Jan Šťastný: Musím zapracovat na mém hereckém zlozvyku

Publikováno: 31.03.2017 09:59
Herec, dabér, Jan Šťastný dnes posnídal u Impulsových. Jak si užívá jarní dny na svém chopperovi a na jaký herecký zlozvyk si musí dávat pozor? Podívejte se na video.

Kdo chce makat, práci si najde, to zaznělo v Tématu dne několikrát. Platí to? Ptáme se našeho dnešního hosta, herce Jana Šťastného. Dobré ráno.

Já vás zdravím, přeji krásné ráno, pokud jste se podívali z okna, stojí opravdu za to. Samozřejmě platí to. Kdo chce makat, práci si najde.

Já jsem včera připravoval scénář a čerpal jsem z všemožných zdrojů, koukal jsem do knih, publikací, na wikipedii a podobně. Jan Šťastný, zlínský rodák. Sedí to?

Sedí to.

Už dvacet let je členem souboru činohry pražského divadla na Vinohradech.

Nesedí to. Už 25 let.

Podruhé ženatý.

Sedí.

Dabuje například Antonia Banderase.

Ano, to je pravda.

V Ordinaci v růžové zahradě jsi hrál doktora Fryntu a z Rodáků konci 80. let si tě pamatuju jako Petra Vitáska.

Ano, to jsem byl ještě dítě, já už si to ani nepamatuji. Jsem ve věku, kdy ty vzpomínky mizí.

Já jsem si pak dlouhá léta myslel, že se opravdu jmenuješ Petr Vitásek.

Já jsem si s tím jménem taky užil :-)

Byla řeč o 25 letech na Vinohradech, vzpomenete si na první roli, kterou jste tam hrál?

Nemáte jednodušší otázku? :-)

Nemám.

V mém věku se mě ptát, na co si vzpomínám.

Tak která je ta nejoblíbenější?

Já myslím, že vím i tu první dokonce, bylo to ve hře... to je takový ten fór: Do kdy to potřebujete vědět? :-) Duše, krajina širá, pod vedením režiséra Smočka, tuším, že ta role se jmenovala Otto. Byl to takový mladík, který procházel tou hrou. To jsem tehdy ještě divadlo ale moc nevnímal. A z těch oblíbených, zase bych musel vzpomínat, já mám vždy oblíbené to poslední, protože tím konkrétně žiji. Teď je to profesor Higgins v Pygmalionu. Tohle je pravý Shaw, tak, jak to skutečně napsal. Americký muzikál je samozřejmě bohatší o písničky a o happy end, což u Shawa tolik není. Ale je to přeci jen role, kdy vylezete s prvním zvoněním na jeviště a slezete až po konci a prožijete si ten život od začátku do konce a zapotíte se. Je to taková ta role, kdy je člověk příjemně unavený, tak bych to řekl.

Vy jste vystudoval DAMU, měl jste takovou tu dream roli, takovou, co jste si vždycky chtěl zahrát a už přišla?

Musím říci, že je to poměrně často kladená otázka. Já takovou nikdy neměl. Třeba mou vysněnou rolí ve věku adekvátním, měl být asi Romeo třeba, ale nebyl, nesnil jsem o něm. To pro mě není. Merkucio z této hry třeba je pro mě daleko zajímavější role. Hamlet mě sice neminul úplně, mohl jsem si jeho existencionální trable prodělat, ale bylo to v rozhlase. Ale říkám, zaplať Pán Bůh za to. Vysněnou ne, já vždycky žiji tím momentálním úkolem a co ta kariéra, ten život přinese, s tím se nějakým způsobem peru.

Pojďme k těm filmovým rolím. Na začátku 80. let vznikly kultovní snímky jako Mezi námi kluky a Za humny je drak a my jsme se doslechli, že vás museli kvůli moravskému přízvuku předabovat.

Tož, co bych vám k tomu řekl. Pravda, su ze zlína, že?! Tehdy ještě Gottwaldov. Ano, je to pravda, já jsem se kdysi asi v patnácti nebo šestnácti letech omylem dostal k filmu, protože ve Zlíně byly Filmové ateliéry Gottwaldov tenkrát, což bylo studio dětských filmů, kde se točily i pohádky a různé pořad pro děti. A režiséři nebyli tenkrát líní a chodili i po místních školách, samozřejmě, že měli vždycky hvězdy z Prahy, ale dokompletovávali to obsazení po místních školách. No a mě si tenkrát vybrali zrovna do pohádky Za humny je drak, kterou jsem s hrůzou zjistil, že ji každý rok opakují. Takže jsem měl tu čest zahlédnout se, vůbec jsem nepoznal, co je to tam za ucho. Samozřejmě se k tomu pojí spousta dalších věcí, jak člověk tu profesi dělal nevědomě ještě. Když mě posadili na koně, na kterém jsem samozřejmě jezdit neuměl, kůň si dělal co chtěl, couval po dvoře někam do dvora, pak zjistili, že to byla kobylka, která měla ve stáji hříbátko, takže to by asi neovládl ani nikdo zkušený. Tak mi dali jiného koně, který mě okamžitě vyhodil, zjistilo se, že ten kůň je klusák, tedy že na sobě nikdy neměl sedlo. Tak takhle jsem si tam užíval. A zásadní věc, měl jsem políbit děvečku od toho uhlíře, což byla Ivana Andrlová, tehdy superstar, a tak si jen představte, co to znamená pro šestnáctiletého kluka ze Zlína, když přijede Ivana Andrlová a má ode mě dostat pusu. Tehdy jsem poprvé poochutnal alkoho, byly to tuším dva fernety, abych se uvolnil.

Takže paní Andrlová pak říkala, že z vás táhl fernet?

Nestěžovala si.

Jak se vám zatím líbí v Rádiu Impuls, Honzo?

Zatím jsem nadšen, tak mi to nepokazte :-)

Je tady jaro a já se musím zeptat, už jste vytáhl choppera a projel se už letos?

Jak to víte? Ano, už jsem ho vytáhl. Minulý týden jsem Zuzanku, jak jí říkám, protože je to Suzuki, oživil. Já si každé jaro říkám, že už mám přeci jen nalítáno, už jí mám nějakých pár let, jestli by si nezasloužilo to obměnit ten vozový park a ono to tak vždycky škytne napoprvé, že je mi to líto a říkám si, že ještě neže si jí ještě nechám.

Kam rád vyrážíte?

Já bydlím v samotném centru Prahy, to znamená, že já než se prohrabu nakonec, tak je hodina pryč. Takže spíš využívám volné soboty, odpoledne, ale zase nerad utíkám od rodiny.

Ke Zbraslavi, na Kokořínsko.

Přesně tak, ano, to jsou nejlepší kraje. Na Pyšelsko, tam dozadu, tam je to samý kopeček, je to zajímavější terén na to kochání se. Protože já nejsem závodník, já se spíš kochám.

Cítíte se na motorce šťastný?

Jsem. Já jsem zjistil už tehdy, že mě stačí se na ní dvě hodiny projet a vracím se jako vyvětraný, vyfoukaný, o něčem jiném přemýšlející člověk.

Říká se, že herci jsou citlivé duše, jak citlivý jste na současnou politiku?

Nemáte citlivější otázku? :-) Ale asi takhle bych to řekl. Snažím se to všechno brát trochu s nadhledem. Já zase nemám čas, abych vysedával po hospodách a na všechno nadával. Já mám pocit, že to nadávání je trochu naším národním sportem a vždycky bylo, to není specialita posledních let. Už za Švejka se nadávalo hodně na moci pány. S něčím mohu souhlasit, s něčím ne. Ty věci mohu změnit pouze jako volič, to znamená, že při příštích volbách si dám, na základě zkušeností z tohoto volebního období, trošku víc pozor. Ale to je tak všechno, co s tím v tuto chvíli můžu udělat.

Jak umíte přijímat jiné názory?

No, bývaly doby, kdy jsem s tím měl trochu problémy, protože člověk přeci jen musí mít nějaké sebevědomí, aby v divadle vůbec vylezl do toho kotle před 600 lidí a mě opačné názory sebevědomí trošku srážejí, takže já s tím mám letitý boj. Ale přeci jen už dozrál čas na to věci připouštět. Přijímám ji rád. Teď jsem se od režiséra, s kterým točím seriál, jen tak bokem na sebe dozvěděl svůj zlozvyk.

Jaký?

Nebudu to říkat, já s tím teď pracuju. Upozornil mě na takový nešvar, který má mnoho českých herců. Zkrátka, když máme pocit, že málo hrajeme, tak do toho přidáváme něco víc a ono je to vlastně zbytečné. Že ta pouhá existence s tématem je důležitá, vydržet se třeba dívat do očí minutu a neuhnout. Že máme trošku tendence ty věci vyrábět. A já jsem se nad tím hluboce zamyslel a říkal jsem si, ježiši kriste, vždyť takhle to dělám léta. A i v mém věku je dobré se dozvědět něco takového. Protože oni už vás trochu opečovávají všichni, ale on je to nikdy nekončící proces.

Kdy jste byl opravdu šťastný?

To já jsem stále. Já jsem dneska šťastný, že se ráno probudím a nic mě nebolí, což zrovna není pravda, protože mám vykloubené rameno, ale vstává se mi už lépe než před týdnem.

A je šťastá i vaše manželka? Když vás třeba poprosí, abyste doma něco opravil nebo vyrobil? Jaký jste kutil?

Jé, to já se musím pochlubit, ohromný. Pochlubím se tím, že nad tím spekuluju tak dlouho, že to nakonec vymyslím a udělám. Jediný problém je v tom, že když například potřebuji zacelit díru po šroubku ve zdi, je to tak půl roku se mnou. Trošku mi to trvá.

A co třeba nějaká lavička na zahradě? Už jste něco takového udělal?

Já jsem vyrostlý chalupář. Naši měli chalupu v Beskydech, takovou opravdu starou valašskou dřevěnici, potom i já v dospělém věku jsem měl chalupu v Bechyni. Já jsem na tyhle věci zvyklý. Teď nemáme vůbec nic, je pravda, že mi to schází, protože bydlíme v centru Prahy, nemáme tu zeleň, nejblíž jsou Riegráky nebo Grébovka. Přeci jen ta zelená plocha nebo zahrada, byť s malou chatičkou, nám chybí. Ale není všem dnů konec.

Pojďme na sociální sítě. Používáte Facebook, Instagram?

Sociální sítě je něco, co mě úplně minulo. Ne, že bych byl taková konzerva, snažím se nebýt, ale ono je to pro nás veřejně známé lidi trošku nebezpečné. Já jsem třeba zjistil, že mám na Facebooku dva profily, že si někdo tu mojí identitu vzal. A víte, když potom někdo pod mojí identitou píše nějaké nepěkné věci, já to trošku považuji za nebezpečné. Už jsem i dalek toho, co mě dříve nezajímalo, co měl můj kamarád k snídani a kam si odskočil, ono to tak samozřejmě není. Já si myslím, že je důležitá ta potřeba. Já ten Facebook nepotřebuji, tudíž ho nemám. Kecal bych, kdybych řekl, že nepotřebuji internet, potřebuji. A kruci že ho potřebuji. Každý den. Proto na internet na zprávy nebo informace chodím.

Co rodina? Kolem vás jsou dva vlastní synové, jeden nevlastní. Také jste dědeček. Jak si to užíváte?

Víte co, já nemám čas na krizi středního věku, protože tomu poslednímu je pět let, takže je v rozpuku a já si s ním chci ještě zakopat fotbal, zrovna včera jsme byli v Grébovce si "zaskejtit".

Zkoušíte to i vy na prkně?

No, vzhledem k tomu vykloubenému rameni jsem to teď zatím nezkoušel, ale přijde čas. Jezdíme na koloběžce. Vypadám jako pošetilý stařík, ale mě to i baví. Takže máme koloběžky, drandíme, baví mě to.

 

 

 

07.04.2017

Petr Janda: První hity jsem složil v ložnici

Pateční host u Impulsových byl zpěvák a lídr kapely Olympic, Petr Janda. Jaké desky a koncerty se připravují u příležitosti k 55. výročí kapely, kde složil Petr největší hity, a skládal někdy pod zakázanými látkami? Podívejte se na dnešní rozhovor.
17.03.2017

Vojta Dyk: Spolupráce s Nightwork se nedá očekávat!

Pátečním hostem u Impulsových byl zpěvák, herec, Vojta Dyk. Jaké překvapení na vás čeká na koncertu B-side band a točí teď Vojta nový film? Podívejte se na rozhovor.
07.03.2017

Miroslav Žbirka: Vyléčily mě gramofonové desky

Hostem na Rádiu Impuls byl zpěvák Miroslav Žbirka, který bude jednou z hlavních hvězd Českého mejdanu s Impulsem 2017. Podívejte se na video!
03.03.2017

Michal Malátný: Sólovou desku si natočím v důchodu

Michal Malátný, frontman kapely Chinaski přišel posnídat k Impulsovým. Kde všude budou letos koncertovat, jaké bylo natáčení nové desky v Austrálii? Podívejte se na rozhovor.
24.02.2017

Poslední auto putuje do Havířova!

Poslední auto za 400 tisíc dnes vyhrál pan Jaroslav Bělěš z Havířova. Jak se z prémie zaradoval? Dozvíte se z videozáznamu.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
archiv
button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.