VIDEO: Jiří Vejdělek: Dříve byla premiéra českého filmu událost

Publikováno: 23.01.2014 18:20
Režisér Jiří Vejděk mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o českých filmech i o svém posledním snímku Něžné vlny.
Moderátor (Václav Moravec):
Režisér, s kterým je radost pracovat, i tak charakterizují  herci režiséra a scénáristu Jiřího Vejdělka. Například Eliška Balzerová, která zazářila ve snímku Ženy v pokušení, popsala před třemi lety režisérské kvality Jiřího Vejdělka v rozhovoru pro Rádio Impuls i těmito slovy:
 
Záznam Elišky Balzerové:
Má jednu vlastnost, kterou nemá moc filmových režisérů nebo já jsem se s nimi nesetkala. Já říkám, že je trošku jako Evald Schorm nebo Jirka Menzel, takový vlídný k hercům, má je rád a dovede poděkovat.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila před třemi lety v rozhovoru pro Rádio Impuls herečka Eliška Balzerová. Na začátku ledna jsme se dozvěděli, že producent oscarového filmu Králova řeč připravuje anglický remake úspěšné komedie režiséra Jiřího Vejdělka Ženy v pokušení. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů není nikdo jiný, než úspěšný režisér a scénárista Jiří Vejdělek. Vítejte v Impulsech, dobrý večer přeji.
 
Host (Jiří Vejdělek):
Dobrý večer.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Začnu, Jiří, citátem vašich slov, která jste pronesl na začátku roku v rozhovoru pro deník Právo. Cituji: Myslím, že situace českého filmu je docela na pováženou. Diváci nechodí. Je třeba jejich důvěru znovu získat a já to beru za své. Konec citátu. Jaké máte vysvětlení pro to, protože vy už jste před odlivem diváků varoval v letech dřívějších, že ti diváci z kina odcházejí a nepřicházejí do něj?
 
Host (Jiří Vejdělek):
No tak za něco si můžeme my filmaři. Je potřeba být pilný a poctivě pracovat a točit samozřejmě co největší filmy, které ty diváky do kina přivedou a budou je zajímat a bavit. Nemusí to být vždycky jenom komedie, o co se třeba snažím já i teďka s Něžnými vlnami, ale i jiné žánry. Tak určitě díl viny máme my. Druhý díl viny si myslím, že se nese v tom, že se i jako přes média, směrem od kritiků, od odborné veřejnosti nebo i od některých filmařů divákům nese takové to, že jsou hloupí, že když do kina přijdou, tak jsou vlastně hlupáci. No to já bych tam taky nešel, když tam se na mě netěší. Tak to já jsem byl vždycky proti, poněvadž si myslím, že se opravdu musí udělat co nejlepší film ze všech sil a ještě mít i trochu štěstí, abychom se tomu divákovi zavděčili a opravdu nás ocenil a rád přišel, s prominutím zvedl zadek a utratil nemalý peníz za vstupenku. A další věc, samozřejmě že je film vystaven tlaku nových médií, která vábí diváky, strhávají svoji pozornost a taky mají možnost na těch nových médiích ty filmy najít, stáhnout a tak. A to má na tom odlivu diváků podle mě taky nemalý podíl. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Když zůstanu u faktoru prvního, tedy u pracovitosti a u toho faktoru, který můžete ovlivnit vy jako režiséři, scénáristé, zkrátka lidé pohybující se ve filmovém průmyslu. Když jsem se probíral filmovými statistikami za loňský rok, zjistil jsem, že v roce 2013 mělo distribuční premiéru 287 filmů, z toho 44 českých, z nich pak bylo 26 celovečerních hraných snímků. Je to číslo adekvátní na desetimilionové publikum?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Já myslím, že těch filmů je přespříliš. Takhle, kdyby všechny ty filmy byly vynikající, tak asi můžeme být jenom rádi a asi by kina praskala ve švech. Problém je, že při tom množství se ta kvalita úplně neudrží a ten standard, a teďka nemluvím o těch cizích, protože ta cizina nás válcuje i po stránce obchodní a to je složitější věc, do toho bych asi nezabrousil. Že vlastně zvláště americké filmy to mají zařízeno finančně a obchodně tak šikovně, že ty domácí filmy vytěsňují. Ale…
 
Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste to mohl ale přece jen přiblížit laikovi na tom nějakém laickém příkladu?
 
Host (Jiří Vejdělek):
To je opravdu velice složité, protože tam se často ty filmy, když ten distributor to kupuje pro český trh, tak on je občas nucen podobně jako třeba v televizi nakoupit celý balík filmů kvůli jednomu filmu, který chce. A pak dá do toho kina všech těch pět filmů, i ty čtyři, které úplně nechtěl a oni pak ty diváky můžou taky odradit. Taky zaberou místo pro ty další snímky. A je tam prostě velký přetlak. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Proto jsme na tom čísle 287 filmů ročně.
 
Host (Jiří Vejdělek):
Je to obrovské číslo. Potom se musí strašně moc podle mě zbytečně bohužel cpát peněz do reklamních kampaní, aby ten film jakoby vystoupil z té řady, aby zaujal. Já jsem vždycky byl spíš pro to dát ty peníze do filmu, protože bych rád ho měl lepší, než abych potom měl obrovskou reklamní kampaň. A vždycky jsme se toho drželi, dokonce i teďka u Něžných vln a předtím i u Žen v pokušení, u Mužů v naději jsme měli relativně takovou standardní kampaň. Akorát jsme se jí snažili chytře vymyslet, aby byla vidět a věřili jsme, že ten film bude to, co je ta největší reklama, že ti diváci si tou šeptandou o něm řeknou. Takže my jsme jim ho pouštěli dřív před premiérou, aby se roznesla jeho dobrá pověst, poněvadž jsme sázeli na film. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Kolik vlastně tvoří, jenom že zase vstoupím podotázkou, kolik tvoří zpravidla v průměru rozpočet na propagaci u takového filmu, když vy říkáte, že pracujete s tou šeptandou, protože to je zadarmo?
 
Host (Jiří Vejdělek):
My jsme to vždycky dělali za co nejméně, co to šlo. Já vám teďka asi neřeknu úplná čísla, ale opravdu to není výrazný podíl toho rozpočtu. My prostě jsme na to ani neměli. Takže my jsme na to museli jít chytře. My jsme ty peníze šetřili a co šlo, jsme vrazili do výroby toho filmu, aby diváci si v kině přišli na své. A my jsme spoléhali na to, že ten film bude dobrý a že se jim bude líbit a takto v tom pokračujeme. To, co je problém, samozřejmě je ten počet i těch českých filmů, protože i tam je bohužel vidět a já celé roky, já si netroufám, nemám na to glejt jakoby kritizovat něčí filmy. Už vůbec na krizi české kinematografie se podepisuje i to, že někdo takový jako já vůbec může točit film. To je jedna z ukázek toho, kam ten český film spěje. Ale těch českých filmů je hodně, i když to srovnám jako s předcházejícími lety. A vlastně přibývají. A ti diváci když jednou přijdou na český film a jsou zklamaní, protože nesplňuje ani technický, ani obsahový standard, na který jsou zvyklí a který očekávají, tak oni si to prostě příště rozmyslí a už tam nejdou. A doplatí na to ty další české filmy. Jeden z kroků, si myslím, by byl, kdyby opravdu ten standard český se udržel nebo se zvýšil už jenom tím, že to, co je pod ním, se prostě do kina nedostalo. A to je na distributorech a na těch, kteří ty filmy do kin protlačí. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Pak bychom byli u jakého čísla? Třeba u polovičního z těch 26?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Dříve to tak bylo a já si myslím, že, a ukazují i ta čísla a ten divácký zájem, který se teďka ztrácí, je to, že když těch českých filmů je mezi 10 a 15, když je to taková opravdu extraliga a ten divák se spolehne na to, že to bude stát za to, tak ještě když já jsem začínal točit a je to vlastně chvilka, je to osm let. S Účastníky zájezdu jsme, myslím, šli do kin, ani ne osm let. Tak to bylo takhle nějaké podobné číslo a bylo to takové, že byla velká skupina diváků, kteří šli ten rok téměř na všechny české filmy. Že prostě byla jedna premiéra česká měsíčně a svým způsobem to byla událost. Dneska já se téměř nevejdu s filmem, abych měl místo, abych měl premiérový týden téměř sám. Protože hned jsou tam další filmy jak cizí, tak české. Ten přetlak je prostě obrovský a ten divák jakmile jenom trošku nedůvěřuje, tak nepřijde. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Řeč filmových čísel za rok 2013 pokračuje. Ze všech 287 filmů se pouhých 11 může pochlubit překonáním v České republice divácké hranice 200 tisíc diváků. Jen na dva snímky přišlo loni do kin víc než půl milionu diváků a to na amerického Hobbita a české Troškovy Babovřesky. Máte při nabývání důvěry diváků k návštěvě tuzemských kin hranici, kterou vy sám jako profesionál, jako režisér i jako spoluscénárista nebo scénárista nechcete překročit? Teď narážím na to podbízení, co často novináři nebo kritika vyčítá filmařům, kteří dělají filmy pro diváky.
 
Host (Jiří Vejdělek):
Slovo podbízení a ve vztahu k podbízení se divákům je, myslím, jedno z těch hesel, která vyhnala diváky z kina. To neexistuje. To je takové heslo, pod kterým nevím, co si má kdo představit. A většinou je to trošku jakoby výmluva na to, proč sem diváky do kina nepřivedl. Samozřejmě je řada tvůrců a je řada filmů a řada žánrů, které už ze své podstaty nemůžou počítat s tím, že to bude úplně divácký hit. A není nic proti tomu takový film udělat a třeba ho financovat i z veřejných peněz. To pak je jakoby v pořádku a tam zase by, si myslím, ti filmaři se měli snažit opravdu udělat něco revolučního a přivézt třeba nějaké ceny z ciziny. Ale jinak si myslím, že pokud se nebudeme snažit ty diváky nějakým způsobem získat, a ono to podbízení, co to jako znamená? Ono se to, a říkám to celé roky, i přitom, že zatím jsme měli štěstí na ten divácký ohlas, tak já jsem vždycky říkal, nikdo ten recept nezná a vykalkulovat se to nedá. Čím více se snažíte vypočítat ten film na to, že bude mít úspěch a jakože s tím počítáte a že víte, jak na to, tím pravděpodobnější je, že se vám to nepovede a že selžete. Jediná vaše možnost je dělat to co nejpoctivěji podle svého nejlepšího názoru, aby ten film byl co nejlepší za vás, a pak se doslova modlit, aby se to vaše protlo s tím diváckým zájmem. Samozřejmě na začátku je taková úvaha a dělám to taky, že mám deset námětů a říkám si, ale které jsou osobní a za všemi bych si mohl stát, ale pak si říkám, které z nich je takové, že kromě mě by zajímalo někoho jiného? A podle toho, teda to přiznávám, pak taky trochu volím. Protože všechny bych třeba udělal rád. Já to ani nemůžu za svůj život samozřejmě stihnout, zaplaťpánbůh možná pro diváky a hlavně pro kritiky. Ale že na začátku je jenom takováto úvaha. Ale stejně se pak musí napnout všechny síly, aby to dopadlo dobře, aby ti diváci přišli. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dlouhá léta asi potrvá, než padne například jeden z diváckých rekordů z poslední doby, tedy návštěvnost vašich Žen v pokušení, které v kinech vidělo víc než milion a čtvrt diváků. Herečka Eliška Balzerová ke spolupráci s režisérem Jiřím Vejdělkem na tomto snímku před třemi lety v Impulsech prozradila.
 
Záznam Elišky Balzerové:
Má jednu vlastnost, kterou nemá moc filmových režisérů nebo já jsem se s nimi nesetkala. Já říkám, že je trošku jako Evald Schorm nebo Jirka Menzel, takový vlídný k hercům, má je rád a dovede poděkovat. Po každém natáčecím dni všechny obejde, řekne děkuji, děkuji za dnešní den. To je vzácné.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dozvěděli jsme se před třemi lety od Elišky Balzerové. Na začátku ledna pak přišla informace, že producent oscarového filmu Králova řeč připravuje americký remake Žen v pokušení. Kdy by mohlo být, Jiří, jasno, o první klapce?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Tak to bych asi úplně nepředbíhal. Už jenom kvůli tomu, že teď to není na mě. Kdyby to bylo za mě, tak bych vám třeba něco řekl, ale teď je to na britské straně. Ono to tam taky není snadné. My jsme toho britského producenta zvolili z mnoha dalších nabídek i proto, protože věříme, že on je právě tím mužem po tom oscarovém úspěchu, který se dostane k těm úplně nejlepším hercům, a to je případný klíč, myslím, k úspěchu, aby ten film možná potom se dostal opravdu do celosvětové distribuce. A bylo by určitě milé a zajímavé vidět potom, jak si cizí filmaři poradili s tou naší českou látkou a porovnat třeba, jak tu věc hráli naši čeští herci, jako třeba Eliška Balzerová. Samozřejmě už nikdo je nepřekoná, ale jak ji hrají třeba američtí nebo britští herci světového jména. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Když říkáte možná, to znamená, že může být ještě většinové riziko, že se to nakonec nestane, že pouze ta látka je v hledáčku?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Ne, ne, jako škarohlíd bych nebyl. To je spíš takové, já nerad slibuji něco, co pak nesplním. A tady to, jak říkám, není úplně v mých rukách. Ale to je zcela vážná zpráva. Ta jednání probíhala více jak rok s tímto producentem a on projevil zcela vážný zájem. To není, že my jsme ho uháněli, ale on si vlastně našel nás, byl z té látky nadšený. Dokonce mě vytáhl tak trošku z natáčení Něžných vln, kdy mě po natáčení odvezli na večeři, protože se mermomocí se mnou chtěl vidět. To bylo neuvěřitelné. A ten den, já jsem mu to i říkal, že ten den ho celý štáb Něžných vln miluje, aniž ho viděli, protože jsem jednou skončil včas natáčení. Takže to je velice reálné. On to už dokonce oznámil v anglickém tisku a jde po té látce. Vyloženě ta snaha, to my poznáme. Proto jsme ho volili. Ale překážky, tak jako v Čechách není snadné udělat film, tak v té cizině to také úplně není jednoduché, ale on by měl mít velikou možnost to dokázat. A já věřím, že se mu to povede. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Jak významně, máte pak vlastně pod kontrolou ten námět a jeho převedení do anglicky mluvícího prostředí pro anglicky mluvící publikum?
 
Host (Jiří Vejdělek):
No, podle smlouvy, aspoň co jsem slyšel, jak říkám, já jsem dělal celý rok Něžné vlny na plný úvazek, takže jsem to sledoval jenom zpovzdálí, tak ty mé kompetence jsou relativně velké, kdybych chtěl. Moje rozhodnutí je takové, příliš do toho nezasahovat. Můžu být téměř u všeho, když budu mít zájem, ale myslím si, že oni jsou profesionálové a já budu tak jako se zájmem sledovat, co s tou látkou, která mě kdysi napadla doma po probuzení, to je vtipné, jak to někdy se ten život vyvíjí, jak se vyvíjí na té mezinárodní straně. Vlastně proto já jsem ani se do té látky nepouštěl sám, protože byly i nabídky, abychom to v té anglické verzi přetočili my. Ale já jsem trošku pověrčivý a trošku se mi zdá, ono režírovat něco znova, i když se mi třeba občas v Čechách stalo, že z nějakého technického důvodu, třeba že se utopil materiál nebo něco, tak mi nahlásili, že ten den prostě nevyšel, což je hrozné, že je ztracený. Tak to je opravdu vždycky strašná rána a pak ho člověk musí přetočit. Třeba scénu. A už se mi to párkrát stalo a není to dobrý pocit a nezdálo se mi, že byť by člověk mohl být poučen, že už to jednou dělal, že to vychází líp. Ono to soustředění na to, že to děláte poprvé a je to ta tvorba jako úplně z nuly a musíte se plně soustředit a všichni se plně soustředí, tak je to dobré. A nevstoupí se dvakrát do stejné řeky, jak se říká. Takže já jsem trošku, já jsem byl proti tomu přetáčet ty Ženy znova. Protože jsem je považoval za takový šťastný film. Jsem říkal, no podruhé už by to nemuselo být tak jako šťastné, dělat něco znovu, člověk to chce udělat jinak už jako z principu. A to by nebylo možná šťastné. Takže jsem rád, že to bude někdo dělat v cizině a že já jenom zpovzdálí budu moct pozorovat, jak mu to jde. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Když jsem v úvodu citoval vaše slova z rozhovoru pro deník Právo, tak vy se teď snažíte vracet diváky do kin a to svým dalším snímkem, tedy Něžnými vlnami. A po uvedení Něžných vln do kin na začátku ledna se tento snímek vyhoupl do čela žebříčku návštěvnosti. Tak tento snímek je zatím vaším nejnáročnějším co velikosti rozpočtu, protože jste opravdu nešetřili na filmových lokacích. Víc než stovka filmových lokací, což znamená víc natáčecích dní a také trikových sekvencí. Jak dlouho jste váhal, zda se do toho asi nejnáročnějšího projektu pustit?
 
Host (Jiří Vejdělek):
No dlouho. Protože rozum mi velel nebláznit, zvlášť v dnešní době, ale nakonec samozřejmě jsem neodolal tomu vábení a ta chuť natočit ty Něžné vlny a potěšit jimi diváky byla větší než hlas rozumu. Já jsem vlastně ten scénář ve své první podobě napsal už ve škole. Ale potom přicházely jiné filmy a já jsem vždycky, už po Účastnících zájezdu jsem nahlásil, že budu točit film Vlny, potom se ten název ještě upravil na Něžné vlny. Vždycky po každém dalším filmu jsem říkal, že už je ten čas. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Vy už jste ho měl tedy napsaný, ten scénář, na FAMU?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Ano, z větší části. A ještě teďka po Ženách v pokušení a Mužích v naději jsem upravoval, dal jsem další verzi a znovu jsme říkali, je to dobovka, je to relativně náročné. A ono tady v Čechách se točí mnohem dražší filmy, než jsou tohle. Ale na nás, když jsme nechtěli rabovat takové ty státní fondy pro podporu kinematografie, tak my jsme věděli, že na nás je to docela náročné. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Dodejme, že ten rozpočet je někde kolem 30 milionů. 
 
Host (Jiří Vejdělek):
Což vlastně na české poměry není ani nějak jakoby hodně, ale na nás to hodně bylo. A tím pádem člověk má pak ještě větší zodpovědnost, aby to dopadlo co nejlépe. Tak ještě jsem napsal i jiné komedie a pak jsem říkal, ne, ne, ne, my už jsme divákům spoustu vztahových komedií předvedli, takže sice je potěším, věřím, podobně, že znovu jim natočím komedii, ale udělám to trochu jinak. Ono tím, jak je to retro komedie, samozřejmě ta náročnost finanční je větší. A zavzpomínal jsem prostě na své dětství a dospívání, kde se vlastně ten člověk, který je takový, jak mi potom vyčítali po těch vztahových komediích, je takové sprosté čuně nemorální, tak kde se vlastně vzal. A v tom dětství a dospívání jsem byl ještě cudný a teprve jsem se ty věci lásky učil a byl jsem nemehlo nebývalé. Takže jsem si říkal, že…
 
Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte, vy jste si opravdu vážně, protože u vás v těch rozhovorech člověk velmi těžko pozná, co myslíte vážně a co je ironie, nejen vůči sobě samému, ale i vůči okolí, tak neříkejte, že jste si vážně bral to, že z vás nedělali zrovna mravného člověka kvůli Ženám i Mužům v pokušení?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Ne, tak to samozřejmě, to mě k tomu nevedlo, ale říkal jsem si, pro komedii potřebujete nosnou komediální figuru. No a já jsem teda v době dospívání a puberty byl náležitě jakoby komický a směšný. Když si pánové a možná i některé dámy vzpomenou, jaké to bylo s těmi prvními láskami a jak v tom lítali a jaké trapasy zažívali, tak to tak vynásobte aspoň pětkrát, možná desetkrát a jste asi tak, co jsem vyváděl já. Takže já jsem v těch Něžných vlnách některé ty věci i musel umírnit, protože to by nikdo nevěřil, že někdo udělal takovou volovinu, jako jsem třeba udělal já. Je tak stydlivý, jako jsem v těch Něžných vlnách nebo ta postava moje v Něžných vlnách, jsem já. To by nebyla už komedie, to by bylo sci-fi, kdybych řekl úplně opravdu, jak jsem byl směšný vůči holkám. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Když říkáte, že vybíráte zhruba z deseti námětů a deseti látek, platí to u každého filmu od Účastníků zájezdu až po Něžné vlny? Že to je prostě váš tvůrčí postup, mít deset námětů a přemýšlet, který z nich může přilákat lidi do kin?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Já to takhle nemám, že vždycky si vyberu deset, ale je jich řada. Někdy možná i víc než deset. Tam já zvažuji a ono je to stejně jednoduché, já pracuji každý den, protože ta práce toho filmaře je taková, že mě nikdo nenutí. Já nemusím jít do práce, pokud zrovna netočím, já můžu být nezaměstnaný, když já sám se nepřinutím pracovat, tak jsem v podstatě nezaměstnaný.
 
Moderátor (Václav Moravec):
Vy tedy po každém filmu sám máte takovou disciplinu, že když dokončíte film, odbude si premiéru, tak vy chodíte do práce každý den i po tom filmu, že si nedáte měsíc, dva, tři, čtyři pauzu?
 
Host (Jiří Vejdělek):
Ne, v žádném případě. To i vidíte, ne po tom filmu. Já už teďka vymýšlím, teď jsem sem přišel do studia vlastně jakoby v uvozovkách z práce, kdy jsem teďka už diskutoval některé náměty s panem producentem a rozvíjím je a to už dělám vlastně dva měsíce, hned po tom, co ty Něžné vlny byly dokončené a už se jenom připravovaly pro kina. Protože za těch osm let, myslím, jsou Něžné vlny šestý film, většinu z nich píšu scénář. A když vezmete, že ten film nejméně rok vzniká, tak já sebou musím pohnout prostě. Moje účetní mi nedovolí, abych zahálel. Takže já to mám tak, že pracuji každý den, vstávám velmi brzy, třeba ve čtyři, v půl páté. Než se rozbřeskne, tak jsem věděl, že už nejsem tak nezaměstnaný a už mám nějakou práci hotovou, když zbytek světa vstává, vymýšlím vtipy. Já jsem takhle zvyklý. Poněvadž už na první vysoké jsem se vlastně živil vymýšlením vtipů pro časopisy a tak, abych rodiče nezatěžoval. Ale stejně vím, že čekám na ten jeden nápad, který mě nadchne a který si řekne o to, aby se stal tím filmem. A ten mě ale vezme takovým způsobem, a zatím všechny ty filmy takhle vznikaly, že já opravdu potom 14 dní mě ten film doslova znásilní a použije a já to prostě hodím na papír. Ale to opravdu nespím, nejím. A ten si film si mě použije a během několika dní, opravdu žádný scénář a proto možná jsou taky tak špatné, jsem nepsal déle než 14 dní. On si mě sám nadiktuje. Ony vzniknou postavy a začnou mi hrát a já to už jenom zapisuji. Takhle snadná je to práce. 
 
Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje scénárista a režisér Jiří Vejdělek, host dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijal mé pozvání a těším se na další rozhovory. 
 
Host (Jiří Vejdělek):
Já moc děkuji za pozvání a s diváky se těším v kině na Něžných vlnách.
 
19.12.2013

David Drábek: Smysl má jen divadlo, které pojmenovává věci!

Divadelní režisér a autor her David Drábek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových hrách.
18.12.2013

VIDEO: Tomáš Lerch: Chodci budou možná muset nosit reflexní prvky!

Ředitel Dopravní policie ČR Tomáš Lerch mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nehodovosti na našich silnicích v roce 2013.
17.12.2013

VIDEO: Michal Petrov: Retrománie je typická i pro jiné země planety

Novinář a spisovatel Michal Petrov mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o knize Retro.
16.12.2013

VIDEO: Marian Jurečka: Chceme dál ministerstvo zemědělství. Jinak budeme ve vládě chybět.

První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o budoucí vládní koalici.
12.12.2013

VIDEO: Jiří Rusnok: V soukromí dál budu říkat vole!

Premiér České republiky v demisi Jiří Rusnok hostem u Václava Moravce na Impulsu. Tématem bylo i hodnocení práce jeho kabinetu.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.