VIDEO: Jaroslav Sapík: Lidé jedí dnes příliš rychle!

Publikováno: 27.11.2013 18:20
Video soubor neexistuje.
Šéfkuchař Jaroslav Sapík mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o úrovni české gastronomie.

Moderátor (Václav Moravec):
Ladův kotlet, i to je jedna ze specialit, kterou vás pohostí česká kuchařská legenda Jaroslav Sapík, když k němu přijedete do vísky Klokočná ve středních Čechách. Šéfkuchař Jaroslav Sapík navíc přiznává, že jednou z jeho zálib je zapisování si regionálních receptů. I první český držitel Michelinské hvězdičky, majitel restaurace v Německu, Pavel Pospíšil, před čtyřmi lety v Impulsech konstatoval, že česká kuchyně se v historii rozhodně neměla za co stydět.

Záznam Pavla Pospíšila:
Když si dneska přečtete tu kuchařskou knížku od Magdaleny Rettigové například, když si člověk uvědomí, jaká jídla se dělala, no tak kam se hrabou Francouzi a Italové. My jsme byli velmoc, co se týče jídla, a nezbylo z toho vůbec nic.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval před čtyřmi lety v Impulsech první český držitel Michelinské hvězdičky, majitel restaurace v Německu, Pavel Pospíšil. Nejen o historii, současnosti, ale i budoucnosti toho, co jsme si zvykli označovat souslovím česká kuchyně, bude řeč v dnešních Impulsech. Pozvání přijal právě Jaroslav Sapík, šéfkuchař. Vítejte v Rádiu Impuls, hezký dobrý den.

Host (Jaroslav Sapík):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Za jeden ze zlozvyků českých strávníků považujete, že až příliš solí a váš syn, jinak také šéfkuchař, vám radí, že nemáte mít ve své restauraci na stolech slánky. Jak dlouho vám trvalo, než jste začal poslouchat syna?

Host (Jaroslav Sapík):
No tak on má takovou, že říká, že ten kuchař to má tak vyladit, aby ten zákazník tu sůl vůbec nepotřeboval, ale já si myslím, že řada kuchařů to celkem dobře dochutí, ale je to zlozvyk našeho obyvatelstva, protože znám haldu hostů, kteří to jídlo ani neochutnají a už dosolují, dopepřují.

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, odňali jste je, v Klokočné nejsou ani slánky, ani …

Host (Jaroslav Sapík):
A sami ti lidé si to odvykají pomalinku. Ono je to dobré, taková prakticky škola. Protože když to tam nevidí, tak to neposolí. Když vyloženě nutně potřebuje, tak si o to řekne.

Moderátor (Václav Moravec):
Na zlozvyku přílišného solení se v případě českých strávníků tedy se synem shodujete. Existují ale další zlozvyky, kde se s Pavlem rozcházíte, kde on vidí další a vy s ním nesouhlasíte? Jsou nějaké takové?

Host (Jaroslav Sapík):
No tak já myslím, že tam u nás asi ty spory moc velké nejsou. Samozřejmě on když už má, on už je generace, která je zase o krok dál a já to silně respektuji, protože byla by to moje ostuda, kdyby nebyl lepší než já, to by bylo špatně.

Moderátor (Václav Moravec):
Jaké jsou tedy další zlozvyky, které jako strávníci máme a které se pro vás kuchaře velmi těžko odbourávají?

Host (Jaroslav Sapík):
No tak já myslím, že ten největší zlozvyk je ta rychlost toho stravování, protože celý český národ někam doběhne a to už je úspěch, když si sedne do restaurace a stačí, když jedeme autem a vidíme těch tisíce baget za těmi volanty a mezi tím cigaretu a mobil a všechno možné. Takže ve stresu stravování a to myslím, že je největší chyba, která tady je.

Moderátor (Václav Moravec):
Čím je to dáno, když se člověk podívá na Francouze, na Italy, jak opravu z jídla si dělají každodenní svátek?

Host (Jaroslav Sapík):
Já nejsem přítel nějakých odborů, já říkám ale, jediné, co bych si přál, kdyby odboráři uzákonili, že od 12 do dvou se nesmí dělat. To by byla první věc. Což by bylo celostátně uzákoněné, tak ti lidé by se museli zastavit na ty dvě hodiny a museli by se jinak stravovat, protože jinak každý pořád někam spěchá, což je velká chyba. Ale myslím, že je to hrozně podceňované. Já myslím, že to je dané i výchovou z domova. My jsme celkem byli vychováváni, že jsme ráno doopravdy snídali, obědvali, večeřeli a byli jsme přitom v pohostinství, kde si myslím, že to tempo celkem bylo, naši byli pořád v práci. Ale jako děti nás svolali a museli jsme se najíst. To jako platilo. Dneska se to hrozně podceňuje a hodně lidí přesouvá vlastně to stravování až do nočních hodin, což bychom zase řekli ano, Italové taky, ale oni žijí úplně jinak, že. Takže…

Moderátor (Václav Moravec):
A navíc i složení jejich kuchyně, říká se, že naše kuchyně je těžká, když si dáte v deset hodin knedlo, zelo, vepřo, tak je to asi jiné než když si…

Host (Jaroslav Sapík):
Tak ono už se trošku změnilo. Ale ona i ta italská nebo francouzská, když je to ta klasika, tak oni mají taky se smetanou jídla nebo něco. Ale zkrátka doopravdy fungují jinak, ale jde o to, že když bych to řekl lidově, oni nehltají to jídlo. Ono je rozdíl, když si sednete a hodinu a půl jíte, než když do sebe něco nacpete, zapijete a jedete dál a vlastně za chvilku máte hlad, protože to ani nevychutnáte, že jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Stres a nevychutnání si jídla je jeden ze zlozvyků, asi největší zlozvyk českých strávníků podle vás v současnosti?

Host (Jaroslav Sapík):
Je, no tak jako já to vidím i třeba o víkendu. O víkendu ti lidé mají volno teda, ale přiběhne do té restaurace a on si objedná předkrm a polívku a hlavní jídlo a moučník, to jsou čtyři věci a chtěl by být za půl hodiny z té restaurace venku a už k tomu vede i ty děti, což je špatně, že jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Rod Sapíků se v pohostinství, ať to jsou profese kuchařů, cukrářů nebo řezníků, tak se pohybujete už v osmé generaci, pokud se nemýlím, a to od 17. století. Nakolik u vás doma platí, že máte rodinné stříbro, tedy nějakou knihu tradičních receptů, které se dědí z generace na generaci?

Host (Jaroslav Sapík):
Máme jednu výhodu, že se zachovaly knížky po praprababičkách, ručně teda psané a každý rod něco teda napsal nebo vydal i knížku. Takže my v tom trošku i pokračujeme teďka, takže máme toho hodně zdokumentovaného. Ale tam nejsou krásné ani ty knížky, ale já se hrozně rád dívám třeba do hospodářských deníků, což by bylo možná zajímavé pro dnešní ekonomy, jak tenkrát počítali nebo oni většinou i některý ten rod byl spřažen se zemědělstvím, tak oni věděli, že každý rok nebude silný a že se bude vydělávat a vždycky se chystali, že taky přijde nějaký špatný rok a nebrečeli u toho. Museli ho přečkat, chránili si dobré zaměstnance, ty nikdy nepouštěli…

Moderátor (Václav Moravec):
Vy tedy máte od svých praprapředků hospodářské deníky, jak fungovala jejich živnost?

Host (Jaroslav Sapík):
Děda přesně popisoval, na co co investoval, jak stavěl, jak to fungovalo, který rok se vydělalo hodně peněz, kdy to bylo slabší a tak dále, ale jako není tak pláč žádný, nářek. Bylo to součást života.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokračujete v této tradici nebo…

Host (Jaroslav Sapík):
Já to tak beru, já si myslím, že když nezkrachujete, tak se nic neděje. Protože jako je rok, kdy vyděláte nula, nula, ale udržíte zaměstnance a všechno běží dál. Pak zase vyděláte víc a když vyděláváte, tak musíte zase trošku zainvestovat, počítat s tím, že něco uspořit na ten slabší, protože ono když to sledujete, ono se to pořád točí, ono to je pořád stejné.

Moderátor (Václav Moravec):
Vrátím-li se k té knize nebo knihám receptur vás, vašich předků, povidlové taštičky s ořechy, to je recept, který prochází těmi osmi generacemi nebo tam jsou úplně jiné?

Host (Jaroslav Sapík):
Ten je starý asi šest generací.

Moderátor (Václav Moravec):
Šest generací? Jaké další recepty to jsou?

Host (Jaroslav Sapík):
My tam máme, byly tam dva rody, jeden rod byl silně spřažen jakoby se šlechtou, takže naše jedna babička prakticky byla u Valdštejnů skoro 40 let, děda taky, tak tam máme zachována taková ta šlechtická jídla, ale i druhá babička, ta moje poslední, ta byla napojena taky na šlechtu, ale už měli svoje, to bylo zase na Moravě, tak tam máme takovéto, že to máme, tam se krásně ukazuje, což jako když se mě někdo ptá, česká kuchyně, ona se zase musí lišit jako tenkrát. Tenkrát se jí říkalo měšťanská, šlechtická. Dneska já bych tomu řekl městská nebo pražská, protože už jsou lidi, kteří jenom sedí, pracují tužkou, no ale přijedu támhle na Hanou, na Moravu a tam ti lidé pořád jezdí na to pole, to znamená, i to stravování v té domácnosti nebo i v té restauraci by mělo být dané v té oblasti, jak obyvatelstvo žije, jak se tam živí, protože tím je to dané. Samozřejmě když bude někdo v Praze osm hodin v kanceláři a udělá pět, šest kroků, no tak mu nebudu dávat vepřovou s šesti knedlíky, že jo. Tomu dám pěkný salát třeba s kuřecím masem, ale i když on taky dostane za čas na tu vepřovou chuť, ale dá si třeba jednou za půl roku, nikomu to neuškodí a obráceně samozřejmě. Takže jako ty kuchyně by se měly tímto směrem a i ti, co provozují ty restaurace, by měli myslet na to, kdo tam žije a pro koho to dělají.

Moderátor (Václav Moravec):
Když byl před čtyřmi lety hostem Impulsů první český držitel Michelinské hvězdičky, majitel restaurace v Německu, Pavel Pospíšil, tak volal po návratu ke kořenům české a moravské kuchyně. Pronášel i tato slova:

Záznam Pavla Pospíšila:
Když si dneska přečtete tu kuchařskou knížku od Magdaleny Rettigové například, když si člověk uvědomí, jaká jídla se dělala, no tak kam se hrabou Francouzi a Italové. My jsme byli velmoc, co se týče jídla, a nezbylo z toho vůbec nic.

Moderátor (Václav Moravec):
Pronesl před čtyřmi lety v Impulsech první český držitel Michelinské hvězdičky, majitel restaurace v Německu, Pavel Pospíšil. Byl by i šéfkuchař Jaroslav Sapík, který je hostem dnešních Impulsů, tak skeptický, že se nezachovalo vůbec nic?

Host (Jaroslav Sapík):
Já jsem teda známý tím, že propaguji českou kuchyň, ale manželka je důkazem toho, kdybyste s ní mluvili, já jsem obrovský milovník francouzské kuchyně a řekněme i italské, ale ta…

Moderátor (Václav Moravec):
No ale na českou nedáte dopustit, stále mluvíte o té zvěřině a…

Host (Jaroslav Sapík):
Ale proč to říkám, záměrně. Ale málokdo ví, že Češi a Francouzi byli jediní na světě, kteří měli společný svaz, až do začátku druhé světové války, takže jsme tam byli doopravdy takhle propojeni. Ale já zase si myslím, že Pavel to trošku možná záměrně přehnal, protože ta česká kuchyně tolik zas neutrpěla. Samozřejmě musíme brát, že přišla válka, to byla jedna rána pro českou kuchyň, ale myslím, že pro všechny kuchyně tady té střední Evropy. Pak přišlo po válce období, na tom byli špatně i Rakušáci i Němci, tak jsme všichni, ale pak samozřejmě přišly takzvané státní normy, které bych řekl, trošku ten rozvoj nešel dál. Udržovala se klasická česká kuchyně za nějaké peníze, ti, co to chtěli vařit dobře, tak já myslím, že to dobře vařili…

Moderátor (Václav Moravec):
I v těch školních jídelnách?

Host (Jaroslav Sapík):
No, když to byla kuchařka, která, to je jako dneska, to je pořád stejné. Víte, já to rozeznávám, jako když se mě někdo zeptá, jaké jsou kuchyně, já říkám, jsou pouze dobří a špatní kuchaři. V tom je to dané. Protože já to neumím taky vařit na dvojmo. Buď to umím uvařit dobře nebo to dělá ten člověk špatně. Ale samozřejmě ta doba dneska je úplně jiná, dneska máme jiný kontakt se světem, máme taky jiný dovoz surovin, styk se surovinami, a to nám tady chybělo v období toho socialismu, to tady nebylo. Já mám tu kliku, že mě se to hodně vyhnulo. Zaprvé do 60. let jsem bydlel na Moravě a moje máma dělala veletrhy, takže jsme měli kontakt se světem pořád a měli jsme tím pádem i ty suroviny. Pak když jsem přišel do Ambasadoru do učení, tak už v prvním ročníku jsem se dostal náhodným výběrem na Pražský hrad jako brigádník, tam jsem se zase dostal k dobrým surovinám a k dobrým kuchařům a dělal jsem v Interhotelu, který asi všichni víme, že za socialismu to byl takový nárazník pro turisty. Bylo letiště, taxikář a hotely, takže my jsme celkem měli vybavení a ty potraviny, které ve světě byly. Takže jsem se potýkal a dělal jsem mezi lidmi, kteří to jak v rodině uměli, tak i profesně.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale přesto třeba i v těch školních jídelnách ty suroviny takové nebyly, které jste měli v Ambasadoru nebo na Hradě.

Host (Jaroslav Sapík):
Nebyly, ale myslím si, že třeba já bych dal na obhajobu na tu věc jednu můžu říct, že tím, jak dneska sleduji rozbory různých potravin, nebylo tolik škodlivých potravin. Každopádně byly ty potraviny poctivější, když se vařilo, když byla zelenina, byla zelenina a nebylo to tak přehnojené, takhle to řeknu zjednodušeně, ty masa, ale samozřejmě ten lístek byl omezenější. Vařilo se deset jídel, točilo se to pořád dokola, já to ani tak nemůžu posoudit, já jsem nikdy do žádné školní jídelny nechodil, za sebe za to nemůžu mluvit.

Moderátor (Václav Moravec):
Moravák, vařili jste si doma. 

Host (Jaroslav Sapík):
No, my jsme chodili domů na jídlo, takže…

Moderátor (Václav Moravec):
Když byl loni v prosinci hostem Impulsů gurmet Pavel Mauer, který rok co rok vydává žebříčky nejlepších restaurací, ta krom jiného pronášel i tato slova:

Záznam Pavla Mauera:
My jsme možná trošku víc přizpůsobivější, možná je to taky tím, že jsme ten, jsme malý národ poměrně a nemůžeme se srovnávat s takovými gigavelmocemi gastronomickými, jako je třeba Čína nebo Itálie. Vlastně čínskou a italskou kuchyni najdete úplně na celé planetě všude, díky tomu, že jednak jich je hodně, ale jednak že ta jejich kuchyně je velmi jednoduše připravitelná a poměrně lacině, tak je najednou na všech koutech světa.

Moderátor (Václav Moravec):
Pronášel loni v prosinci v rozhovoru pro Rádio Impuls tato slova gurmet Pavel Mauer. Šéfkuchař Jaroslav Sapík, který je dnes hostem Rádia Impuls, řekl v květnu v rozhovoru pro magazín Víkend Hospodářských novin, že na rozdíl od Italů či Francouzů si naše jídla v uvozovkách špiníme. Co si pod tím máme představit? Čím si špiníme naši kuchyň, naši gastronomii?

Host (Jaroslav Sapík):
My máme haldu dobrých jídel, ale myslím, že tomu pomáhá i tisk a všichni, protože jestli vidíte jakýkoliv časopis česká kuchyně, je vidět kachna, husa, vepřová. Ale my máme nádherné luštěniny, my vždycky se tady jedlo telecí maso, máme sladkovodní ryby, jsme skoro velmocí na zvěřinu, bych řekl, ve střední Evropě, o které se vůbec skoro nikde nepíše. Takže já myslím, že ten sortiment je tady veliký, ale…

Moderátor (Václav Moravec):
Je škoda tedy, že jsme sami o sobě vytvořili obraz knedla, vepřa, zela a kachny s knedlíkem a zelím?

Host (Jaroslav Sapík):
Že nic jiného neděláme, což vůbec není pravda. Protože ta kuchyně když bych řekl regionální, samozřejmě je hodně podobná té francouzské, když vynechám právě to moře. Francouzská kuchyně, my dneska vidíme jenom tu modernu, ale francouzská kuchyně se zakládá na klasických omáčkách, na klasických přílohách, to jsou celkem i hutná jídla, ale jedí to s rozumem, v určitých velikostech porce, se hýbou tak, jak jsme říkali podle potřeby, kdo jak si dá. Ale já bych to řekl, že hlavní nebezpečí, to není jenom u jídla, my si jako národ špiníme i to, co je dobré. My poukazujeme na to, co bychom nemuseli poukazovat.

Moderátor (Václav Moravec):
Jako například?

Host (Jaroslav Sapík):
No tak já to vezmu, já to vždycky srovnávám jako když jsem četl takovou jednu knížku, nebudu mluvit, který šlechtic to tam prohlásil a ten vždycky říkal, když měli někoho, kdo se jim v té rodině nehodil, tak ho nějak zlikvidovali ze světa a nechlubili se s ním. A my když máme něco špatného, tak se s tím chlubíme, co máme dobré, to neukazujeme.

Moderátor (Václav Moravec):
V té zvěřině podle vás v rámci Evropy jsme na špici, kdybyste se podíval…

Host (Jaroslav Sapík):
Na počet obyvatelstva absolutně. Tady je největší problém, že třeba dodnes tady není pořádné zpracování té zvěřiny, protože to, co tady bylo, se vlastně prodalo. To byl Interlov tady na Spořilově veliký, tak dneska se děje se zvěřinou tak, že tu zvěřinu tady někdo vykoupí, ta zvěřina odcestuje někde do Rakouska, do Německa, pak se nám v mraženém stavu vrátí, ale to není jenom zvěřina. To je takhle, jsem objevil nádherné husy támhle na Moravě na Břeclavsku a chtěl jsem je koupit a oni mi řekli, to nemůžete, to odjede do Polska, pak až mražené to sem přijde. Tak já doufám, že už se blýská na lepší časy, protože dneska i když začaly farmářské trhy, malinko něco nahrazují, ale já myslím, že pro to pohostinství to je málo, že je potřeba, aby celý ten průmysl vlastně tou nejkratší cestou, protože ti naši předci to jasně všude, v haldách knížek je uvedené, suroviny se nakupovaly do 30 kilometrů, aby to mělo nejkratší cestu na ten stůl. A pak je druhá věc, musíme se taky držet, jak jde příroda. My jsme zvyklí si kupovat vždycky to, co není, protože to je zajímavé.

Moderátor (Václav Moravec):
Že chceme mít v zimě jahody.

Host (Jaroslav Sapík):
No, a to je ta chyba, má se doopravdy to, co ta příroda dává, tak to se má objevovat automaticky na tom jídelníčku.

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik je to pro vás jako majitele vlastně dvou hospod, restaurací, jedna v Klokočné ve středních Čechách, druhá nově otevřená v Praze, nakolik je vlastně pro vás obtížné dodržet tu moudrost předků a do vašich restaurací brát potraviny, respektive polotovary 30 kilometrů okolo? Dá se to vůbec?

Host (Jaroslav Sapík):
No dá, protože tady už dneska ti dodavatelé všichni jsou, kolem ta Praha celkem, o tu Prahu je zájem a pak je druhá věc, i ekonomicky. Protože v době, kdy toho je nejvíc, je to taky nejlevnější. To by každý měl vědět. A co si budeme povídat, jestliže teď mám polní jahody, tak když udělám z polních jahod knedlíky nebo dort nebo cokoliv, to úplně jinak voní a jinak chutná, než můžu mít jahody, ať stojí tisíc korun, to už je jedno, ale tu chuť mi to v zimě nedá, když to odněkud vozím podchlazené, podtržené. To asi to ovoce známe všichni.

Moderátor (Václav Moravec):
Kolik těch sezon vlastně při pohledu na výměnu vašich jídelních lístků je možné mít?

Host (Jaroslav Sapík):
Základní jsou čtyři, jaro, léto, podzim, zima, to se drží a ta zima, proto zase třeba ta zima je zajímavá, tam by se měly, řekněme leden, únor, tam se teď zapomíná, my jsme měli odjakživa dobré třeba nakládané věci. Já třeba kdo znáte trošku Moravu, tak tady v Praze když přijde období chřipky, tak všichni stojí v lékárnách a na Moravě neseženete kysané zelí. Tak jako to už je ten důkaz, protože i tyto nakládané, když jsou dobře udělané, není v tom ta chemie, tak jsou veškeré tyto saláty a všechno, to se má v zimě pak zpracovávat a jíst a má to i svůj význam.

Moderátor (Václav Moravec):
Dodavatelů tedy v současnosti je dost. To, co říkají zemědělci, že svým způsobem ty levnější kuřata z dovozu a podobně zničily zázemí českého zemědělství a českého potravinářského průmyslu, tak se to začíná vzmáhat?

Host (Jaroslav Sapík):
Tak pomalinku já myslím, že se to vrací, protože dneska nejvíc je to vidět třeba u hovězího dobytka. Těch farem s tím hovězím dobytkem je celkem dost, zaostává třeba vepřové, a u kuřecího, no tak to kuřecí celkem já myslím, že se taky vrací, ale i když jako já vždycky s tou kvalitou, no, tam zase musím říct, i když jsem dost nacionalista, tak někdy sáhnu po francouzských kuřatech.

Moderátor (Václav Moravec):
Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu tvrdí, že čas české kuchyně ještě přijde a dodává:

Záznam Romana Vaňka:
Kuchař by měl být jakýmsi ochráncem gastronomické kultury národa, ctít tradice. Mimochodem fenomén české gastronomie a české kuchyně, ten teprve přijde.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval před dvěma roky v rozhovoru pro Rádio Impuls Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu. Pokud by měla česká kuchařská legenda Jaroslav Sapík, který je hostem Rádia Impuls právě dnes, říci, jaké podmínky musí být naplněny, aby přišel právě zase ten zlatý hřeb české gastronomie nebo zlatá éra české gastronomie? Co by to bylo?

Host (Jaroslav Sapík):
Já na to mám jednoduchý názor. Víte, ono se jinak vaří pro lidi, kteří mají stovku na den a jinak, kteří mají 500 na den nebo tisíc. Takže tam já myslím, že je dneska největší kámen. Ti lidé, já myslím, že ta mladá generace už dneska od těch 20 do těch 40 let by rádi chodili, ti už jsou zvyklí si udělat volno v sobotu, v neděli, ale samozřejmě ta ekonomická otázka jim to tolik nedovoluje. To znamená, aby střední vrstva toho obyvatelstva byla daleko silnější, což myslím, že cítíme ve všech oborech a…

Moderátor (Václav Moravec):
Pociťujete výrazně třeba ony následky ekonomické krize a to, že…

Host (Jaroslav Sapík):
Jestliže jsou mladí lidé a mají dvě děti, tak určitě nemůžou jít třeba pětkrát za týden do restaurace. Někdo si to nemůže dovolit vůbec, se dá říct. Vaří doma. Ale je to, tam je to i na tom uspořádání. Tady chybí, trošku pokulhává, myslím si, že takzvané polotovary, když bych to řekl z dřívějška. Aby ty mladé dámy si mohly koupit něco za rozumné prachy už napůl hotového, aby jí to doma nedalo moc práce, jednoduše uvařila a bylo to i šetrné na finance trošku. Protože když nakupují pak v těch velkoobchodech, tak nakupují nadbytek zboží. Já se dívám na koše a myslím si, že tam už začátek je to nakupování pro tu rodinu. Ale tam když přijde do těch polotovarů, tak jsou čtyři a ona si koupí třeba čtyři španělské ptáčky. Snědí, utratí přesně peníze za čtyři španělské ptáčky, no a pak řekne ano, tak nám zbylo, v sobotu, v neděli můžeme jít do restaurace. Uděláme si krásnou vycházku, nebudu vařit a půjdeme do restaurace.

Moderátor (Václav Moravec):
A není ale problém, že vstupuji do vaší řeči, těch polotovarů, že většinou to jsou právě ty levné méně kvalitní různými prášky zahuštěné omáčky a podobně, že ty…

Host (Jaroslav Sapík):
Tak takovéto polotovary já jsem neměl na mysli, já jsem měl na mysli polotovary, které se ještě doopravdy musí malinko doma dovařit. To znamená…

Moderátor (Václav Moravec):
A je z čeho vybírat v té nabídce nebo…

Host (Jaroslav Sapík):
Já myslím, že teď se to trošku už zlepšuje. Samozřejmě ale jako úplně hotová jídla, tam jako doopravdy musím zvažovat, ale základ je, třeba už dneska by si měl každý hledat svého řezníka, svého zelináře. Já bych chodil do těch menších obchodů, protože tam, kde bydlím, tak i když mi něco dá špatného, mám jít za kým, mám to komu vrátit, můžu s ním diskutovat. A on když se chce tam na tom místě udržet, tak určitě se o vás bude dobře starat. Já s tím mám velmi dobré zkušenosti, když někam chodím stabilně, tak se mi nestane, že by mě někdo chtěl ošidit, dal mi něco špatného a samozřejmě ti mladí, kteří začínají, třeba každý se o tu gastronomii nezajímá, tak by měl, nemá se stydět mluvit, říct hele, my máme dneska chuť na řízek, dejte mi na řízek a ten řezník když je to doopravdy profesionál, tak jí vybere to správné maso na to, poradí, zeptat se, co s tím má udělat a takový ten kontakt. A on když se pak naváže ten kontakt, tak ono se to i jinak dělá.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale to je zase úplně jiný trend oproti těm velkým městům, krajským městům, kde většina lidí se vrhne do hypermarketů různých značek a nejde za tím svým řezníkem?

Host (Jaroslav Sapík):
No ale tak bydlí každý v nějakém obvodu, tam ho vždycky najde. Já myslím, že se to pomalinku vrací, vidím, že ty malé obchody se zase otevírají, že to pomalinku končí, protože to není ekonomicky, každý, kdo vleze do toho velkoobchodu, tak já proti těm velkoobchodům nic nemám, ale nakoupí víc, než potřebuje, z 90 procent lidí nakoupí víc, než potřebují. Tady jde přímo za cílenou věcí. K tomu řezníkovi jdu, že chci čtyři řízky a odejdu.

Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno tím, že vidíte návrat lidí k farmářským trhům, ke kvalitnějším surovinám, tak začíná nám pomalu ale jistě éra zlatých časů české gastronomie?

Host (Jaroslav Sapík):
Myslím, že my na tom tak špatně úplně zase nejsme. Já myslím, že ta Praha je na tom už velice dobře, ta města taky. Samozřejmě já třeba vidím nejvíc problémy trošku spíš po těch okrajových částech této naší vlasti, jak se říká. Já každou zimu v lednu vyrazím, začnu od Jeseníků a skončím na Lipně, tak to projedu a tam samozřejmě na sebe všichni chtějí upozornit těmi světovými recepty, ale my to po nich nikdo nechceme, protože já když přijedu na Šumavu, tak čekám, že mi dají hovězí na houbách třeba nebo že mi v Jeseníkách dají dobrou kulajdu. Takže já si myslím, že tam by se neměli právě stydět za to, že ať vaří to, co umí. A já si myslím, že ty restaurace dneska už musí taky pochopit, známe ty stoobsahové jídelníčky, což je nesmysl, že stačí, když uvaří tři, čtyři jídla perfektní, dennodenně čerstvé, větší restaurace, řekněme, do deseti jídel, víc nemá cenu, a je to denně čerstvé, kvalitní. Jestli někdo umí dobře uvařit guláš, řízek a udělá nějaké přírodní vepřové, tak ať to vaří a tomu turistovi, který tam přijde, to stačí, dostane kvalitně najíst a nepotřebuje velikánský sortiment a honosné názvy.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká česká kuchařská legenda Jaroslav Sapík, který byl dnes hostem Rádia Impuls. Děkuji za tento rozhovor a těším se příště na shledanou.

Host (Jaroslav Sapík):
Já děkuji za pozvání a na shledanou.

04.12.2013

VIDEO: Petr Bříza: V Česku chybí haly pro běžné trénování mládeže

Bývalý hokejista a současný šéf hokejové Sparty Petr Bříza byl hostem u Václava Moravce na Impulsu.
03.12.2013

VIDEO: Svatopluk Jedlička: Finanční gramotnost se učí lidé celý život

Ředitel neziskové organizace společnosti Finanční gramotnost Svatopluk Jedlička mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o půjčování si peněz před Vánocemi.
02.12.2013

VIDEO: Martin Klanica: Budeme udělovat pokuty v řádech milionů korun

Ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martin Klanica mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o metylalkoholu nebo kvalitě potravin.
28.11.2013

VIDEO: David Ondráčka: ČR potřebuje reformu státní správy!

Ředitel Transparency International ČR David Ondráčka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém možném působení v politice.
26.11.2013

VIDEO: Boris Hybner: Češi jsou národem vtipálků!

Mim Boris Hybner mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o filmu Klauni, ke kterému napsal scénář.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.