VIDEO: Šimon Pánek, Člověk v tísni

Publikováno: 15.12.2010 18:20
Video soubor neexistuje.
Šéf humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek mluvil o nebezpečných úvěrech.
Moderátor (Václav Moravec):
Nejvíc peněz na rozvojovou pomoc poslaly v posledních deseti letech země Visegrádské čtyřky včetně Česka do válkou zmítaného Afghánistánu a také do balkánských zemí. Berou tak ohled spíš na své zahraničně politické zájmy než na potřeby nejchudších zemí světa, například v subsaharské Africe. I to vyplývá z analýz nevládní organizace Člověk v tísni. Významná částka nejen z České republiky, ale i z unijních peněz šla před rokem i do zemětřesením poničeného Haiti. Tady jsou slova někdejší náměstkyně ministra zahraničí Heleny Bambasové, která pronesla letos v lednu.


Záznam Heleny Bambasové:
Pro tu rekonstrukci, čili perspektivu let tam dost států se zdráhalo říkat částku. Byla vyslovována ochota přidat peníze nebo podle toho, až budou dobře zjištěny potřeby, tak přijmout další závazky, ale nechtěly se členské státy vyslovovat k tomu, kolik dají na rekonstrukci, když ještě přesně nevědí, co všechno bude potřeba.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětlila letos v lednu náměstkyně ministra zahraničí Helena Bambasová. Nejpromyšlenější rozvojovou politiku má z postkomunistické čtyřky Česko. O to vyplývá z analýzy rozvojové pomoci zemí V4, kam vedle Česka patří i Slovensko, Maďarsko a Polsko. Právě podpora nejchudších zemí byla součástí mezinárodních závazků, které státy přijaly svým vstupem do evropské sedmadvacítky. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je ředitel nevládní organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Vítejte po čase v Rádiu Impuls, hezký dobrý večer.

 
Host (Šimon Pánek):
Dobrý večer.

Moderátor (Václav Moravec):
Jednoduchá otázka na úvod, jaké jsou podle vás v současnosti, v roce 2010, hlavní limity rozvojové pomoci?


Host (Šimon Pánek):
To je velmi složitá otázka, protože rozvoj je komplexní a kromě dostatečného množství prostředků z našich, to znamená z těch rozvinutých zemí, kde lze vysledovat země více sledující linku chudoby, jako je typicky Británie, skandinávské země nebo země sledující jakýsi mix, tam patří třeba Česká republika, proto jsou tam bývalí nebo současní ekonomičtí partneři, postkomunistické státy, také Afghánistán jako rozvojově politická priorita, ale naštěstí i Etiopie a v minulosti tam bylo dokonce více těch subsaharských zemí. Čili na jedné straně je to dostatek prostředků, na druhé straně je to kvalita provádění té pomoci, která je relativně snadno dohledatelná třeba na naší úrovni, protože my realizujeme konkrétní projekty měřitelného, jaksi osahatelného a hodnotitelného rozměru, jako je škola nebo několik škol, zlepšování zemědělství, zavlažovací kanály, zavádění nových marketingových nebo živnostenských postupů pro rodiny někde na venkově v Africe. Ale těžší je samozřejmě už ta rovina střední, to znamená regionální nebo oblastí a státní, neřku-li pak ta rovina kontinentální, která sleduje i otázky obchodu, výměny energií, bezcelních vztahů nebo celních vztahů. Čili ten rozvoj je velmi komplexní. Na jednu stranu jak jsem říkal, jsou to prostředky, na druhou stranu dobrá realizace a dobrá kontrola ze strany těch donorských států, zvláště když státy často pomáhají i systémem podpory vlád těch rozvojových zemí. To znamená, že jim vlastně dávají k dispozici finanční prostředky, které by si měly hlídat.

Moderátor (Václav Moravec):
Dá se ta, Šimone, když naváži teď na vaše slova, dá se ta efektivita měřit a máme už dostatečně sofistikované nástroje, jak právě zjišťovat, zda ona rozvojová pomoc je opravdu využita v maximální míře a nekončí na kontech, víte asi nač narážím, například ona…

Host (Šimon Pánek):
Jak jsem se snažil vysvětlit, tak ona je různá ta pomoc. Ta, kterou realizují nevládní organizace nebo dokonce konsorcia a pohybuje se v řádech desítek až stovek milionů korun na jeden projekt maximálně, tak ta se většinou měřit dá, protože když postavíte školu za milion 800 tisíc a chodí do ní 200 dětí a každý rok dalších 50, protože je to čtyřtřídka, tak můžete velmi snadno změřit, kolik stálo umístění jednoho dítěte do školy třeba v Etiopii. Daleko těžší je to na té mezivládní úrovni a tam je to spíše otázka pro ekonomy, aby měřili ne pro nás humanitární a rozvojové pracovníky, aby měřili, co ty přijímající vlády zejména s tou finanční pomocí udělají. A ještě jsem se chtěl zmínit o třetím faktoru, který velmi ovlivňuje smysluplnost, efektivnost a vlastně smysl, jak jste říkal nebo dopad rozvojového snažení, tak to je dobré nebo špatné vládnutí v těch zemích, které jsou příjemci pomoci. Jak vidíme, tak i v Evropě lze část státního rozpočtu nepoužít dobře, když použiji velmi jemný termín…

Moderátor (Václav Moravec):
Tak vidíme i v České republice.

Host (Šimon Pánek):
A tím spíš někde uprostřed Asie nebo Afriky je důležité vybírat si, jestli ty vlády primárně přece jenom jakž takž vládnou a mají jakž takž zájem o lepší život svých občanů nebo jestli vládnou jenom proto, aby saturovali sebe, svoji rodinu, eventuelně svoji politickou stranu. Tam pak samozřejmě existuje velké nebezpečí, zvláště když je to ta pomoc vláda vládě, slabé kontroly a špatného použití těch prostředků. Ostatně dohlídat i český státní rozpočet do poslední koruny je téměř nemožné, aspoň myslím, že většina lidí má ten pocit, natož pak státní rozpočet nějaké středoafrické země.

Moderátor (Václav Moravec):
Z těch analýz Člověka v tísni vyplývá, že letos se z nejméně rozvinutých zemí světa mezi prioritní příjemce pomoci od zemí V4, tedy včetně Česka, dostaly jen Afghánistán, Etiopie a Angola. O čem to především podle vás vypovídá?


Host (Šimon Pánek):
Trochu jsme o tom již mluvili, že nové členské země také tím, že neměly kolonie, většina z nich nemá moře, nějakým způsobem nejsou tolik propojeny třeba s Asií a s Afrikou, protože mají minimální imigraci a možná si i trochu netroufají třeba na ty vzdálené africké nebo asijské země, tak v tom portfoliu těch takzvaných rozvojových priorit, které má každá vláda, je to mix mezi bývalými postkomunistickými zeměmi, které většinou představují nějakou společnou minulost, představují také prostor pro možné obchodní výměny do budoucna a nechci říci, že jsou rozvojově nebo že ta pomoc je nesmyslná. Ono něco na přenosu transformační zkušenosti, na tom, jak těžko se nám těch 20 let řada věcí řešila a nabídka těch informací třeba balkánským zemím nebo postsovětským zemím má velkou logiku. Pravděpodobně větší než nabídka švédského know how třeba do zemí východního partnerství. Takže nějakou logiku i obsahovou to má a těch nejméně rozvinutých zemí je tam bohužel málo, méně než my z nevládních organizací bychom si přáli, protože jestliže tvrdíme, že rozvojová pomoc má být především tažena odstraněním chudoby, zajištěním základního vzdělání přístupu k zdravotnické péči a pitné vodě, zlepšením zdraví matek a několika dalšími rozvojovými cíly tisíciletí, které přijaly prakticky všechny státy světa v roce 2000, tak by podle nás to hledisko potřebnosti a chudoby mělo o něco víc převažovat. Čili my jsme, já bych řekl, částečně spokojeni s tím výběrem v zemích V4. Raději bychom tam viděli víc těch opravdu chudých nerozvinutých zemí. Ale to neznamená, že není jistá logika právě v pomoci těm zemím, které procházejí nějakou transformací. Tam můžeme leccos nabídnout.

Moderátor (Václav Moravec):
Daří se dostatečně i nevládním organizacím mezi sebou, když necháme stranu onu vládní pomoc, protože je podstatné nesměšovat ty dvě roviny, daří se podle vás těm nevládním organizacím dostatečně právě koordinovat nejen v rámci V4, ale v rámci třeba celé Evropské unie teritoria, aby nebyla roztříštěna ona pomoc a každý dělal pokud možno to, kde je dobrý?


Host (Šimon Pánek):
Daří se to částečně. Řekl bych, že se to daří podstatně lépe než před 15 nebo 20 lety, z toho, jak jezdím po rozvojových zemích. Není to samozřejmě úplně ideální, tak jako ostatně není asi skoro nic ideální ve snažení člověka, ale my koordinujeme například jako Člověk v tísni, když použiji konkrétní příklad, primárně na místě. Protože při vší úctě k poměrně velké české pomoci a k celé řadě rozvojových organizací, které se snaží v mnoha zemích pracovat, tak přece jen ta česká pomoc je relativně velmi malá a důležitější je koordinovat na místě s francouzskými, německými, americkými, švédskými a dalšími organizacemi, než se tady v Praze domlouvat, jestli se náhodou s nějakou jinou českou organizací nepotkáme třeba v jižní Etiopii. Ta pravděpodobnost je totiž pořád velmi malá.

Moderátor (Václav Moravec):
Kde všude máte vlaječky, pokud byste měl říct čísla ta nejnovější?


Host (Šimon Pánek):
My se snažíme nevlajkovat, my se snažíme nebrat země, kde nemůžeme skutečně i kvantitativně přispět. Tam třeba pomoc realizujeme spolu s partnery ze západní Evropy, protože abychom otvírali své mise a dávali tam ty vlaječky jenom kvůli jednomu, dvěma projektům, je vlastně velmi neefektivní, protože ta základní přítomnost, cesty, kontrola té pomoci prostě něco stojí, to je jasné. Ale v této, takže hledisko kvantity, jestli je to kvantitativně relevantní, to znamená, jestli to není jenom symbolické gesto, tak u nás hraje nějakou roli a v této chvíli jsme nastálo zhruba ve 12 zemích, další čtyři až pět zemí obsluhuje tím, že tam dojíždíme tu a tam tak, aby ty náklady byly nižší a realizujeme tu pomoc přes místní partnery většinou, což mohou být třeba místní nevládní organizace, které už jsou rozvinuté a nevyžadují tu stálou přítomnost cizince na místě, aby s nimi byl každý den, stačí tam být třikrát za rok na několik týdnů.

Moderátor (Václav Moravec):
A z těch 12 zemí vede kontinent Afrika?


Host (Šimon Pánek):
V objemu nevím, tak největší mise, kterou máme, je pravděpodobně Afghánistánu objemově, my jsme tam, jenom bych chtěl říci, o mnoho let déle než třeba PRT nebo než se Afghánistán stal českou vládní prioritou. My jsme tam začali pracovat v roce 2000 a teprve před třemi, čtyřmi lety se to stalo českou vládní prioritou právě proto, že to je kombinace postkrizové země a zároveň jedné z nejchudších zemí na světě. To je průnik, je to jakýsi dvojitý problém. Teď po povodních v Pákistánu, o kterých se tady málo ví, ale které jsou pravděpodobně na počet postižených jednou z největších katastrof za posledních 40 let, protože přibližně 20 milionů lidí bylo postiženo, tak to je druhá velká mise. Etiopie, Angola, jsou to v podstatě všechno málo rozvinuté země, relativně vzdálené, které se částečně kryjí s českými vládními prioritami, částečně nekryjí.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je ředitel nevládní organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Člověk v tísni na sebe upozorňuje i jedním indexem, nejrizikovější nebankovní hotovostní úvěry z členů České leasingové a finanční asociace nabízí podle člověk v tísni HomeCredit. Jde o index predátorského úvěrování, který organizace sestavuje na základě údajů sedmi nebankovních poskytovatelů půjček. Tady jsou slova autora analýzy Daniela Hůleho:


Záznam Daniela Hůleho:
Mezi nejméně rizikovou a nejvíce rizikovou společností je v současné době podstatně menší rozdíl v důsledku toho, že se ty společnosti začaly samoregulovat a kultivovat své smluvní podmínky.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje v rozhovoru pro Rádio Impuls vedoucí analýzy Daniel Hůle. Pokud by měl šéf Člověka v tísni, Šimon Pánek, host dnešních Impulsů říci, nakolik je to vlastně pro takovou nevládní organizaci krizový moment, když se rozhodne vydávat index, protože je jasné, že hned se ti, kteří se objeví v tom indexu a jsou kritizovaní, tak se ozvou a index zpochybní, že má špatnou metodiku a podobně?

Host (Šimon Pánek):
Tak samozřejmě vždycky jít s něčím ven, tak je jisté riziko. Ale stav nebankovního půjčování před dvěma lety, kdy jsme začali s tím indexem v České republice, se nám zdál natolik alarmující a dotýkající se životů až 20 procent obyvatel této země, zejména velmi nepřehledné smluvní podmínky, skryté sankce, pokuty, dokonce některé ty společnosti ve svých interních materiálech hovořily o termínu trvale udržitelného dluhu, to znamená o tom, že nechtějí zpět těch svých 30, 50 tisíc, ale chtějí aby ten, kdo si půjčí, udělal tolik chyb, které sám podepsal v těch nepřehledných podmínkách, aby splácel dlouhodobě ty úroky. Podívali jsme se na stav v zahraničí a zjistili jsme, že tam ta regulace je daleko lepší a rozhodli jsme se ten index začít sestavovat. Každý index lze napadnout. Důležité je říct, že za ten rok a půl vlastně všechny ty společnosti, které dnes do toho hodnocení patří, udělaly řadu kroků k tomu, aby zprůhlednily, zjasnily svoje služby, aby odstranily některé přehnané nebo neúměrné pokuty nebo skryté poplatky. Některé z nich se z nejhoršího místa propracovaly do středu a to, co říkal kolega Hůle, který je expertem na tu problematiku, tak je potřeba podtrhnout. Všechny ty společnosti, které jsme teď aktuálně hodnotili, ten index se vydává vždy jednou za půl roku, takže s těmi společnostmi se průběžně jedná, je možné jim vysvětlit tu metodiku, ony mohou konzultovat, co by měly udělat pro to, aby dopadly lépe, takže to je otevřený proces, nikoliv útočný proces, který by měl někoho očerňovat, ale který by měl zlepšovat služby pro obyvatele a vlastně svým způsobem motivovat ty společnosti ke zlepšení. Jenom chci říci, že už jen to, že je hodnotíme, těch sedm, tak je jistý punc kvality, protože ony jsou členy té nebankovní Asociace leasingových společností, na rozdíl od mnoha desítek formálních, ale možná částečně i černých půjčkařských skupin a společností a ty zásadně nedoporučujeme. Na rozdíl od těch sedmi, které v zásadě svým způsobem doporučujeme, jenom říkáme lidem, dávejte si pozor na ty a ty věci a doufáme, že ty společnosti budou, tak jako za poslední rok a půl, pokračovat ve zlepšování, zprůhledňování a projasňování svých služeb zákazníkům. Jinak to, že existují a že nabízejí ty půjčky, je samozřejmě ve společnosti důležitá role a nezastupitelná.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste index predátorského úvěrování udělali sloučením pěti menších indexů a v souhrnu porovnává rizikovost smluvních podmínek u jednotlivých produktů. Je zřejmé, že tyto indexy sestavujete, protože lidé se kvůli prostě půjčkám ocitnou v tísni a těm Člověk v tísni se snaží pomoci, když to řeknu hodně nadneseně. Existují podle vás oblasti, kde se lidé dostávají do tísně, které vidíte třeba v České republice a zasloužily by si další index, nejen index predátorského úvěrování? Jsou takové oblasti?


Host (Šimon Pánek):
Samozřejmě by se daly najít. Na druhé straně my nechceme mít ambici a ani drzost myslet si, že se můžeme zabývat vším a jsme jenom jedna z mnoha nevládních organizací. Takové oblasti jsou třeba situace lidí v sociálním vyloučení, kde částečně pracujeme, částečně nikoliv. Vidíme to, že část lidí končí na ulici a potřebovali by lepší asistenci. Někteří jsou tam prostě proto, že chtějí, někteří proto, že se tam dostali souhrou faktorů. Je jistá část společnosti, zejména mladiství, kteří se dostali z nějakého důvodu mimo běžně fungující rodiny nebo ústavy a jsou daleko víc ohroženi tím, že se stanou obětí trestného činu a později i tím, že budou pachateli trestných činů. Jsou oblasti po povodních v České republice, kde jsou lidé v tísni a kde my intenzivně pracujeme. Jenom za posledních 16 měsíců jsme realizovali pomoc v hodnotě 120 milionů korun, po trojích povodních, které byly, dvoje na Moravě a jedny tedy letos v létě v severních Čechách. Čili my kde máme pocit, že to zvládáme, tak se snažíme pracovat i doma, ale skutečně nemáme ani ambici, ani tu nafoukanost myslet si, že se můžeme zabývat vším.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste zmínil povodně. Ty poslední, tedy ony bleskové na severu Čech, tam jste přerozdělili nějakých, tuším, 28 milionů korun, pokud se nemýlím. Ty často opakující se povodně, ještě navíc i mezinárodní katastrofy, co dělají s ochotou lidí v České republice sbírat peníze? Do toho ekonomická krize. Klesá objem prostředků, které končí na vašich kontech a které pak přerozdělujete? Viz trojí povodně krátce po sobě.


Host (Šimon Pánek):
Je pravda, že lidé mají jenom jistou kapacitu, nemyslím jenom finanční, ale i, řekl bych, psychickou, kolikrát za rok se jim chce přispět na nějakou krizi. A za poslední rok a půl to byly dvoje povodně, loni na jaře, loni v létě, Haiti, letošní povodně, Pákistán, prostě těch katastrof je trochu mnoho za sebou. V případě České republiky musím říct, že i v době těch povodní, které byly letos v létě, tak lidé se vybičovali k úžasné solidaritě, přestože vrcholily dovolené. Jenom takové příklady, když třeba jsem zmínil to, že firmy přece jen asi mají dovolené, lidé jsou trochu unaveni, méně lidí přispívá, tak se ozvalo několik lidí movitějších a řekli, když jednotlivci méně přispívají, tak já dám milion, protože ho mám. Já je nebudu jmenovat, oni to ani dokonce si většinou nepřejí ti lidé, ale díky solidaritě se podařilo shromáždit dost tak, abychom mohli asistovat a pomoci lidem podobně jako třeba při loňských moravských povodních. Co se snažíme my, tyto povodně jsou asi sedmé nebo osmé za 12 let, takže už máme poměrně detailní metodiku, jak v těch oblastech pracovat a jak pomoci, jak najít ty, kterým je potřeba pomoci, kteří to sami nezvládnou, kteří nemají jiné možnosti, jsou na tom sociálně, ekonomicky, psychologicky nebo rodinně špatně, protože věříme, že lidé nám peníze dávají proto, abychom pomáhali těm, kteří to sami nezvládnou vlastně dostat se z toho průšvihu po povodních.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká ředitel nevládní organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, který byl dnes hostem Rádia Impuls. Děkuji za rozhovor, těším se někdy příště na shledanou.

Host (Šimon Pánek):
Na shledanou.

Moderátor (Václav Moravec):
A pokud možno klidné Vánoce přeji.

Host (Šimon Pánek):
Děkuji vám.
23.12.2010

VIDEO: Eliška Balzerová, herečka

Herečka Eliška Balzerová v rozhovoru pro Rádio Impuls mluvila o muzikálu, ve kterém bude hrát nebo o svém působení v Divadle na Fidlovačce.
22.12.2010

VIDEO: Ondřej Synek, skifař

Zlatý skifař Ondřej Synek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o své letošní sezóně.
21.12.2010

VIDEO: Kateřina Štrausová, roztroušená skleróza

Kateřina Štrausová trpí roztroušenou sklerózou. Přesto zdolala nejvyšší horu Afriky, Kilimandžáro.
20.12.2010

VIDEO: Anna K., zpěvačka

Zpěvačka Anna K. mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o zpívání i o své nemoci.
16.12.2010

Jaroslav Zavadil, šéf ČMKOS

Šéf Českomoravského odborového svazu Jaroslav Zavadil mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o protestech.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
archiv
button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.