David Drábek: Smysl má jen divadlo, které pojmenovává věci!

Publikováno: 19.12.2013 18:20
Audio není možné přehrát! Omlouváme se.
Divadelní režisér a autor her David Drábek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových hrách.

Moderátor (Václav Moravec):
Dík zprvu rozhlasové a posléze i divadelní hře Koule zjistil, že se divadelník na přední stránky seriozních deníků dostane, když se dotkne nedotknutelných. V tomto případě hvězd socialistického sportu Heleny Fibingerové a Jarmily Kratochvílové. Řeč je o dramatikovi, režisérovi a uměleckém šéfovi Klicperova divadla v Hradci Králové Davidu Drábkovi.

Záznam Davida Drábka:
Skutečně všichni se tak jako podvědomě obáváme toho, že by nás nějaká vyšší neviditelná moc začala cenzurovat nebo nějakým způsobem usurpovat. Heleně a jejím chlapcům vděčím za PR, jakého by se mi jako českému pisálkovi nikdy nedostalo. Jsem rád, že to dopadlo takhle, jak to dopadlo, jsem rád, že se to dostalo i mezi lidi. A i když si myslím, že tu hvězdnou hodinu jsme si odbyli tím, jak jsme vlastně vůbec bojovali o to, aby ta věc zůstala v éteru a nebyla soudně zakázaná, což si myslím, že by skutečně byla velká bizarnost.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls před dvěma roky slova dramatika, režiséra a uměleckého šéfa Klicperova divadla v Hradci Králové Davida Drábka. Podle něj by vedle žurnalistiky i divadlo mělo dělat svoji práci ve chvílích, kdy se některé věci odchýlí od normálu. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, hostem dnešních Impulsů je právě umělecký šéf královehradeckého Klicperova divadla, dramatik a režisér David Drábek. Děkuji, že jste přijal mé pozvání, vítejte v Impulsech. Dobrý večer přeji, Davide.

Host (David Drábek):
Dobrý večer.

Moderátor (Václav Moravec):
Vyjdu-li z vašich slov pro Hradecký deník, která jste pronesl 7. května loňského roku, tak podle vás má smysl jen takové divadlo, které pojmenovává věci, které se dějí a které se odchylují od normálu. Na jakých divadelních hrách jste vyrůstal?

Host (David Drábek):
To zní samozřejmě tak divoce a naježeně. Jenom ještě řeknu, proč jsem to řekl, abych teď nevypadal jako rozený jenom anarchista. Ale myslím si, že právě to je i problém hodně českého divadla a asi nejenom českého divadla. Protože i v České televizi mi třeba od dob České sody opravdu něco podobného chybí, něco, co by dělalo takovou tu dezinfekci, něco, co by řezalo do živého, bylo kontroverzní, něco jako jsme měli Čtvrtníčka, ve světě teď mají třeba Sašu Barona Cohena. To si myslím, že tato nekorektnost je velmi potřeba. A myslím si, že divadlo právě, předešlu tím, na co já jsem v dětství chodil, to bude daleko skromnější, ale že tuhletu funkci divadlo vcelku plní. Myslím, že tím právě supluje i to, jak často neodvážná bývá televize. A na tom divadle jsou teďka ty mladé pušky, které jsou poměrně ostré. Samozřejmě ne všechno má takovou publicitu jako Miloš Ubu nebo právě zmíněná Koule. Ale myslím si, že tady ty tendence jsou. Já jsem jako dítě do divadla chodil hlavně do ochotnického divadla v Týništi nad Orlicí.

Moderátor (Václav Moravec):
Odkud pocházíte.

Host (David Drábek):
Odkud pocházím.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy sám jste byl ochotník jako dítě?

Host (David Drábek):
Naši byli ochotníci, maminka skvěle hrála, špatně zpívala, tatínek skvěle zpíval, špatně hrál a do toho se režírovalo, děda byl šéfem celého divadla potom. Maminka, ta je dodnes, tomu předsedá a vede skupinu mladých, která se jmenuje Temno. Takže my jsme byli velmi fanatičtí ochotníci. Já jsem byl velmi slabý a nesmělý. Jednou jsem hrál nějakého krále v bílých silonkách. Dodneška když ty fotky vidím, tak si uvědomím, že na jevišti mé místo není. Takže hlavně jsem holdoval ochotnickému divadlu a četl jsem a chodil do kina.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste tedy jako dítě právě v rámci, předpokládám, že i vy, protože jsme ze stejného kraje, jste čas od času jezdili na nějaké školní výlety do Hradce Králové, protože tehdy nebylo Klicperovo divadlo, jmenovalo se to Divadlo snad Vítězného února. To bylo jedno z nejhorších divadel.

Host (David Drábek):
Ano, právě. V kosmu, myslím si, že i podle Stoppardova průvodce po galaxii, myslím, že v té době bylo Divadlo Vítězného února nejhorším divadlem v kosmu. Ale bylo tam Divadlo Drak, že jo, a to bylo jiné kafe. A dodnes jsme s Divadlem Drak ve velmi dobrých vztazích, myslím si. Velký guru Josef Krofta tam působil. A v té době a je mi to těžké říct, ale je to potřeba, bylo daleko progresivnější divadlo pardubické, té třeba zlaté éry Michala Taranta. A o to si myslím, že to je větší frajeřina, že se v posledních, já nevím, 10-15 letech, respektive od revoluce, to Klicperovo divadlo vypracovalo tam, kde dneska je.

Moderátor (Václav Moravec):
Při pohledu na vaši autorskou tvorbu, jak často si říkáte, že ta tvorba nemůže být jenom o dezinfekci, tedy o tom, co vám jako autorovi chybí v televizi, v rozhlase, zkrátka v médiích, která podle vašeho názoru jsou méně odvážná než divadlo jako takové?

Host (David Drábek):
Já mám jako správný blíženec dva takové směry, kterými působím. Jednak je to takový ten politický, satirický, jízlivý, co nejvíce nekorektní kabaret. Já si myslím, že člověk má být v tomto směru opravdu odvážný a umět riskovat. Protože opravdu můžete, když se budete neustále bát jakési trapnosti nebo toho, že minete cíl, tak prostě nevystřelíte.

Moderátor (Václav Moravec):
I když vám to pak kritici vyčítají? Protože například Jana Machalická v Lidových novinách 26. listopadu při hodnocení vaší nejnovější inscenace v Národním divadle, jde o Jedenácté přikázání, asi většina posluchačů zná film Jedenácté přikázání. Tak položila si otázku, zda prvotním impulsem vaší tvorby není úvaha, zda bude zvolený námět nebo postup dostatečně provokativní. Jen a pouze provokativní.

Host (David Drábek):
Jak to nějak hezky říci. No, není to tak. Já hlavně, prosím vás, všechno to, co dělám, je vedeno vášnivým zaujetím, které bych si chtěl ponechat až do úplného skonu. A i když budu dementní jednou, tak bych chtěl být stále vášnivě dementní. Není to tak. Na Rádiu Impuls se dobře říká, že jednáte impulsivně a vášnivě. Látku, kterou potkám, osloví mne a nebo mi je nabídnuta, tak ji dělám způsobem, jaký mě nejvíce vzrušuje, jaký mě přijde zajímavý, hledám pro něj klíč. A zaplaťpánbůh nejsem na tom ještě tak špatně, ono by se to taky navíc velmi záhy celé rozsypalo a nefungovalo to. To, že nepadnete do vkusu jednomu nějakému kritikovi, zvlášť pokud děláte komedii, a to si myslím, že je další věc, která u nás je braná za něco hanbatého a trošičku vlastně nekalého a mrzkého, dělat komedii.

Moderátor (Václav Moravec):
Jaké pro to máte vysvětlení a propos?

Host (David Drábek):
Já si myslím, že to je vůbec podcenění komedie. Jednu z nejhezčích věcí, kterou jsem slyšel o komedii a tragédii, bylo od jednoho autora, který říkal, že si váží komedie víc než tragédie. Protože zatímco v těch tragédiích jsou bohové v rolích přísných soudců, tak v komediích jsou v roli odpouštějících rodičů. A ta komedie je samozřejmě velmi těžký žánr. Ukáže se tam spousta chyb, celé časování situace, vycházení taky z nálady publika. Protože jenom v určité koexistenci a interakci s hledištěm může něco takového vzniknout. Odjakživa mě lidi varují a říkají, šetři svými vtipy nebo není toho tam už moc a takovéhle řeči. Víte, pro mě je podstatná jedna věc, které si neskonale vážím. A to, že nějakému kritikovi to občas sedne nebo nesedne, pak jsou zase na druhou stranu lidi, kteří to třeba hodně chválí. Ale mě v tomto pomohlo několik věcí. Hlavně to, že jsem se stal principálem Klicperova divadla, protože v tu chvíli vím, že potřebuji naplnit dům. Takové zdánlivé kapitalistické ctnosti, naplnit dům a postarat se co nejvíc o své zaměstnance v tom divadle. O technické složky, o herce, o všechny, aby se všichni dobře měli a teďka na Vánoce měli z čeho taky napsat Ježíškovi, tak pozor, kdyby poslouchaly děti. Takže to je pro mě to podstatné. A ve chvíli, když je třeba ekonomická krize a ceny lístků nejsou třeba zanedbatelné, a my jsme loňskou sezonu v Klicperově divadle měli nejúspěšnější vůbec co se týče zisků a samofinancování vůbec v historii. Přitom jsme ty ceny nezvedli. A to, že lidi chodí a říkají, byl jsem na Richardovi III. po patnácté, pošestnácté, to jsem neviděl ani já tolikrát, probůh, myslím. I když na to chodím rád. To je pro mě to největší vyznamenání. A potom když sedíte…

Moderátor (Václav Moravec):
I přesto, že můžete podléhat tomu tlaku prostě psát, aby to bylo líbivé, provokativní a zaplnilo to hlediště?

Host (David Drábek):
Já jsem takhle paličatý a my jsme s Darkem Králem, mým parťákem 20 let, si všechno vyzkoušeli pokusem a omylem. Na škole jsme se rozhodli, ač teoretici, taky přes určitou nepřízeň třeba lidí, co nám říkali, jste teoretici, nedělejte praktické divadlo.

Moderátor (Václav Moravec):
Jen dodám, že jste studoval…

Host (David Drábek):
Filosofickou fakultu v Olomouci.

Moderátor (Václav Moravec):
Ano.

Host (David Drábek):
A tak jsme si tam založili svoje divadlo a opravdu pokusem, omylem, s obrovskou láskou k Voskovci a Werichovi, k Miloši Formanovi, k Woodymu Allenovi, hlavně k filmovým vzorům, říkali jsme pravda, prachy na film nemáme, budeme dělat divadlo. A vystavěli jsme si, je to takový zábavný park. Je to v podstatě, připadám si někdy jako Disney, dělám si vlastně svoje v uvozovkách impérium své fantazie, svého fantazijního světa v krajině za zrcadlem. Jsem tím 20 let stejně fascinován a v podstatě si jedeme to svoje. A já to rád zdůrazňuji, jednou tím budu otravovat svoje vnoučata, pokud se toho dožiji, nikdy jsme nemuseli nikomu za nic moc vděčit, nikdy jsme neměli žádnou tlačenku, žádné pedagogy na vejšce, kteří by nás jako podporovali a někam umisťovali. A tak jsme trošičku jako izraelská domobrana prostě, jednak jsme byli připraveni s kvéry neustále si to divadlo hájit, protože nám ho někdo ohrožoval, ale taky opravdu, což se projevilo i nedávno při diskusích kolem Jedenáctého přikázání a v životě předtím jsme to nedělali, si to taky uhájit. Prostě děláme to, co nás fascinuje, co milujeme. Když na to přijdou lidi, když se naučíte určitý mechanismus a to je právě podle mě na dramaticích to nejlepší a na režisérech, že si osvojí díky divákům, co funguje, jak se jim dostanete nejlépe pod kůži. To ještě neznamená, že sázíte na jistoty. My zkoušíme experimentovat a v Hradci Králové je 100 tisíc lidí, ani myslím, že ne, a my sázíme na experimentální divadlo. Zvu tam ty nejzajímavější progresivní režiséry, často autorské typy. Tam nějaké zakuklení se do jistot vůbec nepřipadá v úvahu. A to divadlo je vyprodané a na většině představení publikum jako jeden muž vstává a aplauduje vestoje. To je to, proč to dělám.

Moderátor (Václav Moravec):
Když mluvíte o autorských režisérech, tak před časem byl hostem Impulsů dramatik, herec a režisér Arnošt Goldflam, který popsal, jak přepisuje své vlastní hry pro další uvádění, ať už je režíruje on nebo některý z jiných režisérů. A Godlflam dodal:

Záznam Arnošta Goldflama:
To dělám i s potěšením. Hrozí ale taková rozežranost moje, to opojení těmi slovy. Já bych mohl připisovat a připisovat, až by z toho vznikl prostě kus o mnoha stranách.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil v rozhovoru pro Rádio Impuls dramatik, herec a režisér Arnošt Goldflam. Jaký vztah má ke svým vlastním textům umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové David Drábek, který je hostem dnešních Impulsů? Jste také rozežraný?

Host (David Drábek):
Jsem velmi rozežraný a jako bytostně. Opravdu takový bulimik, ale bez té závěrečné fáze. Že jsem jako velmi nenasytný, já to přiznávám, obžerný, přiznávám. Sám radši, než to udělají jiní, se přirovnávám k takovému velkému tamponu, že skutečně všechno možné nasaji. Ale to je hezké. A byl jsem moc rád, že se díky nakladatelství Větrné mlýny nejprve a potom i Akropolis podařilo dokopat mě k tomu, abychom ty hry vydali třeba souborně. Protože vedle toho, co slyšíte na jevišti, já tam mám dost veliký a výrazný poznámkový aparát, scénické poznámky, které vlastně v podstatě dělají takové to siamské dvojče tomu, co potom se na divadle provádí. A byl jsem zvědavý, jak to obstojí jako literatura. A to byla pro mě velká výzva a vydali jsme dva soubory, jeden v Brně a teďka nedávno, aby se Čechům ovary zachvěly, a v těchto dnech, já to dnes mám tady v Impulsu na vrátnici, teď jsem to vyfasoval ve skladu, jsme vydali knihu Drábek dětem, kde jsou čtyři divadelní hry pro děti a jejich příslušenství, tj. rodiče, prarodiče a tety a strýčky.

Moderátor (Václav Moravec):
A vám se pak ozývají režiséři ať už třeba i ochotnických divadel, že chtějí dělat vaši hru?

Host (David Drábek):
Ano, dělají. A je to pěkné. Je zajímavé, že u nás to jsou většinou právě ochotníci nebo malá sdružení nebo studentská divadla. U těch velkých to je třeba podobně když jsem napsal hru Akvabely, kterou, myslím si, famózně zrežíroval v Klicperově divadle Vladimír Morávek, kteréžto hře i inscenaci já za hodně vděčím. Tak jsem čekal, že v tu chvíli se roztrhne pytel, že v podstatě napodobím Zelenku s jeho Příběhy obyčejného šílenství a ty Akvabely půjdou všude a vůbec se tak nestalo. Stalo se tak víc v zahraničí než u nás. Tady vznikly maximálně snad 2-3 verze. A bylo mi řečeno, že už nikdo se nechce třeba s tím Morávkem moc porovnávat a nechce být prizmatem toho Vladimíra dál srovnáván. A já ve chvíli, kdy se mi někdo takový ozve, že to chce dělat, tak nedělám nejmenší ofuky a dostavuji se až na premiéru, abych vůbec nijak neovlivnil ty lidi při realizaci a vlastně zpětně tím byl potom nějakým způsobem inspirován.

Co si s odstupem tří let myslíte o diskusi, díky níž jste se právě dostal na ty přední stránky novin, tedy o diskusi kolem Koule?

Host (David Drábek):
Já myslím, že ten efekt, který to má, já jsem, pravda, na toto byl mnohokrát dotazován a už si jste pak protivný, asi to znáte, kdy už máte pocit, že to je tak jako, že vytloukáte prázdnou slámu, že to pořád říkáte dokola. Zaplaťpánbůh národ je tak roztržitý a nesoustředěný, že má pocit pořád, že to slyší poprvé. Ale já jsem hlavně rád, že se kolem toho začalo i něco dít. Že pokud vím, teďka vzniká i nějaký celovečerní film o dopingu a jsem rád, že jsme do něčeho třískli dřív než třeba Němci, kteří co se týče třeba Stazi a takových věcí, tajné policie, to opravdu daleko dříve rozjeli a začali, Životy těch druhých, myslím, byl takový ten klíčový film pro mě v této otázce.

Moderátor (Václav Moravec):
Který snad dostal i Oscara, jestli se nepletu?

Host (David Drábek):
Nejsem si jistý, ale byl naprosto famózní.

Moderátor (Václav Moravec):
Určitě byl nominován.

Host (David Drábek):
To je přesně to, co je potřeba si říci a co taky bylo v začátku špatně pochopeno. Ano, Helena Fibingerová je groteskní figura, groteskní persóna a Pavla Tomicová je báječná herečka, která ji polidšťuje. Ale není tam úplně toto podstatné. Já si myslím, že právě třeba rozhovor koulařky Mileny s běžkyní Radmilou je možná úplně nejsmutnější scéna, kterou jsem v životě napsal. A zajímá mě na tom i ten tragický rozměr, to, co to udělalo lidem se životy. To, jak jim to zničilo zdraví, jak jim to zničilo plodnost a takové věci. To je to, a jak zvěrsky se to na lidech testovalo. V zemi omotané drátem a ještě proměněné ve velké vivárium pokusné, to mi přišlo lidsky hanebné. A čekám, že třeba jednou někdy, nevím, ale možná to podstatné není, že ta Helena Fibingerová vlastně i díky tomu vlivu, jaký má mediální, zaplaťpánbůh menší už teda od určité chvíle, od té doby, co odešla z Rady.

Moderátor (Václav Moravec):
České televize dodám.

Host (David Drábek):
Že by mohla někdy na férovku o tom promluvit. Takhle se dohadujeme, ale hlavně to není vůbec její biografie neautorizovaná, nic takového.

Moderátor (Václav Moravec):
Ptám se totiž proto, že jsem si na tu diskusi před třemi lety vzpomněl teď, když jsem poslouchal skvělý rozhlasový dokument Jiřího Hubičky, který se vracel k diskusi v někdejším socialistickém Československu při uvedení Formanova snímku Hoří, má panenko. Kdy se ozývali zástupci, tehdy to snad byl Československý svaz požární ochrany, že jsou požárníci zesměšňováni, protože jsou považováni za zloděje, protože si rozkradou tombolu.

Host (David Drábek):
To jste jmenoval můj nejoblíbenější český film. A navíc ještě jednoho z takových guru.

Moderátor (Václav Moravec):
Hoří, má panenko, je váš nejoblíbenější český film?

Host (David Drábek):
Ano, musím říci, že ano, je. Hoří, má panenko a zvlášť první díl té ságy Homolkových, to já považuji za nejpotřebnější, při vší k úctě k Markétě Lazarové, Spalovači mrtvol a dalším filmům, Všichni dobří rodáci a tak dále, ale pro mě…

Moderátor (Václav Moravec):
No vy jste podjatý vzhledem k těm komediím a k humoru.

Host (David Drábek):
Musím říct, že to, a navíc je to jak břitva prostě, to Hoří, má panenko. A Miloš Forman je člověk, před kterým bych asi koktal vůbec, to by bylo k zešílení. Je to tak, tady se ozval zase Český svaz tělesné, Atletický svaz nás zažaloval. Helena Fibingerová do toho zatáhla Radmilu alias Jarmilu.

Moderátor (Václav Moravec):
Není to český folklor právě při pohledu na diskusi o Formanově snímku Hoří, má panenko, Koule, která ale, zároveň říkám, ta diskuse ve veřejném prostoru dělá reklamu.

Host (David Drábek):
No víte, ale copak hasiči, ale napadněte sportovce, jo? To si myslím, že je vůbec masakr, protože vidíte, že v hlavním zpravodajství zabírají asi 20 minut, to znamená, kdokoliv vytáhne draka nebo florbalovou hokejku, tak už je téměř ve zprávách. Tím to nepodceňuji, ten sport je taková výstavní skříň Čechů a já osobně sport velmi miluji a rád sleduji. Takže tady potom člověk vlastně, jednak napadáte takovou tu nostalgii, která teďka propuká, myslím si, naplno, respektive už lidi ztrácejí zábrany přiznat si, že chovají k předlistopadové době vášnivé city. Myslím si, to je můj takový oblíbený terč, ale taky zdroj mého zděšení, diskusní fórum na Novinkách.cz.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste právě uvedl asi před dvěma lety, že pokud si člověk chce totálně zkazit mínění o české populaci, tak se prostě začte do internetových diskusí. Vy si kazíte mínění o české populaci, že čas od času nahlédnete do internetových diskusí?

Host (David Drábek):
Víte, když takhle třeba po výročí úmrtí Václava Havla nebo když něco papež František nebo církevní restituce, tak se podívejte na Novinky.cz a to najednou máte pocit, že je vše marno. Tolik xenofobie, bolševismu a špatně skrývaného sadismu, teda to se opravdu nevidí. To máte pocit, že jste v 50. letech. A není potřeba to přeceňovat, ale ani podceňovat. My samozřejmě, většina z nás, myslím si, nebo lidí mého typu, žijeme v určitém ghettu, ve velkých městech, ještě v nějakých dejme tomu intelektuálně umělecky spřízněných oblastech.

Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte, ale vy žijete poměrně hodně v Týništi nad Orlicí, aniž bych se chtěl dotknout mého oblíbeného Týniště nad Orlicí.

Host (David Drábek):
Ano, Týniště nad Orlicí, tam taky samozřejmě…

Moderátor (Václav Moravec):
Kolik vy vlastně máte obyvatel?

Host (David Drábek):
Spoustu rudých bratrů. S přilehlými obcemi je to asi 8 tisíc.

Moderátor (Václav Moravec):
Ano, jako Letohrad, to jsme na tom podobně.

Host (David Drábek):
Možná trošku přifukuji. My chceme porazit samozřejmě Třebechovice a Borohrádek, tak to je neustálý zápas. Ale já teďka, víte, já žiji v Týništi, tam mám maminku a dům a spoustu přátel, ale už teďka zase jsme koupili loni v září dům v Dobřichovicích, kde výsledky voleb jsou takové, až řekl bych snové, to jsem také zveřejnil na Facebooku, výsledky voleb v Dobřichovicích. Nebudu to tady říkat. Ale to je úplně jiná píseň a člověk má pocit, že je v úplně jiném světě. Ale je to ghetto, je to zvláštní, je to vzorová obec. Nicméně i na základě prezidentských voleb a toho, co kolem běželo, jaké karty byly vynášeny na stůl, tak zjistíte, jak jsme v něčem, jaký mindrák máme. Pokud německá otázka a církevní a takhle může rozžhavit Čechy doběla, až jim zastřít rozum, a víte, hrozně se ten bolševik podepsal. Myslím si, že to je ještě hodně práce. Takže musíme doufat, že ta mladá generace se neuzavře ve svém světě v internetu, že nebude on-line, ale vlastně ještě do té země se občas vrátí a udělá si zdravý úsudek, protože já nevím, myslím, že po té prezidentské volbě, my umělci jsme takoví přepjatí, trošku máme sklony ty věci zvětšovat, ale to i satirik má dělat. Tak třeba na internetu od té doby člověk má pocit, že probíhá taková samozřejmě malá česká, ale občanská válka. Jsou to nesmiřitelné dva tábory a já ač chlapec z Týniště, tak jsem zástupce pražské kavárny, protože my vůbec nevíme, co je život a my s tím svým Karlem a vy s tím svým Milošem a je to celé správně pitomé a poťouchlé. Ale hlavně leze z toho takový nějaký zvláštní strach nebo nějaká obava. A ještě v kombinaci s tou nostalgií po dobách, kdy většina nebo mnoho lidí bylo mladých a plných síly, tak ta výsledná směs je taková deprimující.

Moderátor (Václav Moravec):
A to je podle vás to, co se teď nejvíc z vašeho pohledu odchyluje od normálu? Když se vrátím k úvodu našeho rozhovoru, tedy že podle vás má smysl jen takové divadlo, které pojmenovává věci, které se dějí?

Host (David Drábek):
To je jenom jedna složka, to jsou ty politické kabarety. To jsme vlastně rozhovořili v začátku. Ale druhá věc je ta věc, co mě zajímá, to, když člověk najednou má rodinu, má dceru a jsou to různé partnerské, generační věci, to jsou takové hry u mě, jako jsou Jedlíci čokolády nebo právě ty Akvabely, jsou záležitosti generační. A to je další podstatná část mé dramatiky. Teďka píšu pokračování Jedlíků čokolády pod názvem Velká mořská víla a to jsou věci daleko intimní, vztahové, prostě taková Láska nebeská v Čechách, jak já říkám. A to je další část té mé, ale samozřejmě není to tak halasná část té tvorby, není to takové progresivní a pro to klipové vnímání tak atraktivní. Ale je to podstatná část mé tvorby a v té se já cítím stejně dobře jako v tom provokovat nekorektním kabaretem.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká dnešní host Rádia Impuls, tedy umělecký šéf královehradeckého Klicperova divadla, dramatik, režisér, David Drábek. Děkuji vám, Davide, že jste byl hostem Rádia Impuls, přeji hezké svátky a dobrý nový rok.

Host (David Drábek):
Hezké svátky všem a hodně klidu a povědomí o tom, že, myslím si, žijeme v tom poměrně jednom z krásných světů, že není tak zle. 

06.01.2014

VIDEO: Petr Kužel: Dělá mi vrásky možné zvyšování minimální mzdy!

Prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci českých podnikatelů a živnostníků.
18.12.2013

VIDEO: Tomáš Lerch: Chodci budou možná muset nosit reflexní prvky!

Ředitel Dopravní policie ČR Tomáš Lerch mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nehodovosti na našich silnicích v roce 2013.
17.12.2013

VIDEO: Michal Petrov: Retrománie je typická i pro jiné země planety

Novinář a spisovatel Michal Petrov mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o knize Retro.
16.12.2013

VIDEO: Marian Jurečka: Chceme dál ministerstvo zemědělství. Jinak budeme ve vládě chybět.

První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o budoucí vládní koalici.
12.12.2013

VIDEO: Jiří Rusnok: V soukromí dál budu říkat vole!

Premiér České republiky v demisi Jiří Rusnok hostem u Václava Moravce na Impulsu. Tématem bylo i hodnocení práce jeho kabinetu.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
archiv
button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.