VIDEO: Maroš Kramár: Na Slovensku mi vyčítají, že mluvím česky!

Publikováno: 03.04.2013 18:20
Video soubor neexistuje.
Hostem u Václava Moravce na Impulsu byl tentokrát herec Maroš Kramár.

Moderátor (Václav Moravec):
České herectví jde více přes rozum, slovenské pak víc přes srdce. Tak charakterizuje rozdíl mezi českým a slovenským herectvím slovensko-český herec Maroš Kramár. České a moravské publikum si ho oblíbilo nejen v komedii o mužích, kteří se domnívají, že všechno vědí, tedy v komedii Vše o mužích. Slovenský herec a režisér Martin Huba označil před časem v Rádiu Impuls herectví za neuvěřitelně závislou profesi.


Záznam Martina Huby:
Protože víte, herecké povolání je nepředstavitelně závislá profese. Vy jste závislí na tom, zda vás ten režisér obsadí, zda máte dobrého partnera, zda máte dobrou hru, zda je ta hra v tom období, kdy je vám poskytnuta, zda nějak koresponduje s vašimi osobními problémy.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval před časem v Rádiu Impuls slovenský herec a režisér Martin Huba. Nejen o hercích a herectví bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je slovensko-český herec a moderátor Maroš Kramár. Děkuji, Maroši, že jste přijal mé pozvání, vítejte v Impulsech, hezký dobrý den.


Host (Maroš Kramár):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Česko-slovenský nebo slovensko-český nebo jenom slovenský, jaký herec?


Host (Maroš Kramár):
Jé, no tak to je otázka. Já nevím, no, já jsem rodák z Bratislavy, takže jsem slovenský herec, ale tím, že hraju hodně v Čechách hodně a studoval jsem v Brně konzervatoř, kde jsem se učil vlastně jevištní mluvu českou, já vlastně ani nevystudoval jevištní mluvu slovenskou nikdy. Tak když jsem na Slovensku, tak mě vyčítají, že mluvím česky a nebo mluvím slovensky a trošku už tam je slyšet i tu češtinu někdy, hlavně po škole to bylo, no a tady zase mě vyčítají, že tam je slyšet tu slovenštinu trošku. Takže opravdu máte pravdu asi v tom, že jsem takový mix česko-slovenský. Ale původně slovenský herec. Táta byl taky herec slovenský a děda byl režisér a herec taky slovenský.

Moderátor (Václav Moravec):
Zvykl jste si za těch 20 let, že už nejste československý herec? Že člověk je slovensko-český a nebo slovenský, ale že…


Host (Maroš Kramár):
Jak bych vám to řekl, takhle. No zvykl jsem si na to. Je pravda, když hrála naposledy naše hymna, tak jsem brečel, protože jsem, jak jsem říkal, tady studoval a měl jsem tady hrozně moc kamarádů a přišlo mi to úplně blbé, že se nějak rozcházíme. Naopak jsem si myslel, že bychom mohli být pro tu Evropu, která se dávala dohromady nějak, vzorem, jak to jde bez jakýchkoliv problémů, na rozdíl od Jugoslávie, že jo. Ale přes to všechno myslím, že tenkrát u nás Mečiar, u vás Václav Klaus, byli dva kohouti na smetišti, kteří se nedomluvili a potřebovali mít každý svoje smetiště. Tak se rozdělilo. A taky tomu pomohla podle mě média, protože si opravdu pamatuji, když v Bratislavě na náměstí bylo spousta, plné náměstí lidí a byla pod tribunou hrstka lidí s těmi slovenskými zástavami a řvali, že se chtějí trhnout. No a večer jsem v televizních novinách z Prahy viděl jenom tu hrstku a komentátor říkal, Slováci se chtějí trhnout. Takže doteď se setkávám tady s názorem, tak vy jste se chtěli trhnout, že jo. Ale podle mě to není pravda. Kdyby bylo referendum tenkrát, tak se to nerozdělí, protože normální lidi to nechtěli.

Moderátor (Václav Moravec):
Zmiňoval jsem v úvodu úspěšnou komedii, která se týká mužů a která je stále plná, když ji tady v České republice hrajete, tedy komedii Vše o mužích. Pochopil jste lépe muže a tudíž i sebe samotného díky té komedii chorvatského autora Mira Gavrana?


Host (Maroš Kramár):
Tak pan Gavran napsal skvělou hru, kterou když jsem četl, tak se mě nezdála až tolik vtipná, ale opravdu mi ji hrajeme čtyři roky a z hodiny tři čtvrtě, co měla na premiéře, dneska má tři hodiny. Dali jsme už přestávku, protože lidi si stěžovali, že potřebují jít na záchod z toho smíchu hodně. Je to tříhodinová řachanda a myslím, že pan Gavran by ji ani nepoznal už. Ale hlavně nám se tam povedlo dostat to Československo, když se o tom bavíme, že kluci Michal Slaný a Filip Blažek hrají v češtině, já hraji ve slovenštině a jsme kamarádi. Každý hrajeme čtyři postavy, takže je tam 12 těch mužů a je to jenom v názvu, že jo, stejně se tam ty ženské nedozví všechno o nás. A to je dobře. Ale dostalo se tam hodně takových humorných věcí právě toho Československa, takového dotahování si jeden z druhého, což je hrozně milé a to rezonuje v tom hledišti.

Moderátor (Václav Moravec):
Ve slovenštině je dotahování? V češtině je utahování.


Host (Maroš Kramár):
Dotahování, utahování, no. Dotahování je u vás?

Moderátor (Václav Moravec):
Utahování, u nás je utahování.


Host (Maroš Kramár):
Já myslím dotahování, jako že si dotahujeme, ne utahujeme. Hm, tak mohlo by to být utahování, to jste mě úplně. Ale i kdybych se vrátil ještě k tomu Československu, k tomu rozdělení, opravdu jsem byl proti tomu. Ale dnes s odstupem času, je to 22 let, když se na to zpátky podívám, ono to něco zase mělo do sebe. Že na druhé straně už dneska si nemůžete vyčítat, co jsme si tenkrát vyčítali. My doplácíme na vás a vy na nás a my děláme na vás. Takovéto nesmysly tady asi přestaly fungovat, takže vy máte tu svoji ekonomiku, my svoji a obě dvě jdou do prdele.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká optimisticky Maroš Kramár. Ona ta komedie Vše o mužích vlastně patří k nejnavštěvovanějším divadelním představením a to díky vašim výkonům, kdy i pro diváky nejsou představení stejná. Protože zmínil jste tu improvizaci, že by se chorvatský autor Miro Gavran divil, co to vlastně napsal. Dá se říci, že s každým dalším představením se rozšiřuje prostor pro tu improvizaci?


Host (Maroš Kramár):
Podívejte, my máme diváky, kteří říkají, my jsme to viděli poprvé, když jsme seděli tak za půlkou hlediště a neslyšeli jsme všechno, protože se pořád smějí lidi. Takže ti, co sedí vzadu, se nám přestěhují na dalším představení dopředu a přicházejí další. Máme diváky, kteří to viděli 3-4-5x, máme rekordmanku, která to viděla asi 18x. A lidi vždycky říkají, že je to pokaždé trošku jiné. A je pravda, že improvizujeme s klukama, když se nám něco povede, tak to tam necháme, když něco už nezabírá nebo to už ztratilo tu aktuální podobu, co se dneska děje, protože i to se tam odzrkadluje někdy, tak to zase vyškrtneme. No a takhle se to, říkám no, kolem tří hodny to hrajeme, je to hodně dlouhé. Je to jedno z mála povolání, kdy herci hrají za stejné peníze o hodinu déle. Pracují o hodinu déle, je to úplný nesmysl, ale nás to baví a hlavně nás to baví, když to ty diváky baví. Nás to nese a je to super.

Moderátor (Václav Moravec):
Pochopil jste lépe muže i na základě té samotné hry, jací my jsme a jaké máme slabiny?


Host (Maroš Kramár):
Já nevím, no tak já se snažím koukat, to herectví je vlastně o tom, že se díváte kolem sebe a nějak sledujete lidi, jak se chovají v jakých situacích a pak to nějak přetavujete přes sebe do té postavy. Takže říkám, hraji tam čtyři role, tři ve slovenštině, jednu v češtině, protože to hraji tátu těm dvěma klukům a zase by bylo blbé, aby rodina mluvila každý jiným jazykem.

Moderátor (Václav Moravec):
No byla by to česko-slovenská rodina.


Host (Maroš Kramár):
Česko-slovenská rodina. Tak tu tam mluvím v češtině. A zase mě baví na tom, že je to taková trošku tragikomedie v tom, že opravdu ta linka toho otce a těch dvou synů je taková smutná. A je úžasné, že se tam opravdu lidi smějí a pláčou smíchy a je pár lidí, což je úžasné, že se nám je dovede z toho smíchu dostat a dotlačit, že pustí i slzu a do toho smutku, že je tam to i to, to mám hrozně rád.

Moderátor (Václav Moravec):
Jestli se nemýlím, vy to hrajete už čtyři roky.


Host (Maroš Kramár):
Pátou, myslím, sezonu.

Moderátor (Václav Moravec):
Ta představení jsou stále plná. Dá se říct, že to je to představení, ten divadelní kus, který vám přirostl k srdci, protože si tam chodíte i odpočinout? Že právě umožňuje tu improvizaci v tak velké míře?


Host (Maroš Kramár):
No mám to představení hodně rád, na začátku to tak nevypadalo, že to bude až takový fenomén a opravdu se z toho stal fenomén. Protože normálně se titul opakuje, hraje za rok tak 20-30x, ale my jsme to za čtyři roky, jsme měli onehdy nějakou, já nevím, 270. nebo kolikátou reprízu. Což normální divadla dělají za deset let. My to máme za čtyři sezony. Že se to prodává jako teplé rohlíky, to představení, což je úžasné. A ještě co mě na tom baví, že tam chodí ženské. Já k těm ženám mám dobrý vztah, vždycky jsem měl, tak mě to baví, že tam je 80 procent ženských a je tam i pár chlapů, kteří jsou donuceni třeba manželkou, aby přišli, tak ty se otravují většinou. Ale už se našli i takoví, co se baví s námi.

Moderátor (Václav Moravec):
A to ty ženy opravdu berou ty manžele, jako že to je výchovné představení?


Host (Maroš Kramár):
To nevím. Ale hraje se, studio dvě dělá i Vše o ženách, to taky napsal Miro Gavran, to představení jsem viděl ještě předtím, než jsme šli zkoušet toto a mě se to velice líbilo. Ale zase lidi říkají, že to není až tak vtipné. No tak my chlapi si dovedeme utahovat sami ze sebe možná víc než ty ženské. Nevím, čím to je, ale to naše mají rádi a smějí se. Ale i to Vše o ženách je velice dobré představení.

Moderátor (Václav Moravec):
Maroš Kramár, host dnešních Impulsů, už zmínil, že pochází z herecké rodiny. Divadlu se věnoval tatínek i dědeček. Podle slovenského herce a režiséra Martina Huby je herectví profese, kterou je možné označit sloven závislá.


Záznam Martina Huby:
Protože víte, herecké povolání je nepředstavitelně závislá profese. Vy jste závislí na tom, zda vás ten režisér obsadí, zda máte dobrého partnera, zda máte dobrou hru, zda je ta hra v tom období, kdy je vám poskytnuta, zda nějak koresponduje s vašimi osobními problémy.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v Impulsech slovenský herec a režisér Martin Huba. Chápu správně z té rodinné anamnézy, že ta závislost u vás doma byla logická, protože se ta herecká profese dědí z otce na syna?


Host (Maroš Kramár):
Dědeček byl z maminčiny strany, takže to není tak, že by to šlo v linii. Ale můj tatínek hrál v divadle, kde můj děda režíroval a tam přišla 18letá holka a zamilovala se do prince, což byl můj tatínek a z toho jsem vznikl já. A můj tatínek hrával v pohádkách hodně a já jsem trávil dětství v divadle a viděl jsem všechny pohádky, znal jsem je zpaměti. No a když v šesti letech potřebovali do Mnoho povyku pro nic dítě, tak táta tam hrál a děda mě tam obsadil, abych, to už byl dozor, nemuseli platit někoho jako dozor, takže jsem se takhle ocitl v divadle. No, tak se tím chlubil, že jsem začínal vlastně Shakespearem. Měl jsem jednu větu a 15 korun a už druhý rok jsem hrál v pohádce taky, Tři vlasy děda Vševěda a tam jsem hrál toho děda Vševěda, toho mladého ranního, to dítě.

Moderátor (Václav Moravec):
Mělo to herectví pro šestileté dítě nějakou stinnou stránku nebo jenom to, že si něco vydělá a dává si peníze do kasičky, svět, kde mu tleskají?


Host (Maroš Kramár):
Tam nešlo o peníze vůbec. Mě to bavilo. Tím, že jsem opravdu v tom divadle vyrůstal, mě to začalo bavit okamžitě a hned. A pak jsem začal točit televize, filmy a dělal jsem takové ty dětské hrdiny jako povinná literatura, co byl na Slovensku, Juko a biela mať a nebo Jano od Fraňa Kráľa a takové ty hrdiny dětské. Takže hodně jsem točil.

Moderátor (Václav Moravec):
Stinné stránky tam nebyly?


Host (Maroš Kramár):
Tak stinné stránky, málo jsem chodil do školy, takže jsem se moc neučil, což mě dítěti vyhovovalo. Přišel jsem o dětství, jak se říká, protože jsem bydlel po hotelích a nehonil jsem mičudu na dvoře s kamarády. Ale zase na druhé straně vždycky říkám, přišel jsem o dětství, ale mám výhodu, že si hraji doteď.

Moderátor (Václav Moravec):
Když byl před časem hostem Impulsů slovenský herec a režisér Martin Huba, tak také tvrdil, že vlastně s přibývajícím věkem se u něj projevuje větší míra pocitu zoufalství a paniky. Tady jsou jeho slova:


Záznam Martina Huby:
Víte, na začátku máte hlavní stresor nebo hlavní touhu, abyste uspěl, abyste dostal další roli, abyste se stal trošku populární, abyste se z některých svých snů a osobních přetlaků mohl vyzpovídat na tom jevišti. Protože si stále si myslím, že herecké povolání je určitá forma zpovědi, tedy určitý druh herectví může být touto formou zpovědi.

Moderátor (Václav Moravec):
Svěřil se nedávno v Impulsech slovenský herec a režisér Martin Huba, který říká, že proto teď víc režíruje, když zoufalství neunikl. Měnily se u Maroše Kramára také ty pocity v průběhu té dlouhé od dětství tedy pěstované herecké kariéry?


Host (Maroš Kramár):
Podívejte, já mám rád divadlo, mám rád lidi kolem sebe, jsem, myslím si, veselý člověk. To se mě pořád někdo ptá, ty jsi tak šťastný bezstarostný člověk. Já říkám nejsem, já mám taky svoje starosti, své problémy.

Moderátor (Václav Moravec):
To jsou herecké mimikry.


Host (Maroš Kramár):
Ale já nebudu obtěžovat své okolí, stejně mi nikdo nepomůže, stejně si musím pomoct sám. Takže já to mám rád, to divadlo je opravdu, to vám každý herec řekne, že to je to nejzákladnější, protože tam máte tu odezvu okamžitě a s těmi lidmi. A to mám strašně rád. Já mám rád, když ty lidi rozesměji a vzápětí na to přijde taková ta tragická nějaká věc a já tomu říkám, že to šlapete proti proudu. Protože ti lidé se chtějí bavit, oni se chtějí smát, jdou s vámi a najednou vy jim nastolíte takový nějaký problém do toho a vlastně šlapete proti proudu té vody a vy je musíte usadit, udržet v napětí, aby se přestali smát. Protože jim je všechno směšné najednou, hrozně se rádi smějí. A teď je úplně potřebujete stlačit, abyste slyšeli ten špendlík, jak padá na zem a teď je donutit poslouchat a něco jim řeknete takového vážného a dokonce je rozbrečíte ještě. Tak to mě baví. Mě baví s tím publikem si hrát. Já vždycky říkám, pro mě jsou kolegové na jevišti, ale pro mě představení začíná opravdu až po premiéře, kdy přichází ten poslední kolega, což je divák, který je hrozně podstatný hlavně komedií. Protože v tragédii, když tam je ticho v hledišti, tak to je v pořádku. Ale v té komedii ho potřebujete si vyzkoušet, jestli tento fór vyjde, nevyjde, tam si myslíte, že se bude smát a on se vůbec nesměje, ten divák, tam se směje, kde jste to vůbec nečekali. Pro mě ten divák je hrozně důležitý a já si s ním rád hraji. Já to mám opravdu hrozně rád.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak pak tedy fungují zkoušky, když tam není ta bezprostřední reakce, zvlášť u komedií jako Vše o mužích?


Host (Maroš Kramár):
No tak jak jsem říkal, já jsem si to přečetl a já jsem v tom neviděl až takovou nějakou velkou řachanou nebo smích kolem toho. I dokonce paní režisérka se na nás zlobí, jako každý režisér. My jsme ukradli to představení a ona už se spíš distancuje od toho, že to není už to představení, co ona narežírovala. A to má pravdu, já se jí omlouvám, ale zase na druhé straně se to nejlépe prodává, je to plné pořád a lidi to mají rádi. Takže je pravda, že už to hrajeme trošku jinak, než to ona chtěla, ona to chtěla do takové trošku víc intelektuální podoby. Ale já myslím, že tam hodně z toho zůstalo, že lidi si z toho vyberou. Ale hlavně já si myslím, že dnes mají tolik problémů lidi ve svém normálním životě, že do toho divadla se opravdu chodí uvolnit a zabavit a zapomenout na ty každodenní problémy.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste loni v létě v rozhovoru pro časopis Glanc, když jste popisoval rozdíly mezi českým a slovenským herectvím, tak jste řekl, že české herectví jde víc přes rozum, slovenské víc přes srdce. Využíváte toho, této znalosti, této vědomosti, když hrajete v českém seriálu a ve slovenském seriálu? Nebo si to vůbec neuvědomujete, teď hraji pro české publikum, teď hraji pro slovenské publikum?


Host (Maroš Kramár):
Já myslím, že nejlepší je, když je to takový mix trošku. Takže možná už ve mně tím, že tady hraji hodně, je trošku, že jsem odkoukal od svých kolegů to české herectví a možná jsem jim zase já donesl z toho slovenského na tom jevišti, že trošku odkoukali ode mě. Že ten mix je asi dobrý. Ale opravdu si myslím, že i to české herectví, vy máte zase blíž k Němcům, kde je to šprecherstvo, i ta čeština na tom jeviště je, ta jevištní mluva a musíte říct smrt a to musí být slyšet každé písmeno.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy Slováci jste více nedbalí?


Host (Maroš Kramár):
My jsme trošku takoví nedbalí, jdeme…

Moderátor (Václav Moravec):
Ve výslovnosti na jevišti?


Host (Maroš Kramár):
I ve výslovnosti, ale opravdu ale zase víc je tam to srdíčko, takový ten cit, taková ta vášeň je v tom větší. U vás je to opravdu vidět, že ten herec ta slova klade a přemýšlí o tom, co mluví a je to takové na vážno trošku. A někdy je to možná na škodu. Ale zase někdy to je, podle typu představení samozřejmě, někdy se hodí víc to, někdy to. Ale opravdu myslím si to a co mám tu zkušenost a hodně lidí mě dalo za pravdu, že je to tak, že to české herectví jde víc po myšlence, po slovu a to slovenské jde přes to srdíčku.

Moderátor (Václav Moravec):
Což bezesporu souvisí i s národní povahou, že vám Slovákům se říká, vy jste žhavé palice, vy si to v krčme vyříkáte, poperete se, zatímco…


Host (Maroš Kramár):
Trošku jo. My jsme trošku zbojníci, no, po tom Jánošíkovi trošku, my jsme takoví, že potřebujeme vydělat hodně rychle a hodně rychle to zase rozflákáme s kamarády a takhle. A vy zase v Čechách zase, babka k babce, budou v kapce, nemusíte hned zbohatnout zase, neokrádáte jeden druhého až tolik, jakože to musíte mít rychle. I když třeba v politice je to jinak.

Moderátor (Václav Moravec):
Jestli ty politiky nejsou podobné?


Host (Maroš Kramár):
Jo, trošku jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Tam se Slováci a Češi potkávají. Opravdu dělíte čas mezi Českou republiku a Slovenskou republiku stejným dílem jako herec a moderátor?


Host (Maroš Kramár):
Jak myslíte?

Host (Maroš Kramár):
Jestli to účinkování a množství nabídek, které máte a které berete, jsou půl na půl, účinkování Maroše Kramára na Slovensku a v Česku?


Host (Maroš Kramár):
Vůbec to takhle neberu, já to beru tak, jak přichází příležitost, odchází, jsou nabídky a teď je to…

Moderátor (Václav Moravec):
Protože na Markíze ve slovenském seriálu jste, teď vás čeká na Nově vstup do Ordinace.


Host (Maroš Kramár):
Do Ordinace, tam už jsem byl…

Moderátor (Václav Moravec):
Na Slovensku jste byl v Ordinaci, ne?


Host (Maroš Kramár):
Tam jsem byl, na Slovensku, teďka…

Moderátor (Václav Moravec):
Tam už jste skončili.


Host (Maroš Kramár):
Teďka přicházím vlastně do české Ordinace, bych měl přijít od dubna nějak. A už asi potřetí nebo počtvrté jsem dostal nabídku, akorát se to nikdy neuskutečnilo, protože jsem nemohl nebo neměl čas nebo takhle. Takže teď jsem to už vzal. Protože dělám vlastně na ČT1 Zázraky přírody a už jsem tady víc po tom Letišti, co jsem dělal asi pět let zpátky, už mě víc lidí vnímá jako moderátora, což mě trošku mrzí, protože já přece jenom moderátor nejsem, na to si hraji jenom.

Moderátor (Václav Moravec):
Mrzí nebo vadí? Když si herec pak řekne, no, oni mě vnímají jako moderátora Zázraků přírody, populárně zábavného pořadu a chtěl bych, abych byl víc hercem?


Host (Maroš Kramár):
No já jsem víc hercem, ve své podstatě jsem víc hercem a baví mě to daleko víc. To moderování beru tak jako výzvu. Tak to udělám někdy, ale opravdu mě víc baví hrát nějakou postavu. Takže už když tady chodím třeba po Čechách a mě říkají, jo, Zázraky přírody, my to sledujeme, ale už neříkají, my vás máme rádi z nějaké postavy z nějakého hraní. Takže jsem to velice rád vzal. Akorát mám problém s tou dálnicí, která je otřesná, to je strašný tankodrom, nevím, proč se za to platí ta dálniční známka ještě. Protože oni by měli platit nám řidičům. Vyjíždíte na dálnici, tady máte příspěvek na tlumiče. To je strašné. A tam trávím hodně času, ale neberu to tak, že bych to dělil, že tohle je v Čechách, tohle na Slovensku. Normálně je to pro mě práce. Jestli je to tam nebo tady, jde o to, jestli to časově a fyzicky vůbec zvládám. Takže takhle jezdím nahoru, dolů, rodina mě moc nevidí. Ještě, že je Skype.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje Maroš Kramár, slovensko-český, česko-slovenský herec a moderátor. Děkuji, že jste přijal mé pozvání a těším se někdy příště na shledanou.


Host (Maroš Kramár):
Děkuji.

10.04.2013

VIDEO: David Čermák: Kvalitu rekonstrukce D1 budou hlídat desítky lidí!!

Generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic David Čermák mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o rekonstrukci dálnice D1.
09.04.2013

VIDEO: Michal Bílek: Máme tým, abychom ještě zabodovali

Trenér české fotbalové reprezentace Michal Bílek hodnotil pro Rádio Impuls snahu o postup našeho týmu na mistrovstvtí světa.
08.04.2013

VIDEO: Bohuslav Svoboda: Zlevnili jsme projekt Opencard. Odmítám, že pokračujeme v předraženém projektu!

Pražský primátor Bohuslav Svoboda mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o výstavbě tunelu Blanka nebo o korupci v pražském Dopravním podniku.
04.04.2013

VIDEO: Lenka Dusilová: Hudba je velká terapie

Zpěvačka Lenka Dusilová byla tentokrát hostem u Václava Moravce na Impulsu.
02.04.2013

VIDEO: Slavomír Lener: Na olympiádu pojedou nejlepší hráči!

Šéf trenérů hokejistů Slavomír Lener mluvil o přípravě našeho týmu na mistrovství světa.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.