Plavby po moři, to je drama i romantika

Kapitán Korkorán se právě hlásí ze své plavby. Protože každý správný cestovatel musí strávit alespoň půl roku na lodi.

Jak tak cestuji tím světem, tak jsem se dostal k mnoha různým pozoruhodným plavbám, které mě většinou nadchly. Představme si, že ti první planetární objevitelé museli objevovat zpravidla tak, že se pohybovali po vodě. Vždyť vody je na naší planetě daleko více než suché země, je to 70 až 71 procent. Takže každý správný objevitel a cestovatel se žádným mořím, oceánům, řekám a dalším plochám prostě jednoduše nevyhne.

A kde si Jirka poprvé sedl na loď?

Na Brněnské přehradě, tam jsem začal, neb jsem Brňan. A tam přes Vltavu a Lipno jsem se posouval dál, abych nakonec skončil na různých řekách asijských, afrických, amerických a nakonec v různých mořích planety a nakonec ve všech oceánech planety, protože jsem měl tu čest navštívit jak Arktidu, tak Antarktidu, takže i v těch chladných oceánech planety. Někdy trošku drama, někdy trošku vlny, někdy trošku divočina. A bál jsem se, protože nejsem tak znalý. Když jsem jel do Antarktidy na polské jachtě, to je několik dní na rozbouřeném moři, až na devítimetrových vlnách. Stejně tak, když jsem jel třeba ruským ledoborcem do Antarktidy několik let předtím. A nebo když jsem jel atomovým ledoborcem na severní pól a drtili jsme ledy, to bylo dramatické. Ale stejně je to někdy dramatické a současně romantické. Když jsem třeba v Panamském průplavu nebo s domorodci na nějaké řece, třeba v Surinamu nebo v Africe v Etiopii. Vlny, moře, voda, to vzbuzuje romantické představy a ty představy jsou tam vždycky dokonale naplněny.

A co mořská nemoc?

Měl jsem jednou v životě velmi těžkou mořskou nemoc, bylo to právě na té jachtě v Antarktidě a prožil jsem to velmi dramaticky, takže vím, o čem to je. Ale naštěstí jen jednou. Všechny další, i když jsem někdy zažil nějakou bouři, třeba jednou v Panamě, kde jsme dokonce ztroskotali, tak jsem to vždycky zvládal naprosto v pohodě.