Jsou to necelé dva roky, co archeologové a představení kláštera v Milevsku na Písecku ohlásili unikátní nález železného hřebu pocházejícího údajně z kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus.
„Už před dvěma roky jsme věděli, že nám nález přinese více otázek než odpovědí. Moderní věda nám naštěstí některé z nich zodpovědět může. Zaměřili jsme se především na dřevěné schrány, v nichž byl hřeb s pozlaceným křížkem uložen. Ty byly dvě a obě byly velmi rozdílného stáří,“ připomněl geofyzik Jiří Šindelář, který se na výzkumu i objevu relikvie podílel.
Fotografie z cenného nálezu |
Zatímco modřínová větší schránka, která pocházela ze 14. století, byla vyrobená poměrně narychlo, dubová se ukrývala uvnitř a její stáří potvrdili vědci na více než 1 600 let. Spadá tedy do období raného křesťanství a její výjimečnost potvrzuje i chybějící zdobení a nezvyklý modrý nátěr, který se částečně na zbytcích dřeva dochoval.
„Schránka byla natřená křiklavě modrým ultramarínem a neměla na sobě drahokamy. Tehdy taková tradice nebyla, na přelomu čtvrtého a pátého století dávaly punc výjimečnosti spíše masivní zlaté plechy uložené společně s relikvií, což byl i tento případ,“ říká archeolog Západočeského muzea Pavel Břicháček, který se podílí na výzkumu milevských nálezů.
Stáří schrány tak odpovídá i legendě o nalezení svatého Kříže, který v roce 325 objevila ve Svaté zemi matka římského císaře Konstantina Helena. Pravost samotného hřebu ale není možné určit ani potvrdit.
Už ale jen fakt, že byl po staletí uchováván s nejvyšší úctou napovídá, že se jednalo o mimořádně důležitou relikvii už v době raného středověku.
„Když si uvědomíme, že relikvie pochází z doby ustálení a legalizace náboženství, dostáváme se na samé počátky evropského křesťanství. Navíc má celý nález daleko větší přesah než jen jako archeologický předmět. Budeme na hřeb hledět jako na nedílnou součást národní kulturní památky Klášter Milevsko,“ řekl Břicháček.
Na významném objevu se nyní budou snažit zástupci Jihočeského kraje i kláštera stavět propagaci celého areálu. „Udivuje mě, jak velký zájem je o církevní turistické památky zejména u našich bavorských sousedů. Přál bych si, aby si do budoucna našli cestu k této památce, ale zároveň doufám, že se k ní dostane také spousta domácích návštěvníků,“ řekl ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu Petr Soukup.
Zajímavé výsledky přinesl také rozbor zvířecích ostatků, které se na místě společně s relikviářem našly. Podle radiokarbonové metody odhadu stáří kostí mohli vědci potvrdit, že se k hřebu celá staletí nikdo nemohl dostat.
„Zjistili jsme, že se jedná o ostatky drobných myšic, které jsou nejméně 300 let staré, poté byl otvor neprostupně zasypán,“ doplnil Šindelář.
Nejsou vyloučené další objevy
Objev cenné křesťanské relikvie oznámili archeologové společně s představiteli kláštera v Milevsku těsně před Vánoci v roce 2020. Trosky dřevěné schrány zdobené zlatem a stříbrem s železným hřebem včetně tausovaného zlatého křížku se podařilo najít i díky tvorbě digitálního 3D modelu kostela sv. Jiljí v klášterním areálu.
Při zkoumání snímků totiž archeologové zjistili, že domnělý výklenek ve třímetrové výšce nad podlahou není pouhým výklenkem, ale současně i vstupem do tajné chodby skrz románskou zeď severní lodi kostela.
Ta měří šest metrů a na jejím konci se nachází trezorová místnost o rozměrech 2,2x2,5x1,25 metru. Mezi odpadky a kostrami drobných zvířat včetně lidských ostatků se nacházela také dutina s relikvií.
Podle archeologů je ale možné, že se v blízké době podaří najít v kostele sv. Jiljí další zajímavé předměty. „Severní zeď kostela je dvojitá a jsou v ní různé středověké kapsy po předchozích přestavbách zazděné maltou. Když jsme je zkoušeli kontrolovat detektorem, zjistili jsme, že jsou tam kovové součásti. Není tedy vyloučené, že v kostele ještě jedna nebo dvě takové schrány budou,“ naznačuje Břicháček další objevy.
Podle něj ale není jisté, zda se jedná o cenné předměty nebo pouze součásti stavební konstrukce. „Máme relativně štěstí, že je kostel zrovna v rekonstrukci, takže doufám, že bude možnost podívat se i dovnitř. Budeme mít necelé dva roky na to prozkoumat všechna místa, která jsou pro nás zatím tajemná,“ líčí Břicháček.