VIDEO: Jan Hrušínský: Věřím ve společenský zlom

Publikováno: 06.11.2013 18:20
Video soubor neexistuje.
Herec Jan Hrušínský byl hostem u Václava Moravce v Rádiu Impuls. Mluvil o své divadelní společnosti i o svém otci, slavném herci Rudolfu Hrušínském.
Moderátor (Václav Moravec):
Když jako herec začínáte, chcete, aby vás lidé poznávali. Když vás začnou poznávat, toužíte po větším soukromí a blahodárné anonymitě. I tak charakterizuje herectví majitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Podle slovenského herce a režiséra Martina Huby je herectví jistou formou závislosti. 
Záznam Martina Huby:
Protože víte, herecké povolání je nepředstavitelné závislá profese. Vy jste závislí na tom, zda vás režisér obsadí, zda máte dobrého partnera, zda máte dobrou hru, zda je ta hra v tom období, ve kterém je vám poskytnuta, zda právě nějak koresponduje s vašimi osobními problémy.
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v rozhovoru pro Rádio Impuls slovenský herec a režisér Martin Huba. V České republice je jedna z nejhustších sítí divadel v Evropě. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je herec, majitel pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Děkuji, že jste hostem Rádia Impuls, vítejte, hezký dobrý den.
Host (Jan Hrušínský):
Děkuji za pozvání, dobrý den.
Moderátor (Václav Moravec):
Před 11 lety vznikla vaše divadelní společnost a před rokem jste v rozhovoru pro deník Metro v rámci toho desetiletého výročí prohlásil, cituji: Jistou roli v jejím založení sehrála touha po svobodě a vlastní odpovědnosti. Čeho po těch 11 letech máte víc? Svobody nebo odpovědnosti?
Host (Jan Hrušínský):
V divadle určitě odpovědnosti. Jinak celoživotně toužím po tom, aby svoboda kráčela ruku v ruce s odpovědností a to zatím příliš u nás nevidím. Svobody tady je dost, ale té odpovědnosti málo. 
Moderátor (Václav Moravec):
Jaké pro to máte vysvětlení?
Host (Jan Hrušínský):
Je to pohodlnější a lépe se dostanete asi k různým veřejným majetkům. A to už bychom zabíhali asi jinam, než kam chcete vést tento rozhovor. 
Moderátor (Václav Moravec):
Můžeme se bavit i o tom, zda když člověk vede divadlo a divadelní soubor, jestli i u těch lidí pozoruje větší tíhnutí právě k té svobodě, nikoliv odpovědnosti. Protože vy jste vlastně manažerem a vedete lidi, tak jestli i u nich je spíš ta touha po svobodě a přitom nenést odpovědnost. 
Host (Jan Hrušínský):
Já si myslím, že ano nebo takhle, řekl bych, že se snažím obklopovat se lidmi, kteří mají svobodu v genech zakódovanou přes to všechno, co prožili v určité části nepodstatné svého života. A Na Jezerce skutečně když se podíváte na ten herecký soubor, tam v tuto chvíli hraje téměř 60 herců a většina z nich jsou lidé, kteří nejsou v žádném angažmá, jsou na volných nohách, podstoupili to riziko, že vystoupili ze zaměstnaneckého poměru a živí se na svoje triko, na svoji odpovědnost. A to se mi hrozně líbí a fandím jim a jsem rád, že se Na Jezerce tak často scházejí. 
Moderátor (Václav Moravec):
Vy také přiznáváte, že, cituji: Mnohokrát jste měl chvíle, kdy se vám chtělo všeho nechat. Konec citátu. Čeho především se ty chvíle týkaly v té jedenáctiletce od založení Divadelní společnosti Jana Hrušínského?
Host (Jan Hrušínský):
Především určité nerovnosti v podmínkách pro podnikání v české kultuře, abych tak řekl. Ale ono je to nejen v kultuře, ono je to všeobecně v České republice. Tady stále v podstatě v tomto směru panuje socialismus, co se týče divadelnictví, zvláště v pražském divadelnictví. Ta konkurence, jak jste zmínil tu síť divadelní hustou, tak já si myslím, že je tak hustá i proto, že tady není v podstatě přirozená úmrtnost. Tady divadla, kam lidé příliš nechodí a divadla, která prodělávají, tak prostě příští rok jim znovu na účtu přistanou desítky milionů korun a jedou znovu. 
Moderátor (Václav Moravec):
A námitka, že dobré umělecké dílo, dobré představení, které není komerční, tak by mělo mít nějakou formu podpory z veřejných peněz?
Host (Jan Hrušínský):
To by asi mohlo mít, ale kdo určí, které je to dobré umělecké dílo. Víte, to je strašně sporné. Já jsem se teď vrátil z desetidenní návštěvy New Yorku, byl jsem asi v šesti divadlech a všechna byla soukromá, všechna byla narvaná k prasknutí, ze všech se mi točila hlava, jak to bylo krásné po všech stránkách, herecky, co se týče dekorace, kostýmů, hudby, technického zpracování. Nedovedu si představit, že by nějaký herec na Time Square šel a křičel by tam, že se mu nelíbí ředitel divadla nebo manažer divadla nebo že se mu nelíbí ministr nějaký a že by Obama složil funkci kvůli tomu, že nějaký herec křičí na náměstí. To si myslím, že je možné asi jenom u nás. 
Moderátor (Václav Moravec):
A dá se, protože vy máte 30milionový obrat jako Divadlo Na Jezerce, a propos bezesporu získáváte alespoň část peněz z nějakých grantů nebo z veřejných prostředků. Jak velký poměr to je?
Host (Jan Hrušínský):
Velmi malou. V letošním roce jsme dostali na činnost Divadla Na Jezerce dvě procenta z našich nákladů. To si myslím, že je skoro zanedbatelné, to nám pokryje tak asi týden, ani ne. 
Moderátor (Václav Moravec):
Musí majitel toho divadla vlastně mít na mysli, že svým způsobem se musí podbízet tomu publiku, aby …
Host (Jan Hrušínský):
Ne. 
Moderátor (Václav Moravec):
Ne. 
Host (Jan Hrušínský):
Víte co, já jsem, alespoň tak od začátku to divadlo je postaveno a funguje, že já jsem otázky té divadelní kvality nadřadil nad otázky ekonomické a kupodivu to vychází. Možná, že jsem blázen a že třeba mám štěstí jenom, ale funguje to. A určitě bych nechtěl jít opačnou cestou. Kdybych musel jít jinou cestou, tak bych to nedělal. 
Moderátor (Václav Moravec):
Za jak velkou daň po těch 11 letech považujete, že vás založení Divadelní společnosti Jana Hrušínského, potažmo vybudování Divadla Na Jezerce v Praze, připravilo o velké množství hereckých rolí a že jste většinu toho času strávil mimo hereckou profesi?
Host (Jan Hrušínský):
Já to považuji za určité štěstí, protože já se věnuji herectví od roku 69, těch rolí, které skutečně stály za to a které byly opravdu kvalitní, to spočítám na prstech. Sice jsem hrál nepřetržitě vlastně celou tu dobu, svým způsobem jsem měl štěstí, i v době, kdy přes některé zákazy, které tehdy jsem měl kvůli otci. Mě třeba nutili na Barrandově, abych si změnil jméno. Měl jsem točit nějaký film a ráno pro mě přijelo auto s tím, že jedeme na natáčení, ale místo na plac jsme jeli k tehdejšímu řediteli na Barrandov a tam mi řekli, že mám podepsat, jestli chci točit ten film, takže mám podepsat, že nesouhlasím s postoji svého otce, politickými, a že se na protest tedy chci jmenovat jinak. Tak jsem jim řekl: Aha, tak děkuji, na shledanou. A ten film jsem netočil. Pak jsem tam dva roky asi nebyl na tom Barrandově, ale zase jsem se tam vrátil k nějakému jinému režisérovi, zase to pak jakoby prošlo. Takže neměnil bych to a jsem šťastný, že jsem ten krok udělal. Je pravda, že občas si říkám, že teď už bych znovu do toho po těch zkušenostech 11 let podnikání v České republice, kde opravdu soukromí podnikatelé jsou stále tak, jaksi je jim dáváno najevo, že to není úplně legitimní, že tady vlastně všechno jede sice svobodně, ale vlastně takovým socialistickým způsobem. Tady jsou v podstatě ty dotace jakoby alfa omega všeho téměř. Každý se o ně, dokonce bych řekl, že někteří lidé se živí jako žadatelé o dotace. 
Moderátor (Václav Moravec):
A nedivíte se, že vlastně v poměrně velké části veřejnosti ti podnikatelé mají takovou pověst, když se dostává na veřejnost to, jak mnozí podnikatelé, právě kteří žijí z těch veřejných peněz, jsou takovými novodobými veksláky?
Host (Jan Hrušínský):
Ono to tak je, to všichni víme. Teď nemluvím jenom o divadle, ale vůbec všeobecně o té situaci v České republice. Tady jsou veksláci velmi vážení politickou garniturou nebo dnes možná by to nikdo nepřiznal veřejně po určitých aférách, ale přece jenom jsou tu lidé, číšníci, že jo, kteří mají miliardová konta ve Švýcarsku, všichni o tom ví, ale vlastně je to jakoby asi normální, no. 
Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte, že přijde zlom?
Host (Jan Hrušínský):
Já doufám, že ano. Věřím, že ano. Jako musíte mít pořád nějakou naději. A to mě baví vlastně i na našem divadle, že my vlastně nastavujeme lidem určité světýlko na konci tunelu. Že to tak je. Já, i když hrajeme nějakou tragédii, já se jim jako soukromý podnikatel nevyhýbám, naopak kvalitní text je vždycky vítán. Tak i když hrajeme tragickou hru, tak já dbám na to a usiluji o to, aby byla zpracována zábavnou formou, aby byla přitažlivá a aby lidem nebrala naději. Aby neodcházeli s pocitem, že si musí jít pustit plyn domů. Vy se tomu smějete, ale tady v podstatě došlo k tomu, že v umělecké sféře je deprese povýšena na vrcholnou formu umění. A ono to tak není. U nás nedávno byl v hledišti Vladimír Pucholt jako divák a o přestávce přišel za námi na střídačku, my tomu říkáme střídačka z hokejové terminologie, a děkoval nám za ty dvě hodiny smíchu. A říkal, že to je strašně prospěšné, že to říká jako lékař, že v podstatě tím ty lidi léčíme. A že bychom si měli uvědomit, že deprese je nemoc a že to je těžká nemoc, mnohdy nevyléčitelná nemoc. A ve chvíli, kdy ji divadla ordinují divákovi jako vrcholný zážitek, takže to je poškozování těch lidí. Takže já jsem rád, že v tom cítím velikou svobodu, že si mohu zvolit tuhle cestu. 
Moderátor (Václav Moravec):
Když slovenský herec a režisér Martin Huba před časem popisoval v rozhovoru pro Rádio Impuls proměny vnímání herectví s přibývajícím věkem toho herce. Tak pronesl i tato slova:
Záznam Martina Huby:
Na začátku máte strašný hlavní stresor anebo hlavní touhu, abyste uspěl, abyste dostal další roli, abyste se stal trošku populárním, abyste se z některých svých snů a osobních přetlaků mohl vyzpovídat na tom jevišti. Protože si stále myslím, že herecké povolání je určitá forma zpovědi, tedy určitý druh herectví může být touto formou zpovědi. 
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v Impulsech slovenský herec a režisér Martin Huba. Předpokládám, že herec a majitel pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský také považuje herectví za jistý druh zpovědi.
Host (Jan Hrušínský):
Svým způsobem to tak je. Víte co, ono v herectví je zvláštní jedna věc, že ve chvíli, kdy dojdete k tomu, že začnete být jako herec zajímavý nebo opravdu dobrý, stane se to ve výjimečný případech u některých herců většinou ve zralém věku, že vlastně celou tu dobu, těch několik desítek let sbíráte určité zkušenosti a ten materiál nosíte v sobě. A když máte ten dar od Boha, určitý talent a charisma a inteligenci a to všechno dohromady, tak to pak můžete zúročit nějak. Problém je v tom, že ve chvíli, kdy herci dojdou do tohoto bodu, kdy začnou být opravdu dobří, tak už je to většinou nebaví. Už většinou jsou unavení a už o tom vědí tolik a vědí o tom divadle všechno, to, co by mělo zůstat divákům utajeno, tak už jim přestane vonět, to divadlo, přestane je zajímat, přestane je těšit. A ve chvíli, kdy vás netěší, tak je lepší toho nechat. Protože divadlo musí bavit toho, kdo ho dělá, protože jinak je utrpením pro toho, kdo se na něj dívá. 
Moderátor (Václav Moravec):
A co herci, kteří se stanou principály a po několika letech se zase vracejí na prkna, zkoušejí. Teď narážím na komedii Komedianti, kterou pro vás napsal Arnošt Goldflam a která bude mít v prosinci premiéru Na Jezerce.
Host (Jan Hrušínský):
Ano. Na tu první část té otázky, já si spíš tak jakoby v nadneseném slova smyslu utíkám odpočinout na to jeviště z té manažerské židle nebo z toho křesla. Já přijdu v deset hodin ráno do divadla a v podstatě do večera jsem v kanceláři, kde řešíme neustále nějaké problémy, jednak co přinese život, co je nové. Včera nám onemocněla krátkodobě paní Bohdalová a museli jsme rušit představení, což ona byla zoufalá, my jsme byli zoufalí, diváci byli nešťastní, protože bylo do posledního místa vyprodáno. Ale to se stává, to je normální, patří to k tomu. Tak na tom jevišti to nemáte. Tam jdete a máte zodpovědnost jenom za ten svůj výkon. Kdežto já teď vlastně když v divadle praskne žárovka při představení, tak je to moje chyba. 
Moderátor (Václav Moravec):
Ale není to tak, že právě když principál začne zkoušet a je zodpovědný jenom sám za sebe, tak se mu rozbíhají myšlenky, protože krom toho textu a toho, že je sám za sebe, řeší vedle toho ještě tu prasknutou žárovku?
Host (Jan Hrušínský):
To je pravda. Ale na jevišti máte, tam existuje takový, je to zase jistý dar, že na jevišti vás přestanou bolet zuby třeba. Nebo dokonce jsem zažil herce, kteří měli vysokou teplotu a na jevišti byli jak zdraví mladíci. Pak je to zlomilo o to víc po představení. Ale tam na tyto věci zapomenete, tam skutečně je třeba myslet jenom na tu hru a na to, co děláte zrovna. 
Moderátor (Václav Moravec):
Komedianti byli napsáni pro Divadlo Na Jezerce. Jak dlouho jste musel přemlouvat Arnošta Goldflama, aby do toho šel?
Host (Jan Hrušínský):
My jsme udělali společnou zkušenost, když Arnošt režíroval Dardu Ireny Douskové, což je taková závěrečná část velmi volné trilogie Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák, Darda. Bára Hrzánová tam hraje Helenku Součkovou, kterou hraje v Budžesovi, ale už jako čtyřicetiletou zralou ženu s problémy, které jí současnost přináší. A tam jsme tak jako s Arnoštem si padli do oka, myslím i s tím souborem. Protože my se známe léta, já jsem kdysi s Arnoštem dělal v Divadle Na zábradlí několikrát a známe se léta ještě v době, kdy já jsem byl v Činoherním studiu v Ústí a on byl v Prostějově v Hadivadle, tak jsme jezdili na různé festivaly a tak a znali jsme se. Tak jsme se domluvili na další spolupráci a já jsem Arnošta požádal, jestli by nenapsal pro nás hru z divadelního prostředí, protože já z něho pocházím v podstatě, svým způsobem Divadlo Na Jezerce navazuje na divadelní společnost mojí babičky a mého dědečka, společnost, v které začínal můj táta, respektive v které se narodil můj táta za jevištěm. On se narodil, hráli tehdy představení, jmenovalo se to Taneček panny Márinku. Pannu Márinku hrála babička s takovýmhle břichem a po představení porodila na jevišti mého tátu. A začínal tam jako asi 16letý nebo 17letý kluk Josef Kemr třeba u naší babičky. Takže opravdu bylo na co navazovat. Táta nakonec celý život měl sen založit vlastní divadlo, ale tehdejší doba a lidi, kteří tu dobu tvořili, mu to neumožnili nebo respektive mu to znemožnili. Takže i to byl jeden z důvodů a jeden z impulsů, abych tak řekl tady na tom místě, proč jsem to divadlo založil. 
Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno vy si Komedianty plníte i tu část myšlenky, kterou jste před rokem říkal v deníku Metro, že když jste zakládal Divadelní společnost Jana Hrušínského, tak tím se naplňovala i touha navázat na rodinnou tradici? Tak o tom i ti Komedianti jsou?
Host (Jan Hrušínský):
Svým způsobem to tak je. Já bych nechtěl říct, že to je nějaká biografie naší rodiny, to chraň pánbůh, to určitě ne. Arnošt použil materiály o divadelní společnosti Červíčků a Budínských, což byli moji předkové, jako výchozí, ale použil zároveň celou řadu dalších pramenů. Takže v podstatě jenom já budu vědět, které chvíle na jevišti se týkají mojí rodiny.
Moderátor (Václav Moravec):
A porod po divadelním představení je součástí toho nebo ne?
Host (Jan Hrušínský):
Ne, to tam není. 
Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste právě zmínil ty kořeny rodinné tradice, ty sahají právě k babičce a k vašemu dědečkovi? Protože většina současníků si to logicky spojuje s vaším tatínkem, jenom s Rudolfem Hrušínským. 
Host (Jan Hrušínský):
Ale i jejich předchůdci a předci byli divadelníci. První, o kterém víme, byl Ondřej Červíček, který jako malý kluk hrál s Josefem Kajetánem Tylem. Tak Tyl umřel v roce 56, tuším, 1856 tedy, tak to mohlo být někdy v roce 49, 50 19. století. A sám dostal koncesi v 80. letech 19. století ku provozování divadelních. 
Moderátor (Václav Moravec):
Říká herec a majitel pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský, který byl hostem dnešních Impulsů. Děkuji za rozhovor a těším se na rozhovory další. 
Host (Jan Hrušínský):
Jo, to už je hotové? Tak to uteklo. Mějte se hezky, na shledanou. 
Moderátor (Václav Moravec):
Děkuji a těším se na shledanou.
07.11.2013

VIDEO: František Lehovec: Výstavbu silnic a dálnic provází v Česku nestabilita!

Profesor František Lehovec ze stavební fakulty ČVUT mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o výstavbě infrastruktury v Česku.
05.11.2013

VIDEO: Pavel Mertlík: Bez stabilní vlády by se musely omezit výdaje státu

Ekonom Pavel Mertlík mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o stavu české ekonomiky.
04.11.2013

Václav Bělohradský: Češi jsou mistři ve skoku na špek!

Sociolog Václav Bělohradský mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o stavu české politiky.
31.10.2013

Impulsy k povolební situaci

Václav Moravec tentokrát mluvil s předsedou KDU-ČSL Pavlem Bělobrádkem a místopředsedou ČSSD Zdeňkem Škromach. Hostem ve studiu měl být původně statutární místopředseda ČSSD Michal Hašek. Svou účast ale hodinu před vysíláním zrušil.
30.10.2013

VIDEO: Andrej Babiš: Chceme většinový volební systém!

Podnikatel Andrej Babiš mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o vyjednávání o nové vládě.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.