Ivo Bystřičan: Dokument o dálnici D8 je pro lidi aktivizující!

Publikováno: 26.02.2014 18:20
Dokumentarista Ivo Bystřičan mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém časosběrném filmu Dál nic o stavbě dálnice D8.
Moderátor (Václav Moravec):
Dál nic, slovní hříčka ve vztahu k nedokončené dálnici D8 Českým středohořím se stala názvem filmu dokumentaristy Ivo Bytřičana. Nadějný tvůrce přiznává, že film už musel dokončit kvůli svým studiím na FAMU, protože jde o snímek absolventský. Fanouškům dokumentárních snímků není Ivo Bystřičan neznámý. Stačí zmínit televizní film Mých posledních 150 000 cigaret.
Ve snímku Mých posledních 150 000 cigaret zaznamenává Ivo Bystřičan svůj pokus skončit s kouřením. Dává ho do souvislosti s politikou, průmyslem a společenskou tolerancí. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, hostem dnešních Impulsů je právě dokumentarista Ivo Bystřičan. Vítejte v Impulsech, dobrý večer přeji.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Dobrý večer.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Proč vystudovaného sociologa s diplomem z Masarykovy univerzity neuspokojí sociologie a vrhne se na studia dokumentu na FAMU?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Já jsem asi ve čtvrtém ročníku studia sociologie vlastně zjistil, že nevím, kam bych v tom oboru vlastně šel dál. Když jsem už tak nějak od třeťáku řešil, čím bych se živil, tady ta otázka najednou vyvstala jako podstatná, tak jsem si čím dál víc v těch úvahách uvědomoval, že nechci dělat ani v marketingové agentuře, že si nejsem ani příliš jistý tím, že bych chtěl v nějaké vládní agentuře dělat výzkum. Že dost možná nechci jít ani na doktorát, protože v tom magisterském studiu, tak, jak to správně bývá, to studium začalo velice jakoby teoretičtět a mě to tím nějakým způsobem přestalo bavit, ta představa toho příštího nebo toho dalšího normálního profesního uplatnění. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Vám vadí teoretičtění?
 
Host (Ivo Bystřičan):
No, ne, že by mi vadilo, ale nějak jsem se nedokázal v tom prostoru možného najít nebo dokázat si v tom svoji vlastní profesní budoucnost. Já jsem se rád zaobíral těmi sociologickými úvahami, rád propojoval různé světy v těch úvahách, snažil se nacházet věci, které jsou skryté pod nějakým povrchem symbolických významů. A teď najednou jsem si říkal, dobře, ale aby se člověk tím mohl živit, musí dělat něco buď praktického, to znamená dělat výzkum pro různé zadavatele, někomu vlastně sloužit. Ono sociologie…
 
Moderátor (Václav Moravec):
Ale vy jste působil přece jako sociolog v neziskovém sektoru, zároveň jste byl, pokud se nemýlím, tak ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí jako analytik.
 
Host (Ivo Bystřičan):
V tom výzkumáku jsem byl na praxi, to bylo zajímavé, protože tam jsme se zabývali strategiemi zaměstnanosti v Evropě. Tak při škole to bylo bezvadné, ale na obživu práce ve státním výzkumáku je smrtící, pokud by si člověk třeba představil, že chce mít časem rodinu. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Říkáte, že film je lepší? Na to, co se pojí s filmem a nářky filmařů, že se tím uživit nedá.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Živit se jako filmař je poměrně dost slabé, ale ve srovnání s výzkumným ústavem asi jakéhokoliv typu je to pořád daleko lepší. Takže…
 
Moderátor (Václav Moravec):
Děti, teď tedy slyšíte doporučení, že ve státním sektoru, ve státním výzkumáku je to ještě horší než u filmu.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Jo, to jo. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Ale to nebyla ta motivace, proč jste se tedy dal na studia FAMU?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Ne. Ta motivace, na druhou stranu ta představa, že se budu zabývat něčím vysoce teoretickým nebo učit, tak mě taky nelákala. Já jsem se možná tehdy v tom věku, mi bylo, myslím, 23, ani necítil na to, že chci ještě vlastně pracovat, když na to přijde. A tehdy můj spolubydlící Tomáš Potočný se připravoval na přijímačky na dokument na FAMU a já jsem kolem něho šmejdil, co to jako dělá a tak a on mi o tom začal vyprávět. Já jsem si říkal, vždyť to by vlastně bylo ono, protože jsem se začal dívat teda v tu chvíli taky na nějaké dokumenty a říkal jsem si, to by mě bavilo. To je ten způsob přemýšlení, který mě se líbí, dívat se kolem sebe, spojovat věci dohromady, možná i zdánlivě nespojitelné a nacházet v tom nějakou výpověď o tom, jak společnost a věci v ní fungují. A to jsem si říkal, vždyť to by vlastně možná bylo strašně zajímavé a možná by mě to strašně bavilo. Přestože…
 
Moderátor (Václav Moravec):
Co ta rizika, že teď vstoupím do vaší řeči, právě zjednodušení a symboly v audiovizuálním díle, což nutně zjednodušující je, když člověk studuje sociologii jako vědní obor?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Já myslím, že zjednodušení se to nazvat nedá. Protože jakékoliv pojmenování je zjednodušením nějaké obrovské komplexní skutečnosti, z nichž my jsme schopni vnímat jenom nějakou výseč. A nedá se říct, že dejme tomu sociologie třeba v podobě knihy nebo v podobě monografie je nějakým způsobem více platná než třeba film. Protože prostě kniha je text nebo soubor textů, text dokáže říci něco a film dokáže říci něco jiného. Každé to médium může být v něčem hlubší, v nějaké výseči skutečnosti, být komplexnější v té výpovědi. Ale nemyslím, že třeba film je více zjednodušující než dejme tomu sociologická kniha. Znám sociologické knihy, které jsou velice prahbídné a velice zjednodušující a filmy, které jsou velmi košaté, komplexní, třeba jsou i delší na sledování než si přečíst knihu a tak dále. Takže myslím, že takhle vážit se význam obojího úplně nedá.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Studia jste si tedy prodloužil tím, že jste studoval dvě vysoké školy. Už víte, co chcete v životě dělat, když vás čeká absolutorium na FAMU?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Já bych rád pokračoval v tom, co dělám, což znamená točit filmy, ale zároveň nechci to za každou cenu. Já jsem si nějak uvědomil během, tím, že ten film pro mě byl trochu cizí a já jsem vnímal ten svět spíš právě skrze knihy a psaní, tak ten film byl něco nového. A dlouho mi trvalo se k němu nějak pořádně přiblížit, nějak ho pořádně uchopit a nechat se tou sférou nějak pohltit. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho znamená to dlouho?
 
Host (Ivo Bystřičan):
To dlouho? Tak dejme tomu třeba ty dva, tři roky vžít se do toho mi fakt trvalo docela. Když se pamatuji na to, tak jsem se s tím docela pral, že vždycky mi byl bližší ten text a ty představy, které z toho textu vyrůstají. Ale z myšlenek mi obrazy nevyrůstaly tak rychle, jak tehdy při tom textu. Tím se ale ten film pro mě stal něčím, co je vlastně strašně vzácným a beru to jako určité privilegium, že můžu skrze obraz a výpovědi a skrze situace nebo provokace dávat dohromady nějakou výpověď, která se potom stává veřejnou a je té veřejnosti určená. Prožívám to zaprvé jako nějaké štěstí, mít tu možnost, a tím pádem ale jako nějaký závazek. Potřebuji k tomu mít potom určité možnosti, abych to, co za ten závazek považuji, mohl nějak smysluplně naplnit. To znamená, že nechci to brát tak, že budu navěky dělat dokument, i kdyby trakaře padaly. Že v momentě, kdy bych se tím měl živit za nějakou cenu, že budu muset dělat něco, co se mi příčí, tak bych se tím živit vlastně nechtěl. Protože mám dojem, že být dokumentarista pořád ještě nese nějakou etiku, nějaká morální kritéria, která je potřeba dodržovat pro to, aby člověk mohl chtít od lidí slyšet pravdu.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Vaší poslední výpovědí je absolventský film Dál nic, tedy slovní hříčka už zmiňovaná ve vztahu k nedokončené dálnici D8 Českým středohořím. Vy se s tímto snímkem chystáte ke státnicím na FAMU. V rozhovorech přiznáváte, že jste dokument dál nic musel dokončit právě kvůli překračování délky studia. Pochopil jsem tedy správně, že jste zprvu nepočítal s tím, že to bude časosběrný dokument, který bude poměrně hodně časem dotován, protože jste si protahoval i studium?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Já jsem čekal, že časosběrem to bude, jenom poněkud kratším. Neplánoval jsem, že se bude dálnice stavět víc než sedm let, protože v tuto chvíli je to sedmiletá stavba, která ale zdaleka nekončí, je to možná v půlce. A já jsem nečekal, že se to až tak natáhne. Časosběr jo, ale dejme tomu dvouletý, možná tříletý, kdybych stavařům přál víc času.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Je z toho dvojnásobný časosběr.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Je z toho dvojnásobný, ale dálnice je stejně jenom půlka. Takže v podstatě kdyby to šlo tím tempem, tak je to skoro 15 let. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dál nesbíráte?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Ne, teď už netočím. Není taky za co. Ale ono je dobré si u toho uvědomit, že prostě každé umění vzniká za nějakých, zvláště u filmu, protože film je prostě drahé umění, vzniká to za nějakých producentských podmínek a ty jsou omezující. Přestože FAMU je teda umělecká škola a je velkorysá a nám i velkoryse pomohl Státní fond kinematografie, tak i přesto je potřeba nějaká pravidla dodržet. To znamená, že škola taky má nějaký horizont ukončení, stejně jako fond dává podmínky taky nějaké časové. A přestože v té tvorbě já jsem byl velice volný, tak až tak volné, že bych to točil tak dlouho, jak stavaři staví 15 kilometrů dálnice, tak takhle volné to být nemohlo.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dokument Dál nic není zajímavý jen způsobem obrazového vyprávění, ale mnoha rovinami pohledu na spornou výstavbu té D8. Když jste, Ivo, začal natáčet, měl jste jasnou představu, v čem je problém při výstavbě D8 a jak to pojmete?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Ne. Možná tehdy jsem tu představu jasnou měl, ale časem jsem ji opustil. Vlastně jsem to bral tak, že chci natočit jakoby protidálniční film, pečlivě zachytit, co neblahého to dělá s krajinou, s přírodou, měla to být taková studie vrůstání dálnice do krajiny. Ale později mě začalo zajímat to, jaké společenské zájmy, tlaky, protitlaky a konflikty tam vznikají a co to vlastně dokáže vypovědět o společnosti, ve které žijeme. Jakože jsem chtěl vzít to Středohoří a to okolí té dálnice jako určitý mikromodel toho, co se u nás a nejen asi u nás děje obecně. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Což se vám podařilo. A je to dáno asi právě i tou dvojnásobnou délkou, se kterou jste původně nepočítal, když jste točit začal před těmi sedmi lety.
 
Host (Ivo Bystřičan):
To si myslím, že je dost možné, že prostě jsem tady k těm věcem mohl dojít díky tomu ohromnému času, co ta stavba trvala. Je dost možné, že kdyby to vznikalo překotně, neodehrávaly by se samozřejmě ani ty soudní pře, ani konflikty, byť třeba jenom latentní, médií, občanů, aktivistů, stavařů a tak dále, tak možná, že by to nabralo úplně jiný směr. I to moje přemýšlení by nabralo jiný směr a ten film by byl úplně jiný. Na druhou stranu to nemusí znamenat, že horší a tak dále. Ale ten čas určitě přinesl možnost větší hloubky a nalezení vícero rovin toho problému, který v tom Středohoří vyhřezl.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Jak váš osobní pohled a možná i autorský pohled měnily ty konkrétní osudy lidí? Když jsem na Famufestu váš dokument viděl, tak příběh jednoho z obyvatel, kteří se těší na otevření D8, toho problematického úseku, protože kolem jeho domku jezdí kolik? Pětadvacet tisíc aut denně a on chodí po zahradě se sluchátky, aby si představil, že jeho zahrada je na klidném místě. Ten člověk už se nedočkal dokončení vašeho dokumentu. Ovlivňovaly vás tyto lidské příběhy, které tam skvěle zaznamenány jsou a možná potlačily ten aktivismus, který jste měl v počátku?
 
Host (Ivo Bystřičan):
To úplně stoprocentně, protože úplně první věc a ta se stala celkem záhy, že pokud točíte vlastně aktivisticky, tak musíte mít nějakou jakoby protistranu a musíte ji trošku nesnášet. Jakoby někoho chcete ukázat jako toho trochu víc zlého oproti někomu, kdo je trochu víc hodný. A tady toto se u mě začalo měnit v tom smyslu, že já začal mít všechny, s kým točím, vlastně jako rád a všechny jsem začal nějakým způsobem chápat. Ať už to byl ten ekologický aktivista nebo šéf, stavbyvedoucí toho úseku nebo domorodci, kteří by si přáli tu dálnici někde jinde, jenom ne u svého baráku nebo ti, kteří by to u svého baráku chtěli, aby to nejezdilo jinde a tak dále. Ale mě ta látka sama vedla k tomu, abych všechny začal chápat. Tam najednou nikdo zlý nebyl. Každému se samozřejmě dá něco přičíst na vrub, ale není to tak podstatné. A když se tento způsob přemýšlení opustí, tak se zjistí, že ta složitá a vrstevnatá realita se nachází tam, kde je člověk ochotný chápat.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Je to pak ještě aktivistický dokument? Protože to pochopení pro všechny strany toho dokumentu a pak ještě ta absurdita, kdy kvůli povodním nebo větším dešťům se kus toho stále ještě nedostavěného úseku sesype, je krásnou tečkou.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Já si myslím, že pořád to vlastně, ono, já jsem se u určité fáze toho filmu tomu slovu aktivistický bránil, protože občas se používá jako pejorativní vyjádření tomu, že je něco jednostranné, tupé, proti a tak dále. Ale myslím, že se to nemusí nahlížet to slovo jenom takto. Že aktivistický třeba v případě tohoto filmu může znamenat to, že já finálně jsem za to, abychom si daleko víc všímali toho, co náš stát koná a jako občané se snažili tomu zamezovat, když vidíme, že to nejde dobrou cestou. Abychom ten stát brali skutečně jako náš a stali se jako občané aktivními. Takže v tomto smyslu to aktivistický nebo dejme tomu aktivizující film je. Stejně jako v tom případě dopravy jako obecného tématu, kdy nakonec ta dálnice má být jako jediné řešení té zbytnělé dopravy, kdy přejíždí denně po celé Evropě neskutečné kvantum kamionů a zboží a lidí a tak dále. A myslím si, že už je dávno na místě úvaha, jestli bychom se jako společnost neměli začínat nějakým způsobem zamýšlet, jak tady toto dělat jinak. Protože to je vlastně šílenství a myslím si, že ty zničené života, ta zničená příroda za to stojí čím déle méně, že to patří do jiné éry modernity. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Ale jsme nepoučitelní. Vzpomeňte si na projevy Václava Havla, kdy byly jeho projevy karikovány, protože upozorňoval na to, jak je absurdní převoz mléka a cesta mléka po Evropě, než se z něj stane máslo a skončí znovu v té zemi, odkud vyjelo mléko.
 
Host (Ivo Bystřičan):
No jasně, jakoby celé, jak je to v momentě, kdy je to závislé na tom trhu, ten trh nemá žádné hranice, tak jakékoliv nepřevážení věcí, nevyrábění, nepřevážení, nepřeskupování znamená ohrožení zaměstnanosti.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Kolik lidí vám po premiéře Dál nic řeklo, že by vlastně to pokračování dříve či později chtělo, protože ten dokument je výjimečný i obrazovým vyprávěním a tím, jak jste kladl důraz právě na obrazovou řeč toho filmu?
 
Host (Ivo Bystřičan):
No přijde mi, že těch otázek, jestli se ještě bude točit, jestli bude Dál nic 2, což se popírá teda, tak mě to množství překvapilo. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
To by bylo pokračování, Už něco, konečně. Dál nic, Už něco.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Mohl jsem to využít jako Trier, jakože to byla teprve první půlka. Ale asi zatím ne. Protože já si od toho tématu taky chci odpočinout. Teď v tuto chvíli musím říct, že ten odstup nemám. Ale na druhou stranu je to strašně zajímavá látka, protože v momentě, kdy tam sjel ten obří svah na tu dálnici a teďka nikdo neví, co s tím svahem dělat. Ten svah se musí monitorovat, je to složité a je to na takový trošku vědecko-fantastický dokument o tom, že svah se pohnul a nikdo s tím neví, co dál. Že jakési božstvo jako zahřímalo, kdesi jako usedlo a teď ten člověk úplně kolem toho chodí a neví úplně přesně. A je to určitá jako přírodní magie, která tu pečlivě naplánovanou, objektivní dálnici, kterou schválily desítky inženýrů a vždycky se zastřešovali tím, že odborníci a tohle a támhle, a najednou jednu noc zaprší, to gecne na tu dálnici a je vymalováno.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dovolte osobnější otázku. Stále ještě nekouříte?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Nekouřím. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Vydržel jste to tedy po dokumentu…
 
Host (Ivo Bystřičan):
Jasně. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Mých 150 000 cigaret, což je kombinace osobního videodeníku a dokumentárního infotainmentu, která mapovala váš pokus skončit s kouřením. Vy do souvislosti dáváte politiku, průmysl i společenskou toleranci. Ten osobní videodeník, jak častý to je u dokumentaristů vlastně podžánr? Jak vás napadlo dělat osobní deník?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Myslím si, že ten videodeník až tak častý není. I když v poslední době třeba v Čechách se objevuje relativně častěji. Ale není to forma, ono ke spoustě věcí se to taky nehodí. A mě to napadlo, když jsem přemýšlel o tom tabákovém průmyslu, který mě kvůli své vlastní závislosti začal dost štvát, tak jsem hledal formu. A teďka jsem si říkal, tak dělat to skrze nějaké výpovědi odborníků a tak, to bude taková nuda, že to nikoho nebude zajímat. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Proto ten infotainment, s tím, že jste se navlékl do, jak to říct? Masky cigarety? Je to maska?
 
Host (Ivo Bystřičan):
Ano, kostým obřího molitanového cigára. Jasně. Ale to nebylo ani tak jakoby, tak samozřejmě všechno je i pro diváky, ale já chtěl politiky, za kterými jsem se vydával, znejistět v té jejich roli, protože oni evidentně na základě třeba těch mailů, kdy mi pár odvážných odpovědělo, že v tom vystoupí, tak si představovali, že usednou kdesi na židli, řeknou svůj pečlivě připravený a dávno omílaný názor a zase půjdou a tím se udělá ta objektivita pro a proti. A já jsem chtěl zaprvé nějakým způsobem obrazově symbolizovat tu cigaretu ve veřejném prostoru tím, že k nim sama přijde, a chtěl jsem narušit to jejich očekávání, znejistět je a tím nějak vyprovokovat k nějakým reakcím, které by byly vlastně nečekané.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Má to sociolog na FAMU snazší právě kvůli námětům? Protože když se dívám do vaší filmografie, tak mi právě přijde, že to je ten skvělý předpoklad toho, že člověk vystuduje sociologii, má teoreticky v mnoha ohledech popsány problémy společnosti a fenomény, které se každodenního života lidí týkají a umí je dobře uchopit.
 
Host (Ivo Bystřičan):
To mám radost, že to na vás tak působí, ale já jsem někdy připadal, že je to naopak těžší. Že sociolog totiž hodně času nebo většinou, mám dojem, snad mi to některý z bývalých kolegů nevytkne, že se přistupuje právě z té obecnosti. Že tím hlediskem není jeden konkrétní nezaměstnaný, ale nezaměstnanost. A o tom se vlastně točí hrozně špatně. Že výhodu má naopak ten, kdo dokáže jít od jednotlivostí a skládat to obecné. Že to je vlastně klasik dokumentu Cavalcanti, který ve svých radách, dneska už je to takové, v každé učebnici dokumentu to je, rady mladých dokumentaristů. A první z nich je, že když chcete točit dokument o poštovní službě, tak ho musíte točit o jednom jediném dopisu. A to si myslím, že v tomhle to sociolog má nakonec těžší, protože vždycky vidí spíš tu poštu než dopis. Ale možná je to jenom můj osobní problém, který zobecňuji.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje Ivo Bystřičan, dokumentarista a host dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijal mé pozvání a těším se na další rozhovory.
 
Host (Ivo Bystřičan):
Díky, na shledanou.
27.02.2014

VIDEO: Helena Bezděk Fraňková: Sledování filmů se mění

Šéfka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o investičních pobídkách pro filmaře.
24.02.2014

Robert Šlachta: Do 14 dnů padnou obžaloby v kauze Opencard!

Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových případech.
20.02.2014

VIDEO: Pavel Telička: Sankce vůči Ukrajině přišly pozdě

Bývalý eurokomisař Pavel Telička mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
20.02.2014

Bohuslav Sobotka: Argumentů proti návštěvě Janukovyče v Česku přibývá!

Premiér ČR Bohuslav Sobotka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
18.02.2014

Jiří Rusnok: Nekonkrétnosti v programovém prohlášení vlády jsou pochopitelné

Bývalý premiér a dnes člen bankovní rady ČNB Jiří Rusnok mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o programovém prohlášení vlády Bohuslava Sobotky.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.