VIDEO: Kamila Berndorffova: Člověk má fotit to, co je mu přirozené!

Publikováno: 03.01.2012 18:20
Video soubor neexistuje.
Fotografka Kamila Berndorffova mluvila o své lásce k fotografování a také k Indii.

Moderátor (Václav Moravec):
Oko je klíč k dobré fotografii, alespoň podle fotografa Jiřího Turka.

Záznam Jiřího Turka:
Oko fyzika a teď ještě a to už je víc všechno, víc to není. Ta fyzika je to řemeslo, oko je to, co vidíte, ale důležitý je ten moment, to teď, protože je to teď, ne teď, ani teď, ale teď.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje fotograf Jiří Turek. Výhodou mnohých fotografů je to, když s fotkou vyrůstají. Také štěstí měla i Kamila Berndorffová, která má na svém kontě krom jiného dvě ceny Czech Press Photo. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, hostem dnešních Impulsů je totiž právě fotografka a cestovatelka Kamila Berndorffová. Vítejte v Rádiu Impuls, děkuji, že jste přijala mé pozvání, hezký dobrý den.

Host (Kamila Berndorffová):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Jaké výhody přináší fakt, že za čočkou fotoaparátu je žena?

Host (Kamila Berndorffová):
Řada výhod to je, samozřejmě. Já myslím vůbec, že fotografie, kterou fotí žena, je jiná, než kterou fotí muž a samozřejmě to není jenom rozdíl v tom vidění, je to i rozdíl v tom, jak ti lidé vás přijímají. Já to mám v praxi tak, že když se pohybuji právě po těch muslimských zemích a chci fotit ženy, tak samozřejmě je to pro mě hlavně výhoda. Řekla bych, že skoro ve všem je to výhoda.

Moderátor (Václav Moravec):
I proto snáz pronikáte do jejich domácností, když mapujete osudy žen, jejich život v Sýrii, v Indii a v dalších státech?

Host (Kamila Berndorffová):
V těchto zemích se na ulicích pohybují hlavně muži, takže já když chci se dostat k těm ženám, tak to vždycky musí být přes ty muže. Ale potom už dál, když se dostanu do domácností, tak samozřejmě je to pro mě výhoda, protože můžu fotografovat ženy, muž by fotografovat ženy v muslimském světě vlastně nemohl uvnitř domácností, ani na ulici.

Moderátor (Václav Moravec):
Je možné tedy mluvit o výhodě na druhou, protože se k těm ženám dostáváte přes muže?

Host (Kamila Berndorffová):
Určitě, dá se to tak říct.

Moderátor (Václav Moravec):
Co vás na osudech těch žen zajímá především?

Host (Kamila Berndorffová):
Způsob života. Jsem taky žena, samozřejmě, takže jak žijí, jaké mají vztahy a taky vlastně to, že v té naší kultuře my máme nějaké představy, ta naše výchova je jiná než tam a my máme nějaké představy, jak tam ty ženy žijí a ono to je úplně jinak. Takže toto mě zajímá, ten střet vlastně těch kultur, který tam je.

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik se setkáváte, řekněme, s obtížemi při porozumění toho, jak ženy v těch různých státech žijí, protože předpokládám, že s nimi nežijete delší dobu?

Host (Kamila Berndorffová):
Ten jejich způsob života je úplně jiný, než je u nás. Jsou jinak vychované ty holky a to je na tom tedy samozřejmě právě velmi zajímavé. Ale celé to vychází z tradice, teďka mluvím hlavně o hinduismu, který je v Indii jako hlavním náboženstvím, ten hinduismus je celý vlastně takový sociální systém, takže to je celý návod k žití, to není jako náboženství jako takové. A tam je zajímavé, že ty ženy jsou od začátku od dětství vychovávány k určitému úkolu. Jejich hlavním úkolem je postarat se o rodinu. Ony jsou od začátku vedené k tomu, že budou manželkami, matkami. A co se mě zdá, že je velmi hezké v té kultuře a co ty ženy tam hodně drží, je právě ta rodina. To si myslím, že je to, co je tam zajímavé a to, co u nás v tom našem západním světě se vlastně vytrácí. Ta role té ženy v  rodině je velmi úžasná, je velmi zajímavá a u nás jakoby už není skoro.

Moderátor (Václav Moravec):
Z toho, jak to popisujete, dá se říci, že přes jejich osudy jste lépe začala chápat sebe samu?

Host (Kamila Berndorffová):
Dá se to tak říct, no, ale já jsem skutečně ta Evropanka, já jsem jela prvně do Indie a byla jsem rozvedená, měla jsem pocit, že tedy snad zvládnu tu roli matky jako sama bez manžela, bez otce těch dětí, takže jsem úplně byla v jiné pozici, v jiné roli. Když jsem se dostala do Indie, tak jsem teprve začala více rozumět tomu, jak ta rodina je vlastně důležitá.

Moderátor (Václav Moravec):
Měl bych říci, že před sebou máte patnáctou, tuším, cestu letos do Indie?

Host (Kamila Berndorffová):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Dá se říci, že po čtrnácti letech už člověk Indii a indickým ženám, popřípadě způsobu života v Indii rozumí?

Host (Kamila Berndorffová):
No tak asi rozumím celé Indii více než ten, kdo tam jede poprvé, podruhé, potřetí. Taky proto, že se velmi snažím, že pro mě když ta cestuji, tak nejsou vůbec atraktivní oblasti, kde jsou turisté, nejsou atraktivní takzvaně bílí lidé, nejsou atraktivní hotely, které jsou pro turisty. Vždycky jsem se snažila se pohybovat a kamarádit se s Indy, pohybovat se mezi nimi a velmi jsem se snažila, tomu jsem věnovala řadu let, tomu snažení, abych se dostala právě do těch rodin, aby žila s nimi přímo, žila třeba na indické vesnici, pracovala na polích, žila jsem na ostrově takovém v laguně, v Kerale v jižní Indii. Takže abych s nimi byla co nejvíc, abych to co nejvíc pochopila. Takže to doufám, že se mi jako relativně podařilo. Ale stejně zůstanou tou Evropankou, stejně oni se na mě tak dívají, oni se mnou tak mluví a i když mě znají a vědí, že tam jezdím tolik let, že hodně toho vím o Indii, že vím hodně o historii, o náboženství, že jsem navštívila většinou daleko víc míst na tom indickém kontinentu, než oni sami, to jim velmi tedy imponuje, takže když jim řeknu, kde jsem všude byla, tak to zaznamenávám velikou úctu u nich, že jsem tu zemi znala, že jsem ji projezdila hodně. No ale pořád ten nějaký odstup tady samozřejmě je.

Moderátor (Václav Moravec):
V čem pro vás především, když trávíte část roku pravidelně po dobu 14 let v Indii, v čem především jsou vidět proměny Indie?

Host (Kamila Berndorffová):
Ty proměny Indie jsou hlavně vidět ve velkých městech, kdy ten ekonomický růst je tam poznat, střední třída jde nahoru. No ale jsou místa, která zůstaly stejné, jako když jsem byla v Indii poprvé, hlavně na venkově a je pravda, že mě ta nová Indie trošku děsí, nevím vůbec, co bude dál. Tam se mění vztahy, mění se právě ty rodinné vztahy, mění se celé hodnoty a to jsem…

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste to měla vyjádřit v obrazech, byť je to v rozhlase velmi obtížné, proměna hodnot, proměna těch vztahů?

Host (Kamila Berndorffová):
Můžu jako příklad uvést třeba ty jejich rodinné vztahy, které jsou pro ně úplně základní, protože Ind sám nemůže existovat. Ind vždycky se potřebuje někam zařadit, ať už tedy samozřejmě do rodiny, tak do nějaké skupiny. Dřív to byly kasty, teď je to třeba vesnice, ten kastovní systém, i když tam už nehraje takovou roli, tak přesto tam pořád ještě je a tohle se mění s tím, že se mění hlavně zájem o práci. Tam je vysoká nezaměstnanost, nicméně oni se snaží se zaměstnat ve městech, takže opouštějí ty rodiny a jdou do velkého města, kde sice pořád jsou ty rodinné vazby, to tam pořád ještě je, ale samozřejmě už není to tak pevné. Je problém přivést si do toho města své rodiče, jak oni byli zvyklí žít dohromady jako velkorodina, tak samozřejmě ve městech jsou malé ty byty, je to stále obtížnější, obtížnější. Takže tím se to mění. Ale hlavně co se mění a co mě trošku děsí, je to, že oni okoukali od nás od Západu tu volnou lásku jaksi. Protože tam byly úplně jinak nastavené věci vztahové, před manželstvím vztahy a tohle mě připadá, že by mohlo být problém pro ně.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak to vlastně před 15 lety začalo, když jste poprvé jela do Indie a začala fotit Indii?

Host (Kamila Berndorffová):
No já jsem tam nejela vlastně proto, abych fotografovala před těmi 15 lety, to byl takový vlastně pokus vyjet někam jinam, do něčeho exotického. Strávila jsem tam jenom měsíc, byla jsem tam s kamarádkou, projely jsme část Indie, bylo to docela obtížné, protože tenkrát nebyl internet, neměly jsme žádného průvodce, já jsem uměla jenom velmi sporadicky anglicky, spíš jsem neuměla, takže obtížné to bylo. Nicméně se nám ta cesta povedla, nic se nám špatného nestalo, bylo to velice zajímavé, velice dobrodružné, no a potkala jsem tam Inda, zamilovali jsme se do sebe a on mi pak psal celý rok velice krásné dopisy, velice krásné a to bylo takové legrační, protože mé holky tenkrát v té době, mé dcery, uměly anglicky lépe než maminka, takže jsem jim dávala ty dopisy, aby mi je přeložily a ony se hrozně tomu smály, co jako mi píše ten Ind za hezká slovíčka a tak dále. Ale samozřejmě to na mě působilo, okouzlilo mě to, takže pak jsem se vydala do Indie, právě ty dcery velice mě v tom podporovaly, ať tam tedy jedu. Vydala jsem se do Indie a v roce 1999 i v roce 2000 jsem cestovala po Indii vlastně několik měsíců právě s tím člověkem, s tím Indem. A to mi hodně dalo samozřejmě, to jsem tu zemi poznala ne jako turistka, ale spíš jako manželka, protože nebylo možné v té společnosti, aby cestoval Ind a bílá žena jen tak spolu, takže jsme museli tvrdit, že jsme manželé, to bylo pak možné takto cestovat. Takže to bylo pro mě velmi zajímavé a samozřejmě poučné, to jsem hodně poznala.

Moderátor (Václav Moravec):
A vy počítáte s tím, že opravdu to bude každoroční nechci říct rituál, ale každoroční věc pro vás ve vašem životě, i další návštěvy Indie po dobu dalších 15 let?

Host (Kamila Berndorffová):
To vůbec takhle nepřemýšlím, jestli to tak bude. Já jsem začala v Indii průvodcova trošku teďka, takže to je taky, že tam vozím nějaké lidi vlastně, ale mě zajímá ještě Blízký východ a fotografování v této oblasti světa, takže toto nevím, co bude.

Moderátor (Václav Moravec):
Dovolte, abych citoval vaše slova z rozhovoru pro Digifoto, které jste pronesla předloni v září, cituji: Vyrůstala jsem v rodině, kde tatínek byl nadšeným amatérským fotografem a maminka historičkou. Konec citátu. Chápu to správně, že nebylo tedy možné se fotografii nevyhnout?

Host (Kamila Berndorffová):
No moje matka si vůbec nepřála, abych fotografovala, moje matka chtěla, abych s ní chodila po přírodě a malovala akvarely a matka byla silná osobnost, řekla bych, že silnější než otec, takže tam se trošku jako o mě prali, co vlastně budu dělat, no ale pak zjistila matka, že tedy nenamaluji vůbec nic, takže pak už…

Moderátor (Václav Moravec):
Ani zprvu nevítězila, že byste nejdříve malovala?

Host (Kamila Berndorffová):
Tak jako dítě jsem samozřejmě musela malovat, to ano, to bylo samozřejmé. To prostě tak bylo, to bylo naprosto součástí našeho života. Já jsem musela, každý víkend jsme navštěvovali nějaké galerie, jezdili jsme, moje matka milovala gotiku, takže všechny gotické kostely, když se mohlo do východního Německa, když jsem byla starší, tak jsme jezdili aspoň do východního Německa, kde jsme navštěvovali všechny katedrály a pro mě to jako, bylo to samozřejmostí, že jsem to musela znát, i mě zkoušela z různých věcí architektury, ale bylo to pro mě hodně nepříjemné. Já jsem spíše jako inklinovala k otci, který fotografoval a byl takový mírnější a nesmírně úžasný člověk.

Moderátor (Václav Moravec):
Nicméně oba dva vlastně vás vedli k vizuálnímu vidění?

Host (Kamila Berndorffová):
Ano. To určitě ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Vzpomenete si na první fotky, co to bylo, zda to byly krajiny nebo život lidí?

Host (Kamila Berndorffová):
Já jsem dostala v devíti letech první fotoaparát a samozřejmě jsem fotila spolužáky ve škole, školní výlety. Když jsem se pokoušela filmovat a mě vůbec krajina nikdy nezajímala, nezajímá mě ani teďka, vždycky to byli lidé, nějaké vztahy a řekla bych, že hlavně, co jsem fotografovala, byly děti kolem mě.

Moderátor (Václav Moravec):
Takže vždy to byli jenom lidé? Ne, že by krajiny? Protože předpokládám, že v rámci studií jste musela absolvovat i jiné typy fotografií než jenom tu reportážní či portrétní?

Host (Kamila Berndorffová):
No, ale to mě nikdy vůbec, skutečně krajina mě vůbec nezajímala. Ještě tak zátiší, ale krajinu, já jsem udělala hodně málo krajin.

Moderátor (Václav Moravec):
V čem spočívá podle vás, když jsem tady citoval v úvodu Jiřího Turka, ten říká, že to je oko a pak ta fyzika, lámání světla, to vnímá jako podstatné pro dobrou fotku, v čem je tajemství dobré fotky podle vás?

Host (Kamila Berndorffová):
Asi v tom vidění, určitě v tom vidění. Já jsem jeden čas měla takový pocit, že ten aparát vlastně nepotřebuji, že mě vlastně stačí pro mě, pro jaksi mé obohacení, když to vidím v těch souvislostech. Mě to vlastně bylo, jeden čas jsem se tím vlastně nechtěla ani moc zabývat, ale ono mi to nedalo. Ale je to fajn jako vlastně chodit po tom světě a vidět to, ty souvislosti, vidět ty linie, vidět tu kompozici, je to prima. A jako jestli už to pak dám na ten, jestli už to fotím nebo ne, tak to už je jiná věc.

Moderátor (Václav Moravec):
Když za vámi někdo přijde, že by chtěl vaše zkušenosti právě s fotografováním a chyb, kterých se dopouští, a propos stává se vám to často?

Host (Kamila Berndorffová):
Já i učím fotografii, takže jsou lidi, kteří chtějí nějaké soukromé hodiny, jak vidět. No ale to je obtížné naučit, to asi není jen tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Logicky na to člověk musí mít talent, ale kterých chyb se tedy může i vyvarovat?

Host (Kamila Berndorffová):
No to nevím. To nevím, čeho by se měl vyvarovat jako. Protože já si myslím, že…

Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno tedy, u studentů se s nejčastějšími chybami při jejich fotografiích, předpokládám, že tam existují nějaké chyby, které jsou velmi časté?

Host (Kamila Berndorffová):
No tak každý to může vidět jinak, ale ty chyby jsou, já si myslím, hlavně dané tím, že ti lidé se snaží fotit něco, co jim vůbec není blízké. To je jako kdybych já se tlačila do té krajiny. Mně ta krajina vždycky připadá jaksi opojnější a lepší ta realita než to, co jsem schopná vyfotografovat. A to je, myslím si, problém těch lidí, že oni jako mají pocit, já bych chtěla fotit tohle, tohle, budu to fotit, ale ono jim to není blízké. Je přece dobře fotit to, co nám něco říká, to, co nás nějak oslovuje. A to když právě učím třeba nějaké mladé lidi a vím, že chodí na diskotéky a do hospody a oni se tlačí do toho, aby právě fotili ranní mlhu a jsou líní vstát ráno, takže je to pro ně velmi nepříjemné, že tedy jednou vstanou a jdou fotografovat a nevidí vůbec nic, protože to vlastně nemají rádi. Tak já říkám, proč byste fotografovali ranní krajinu, když nejlíp je vám v hospodě, tak si vezměte vybavení na hospodu a foťte mladé lidi, jak se baví.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste v úvodu zmiňovala, že umíte dokonce rozeznat, jaké fotografie fotí žena a jaké muž, když to hodně zjednoduším. Podle jakých prvků se to dá poznat?

Host (Kamila Berndorffová):
No je to takové jako jemnější, bych řekla, celé. Jako to ženské vidění je jiné v tom, že myslím si, že je jemnější, když jde víc pod povrch a často ty fotky jsou míň vlastně, jakoby míň atraktivní, nejsou tak efektní. Takhle bych to viděla, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje fotografka, cestovatelka Kamila Berndorffová, která byla hostem Rádia Impuls. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a těším se příště na shledanou.

Host (Kamila Berndorffová):
Děkuji, na shledanou.

11.01.2012

Jan P.Muchow: Mluvit o hudbě je těžké!

Hudebník Jan P.Muchow mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o své tvorbě. Například pro představení Shakespearovských letních slavností, konkrétně pro Jindřicha IV.
10.01.2012

VIDEO: Leoš Heger: Lékaři musí léčit racionálněji!

Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) na Impulsu mluvil o nadstandardech nebo o vyhlášce, která stanoví počty lékařů.
09.01.2012

Josef Dobeš: Současnou koaliční krizi nemám za fatálně hysterickou!

Ministr školství Josef Dobeš (VV) mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci v koalici a o čerpání peněz z evropských fondů.
05.01.2012

Vladimír Beneš: V mozku už dokážeme operovat každé místo!

Hostem Impulsů Václava Moravce byl náš přední český neurochirurg, profesor Vladimír Beneš.
04.01.2012

VIDEO: Milan Zelený: Politici už si chrání jen své finanční a mocenské pozice!

Ekonom Milan Zelený mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o tom, co nás čeká z pohledu ekonomiky v roce 2012.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.