VIDEO: Michal Petrov: Retrománie je typická i pro jiné země planety

Publikováno: 17.12.2013 18:20
Video soubor neexistuje.
Novinář a spisovatel Michal Petrov mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o knize Retro.

Moderátor (Václav Moravec):
Retro ČS aneb co bylo a nebylo za reálného socialismu, to je název knížky, která se stala žádaným titulem na pultech tuzemských knihkupců. Autor televizního cyklu Retro Michal Petrov se v knížce věnuje věcem každodenní spotřeby, které provázely průměrného obyvatele Československa.

Ukázka vysílání.

Moderátor (Václav Moravec):
Televizní cyklus Retro získal v roce 2009 televizní cenu Elsa. Autor Retra Michal Petrov se s pomocí vlastní zkušenosti a na základě dobové reklamy pokouší ve své knížce Retro ČS alespoň částečně zrekonstruovat regály socialistických samoobsluh. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je publicista, bývalý šéfredaktor zpravodajství České televize, Michal Petrov. Vítejte v Impulsech, dobrý večer přeji.

Host (Michal Petrov):
Dobrý večer i vám.

Moderátor (Václav Moravec):
Když je člověk autorem televizního cyklu Retro, následně úspěšné knížky Retro ČS, s čím především má spojené slovo retro?

Host (Michal Petrov):
To jsou strašné útržky. Jednak jsou to různé předměty a výrobky každodenní spotřeby. Pak jsou to předměty, které už se dneska skutečně nevídají. Například v mém případně jsou to vysoušeče vlasů u holiče, takové ty stojanové, kde ty dámy sedí v té řadě jako v Dámě na kolejích, jestli si na to vzpomínáte. A pak jsou to třeba různé vůně a nemusí to být nutně jenom potraviny. V mém nose například velmi silně z té doby rezonuje vůně vlhkého prachu poté, co projel kropící vůz prosluněnou ulicí. Může to být cokoliv.

Moderátor (Václav Moravec):
Co z toho, co jste popsal, třeba ty předměty každodenní potřeby, máte doma?

Host (Michal Petrov):
Já jsem sběratel – vetešník a nebo to pořadí klidně obraťte, tak toho mám skutečně hodně. Jestli můžu říct, na co se soustředím jaksi systematicky, tak jsou to plechové obaly z období let 48 – 89. 

Moderátor (Václav Moravec):
Nemáte byt?

Host (Michal Petrov):
Máme dům, který má z každé strany každé zdi ubráno asi tak 30 cm, protože jsou tam police plné předmětů. Ne, vlastně ne. Ta formulace byla nepřesná. Mám soukromé muzeum.

Moderátor (Václav Moravec):
Kdy jste u sebe začal pozorovat, že se systematicky začínáte věnovat obsahu regálů socialistických samoobsluh, že sbíráte ty plechovky, že se zabýváte těmi značkami, že kolem sebe máte věci, které vám připomínají dětství a dospívání?

Host (Michal Petrov):
Já se obávám, že hodně dávno. Jenom to mělo jinou formu. Já jsem vždycky chtěl zachycovat svět, který mizí. Za socialismu to byly ty fasádní reklamy na znárodněné podniky a obchody anebo výrobky. Znáte to sami, František Lhotský, Hašlerky, mýdla Helada, Alpa Francovka, Baťa samozřejmě. Tak toto jsem rád vyhledával a zachycoval jsem to na kinofilm tehdy ještě. Když přišel rok 89, tak jsem chvilku plul na té vlně toho nadšení, že k té změně dochází a pak mi taky začalo docházet, že tady na těch událostech se odplavuje ten starý svět a bylo by docela dobré ho zachytit. Asi je to nějaký dokumentární gen. Tak jsem se začal soustředit na to zase znovu, obcházel jsem to s fotoaparátem, fotil jsem vývěsní štíty, kde prosté nápisy samoobsluha začaly nahrazovat vlastně ty adresné vývěsní štíty. A k tomu se potom logicky přidaly i ty předměty.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste část svého života strávil ve Spolkové republice Německo, byl jste zpravodaj České televize v Německu, dlouholetým šéfredaktorem zpravodajství České televize. Dá se o retrománii, retrovlně mluvit jenom v souvislosti s Československem nebo je obecný jev v dalších zemích, kde jste byl nebo které jste procestoval?

Host (Michal Petrov):
Určitě se nedá mluvit o českém specifiku. Retro nebo jestli chcete nostalgie, tak ta má své podoby, alespoň co já jsem mohl zachytit, od Turecka až po Spojené státy. Někde to vypadá tak a jinde onak. U nás to má rozměr takového něžného vzpomínání, v Německu to bylo poměrně ostřejší, protože tam přišlo poměrně rychle sloučení obou Němecek, které v mnoha případech probíhalo velmi necitlivě. Byla tam ne jedna, ale více generací, které najednou jako kdyby žily zbytečně a potřebovaly se vůči té nové příchozí moci nějakým způsobem vymezit. A vymezovaly se právě příklonem k tomu, co ztrácely, k tomu světu, který mizel. Tam si myslím, že to mělo mnohem ideologičtější nádech, než to má u nás. Samozřejmě i u nás retro je ideologizované a tomu se dá těžko zabránit. Jestliže ta epocha, která je, řekněme západní terminologií, v kategorii vintage, tak se shoduje s trváním nějakého společenského řádu, toho poraženého. Ale nejde skutečně o obdiv k režimu nebo nejenom o něj. V některých skupinách obyvatel samozřejmě ho nelze vyloučit a je velmi pravděpodobný, ale nedá se to takhle generalizovat. Můžu dát příklad z Turecka, kde se v poslední době začíná velmi prosazovat právě vlna nostalgií. Oni řadu slov přebírali z francouzštiny. Letos na jaře tam slavila výročí kulaté obchodní síť Migros, která aby připomněla doby svého začátku, tak se domluvila s některými výrobci, že na trh dodají výrobky v obalech, které připomínají a nebo jsou dokonce identické s těmi, které byly na trhu před 30 lety. Myslím, že to bylo 30 let. Zkrátka tenkrát. A to je jenom jeden příklad z mnoha. Jenom když si to tak převedeme, tak samozřejmě v těch obchodech stále byla většina toho moderního zboží, ale najednou tam byly speciálně vytvořené regály, které měly visačku nostalgie a tato marketingová akce byla připomínána i nad vstupy. Takže si to vezměme v českých podmínkách, jako kdyby nad našimi COOPy najednou zase začalo viset logo Jednoty a jeden celý regál by byl věnovaný výrobkům v originálních obalech z let, řekněme, 50 – 90.

Moderátor (Václav Moravec):
Já jsem zmiňoval, že vlastně významná část veřejnosti má to slovo retro v České republice spojené s televizním cyklem, jehož jste autorem, který byl před šesti lety uveden na obrazovky České televize. Po dvou letech vysílání získal prestižní cenu Elsa. Televizní cyklus Retro se věnoval a věnuje nejen obsahu regálů socialistických samoobsluh, ale například i síti socialistických obchodů.

Ukázka vysílání.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomněli tvůrci televizního cyklu Retro vysílaného Českou televizí i síť socialistických obchodních domů. Vy už dnes v České televizi nepracujete, ale Retro vzniklo jako televizní cyklus, když jste byl šéfredaktorem zpravodajství České televize. Jak často jste musel odpovídat na ty dopisy, že vlastně retrománii, kterou podporujete a s tou nostalgií vyvoláváte i nostalgii po autoritářském režimu? Zkrátka že lakujete narůžovo, jak to vypadalo za reálného socialismu v Československu?

Host (Michal Petrov):
Poměrně často. Objevovaly se i opačné názory, že tu dobu vidíme příliš černě. Ale samozřejmě velmi často, jak říkám, ta tendence k tomu ideologizování u nás je velmi silná. Já s čerstvou zkušeností, už jsem užil to Turecko jednou, dovolte mi to ještě jednou. V Istanbulu je zřízeno Muzeum nevinnosti, o které se zasloužil světoznámý spisovatel Orhan Pamuk a ten neměl žádnou jinou ambici, než v jednom domě vybudovat kus světa, se kterým přicházel do styku, když byl malý. Nebylo v tom nic víc, ale také nic míň.

Moderátor (Václav Moravec):
Není jenom ta inspirace z Turecka vlastně i vaší inspirací, že proto máte dům, ve vašem domě to může vypadat tak, že nás tam za chvíli všechny pozvete, protože to bude muzeum?

Host (Michal Petrov):
Já aniž bych se chtěl nějak srovnávat s Orhanem Pamukem, protože to je opravdu spisovatel první kategorie, ale myslím si, že pohnutky máme naprosto stejné.

Moderátor (Václav Moravec):
Takže bude něco takového?

Host (Michal Petrov):
Já jenom nevím, jak to zrealizovat. Já myslím, že ani ten knižní projekt ještě nedošel do svého definitivního konce. Myslím si, že to je teprve začátek. Takže nejdřív bych rád dodělal tuto věc a potom myslel na ty další.

Moderátor (Václav Moravec):
Ono před šesti lety došlo k počátkům televizního Retra, tedy toho cyklu, který byl oceněn a který dodnes vysílá Česká televize a který po šesti letech skončí. Dá se říci, že to nejpodstatnější z československého retra jste během těch šesti let popsali?

Host (Michal Petrov):
To Retro v té základní dramaturgii vlastně už skončilo dávno nebo je to nějaký čas, co skončilo. Teď končí prodloužená Retra, to už není v tom původním dramaturgickém záměru. Ten původní dramaturgický záměr, který nespočíval v tom, že popíšeme jeden rok, ale že popíšeme jeden fenomén, tak ten si odbyl svých 190 dílů a na něj teprve navázaly ty ročníkové záležitosti. Je to televize. Televize je vždycky limitovaná obrázky. On pořádně nikdo neví, co v těch krabicích na Kavčích Horách všechno leží. Jestliže by měl magazín Retro dál čerpat z těchto fondů, tak by se nepochybně do budoucna velmi prodražil, protože teď už by to chtělo skutečně hloubkovou sondu. Myslím si, že za současné tendence v České televizi, konec konců jako úplně všude, ty náklady snižovat, něco takového není možné. Takže myslím si, že v tom základním pojetí se Retro už vyčerpalo.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se podíváme na to, že vy jste otcem televizního Retra, zároveň letošního knižního bestselleru, knížky Retro, která mizí z pultů českých knihkupců, co je vlastně složitější? Najít obrazové materiály v archivech České, respektive Československé televize, nebo obrazovou dokumentaci, která je úctyhodná, na níž odkazují recenzenti Retra ČS, vaší knížky?

Host (Michal Petrov):
Anebo zlato na Klondiku bychom mohli dodat. Jsou šťastlivci, kteří zaberou napoprvé, jsou nešťastlivci, kteří tam stráví roky a nevyrýžují nic. Tohle je podobný případ. Můžete si myslet, že k určitému tématu neseženete vůbec nic a najednou přijde ten den, kdy najednou kápnete na číslo, řekněme, nějakého oborového časopisu a tam najednou najdete všechno, co hledáte. Nebo něco, na čem se dá velmi solidně stavět. V těch televizních archivech je to velmi podobné. Já jsem to netočil, ty díly, já jsem jenom šéfdramaturg toho televizního Retra. Takže já samozřejmě nevím přesně, jak náročné bylo hledat ty materiály. Ale vím, že to nebylo snadné. Totéž se dá říct o těch textových podkladech. Víte, bavíme se tady o době, kdy ještě neexistoval internet. Dneska jsme strašně zvyklí pracovat s tímto zdrojem, kde je samozřejmě strašná spousta balastu, ale taky strašná spousta seriozních pramenů. Bohužel s internetem jsme si tady začali kočkovanou až někdy v polovině 90. let a s tou dobou retra se to totálně míjí.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy s oblibou připomínáte, že vlastně železná opona v někdejším Československu, tak znamenala občanské nevolnictví, ale zároveň i bezpečí rezervace pro původní domácí výrobu a specifické značky. Kolik těch značek, asi nejznámější jsou žvýkačky Pedro, kterým se věnujete a podobně, tak kolik těch značek z minulosti se v rámci retrovlny vrátilo na tuzemské pulty?

Host (Michal Petrov):
Já jsem to nepočítal, omlouvám se. I když jsem si samozřejmě říkal, že bych to spočítat měl. Ale nedostal jsem se k tomu.

Moderátor (Václav Moravec):
No Kofola, když jsem pročítal knížku, tak Kofola je asi to nejznámější, co nás napadne.

Host (Michal Petrov):
Docela určitě. Kofola a v takovém tichém závěsu Citrocola a Chito. To docela určitě jsou fenomény návratu. Ale kolik jich je přesně těch dalších, tak to nevím. Víte co, to by bylo určitě zajímavé spočítat. Ale mě připadá mnohem zajímavější něco úplně jiného. A sice že z firem mizí ostych hlásit se k tradici, která sahá do let mezi roky 1950 a 1989. To mě přijde zajímavé. Že už i samy firmy pochopily, že to není bílé místo, k němuž by se neměly hlásit.

Moderátor (Václav Moravec):
Protože to je zkrátka ten bolševik a tak.

Host (Michal Petrov):
Přesně. Ale že skutečně se dá dneska už mluvit v leckterých případech o desítileté tradici, která znamená určitou vizitku.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dobře vlastně jsou vedeny archivy těch firem? Protože vy jste udělal práci veskrze historickou. Zároveň existují ty firmy, jako je Vitana, jako je asi Kofola a tam používáte ty značky, jak vypadaly, jak propagovaly své výrobky. Je to všechno v jejich archivech? Jsou dobře vedeny ty firemní archivy oblastí, kterým jste se věnoval v tom prvním dílu Retra ČS?

Host (Michal Petrov):
Tam jsou strašné rozdíly. Někde nenajdete vůbec nic, někde je toho plno. Tam kde je toho plno, to ještě vůbec neznamená vítězství. Protože existují i firmy samozřejmě, které se k těm letům nechtějí hlásit. Takže Kofola, tam se počty archivů počítají na jednotky. Mnohem lepší to určitě bude ve Vitaně, ale zatímco Kofola se o ty věci rozdělí, Vitana ne, protože Vitana chce psát svoji historii až s privatizací. Hlouběji sahat příliš nechce. Já si myslím, že mnohem víc než podnikové archivy, mnohem větší roli hrají sběratelské archivy. Tato země je naštěstí velmi bohatá na sběratele a tam se dá čerpat skutečně velice hluboko. A pak jsou některé věci, které jsou někde na pomezí, například archiv Laktos, který shromažďuje sýrové etikety. Ten je fantastický.

Moderátor (Václav Moravec):
Retrovlna a vztah několika náhodně oslovených lidí v pražských ulicích, tady jsou výpovědi respondentů, jak je zaznamenalo Rádio Impuls na téma vztah lidí k věcem a předmětům minulosti.

Anketa:
Tak staré věci mám převážně rád, hlavně asi starší hudbu, protože mi připomíná dřívější dobu, mám na ní pěkné vzpomínky.

Já popravdě na to moc nejsem, to třeba spíš moji rodiče mají k tomu vztah. Třeba u babičky máme různé staré komody a zkrátka starý nábytek. Ale já osobně k těmto věcem moc netíhnu.

Tak jde o to, jak starý nábytek to je. Pokud je to z takové té komunistické éry, tak to ve mně moc příjemné pocity nevyvolává. Ale když je třeba kavárna zařízená nějak pěkně, jakoby příjemně, útulně, tak je to moc fajn.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls názory několika náhodně oslovených respondentů v pražských ulicích. Připomínám, že hostem dnešních Impulsů publicista, bývalý šéfredaktor zpravodajství České televize, Michal Petrov. Michale, jak oprávněné je tvrzení, že v těch socialistických obchodech nebyl vlastně prostor pro západní značky, které známe dnes, Coca Colu, Pepsi Colu?

Host (Michal Petrov):
Je to samozřejmě oprávněné do značné míry, protože devizové hospodářství socialistického Československa mělo zkrátka své limity. A prim vždycky hrála průmyslová výroba, takže jestliže zbylo něco na spotřební zboží, tak tam je pořád to slovíčko zbylo. Byly i komodity, kde i při tom nedostatku těch deviz vždycky bylo důležité držet kvalitu. To bych řekl, že se dá specificky říct u kávy. Káva československá měla výtečnou kvalitu. A samozřejmě se kupovala za dolary. Ale jinak to bylo velmi nárazové, většinou se devizové nákupy nebo devizový sortiment objevoval na pultech ve výjimečných situacích, což byly například Vánoce, kdy bylo potřeba povzbudit náladu obyvatelstva, což byly například Spartakiády v hlavním městě, kdy se do Prahy skutečně sjížděl kde kdo a bylo potřeba ty regály ukázat v co nejlepším světle. Byly to záležitosti, které za sebou měly ty propagandistické důvody.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale že by tady byly franchisy, že by se tady stáčela Pepsi Cola, Coca Cola, to tady nebylo?

Host (Michal Petrov):
Coca Cola byla franchisa, ano, to je pravda. I Pepsi Cola později na Slovensku v rámci federálního vyrovnání. Samozřejmě i Slováci museli mít svůj díl Ameriky. Takže to byly franchisy.

Moderátor (Václav Moravec):
Takže pronikaly sem i ty západní značky?

Host (Michal Petrov):
Hrozně málo. To opravdu bychom vypočítali na prstech obou rukou, spíš možná i jedné. Byla tady Coca Cola, byla tady ta Pepsi Cola, byly tady cigarety. Nejdřív Mildesorte, Roy, později Marlboro, ale to jsou skutečně tak strašné výjimky, že sám vidíte, jak je snadné si na to vzpomenout.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste zmínil Slovensko. Jaký je vlastně průnik mezi českým a slovenským retrem, když v názvu vaší knížky je zkratka ČS, tedy Retro československé?

Host (Michal Petrov):
Já kde jsem mohl, tak tam jsem na to Slovensko trošku odkázal. Samozřejmě Slovensko bylo jiné. Je to jiný národ, má jiný životní styl a taky si musíme uvědomit, jak v té době fungovala doprava. To zdaleka nebyly ty kamiony na těch dálnicích nekonečné, to zdaleka nebyly ty výrobky s tou prodlouženou trvanlivostí, jak je známe dnes. To znamená, že výroba byla mnohem víc regionální. A jestliže byla výroba mnohem víc regionální, tak samozřejmě se to týká i těch dvou států v tom soustátí. Slovensko zkrátka mělo jiné výrobky. Já vím, že jsem jako blázen koukal v Bratislavě například na langoše v prášku nebo na krabicové mléko z Milexu v tom tetrapaku. Což už je dnes samozřejmé, ale tehdy v té druhé polovině 80. let to skutečně vyráběl jenom bratislavský Milex a byla to naprostá výjimka, vozilo se to do Prahy. Nepochybně na Slovensku nebyly asi lázeňské karlovarské oplatky a tak podobně. Víte co, ptal jste se mě na tu vyčerpanost nebo nevyčerpanost televizního Retra. Já si myslím, že pokud jde o to české prostředí, tak tam ta témata byla vyčerpána nebo aspoň zastoupena v důstojné míře. 190 dílů, to mluví za všechno. Myslím si, že teď by bylo hrozně fajn navázat na ten český projekt i na Slovensku. A ten by to potom teprve ukázal v té plné šíři.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy za sebou máte úspěšnou knížku Retro ČS, díl první, i když tak není označen. Bude díl druhý? Protože v tom prvním díle se věnujete mléku, pečivu, masu, cukrovinkám, jak jsme si vařili kávu, právě balírnám, nealko, potravinám, kosmetice, tabáku, jak jsme nakupovali hračky, co ještě přetrvalo. Ale nejsou tam třeba auta, jaké bylo vybavení domácnosti.

Host (Michal Petrov):
Jak se říká, nejen chlebem živ je člověk. Samozřejmě ten život je mnohem plastičtější a pestřejší. Toto je ten základ, to je to jídlo a to dětství. Proto jsou tam ty hračky. No a potom jsem tam dal i tu krásu, aby tam bylo nějaké vyloženě ženské téma. Protože jsem měl tak trošku pocit, že ty hračky, protože jsem na ně vzpomínal jako kluk, beru hodně z klučičího pohledu, tak aby tam i ty tehdejší dívky našly to své. Ale měli jsme tady nějaké bydlení, měli jsme tady nějakou spotřební elektroniku, měli jsme tady oděvy, měli jsme tu dopravu a nepochybně bychom našli ještě další vrstvy toho všedního dne.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak vás tak poslouchám, píšete druhý díl.

Host (Michal Petrov):
Z hlavy už určitě.

Moderátor (Václav Moravec):
Michal Petrov, který byl hostem dnešních Impulsů, publicista, bývalý šéfredaktor zpravodajství České televize. Děkuji za rozhovor a těším se na další.

Host (Michal Petrov):
Já děkuji za pozvání.

06.01.2014

VIDEO: Petr Kužel: Dělá mi vrásky možné zvyšování minimální mzdy!

Prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci českých podnikatelů a živnostníků.
19.12.2013

David Drábek: Smysl má jen divadlo, které pojmenovává věci!

Divadelní režisér a autor her David Drábek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových hrách.
18.12.2013

VIDEO: Tomáš Lerch: Chodci budou možná muset nosit reflexní prvky!

Ředitel Dopravní policie ČR Tomáš Lerch mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nehodovosti na našich silnicích v roce 2013.
16.12.2013

VIDEO: Marian Jurečka: Chceme dál ministerstvo zemědělství. Jinak budeme ve vládě chybět.

První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o budoucí vládní koalici.
12.12.2013

VIDEO: Jiří Rusnok: V soukromí dál budu říkat vole!

Premiér České republiky v demisi Jiří Rusnok hostem u Václava Moravce na Impulsu. Tématem bylo i hodnocení práce jeho kabinetu.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.