myslí, že by uvnitř mělo být co největší horko. „Ideální systém je ale takový, že prostor vyhřejete na 60–70 °C, pak polijete kameny na kamnech, teplota se na okamžik zvedne na 80–85 °C a pak pomalu klesá. V sauně tak vzniká určitá frekvence, dynamika,“ popisuje Esko Mäkinen.
To vedlo jeho a přátele z komunitní zahrady Janíček k rozhodnutí postavit v Táboře vlastní, trochu netradiční saunu, nebo spíše potní chýši. „Chtěli jsme vyrobit jakousi jurtu, ale po finsku – aby tam byla dobrá kamna a vyvýšená místa k sezení,“ říká Fin.
Nakonec má sauna podobu prosvětleného altánu s látkovými stěnami a bytelnou dřevěnou konstrukcí. „V létě ji totiž využijeme i jako přírodní učebnu pro děti,“ doplňuje zakladatelka projektu Valerie Procházková.
V zahradě Janíček propagují takzvané sociální saunování. V něm nejde o to vydržet co nejvyšší teplotu, ale strávit společný čas v klidu a respektu s vědomím, že uvnitř jsme si všichni rovni.
„Ve Finsku se nepovažuje za dobré chování, když v sauně mluvíte nebo děláte hluk. Je to společný okamžik relaxace. Sedíte, užíváte si löyly (páru z kamenů), pak si dáte pauzu, jdete ven, trochu se zchladíte a pak se vrátíte. Takhle to zopakujete třikrát, čtyřikrát nebo pětkrát. Nikam se nepospíchá,“ zdůrazňuje Mäkinen.
Pomůžete mozku, kůži i imunitě. 13 důvodů, proč chodit do sauny |
Zájemce bude provádět veřejnými akcemi, které plánují pro saunu vypisovat na facebookovém profilu několikrát do roka, a to i v létě. „Ve Finsku chodíme do sauny po celý rok. I v horkém létě má ochlazující účinek,“ říká Mäkinen. V Janíčkově zahrádce se lidé nebudou ochlazovat v bazéncích, ale přímo v Tismenickém potoce, který vytéká z Jordánu.
„Je to něco mezi křtem a zážitkem prahu. Určitá míra nepohodlí vlastně přidává na hloubce celého prožitku,“ konstatuje Procházková. Sauna bude k dispozici i pro soukromé akce. „Pokud se domluví parta holek nebo kluků, je to možné. Jen nám napíšou a my ostatním dáme vědět, že je v tu dobu obsazeno. Celé je to vymyšlené tak, abyste k tomu nepotřebovali nikoho, kdo by vám musel jít otevřít. Ti, co se zapojí, dostanou klíče a vysvětlíme jim pravidla,“ říká Procházková s tím, že dovnitř se vejde 12 až 20 lidí.
Výstavba byla součástí projektu Rosteme pod jedním nebem, který podpořila Nadace Via částkou 70 tisíc korun.
„Idea sauny se rodila pomalu a možná by se bez grantu rodila ještě pár let. Tím, že jsme do toho šli a napsali, že koupíme kamna a plachtu, nás přimělo udělat tu finální tečku. Za to jsem ráda,“ doplňuje Valerie Procházková. Tábor je podle jejích slov hodně komunitní město, lidé se nebojí společně scházet. „Když má někdo takhle šílený nápad, ostatní jsou schopní se přidat,“ dodává.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
