Co může způsobit fobie ze včel

Já se jich totiž bojím a ještě jsem alergická. Moje fobie vznikla v sedmé třídě, kdy jsem při pěstitelských pracích (to býval předmět, pro ty mladší) rozhrábla vosí hnízdo a vosy mi zaletěly úplně všude, takže jsem se musela celá svléknout, což pobavilo spolužáky, mě už tolik ne. Dostala jsem spoustu žihadel a od té doby mě polívá pot a přebíhá mráz po zádech, jen se ke mně nějaká přiblíží. Občas i pěkně zaječím – zvlášť, když se ocitneme v jedné místnosti. Minulý rok jsem málem nedočetla zprávy, když mi vosa lítala kolem mikrofonu. Nebo jsem si vyrazila s kamarády v Praze na ruské kolo, a když jsme zastavili úplně nahoře, zatímco první šťastlivci dole vystupovali, nějaká včelka se rozhodla nám dělat společnost. Naštěstí tehdy ještě neexistovaly drony ani facebook, protože to kdyby někdo natočil, byla bych hitem sociálních sítí.

Můj Tonda si myslel, že s narozením Bětky se toho díky mateřským pudům zbavím, což se nestalo. Jednou jsem šla s kočárkem a začala na mě dotírat včela, tak jsem pustila kočár a běžela pryč. Tedy popoběhla jsem, pak mi došlo, že tam mám spící Bětku, tak jsem bafla kočár a prchla i s ním. Nebo mě obtěžovala vosa na dětském hřišti, kde jsem nechtěla ztropit scénu, tak jsem vyběhla ven, ale ta pruhovaná potvora za mnou a bodla mě do hlavy. Když jsem začala omdlévat, kamarádka zavolala Tondovi, který byl zrovna na Bohemce na fotbale, ať jede domů. Jenže než z toho stadionu dorazil, já už byla celkem fit, a on naštvanej, že nedokoukal zápas.

Zlepšilo se to až díky našim dovoleným v Pecce, kde v kempu bývá většinou spousta vos – jeden rok tam všichni členové party dostali od jednoho až do deseti žihadel, jen já žádné. Ovšem loni jsme tam přijeli, hned na vrátnici mi paní hlásila, že vosy skoro nejsou. A asi za 5 minut mi jedna zaletěla do boty a já pak tři dny nemohla pořádně obout tenisky.

Krásnou neděli všem včelařům přeje Monika Vrchotová.

Zdroj obrázku: MAFRA