Vzpomínáte na ten největší kus žuly, který jste v lomu vytěžili?
Na to se nedá zapomenout. Je to žulový pomník Praha svým vítězným synům, který stojí na náměstí Pod Emauzy v hlavním městě. Dominuje mu leštěný monolit o výšce 10,5 metru. Původní pomník navrhl sochař Josef Mařatka. Jeho odhalení bylo v roce 1932, ale dílo nepřežilo nacistickou okupaci. Naštěstí se zachovaly fragmenty soch. Díky nim a výkresům, které se podařilo dochovat, vznikla replika. Zakázku jsme získali v roce 1998 při 80. výročí republiky. Je v ní celkem 220 tun žuly. Byla to pro nás velká výzva.
Jak se tak velký materiál přesouvá?
Jedna věc je takový blok vylomit, druhá potom dostat jej z lomu na pracoviště k dalšímu opracování. Takže občas musíme použít i speciální techniku. Pokud jde o nadrozměrné náklady, musí se trasa pečlivě naplánovat. Spolupracujeme při tom se specializovanými firmami, které s tím mají bohaté zkušenosti. Speciální opatření musíme přijmout i na místě osazení. Je potřeba vyztužit komunikace, někdy pro jeřáby s nosností sto tun i více.
Vzpomenete si na některé z míst, kam jste vezli podobně velký kus žuly?
To byl například žulový sokl pod jezdeckou sochu Svatopluka na Bratislavském hradě. Původně měl být čtyřdílný. Já se ale ptal proč, když to dokážeme udělat z jednoho kusu? Na to nám řekli, že je problém tak velký kus na hrad přepravit, takže to bude nejméně trojdílné. Nakonec jsme sokl udělali dvojdílný a vnitřek vyfrézovali, aby byl co nejlehčí. O tomhle často diskutujeme. Autor si někdy netroufne navrhnout kamenná díla monolitická.
Co rozhoduje o tom, že dokážete z lomu vytěžit velké kusy skály?
Především je důležité mít možnost takový blok vůbec získat. Žula je magmatická hornina, která před 350 miliony let získala při tuhnutí nějaké vlastnosti, příměsi a přirozené pukliny. Naše dva lomy na Sedlčansku patří mezi nejlepší v zemi z pohledu uložení a celistvosti. To všechno nám umožňuje získat velké bloky. Navíc zde těžíme už 28 let a lom využíváme citlivě s cílem surovinu neničit. Při promyšlené a šetrné těžbě lze získávat lepší a lepší materiál. Těžíme proto pomalu, abychom skálu neničili, obě ložiska mají do budoucna velký potenciál.
Jak se změnila práce v lomu od doby, kdy tam těžíte?
Pochopitelně to dnes oproti minulosti vypadá v mnohém jinak. Dřív byl podíl ruční práce v kamenických provozech velmi vysoký, což se týkalo i samotné těžby. Dnes máme kvalitní manipulační techniku, která nám těžbu usnadňuje. Výrazně jsme obnovili vybavení. Původní jeřáby byly pomalé a práce s nimi často nebezpečná. Výkonnost moderních strojů je nesrovnatelná. Dnes s polovinou lidí těžíme více než v minulosti. Zároveň při tom získáváme více kvalitních žulových bloků.
Podle čeho poznáváte, která část skály je kvalitní?
Kamenolom má různé části a vrstvy. A zkušenému těžaři skála sama napoví, kudy se má dát. Jinak všeobecně v horních partiích je skála měkčí, zvětralá, takže se nehodí na náročné výrobky. Využíváme ji proto především jako stavební kámen, kterým se například dláždí koryta potoků a jezy. I takový materiál však musí splňovat příslušné normy. Z kvalitnějších vrstev je možné těžit velké bloky pro zpracování na pilách. Vyrábíme také například dlažební kostky. To se dřív dělalo ručně, byla to náročná a pomalá práce. Dnes na to máme linku strojů, které to nejtěžší zastanou.
Nedokážu si úplně představit, že vezmete kus skály a začnete ho jen tak řezat. Jak vypadá samotné zpracování materiálu, který vytěžíte?
Materiál převezeme do nedalekého závodu. Tam se zpracuje podle toho, k čemu má sloužit. Ten lepší, o kterém jsme mluvili, se díky moderním technologiím skutečně řeže na dlažební a obkladové desky, schody, obrubníky a podobně. Když jsme začínali, tak se právě masivní schody vyráběly ručně jen s pneumatickým nářadím. Dnes nám pomáhají stroje. Některé z nich dokonce mohou fungovat bez obsluhy přes noc nebo i celý víkend samy.
Čím je žula jako hornina specifická?
Vždy mě fascinovalo, jak je trvanlivá a tvrdá. Těžko se s ní pracuje, ale to, co uděláte, vydrží navždy. K tomu ale musíte mít dobrý materiál. Dám vám příklad. Když po sto letech rozeberete dům s masivním žulovým schodištěm, budou právě tyto schody pravděpodobně dražší než na počátku a vy je můžete použít znovu, pokud je někdo vyrobil a osadil správně.
Jak dlouho ještě budete ve svých lomech těžit?
Současné propočty nám říkají, že u obou jsou prokázané zásoby na nejméně dalších 130 let. To jsou výpočty z prozkoumaných částí lomů. Ložisko ale sahá dál, takže skutečné číslo neznáme a bude určitě ještě vyšší.
Čemu se Česká žula věnuje kromě uměleckých děl, o nichž jsme již mluvili?
Z hlediska výroby tvoří tyto výtvarné zakázky menší část, ale je moc zajímavé na nich pracovat. Někteří umělci využívají dokonce možnosti pracovat přímo u nás v areálu závodu. Nejvyšší obrat u nás tvoří žulové dlažby, tedy dlažební desky a kostky. Právě takové projekty tvoří největší objem naší výroby. Kromě toho děláme také schody všech tvarů a velikostí nebo třeba žulové obrubníky a podobně.
Jak vás ovlivnila současná krize spojená s novým typem koronaviru?
Bohužel poměrně dost. V první řadě se nás dotkly a stále ještě dotýkají karantény, protože jsme měli některé zaměstnance na dovolené v zahraničí, takže museli být doma. Výroba naštěstí poklesla jen částečně. Máme menší pohyb zákazníků, zakázky vyřizujeme především přes e-mail a telefon. Osobní návštěvy jsme omezili na minimum. Těšíme se, až to skončí. Problém je, že nyní dokončujeme zakázky, které už byly připravené. Pociťujeme však, že se příprava a zahajování nových staveb zpomalily, až zastavily. Je otázkou, do jaké míry se podaří tento propad vyrovnat a kdy.
Co se s tím dá podle vás dělat?
Je důležité, aby stát pomohl dohnat právě ten propad v přípravě a zahajování nových staveb co nejdříve, jestli se ho vůbec podaří dohnat. Jde mimo jiné o přehodnocení finančních limitů pro zadávání veřejných zakázek a uplatňování zrychlených výběrových řízení. Teď se sice pokračuje, ale všechno to jsou už rozjeté projekty.
Řada firem se zapojila do pomoci zdravotníkům, patří mezi ně i vaše společnost?
Ano, je to tak. Objednali jsme si poměrně dost ochranných roušek. Část naší potřeby se nám však podařilo poměrně rychle vykrýt rouškami od lokálních výrobců z našeho okolí, a tak jsme se rozhodli dát několik stovek ústenek strakonické nemocnici, když máme v tomto městě sídlo. Právě oni je potřebují nejvíce.
