Jak se nezapomenutelně vrýt do paměti (i do holeně)

Publikováno: 12.08.2018 11:00
Každý z nás někdy spadl a natloukl si. Někomu pak na památku zůstala jizva. A hned dvě má na svědomí Monika Vrchotová.

Na svoji obhajobu musím říct, že zranění ani jednoho z dotyčných nebylo úmyslné. Nezapomenutelnou památku na mě má kamarádka a spolužačka ze šumperského gymnázia Dita. Při hodině tělocviku na stadionu jsem přemluvila pana profesora, abych si mohla hodit oštěpem a zavzpomínat tak na svá atletická léta. Na fotbalovém hřišti jsem šla za branku, daleko od spolužáků a párkrát si hodila. U posledního hodu jsem si řekla, že se do toho trošku opřu. Na druhém konci hřiště – né na délku, ale na šířku – seděla Dita na zemi a vydýchávala se po nějakém běhu. A co čert nechtěl, podařil se mi opravdu pěkný a dlouhý hod, jenže oštěp se nezapíchl a odrazil se přímo do její holeně. Najednou krev, zmatek. Naštěstí to všechno dobře dopadlo, ani do nemocnice nemusela, jen ten ďůlek v noze má už na furt.

A podobně jsem doživotně poznačila syna od mé sestřenice Ivy, Patrika. Bylo to loni v kempu Pecka, kde mimochodem teď budeme jako každý rok trávit týden s partou přátel. Jsme se s kamarádkou rozhodly, že Patrika naučíme skákat šipku. Nejdřív jsme mu vysvětlily, že si musí zapřít chodidla o hranu bazénu, aby mu to neuklouzlo. Při druhém skoku jsme se soustředily na to, jak má mít ruce, ramena a hlavu, aby nehodil placáka. Ale už jsme nezkontrolovaly, jak stojí. A samozřejmě mu to podjelo a nejenže skočil placáka, ale ještě si rozrazil holeň. Sice krvácel, ale nevypadlo to tak ošklivě, tak jsme mu to vydezinfikovaly. Když si pak druhý den stěžoval, že ho to bolí a špatně se mu chodí, tak jsem mu řekla, ať nekňučí, že je přece chlap. No, jenže asi týden po návratu domů s ním musela sestřenice do nemocnice, protože mu ta rána hnisala a i on si na mě do konce života při každém pohledu na jamku v holeni asi vzpomene.

Letní hrátky bez následků vám přeje Monika Vrchotová.

16.09.2018

Když vám v kufru něco chybí...

Balení na dovolenou vyžaduje soustředění. Někdo hází do kufru věci, jak ho napadnou, jiný si pro jistotu píše seznam. Ani to ale není záruka, že na něco nezapomene, jak se přesvědčila Monika Vrchotová.
09.09.2018

Jak se dá cestou k autu zabloudit...

Problém s parkováním řeší řada řidičů. Některým se občas stane, že tak dlouho krouží a hledají místo, že druhý den přesně netuší, kde zaparkovali. Párkrát takto tápala i Monika Vrchotová.
02.09.2018

Doprovázet prvňáčka do školy může být pořádná fuška

Zhruba sto tisíc dětí zítra rodiče poprvé doprovodí do lavic. Taková cesta do školy může přitom podle Moniky Vrchotové přinést i nečekané zážitky.
26.08.2018

Někdo chodí za školu, někdo „za beach“

Blíží se začátek školy a řada rodičů tak pomalu dumá, na jaký kroužek své dítko přihlásí. Jak říká Monika Vrchotová, pro některé to může být pěkný oříšek.
19.08.2018

Na geny jsme „krátký“

Geny jsou „věc“, kterou neovlivníme. Můžou nejen za náš vzhled, ale i za povahu. A nejvíc je to vidět na dětech. Už se o tom přesvědčila i Monika Vrchotová.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.